Vymezení méně příznivých oblastí v ČR

Méně příznivé oblasti LFA a oblasti s ekologickými omezeními jsou oblasti charakterizované zhoršenými přírodními a sociálně-ekonomickými podmínkami v důsledku čehož mají zemědělci hospodařící v této oblasti vážné existenční problémy.

Jak jsem již informovali ve článku v minulém čísle Farmáře, cílem podpory těchto oblastí je zachovat venkovskou krajinu, udržet zemědělce v této krajině a zachovat a rozvíjet trvale udržitelné systémy hospodaření na půdě v této oblasti.

Geografické a numerické vymezení LFA a oblastí s ekologickými omezeními v ČR bylo navrženo pracovní skupinou složenou z odborníků MZe ČR, VÚZE a VÚMOP. Zároveň byly navrženy i podpory pro zemědělce hospodařící v těchto oblastech.
Složitost problematiky vymezení LFA a oblastí s ekologickými omezeními v ČR spočívá v tom, že dochází ke zcela zásadní a kvalitativní změně v pojetí metodiky vymezení kritérií LFA a oblastí s ekologickými omezeními v ČR ve srovnání s dosavadním přístupem kategorizace zemědělských území používaných v nařízeních vlády č. 341/1997 Sb., č. 24/1999 Sb. a č. 344/1999 Sb. Ve velmi krátkém čase byla vytvořena zcela nová a rozsáhlá databáze, umožňující zařadit katastrální území do méně příznivých oblastí dle více kritérií podle kapitoly V, čl. 13 a 21, NR 1257/99/EEC. Tato nová databáze není identická s databází pro vymezení méně příznivých oblastí používanou v nařízeních vlády v letech 1998 – 2000, kdy pro vymezení méně příznivých oblastí postačovalo jediné kritérium – průměrná cena zemědělských pozemků do 4,00 Kč/m2, uveřejněná ve vyhlášce MZe ČR č. 215/1995 Sb.v pozdějším znění. Při použití tohoto postupu zaujímaly méně příznivé oblasti celkovou rozlohu 1902,5 tis. ha, což představovalo 44,38% zemědělského půdního fondu. Nově vymezené méně příznivé oblasti LFA podle posledního návrhu činí 59,45% zemědělského půdního fondu, tj. přibližně o 15% více než v roce 2000.
Jako nejvhodnější varianta pro vymezení LFA a oblastí s ekologickými omezeními byla operativní poradou ministra zemědělství z devíti předložených variant vybrána varianta, která pro vymezení ostatních LFA obsahuje pouze dvě kritéria, tj. půdy nepříznivé kvality a malá produktivnost území.
V období od července do září 2000 byla tato varianta předána okresním Agrárním komorám k posouzení. Na základě připomínek vzešlých z pracovišť Agrárních komor, byly provedeny další úpravy a metodické změny, které se promítly do konečného návrhu numerického a grafického vymezení méně příznivých oblastí ČR pro rok 2001.
Podmínky a kritéria Evropské unie pro poskytování podpor v méně příznivých oblastech (less favoured areas – LFA) a oblastech s ekologickými omezeními obsahuje V. kapitola Nařízení Rady č. 1257/99/EEC o podporování rozvoje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského podpůrného a záručního fondu (EAGGF). V EU se užívají pro vymezení LFA kritéria přírodní, sociálně ekonomická i demografická.
Kriteria pro méně příznivé oblasti ČR pro rok 2001 vycházejí velkou měrou právě z právního předpisu Evropské Unie – Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999. V některých případech ještě nejsou plně spolehlivé informační zdroje a proto nebyla kriteria EU zohledněna plně. Také užitá kriteria budou v období do vstupu ČR do EU ověřována, upřesňována a lépe přizpůsobována našim i evropským podmínkám.
Pro rok 2001 se vycházelo z informačních zdrojů, které byly v době zpracování k dispozici. Základní územní jednotkou byl zvolen katastr. Údaje přebírané z bonitace půdního fondu se vztahují k zemědělské půdě v katastru. Data o nadmořské výšce patří k celému katastru.

Vymezení horských oblastí

Horské oblasti podle čl. 18 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999 jsou charakterizovány značně omezenými možnostmi využití půdy a výrazným zvýšením nákladů na její obdělávání které je dáno:
– nadmořskou výškou a tím působení velmi nepříznivých klimatických podmínek, jejichž následkem je zkrácení vegetačního období,
– v nižších nadmořských výškách výskytem svahů na větší části dané oblasti, které jsou příliš strmé pro využití strojů a vyžadují si použití nákladného speciálního zařízení,
– kombinací obou faktorů, kdy nevýhoda daná jedním z nich samostatně je méně tíživá než dohromady, kdy oba faktory, tj. nadmořská výška a svažitost znamenají přiměřeně značnou nevýhodu.

Horské oblasti – konkretizace kriterií pro ČR:
Typ H1
 do oblasti H1 náleží všechna katastrální území u kterých je nadmořská výška větší nebo rovna 600 m (bez ohledu na svažitost), v této nadmořské výšce jsou nejhorší půdně-klimatické podmínky, charakterizované 8 a 9 klimatickým regionem, které byly vymezeny při bonitaci zemědělského půdního fondu ČR.
Charakteristika 8. a 9. klimatického regionu je uvedena v následující tabulce.

Průměrná nadmořská výška převážné části katastrálních území byla stanovena podle speciální databáze vytvořené z informačních systémů Geografické katedry Přírodovědecké fakulty KU Praha, z Geografického ústavu ČSAV Praha (z roku 1974) a vlastním šetřením z mapových podkladů. V následujících letech databáze nadmořských výšek bude lépe precizovaná.

Typ H2
 do oblasti H2 náleží všechna katastrální území s průměrnou nadmořskou výškou 500-600 m a zároveň výskytem svahů nad 7° sklonitosti na ploše větší než 50 % zemědělské půdy v k. ú., i v této nadmořské výšce se převážně nachází 8. a 9. klimatický region.

Vymezení ostatních méně příznivých oblastí
Ostatní méně příznivé oblasti podle čl. 19 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999 jsou oblasti, kterým hrozí nebezpečí, že zde bude zastaveno využívání půdy a kde je přesto ochrana venkova nezbytná. Jsou to oblasti, které vykazují všechny následující znaky:
– výskyt půdy nízké produktivity, nesnadno obdělávatelné a s omezeným potenciálem, který nelze zvýšit jinak než vynaložením nadměrných nákladů a které jsou vhodné hlavně pro extenzivní živočišnou výrobu
– produkce, která je výsledkem malé produktivity přírodního prostředí je výrazně nižší než průměr, měřeno základními ukazateli ekonomických výsledků zemědělství
– malá nebo snižující se hustota obyvatelstva, které je převážně závislé na zemědělské činnosti a jehož další úpadek by mohl ohrozit životaschopnost oblasti a její další obydlení.

Ostatních méně příznivé oblastí – konkretizace kriterií pro ČR
Pro vymezení ostatních méně příznivých oblastí (O) byl použit, jako jedno z kritérií, bodový systém hodnocení produktivity přírodního prostřední podle výnosnosti půd, který byl stanoven a oponentně projednán ve VÚZE Praha v roce 1998. Principiálně tento systém vychází z normativního ekonomického ocenění bonitovaných půdně ekologických jednotek, jako rozdíl mezi normativními příjmy z rostlinné výroby a normativními náklady vynaložených na jejich dosažení. Výnosnost půdy je integrální ukazatel půdně klimatických a ekonomických podmínek.

Charakteristické ukazatele výnosnosti půd v ČR a průměrná výnosovost
minimální výnosnost -2500,- Kč/ha = 6 bodů
průměrná výnosnost 2482,- Kč/ha = 42,2 body
maximální výnosnost 10 750,- Kč/ha = 100 bodů
hladina 34 bodů je 1150,- Kč/ha, tj. 46,3 % z průměrné výnosnosti půdy ČR (O2)
hladina 38 bodů je 1850,- Kč/ha, tj. 74,5 % z průměrné výnosnosti půdy ČR (O3)
Zdroj: Závěrečná zpráva VÚZE, 1998

Na základě připomínek odborné veřejnosti, které shromažďovala Agrární komora ČR, byla vypracována další kategorie ostatních méně příznivých oblastí, a to typ O1.

Typ O1
 zahrnuje všechna katastrální území u kterých je výskyt půdy s výnosností do 38 bodů a svažitostí více jak 7° zemědělské půdy v k.ú. na ploše větší než 50 % v nadmořské výšce do 500 m a nejsou zahrnuta do horských oblastí typu H2.
Typ O2
 zahrnuje všechna katastrální území u kterých je malá produktivnost přírodního prostředí podle výnosnosti půd vyjádřená v bodech, a to méně než 34 bodů a nejsou zahrnuta do oblasti typu O1.
Typ O3
 zahrnuje všechna katastrální území u kterých je malá produktivnost přírodního prostředí podle výnosnosti půd vyjádřená v bodech, a to v rozsahu 34,01 až 38 bodů a nejsou zahrnuta do oblasti typu O1.

Kriteria nízké hustoty obyvatel a vysokého podílu pracujících v zemědělství pro rok 2001 užita nebyla.

Vymezení méně příznivých oblastí postižených specifickými nevýhodami

Méně příznivé oblasti mohou zahrnovat další oblasti postižené specifickými nevýhodami (čl. 20 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999), kde by zemědělská činnost měla v případě potřeby a za určitých podmínek pokračovat, aby bylo možno chránit nebo zlepšovat životní prostředí, zachovat venkovskou krajinu a turistický potenciál oblasti nebo aby bylo možno chránit pobřeží. Celková rozloha těchto dalších specifických oblastí spolu s oblastmi s ekologickými omezeními nesmí překročit 10% plochy příslušného státu.

Oblasti postižené specifickými nevýhodami – kriteria pro ČR
Do oblasti postižené specifickými nevýhodami byly pro rok 2001 zařazeny pouze omezení způsobené vlivem poddolování (typ S1) a vlivem „sucha“ (typ S2).
Typ S1
 do oblasti S1 jsou zařazené katastrální území, kde převážná část zemědělských půd jsou poddolována, nebo jsou dotčena hlubinnou těžební činností podle databáze Geologického ústavu ČAV. Jedná se o historická důlní díla, které v současnosti nemají vlastníka. Pokud důlní dílo má vlastníka, resp. provozovatele, potom se podpora neposkytne ze státních prostředků, nýbrž formou náhrady škody od konkrétního vlastníka důlního díla.
Typ S2
 do oblasti S2 byly zařazeny katastrální území, které se nachází v suchých oblastech vymezené klimatickými regiony 0, 1 a 4 a výskytem lehkých výsušných (písčitých) půd, podle bonitace zemědělského půdního fondu, nebo oblasti vymezené délkou vegetačního období 124 až 160 dní, obdobím sucha nad 22 dnů a ročním úhrnem srážek do 540 mm.

Období sucha bylo stanoveno s využitím klimatické regionalizace, zpracované Přírodovědeckou fakultou Karlovy univerzity na podkladě dlouhodobé analýzy klimatických faktorů.

Oblasti s ekologickými omezeními
Platby na úhradu vzniklých nákladů a ušlého příjmu mohou být poskytnuty v oblastech s ekologickými omezeními, která jsou založena na komunitárních pravidlech ochrany životního prostředí, jestliže jsou nezbytné k řešení specifického problému. (čl. 16 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999)

Oblasti s ekologickými omezeními (značení E) pro ČR
Typ E
 do oblasti E jsou zařazená katastrální území, které se nachází v 1., 2. a 3. zóně CHKO a NP – velkoplošná chráněná území vyčleněna podle § 14, odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Za předpokladu, že nespadají do katastrálních území, které byly zařazeny do horských oblastí, nebo do oblastí postižené specifickými nevýhodami. Oblasti E jsou zohledněna v následujícím členění:
zóna 1. je značena E1, zóna 2. je značena E2 a zóna 3 je značena E3. Jednotlivé zóny nejsou kvantifikovány podle katastrálních území.
V případě, že CHKO a NP se nachází v katastrálních územích, kde výnosovost půdy je menší než 38 bodů, potom tato katastrální území jsou zařazena do horských oblastí, nebo do ostatních méně příznivých oblastí. Tento postup byl zvolen z důvodu, aby nedocházelo k překrytí několika kategorií LFA.
Databázový informační systém (DIS) o zařazení jednotlivých k . ú . do CHKO a NP byl převzat od Správy chráněných krajinných oblastí při MŽP ČR. Tento DIS neobsahuje diferenciaci k . ú . do jednotlivých zón CHKO a NP. Při poskytování podpor zemědělcům, kteří se nachází v CHKO a NP budou jednotlivé zóny přiznány na základě individuálních potvrzení od Správy CHKO nebo NP.
Plošná kvantifikace vymezených méně příznivých oblastí v ČR pro rok 2001 jsou v tabulkách.

Porovnání stanovení méně příznivých oblastí v ČR a v EU naleznete v příštím čísle Farmáře.
Ing. Jiří Němec, CSc.,
Ing. Marie Štolbová, CSc.
VÚZE Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *