Zákazy a omezení přípravků na ochranu rostlin – aktuální a diskutované. Blíží se doba plošného ekologického zemědělství – ano, nebo ne?

Ing. Prokop Šmirous, CSc.

Ing. Prokop Šmirous, CSc., Agritec Plant Research s. r. o., místopředseda Odboru rostlinolékařství České akademie zemědělských věd

Zajímavá otázka, ale mám za to, že každý, kdo alespoň zpovzdálí sleduje zemědělský provoz, vidí, že plošné nahrazení současného konvenčního zemědělství ekologickým hospodařením je hodně vzdálené, ne-li nemožné. Proč? Statistika uvádí, že v současné době pracuje v zemědělství 96 tisíc zaměstnanců. Obhospodařují celkem 4,2 milionu hektarů zemědělské půdy, z toho jsou 3 mil. hektarů orné půdy. Ekologičtí zemědělci dnes v ČR hospodaří na 0,5 mil. hektarů zemědělské půdy ( tj. 12 % fondu z. p.), ale z toho je pouze kolem 60 tisíc hektarů půdy orné pro polní produkci rostlinných komodit. Většinu v ekologickém zemědělství užívané plochy, tj. 418 tisíc hektarů, představují trvalé travní porosty. Co to znamená? Že na těchto plochách se jedná převážně o živočišnou produkci masa, mléka a výrobků spojenou s chovem pastevního skotu, ovcí a podobně. To je samozřejmě dobře. Vidíme zde ale disproporci ve využití orné půdy pro produkci rostlinných komodit, protože tato činnost je v ekologickém hospodaření velmi náročná na ruční práci a na udržování pozemků v dobrém a bezplevelném stavu. A samozřejmě, že významným omezujícím faktorem je výrazný nepříznivý vliv a působení škodlivých organismů (chorob, hmyzu, plevelů), proti kterým jsou existující regulační metody, povolené v ekologickém zemědělství, pouze sporadicky účinné.

Proto, abychom měli co jíst a čím nakrmit hospodářská zvířata, nám zatím nezbývá jiná možnost, než se spolehnout na hlavní produkci rostlinných komodit v konvenčním zemědělství. Zde se nyní prosazuje nový směr, tzv. integrovaná produkce, která zahrnuje metody integrované ochrany rostlin. To znamená, že se v systému správné zemědělské praxe neuplatňují pouze chemické přípravky pro ochranu rostlin na jakýkoliv škodlivý organismus, ale postupuje se metodicky se selským rozumem při využití jednotlivých možností a prvků integrované ochrany rostlin. Začíná to udržováním zdravého pěstitelského půdního prostředí, správným osevním postupem, výběrem vhodných odrůd plodin pro danou lokalitu a použitím zdravého certifikovaného osiva. Pokračuje to správnou výživou, předseťovou přípravou a setím a následujícím potřebným ošetřováním porostu proti plevelům, chorobám a živočišným škůdcům při dodržování metodických zásad pro regulaci škodlivých organismů a snižování chemických vstupů v pěstitelské praxi. To je stanoveno i Národním akčním plánem (NAP) MZe pro udržitelné používání přípravků na ochranu rostlin. V ČR jsou plně respektována všechna související nařízení EU i ČR tak, aby sklízené produkty byly vhodné pro výrobu zdravých potravin.

Výzkumem a uplatňováním metod ochrany rostlin v zemědělských plodinách se zabývám již více než půl století a vidím, že tento obor má před sebou stále mnoho práce, aby pomohl zajistit zdravou výživu pro stále rostoucí lidskou populaci. Současná módní mediální tažení proti některým přípravkům na ochranu rostlin v tom mnoho nezmění.*

Ing. Vladimír Řehák, CSc.

Ing. Vladimír Řehák, CSc., je předsedou České společnosti rostlinolékařské

Na položenou otázku nelze odpovědět stroze slovy ANO – NE. Zrovna tak je obtížné se vyjádřit k dané problematice v rozsahu 3000 znaků, neboť se jedná o velmi složitou a citlivou záležitost. Jde o to, aby, a to především laické veřejnosti, byly poskytovány objektivní a vyčerpávající informace a ne takové, které prezentují polopravdy a mají charakter poplašných zpráv (viz Jan Tuna, facebook A DOSTI, stream.cz). Takový přístup vyvolává averzi vůči zemědělcům. Opak je však pravdou. Chceme mít dostatek surovin pro výrobu kvalitních a bezpečných potravin? Jen zdravé rostliny jsou základním zdrojem pro naplňování tohoto záměru. Jaký směr zemědělství bude tento záměr realizovat, ukáže budoucnost. S ohledem na demografické předpovědi na straně jedné, enormní úbytek půdy a klimatické změny na straně druhé určí trend dalšího vývoje zemědělství.

Při respektování těchto skutečností předpokládám, že i nadále, s ohledem na stoupající spotřebu potravin, budou existovat oba systémy. Klasické zemědělství by přitom mělo oscilovat v pojetí integrované produkce, jejíž součástí je rostlinolékařská péče, a integrovaná ochrana rostlin je pak základním aspektem racionálního používání přípravků na ochranu rostlin. Tento stav však vyžaduje dostatek odborníků, kteří budou schopni, s ohledem na principy a zásady používání přípravků, realizovat jejich aplikaci vždy tak, aby odpovídala podmínkám stanoveným pro jejich uplatnění a neohrožovala lidskou populaci, zvířata a základní složky životního prostředí. Nutno však zdůraznit, že škůdci, choroby a plevele jsou významným fenoménem ohrožujícím nejen výnosy zemědělských plodin a jejich kvalitu, ale jsou také rizikové pro lidskou populaci a zvířata. Jen pro příklad ztráty na produkci obilovin v České republice reprezentují sklizeň z plochy orné půdy jednoho velkého okresu. O tento podíl se nenávratně snižuje úbytek půdy. Podle FAO 25 % skladovaných obilovin obsahuje mykotoxiny produkující rakovinotvorné látky, což jsou produkty patogenních hub škodících na zemědělských plodinách. Diskutovat, zda používat pesticidy, je to samé jako otázka, zda v humánní medicíně používat léky, nebo alternativní medicínu. Všechno je závislé především na kvalitních odbornících a objektivní komunikaci se širokou veřejností. Bohužel v praxi tomu tak není a v mediálních prostředcích, jako subjektech oslovujících širokou veřejnost, prostor ani zájem pro tuto problematiku a pochopení jejího poslání a významu není. Nutno zdůraznit, že používání přípravků na ochranu rostlin není jednoduchou záležitostí a jejich uplatnění musí být vždy na specialistech, kteří nenavrhují příslušná opatření jen z pohledu „černá nebo bílá“, ale zvažují všechny aspekty, jež mohou pozitivně omezovat negativní vlivy chemické ochrany.

Závěrem je třeba konstatovat, že Česká republika má sice v oblasti rostlinolékařské péče dostatek legislativních nástrojů (zákon o rostlinolékařské péči, který mimo jiné vymezuje povinnosti právnickým a fyzickým osobám z hlediska výskytu škodlivých organismů či při manipulaci a používání přípravků; prováděcí vyhlášky, například vyhláška stanovující zásady pro uvádění přípravků na trh nebo vyhláška o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky; Národní akční plán pro trvale udržitelné používání pesticidů atd.), ale nedaří se tento profesní úsek s ohledem na jeho význam i důležitost pro zemědělství, ale i životní prostředí a lidskou populaci dostat do popředí zájmu veřejnosti.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *