Vývoj pěstování obilnin vyplyne z naší konkurenceschopnosti

Domácí spotřeba obilnin se zřejmě výrazně měnit nebude. Zvýšení rozsahu pěstování bychom mohli docílit pouze vytvořením své šance na světových trzích a vysokou konkurenční schopností, tj. nízkými náklady na jednotku produkce. Vyplynulo to z vystoupení Ing. Petra Jakobe, CSc. z Výzkumného ústavu zemědělského na konferenci Ochrana intenzivně pěstovaných obilnin proti škodlivým činitelům, o které jsme již v týdeníku Zemědělec informovali.

Ing. Jakobe mimo jiné informoval o tom, že naši pozici na trhu s obilninami je nutné hodnotit z hlediska Společné zemědělské politiky Evropské unie zakotvené v Agendě 2000. Ta vychází z prognóz FAO, Ministerstva zemědělství USA a OECD, která předpokládá celosvětový postupný nárůst poptávky po obilninách a které bude doprovázet i cenový nárůst. „Aby se EU mohla podílet na příznivých vyhlídkách světového trhu obilnin, musí snížit jejich cenu. Proto předpokládá, že ve dvou krocích poklesne o 15 %, kde v prvním korku z intervenční ceny 118,9 EUR/t (4321 Kč/t) poklesne v marketingovém roce 2000/2001 o 7,5 %, tj. na 110,25 EUR/t (3997 Kč/t). V druhém kroku dalších 7,5 % představuje snížení intervenční ceny na 3697 Kč,“ uvedl ve svém referátu ing. Jakobe. Tato fakta jsou podle něj důležitá při ekonomických úvahách o konkurenční schopnosti našeho obilnářství.
Pokud bychom srovnávali současnou cenu českých výrobů s výše uvedenou minimální prodejní cenou, je zřejmé že cena českých výrobů nedosahuje uvedené výše cen a mohli bychom s ní obstát na světovém trhu. Jak však ing. Jakobe vysvětlil, to platí ale jen za určitých podmínek, které souvisí s ekonomikou pěstování obilnin, tzn. s výší vynaložených nákladů. Srovnávání nákladovosti je však velmi obtížné už proto, že v jednotlivých zemích jsou zcela odlišné klimatické podmínky. Ing. Jakobe mimo jiné dokladoval složitost srovnávání nákladovosti v jednotlivých zemích na příkladu produkce pšenice v zemědělských podnicích USA a Německa. U amerických podniků se náklad na jednotku produkce pohyboval od 190 do 200 DM/tunu, avšak průměrné výnosy se zde pohybovaly v rozmezí 2,6 až 3,0 t/ha. Ve východoněmeckých podnicích byly při výnosech 7,6 až 8 t/ha zjištěny náklady 200 až 290 DM/t a v západoněmeckých podnicích při výnosu 9,2 t/ha byly náklady 290 t/ha. Podle ing. Jakobe z tohoto vyplývá, že výše výnosu není zárukou konkurenční schopnosti výrobce. Naše nízké náklady podle něj spočívají především v extrémně nízkých pracovních nákladech ve srovnání s Německem. V USA dosahují nízkých nákladů kombinací vysoké produktivity práce a přírodně klimatických podmínek.
Proto ing. Jakobe vyslovil názor, že cesta k naší konkurenceschopnosti nevede pouze přes zvyšování intenzity výroby, ale přes snižování nákladů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *