Vyplatí se pěstovat cukrovku – ano, nebo ne?

Ing. Jan Křováček, Ph.D.,

Výkonný ředitel Svazu pěstitelů cukrovky Čech a soukromě hospodařící rolník v zemědělském podniku Jizerní Vtelno

Aktuální stav v oblasti pěstování cukrovky je takový, že při současných cenách cukru na trhu EU a lehce nadprůměrných výnosech v kombinaci s podporou řepy v rámci čl. 68/38 (citlivé komodity) se pěstování cukrovky vyplatí. Ale na jak dlouho? Co jsou to uspokojivé ceny cukru a jaký by měl být uspokojivý výnos? To vše souvisí s vyjednáváním budoucí podoby nové společné zemědělské politiky na roky 2014–2020 a s vyjednáváním možných dotací do cukrovky v rámci citlivých komodit, jako tomu bylo dosud.

Je třeba si uvědomit, že v EU proběhla rozsáhlá reforma cukrovarnického průmyslu a řepařství, která způsobila pokles cen cukrovky z 1000 Kč/t až na 650 Kč/t. Pro vyrovnání tohoto rozdílu byly zavedeny k základním dotacím SAPS také dotace SSP (Separate Sugar Payment).

Pro případnou ekonomickou udržitelnost pěstování cukrovky v ČR ve variantě bez podpor je nutné zachovat ceny na trhu EU nad hranicí 650 eur/t bílého cukru, což přinese výslednou cenu cukrovky kolem 1000 Kč/t, a ta je udržitelná. Jistota těchto cen bohužel není žádná a jsou velmi silné tlaky uživatelů cukru na Brusel, aby se cena cukru snížila, třeba až na 10 Kč/kg, nebo i níže. Takové ceny cukru by byly s ohledem na ceny produktů z něho vyrobených naprosto směšné a pro cukrovku likvidační. Zisky by zůstaly pouze u uživatelů cukru a prvovýroba by strádala. V případě zachování SSP do cukrovky i nadále by pro ekonomickou udržitelnost postačovaly ceny cukru v EU mezi 450–500 eur/t.

Teoretická nařízení z Bruselu a potenciální rozhodnutí MZe a Agrární komory ČR vnímám jako praktický pěstitel cukrovky velmi silně. Velmi dobře vím, že cukrovka je opravdu vysoce nákladovou plodinou s celkovými náklady kolem 45–50 tis. Kč/ha.

Nejdůležitější je dosáhnout stabilních vysokých výnosů na úrovni 70–80 t/ha při standardní digesci 16 % (65–70 t/ha s 18% cukernatostí). Na řadě míst ČR však registrujeme výnosy jen na úrovni 50–60 t/ha se standardní jakostí  a v kombinaci s minimální cenou cukrovky pak tržba (32 tis.) nepokryje ani přímé náklady. Víceleté průměrné výnosy se často pohybují jen na úrovni 60 t/ha. Proto je nutné zachovat podpory a současné ceny cukru, a tím neodstřihnout tyto oblasti od možnosti pěstovat cukrovku a zpestřit tak osevní postup, což je více než žádoucí.

Kampaň 2013/2014 nás vrátí opět na zem díky očekávanému meziročnímu poklesu výnosů o 10–15 % v celé Evropě. Výnosy např. v Čechách klesnou ze 79–82 t/ha na 69–70 t/ha s cukernatostí 16 %, na Moravě bude výnos ještě nižší. Ukáže se tak reálná ekonomika pěstování v běžném průměrném ročníku a oprávněná potřeba podpor z citlivých komodit.

Ekonomika cukrovky by měla nadále dobře fungovat na Slovensku, neboť pěstitelé tam mají přislíbeno, že podpora cukrovky v rámci citlivých komodit tu zůstane zachována, a to ve výši 593 eur/ha. Původním záměrem bylo vyčlenit část z citlivých komodit a část z integrované produkce, ale nejjednodušší bude podpora přímo z balíčku citlivých komodit, což doplní základní SAPS a greening platbu. Důležitý, jak je vidět u kolegů ze Slovenska, je tedy vstřícný přístup MZe a reálné spravedlivé doporučení AK k rozdělení financí v rámci čl. 38 – citlivých komodit.*

Ing. Radek Němeček, Ph.D.,

soukromě hospodařící rolník v zemědělském podniku Chvalina u Hořic

Včasnost setí cukrovky výrazně ovlivňuje její další vývoj a následně i výnos. Rozdíl mezi ročníky, v nichž se podařilo založit porosty na konci března (2011 a 2012) a ročníkem 2013, kdy se selo až koncem dubna do „nevyzrálé“ půdy, byl 8–10 t/ha. Podobně platí i závislost mezi výnosem a dobou sklizně. Oddálení sklizně o týden odpovídá zvýšení výnosu o 2 t/ha. Rozhodující je zajištění rychlého počátečního vývoje rostlin, aby do období letních veder byl porost dostatečně zapojený a silný.

Výnosový potenciál současných odrůd se blíží 150 t/ha. Reálně je v polních podmínkách na úrovni 60–80 %. Předpokladem dosažení špičkového výnosu je pouze velmi vysoká intenzita, která neznamená náklady šplhající do závratných výšek, ale dokonalé zvládnutí agrotechniky. V tom vidím rezervy a množství chyb, které je třeba eliminovat. Dále je to preciznost v přístupu k pěstování a využití skutečných intenzifikačních faktorů.

Pozemky pro cukrovku je třeba důkladně připravit už na podzim. Kromě kvalitního rozdrcení slámy a rozvrstvení v orničním profilu, nezbytné aplikace P, K, vápnění, případně rozmetání hnoje a aplikace lihovarnických výpalků je potřeba se zaměřit na podzimní zpracování půdy – práci s půdním profilem. Podrývání do hloubky alespoň 35cm se stává leckde nutností a musí být součástí technologie. Cukrovka jako hlubokokořenící rostlina potřebuje v půdě vzduch a prostor, proto je velmi důležitý faktor hloubky zpracování. Kvalitně zvládnutá podzimní příprava ovlivní výnos z 8 – 15 %.

Na správném založení porostu závisí až z 30 % konečný výsledek. Chybuje se v herbicidní ochraně, kde nelze ošetřovat proti plevelům ve dvou až třech aplikacích, a přitom se domnívat, že řepě to neublíží. Alternativou je dělená aplikace při nižší koncentraci účinných látek – nižší fytotoxicita. O to vyšší je ale nebezpečí přerůstání solitérních plevelů. Rozdíl ve výnosu mezi zvládnutou a podprůměrnou ochranou je až 20 %.

Důležitá je ochrana listového aparátu proti houbovým chorobám, stejně jako již standardní plečkování (až dvakrát). V průběhu léta se podle vývoje porostu jasně projeví chyby z podzimu a jarní nedostatky, na něž je obtížné s úspěchem reagovat. Určitým řešením je použití listové výživy a stimulátorů. Jejich význam se ale přeceňuje a spíše výjimečně se podaří eliminovat ztráty a uvést porost do „normálu“.

Sklizní lze konečný výsledek ovlivnit z 5 až 20 %. Cílem je „nenechat žádnou kostku na poli“. V závislosti na průběhu počasí je první třetina plochy sklizena za příznivých podmínek, druhá za zhoršených a 10 až 30 % za velmi špatných. Jelikož v ČR je 80 % ploch sklízeno formou služby, často se stává, že se vyorává „dokud to jde“, bez ohledu na procento zahlinění, na ztráty způsobené nešetrným vyoráváním, agresivním čištěním a nevyoráním. Devastace půdního profilu je tak výrazná, že dochází k průkaznému snížení výnosu u následných plodin. V závislosti na míře poškození klesá výnos u jařin (např. 15 % u pšenice, 25 % u ječmene). Souvratě a zvláště složiště cukrovky nemá význam leckdy vůbec osívat. Je na každém pěstiteli, zda podstoupí riziko pozdní sklizně, se všemi důsledky z toho plynoucími, nebo zda se pokusí maximálně využít potenciálu plodiny, který má v daném roce k dispozici.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *