Vstup do unie ovlivní trh bioosiv

Tuzemský trh pro rozmnožovací materiál určený do ekologického zemědělství je malý. Proto se dosud také příliš nevyplácela jeho produkce a biozemědělci často využívali výjimku, která jim umožňovala používat osivo či sadbu původem z konvenčního zemědělství. Vstupem do Evropské unie však vzroste tlak na používání rozmnožovacího materiálu výhradně z ekologické produkce.

V České republice, podobně jako v každém dalším státu, bude nutné zřídit databázi dostupného rozmnožovacího materiálu ekologického původu, která bude zdarma dostupná prostřednictvím internetu. Teprve pokud v ní zemědělec nenajde požadovanou plodinu, bude moci požádat o výjimečné použití konvenční produkce. Hovořil o tom Ing. Jan Dvorský, ředitel obecně prospěšné společnosti Kontrola ekologického zemědělství, na semináři o osivech a odrůdách v ekologickém zemědělství ve Stupicích. Jak uvedl, změna vyplývá z nařízení Evropské komise č. 1452/2003, které je pro členské země platná od počátku tohoto roku. Zároveň ustanovuje také několik dalších výjimek, o jejichž udělení je třeba písemně žádat. Konvenční rozmnožovací materiál lze použít například tehdy, když dodavatel není schopen dodat zboží v dostatečném časovém předstihu, nebo jde- li o použití v malém rozsahu či za účelem zachování odrůdy, a to pro testování nebo výzkum.
Umožňuje také výjimku povolit tehdy, když v databázi není registrována odrůda, kterou chce ekofarma získat, přičemž je schopna prokázat, že žádná z registrovaných odrůd stejného druhu není pro její použití vhodná a povolení výjimky je tedy pro produkci důležité. Pro praxi bude tento bod zřejmě důležitý, protože výběr vhodné odrůdy do příslušného výrobního typu je klíčovým okamžikem pro množství a kvalitu produkce. Nelze ovšem očekávat, že bude vždy dostatek vhodných odrůdy v kvalitě bio. Pěstitelé na semináři vyjádřili obavu z toho, že si dodavatelé budou moci libovolně diktovat ceny, popřípadě že dlouhý transport cenu osiva podstatně zvedne. Materiál uvedený v databázi totiž bude fakticky povinné koupit. Přednášejících však předpokládají, že konkurence mezi dodavateli takový vývoj nedopustí. Místo nákupu osiva je mimo jiné stále možné využívat vlastní farmářské osivo. Mimoto se předpokládá, že pro vyšší rozmnožovací stupně bude platit generelní výjimka. Oproti dosavadní praxi však bude nutné výjimku získat již před výsadbou či výsevem příslušné plodiny. Podrobnější informace přinese příloha Ekologické zemědělství, která vyjde v Zemědělci počátkem února.
Pravidla platí i pro farmářské osivo
Farmářské osivo, tedy osivo sklizené z vlastních pěstitelských ploch a použité výhradně pro vlastní potřebu, lze produkovat jen za určitých podmínek. Uvedl to Ing. Vojtěch Dukát, ředitel Družstva vlastníků odrůd. Vysvětlil, že vlastní osivo u druhů nevyjmenovaných v druhovém seznamu nemá v podstatě žádné omezení, nicméně za kvalitu ručí pouze dodavatel a pro obchodování platí běžné dodavatelsko-odběratelské vztahy. Pokud je druh v seznamu uveden, nicméně odrůdy nemá právní ochranu, nesmí jej pěstitel uvádět na trh. Nejtvrdším omezením podléhá produkce vlastního osiva vyjmenovaných druhů u odrůd s právní ochranou. Zákon v tomto případě povoluje výrobu vlastních osiv pouze u vyjmenovaných druhů, osiva jsou pak jednoznačně určena pro vlastní potřebu a pěstitel musí šlechtiteli přiznat jeho využití a zaplatit stanovenou náhradu. To se však nevztahuje na malé pěstitele, kteří mají 17 až 27 ha podle druhu půdy, na kterém hospodaří. U druhů nevyjmenovaných v druhovém seznamu a ani neuvedených v zákoně o ochraně práv k odrůdám rostlin se farmářské osivo právně chráněných odrůd nesmí vyrábět a využívat.
Osivo pěstovat plánovitě
Ekologického rozmnožovacího materiálu je málo a je drahý. Konstatoval to Ing. Roman Rozsypal, CSc., státní poradce pro ekologické zemědělství a dodal, že farmáři málokdy plánovitě osévají pole za účelem získání osiva. Většinou na osev použijí sklizeň z minulého roku. Upozornil však, že produkce osiva by měla vycházet z nemořených vyšších stupňů množení. Dbát by se mělo na kvalitní předplodinu, mimo jiné také proto, že úroveň hnojení není v ekologickém zemědělství příliš dobrá. Porosty mají proto špatný stav výživy, a neposkytnou rozmnožovací materiál dostatečné biologické hodnoty. Velký problém představují plevele, oproti tomu s chorobami a škůdci zpravidla nepříjemnosti nebývají. Důležitou roli hrají negativní výběry, především u brambor, kdy je třeba z porostu odstranit nemocné trsy. Sklízet by se mělo v plné zralosti, správně seřízeným strojem který materiál nepoškodí. Samozřejmostí je následné dobré vyčištění či vytřídění produkce a kvalitní uskladnění. „I pro ekologické zemědělství existují povolené způsoby moření,“ konstatoval Ing. Rozsypal.
Lepší je naklíčit
O přípravě sadby brambor brambor hovořil doc. Ing. Jiří Diviš, CSc., z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Konstatoval, že naklíčená sadba snižuje podíl hlíz do 35 mm a zvyšuje podíl hlíz nad 70 mm. Pokusy také ukázaly zvýšení výnosu, které ale bylo statisticky neprůkazné. Uvedl, že v ekologických podmínkách se jim při pokusech z pohledu vysokého výnosu osvědčily odrůdy Cicero, Karin, Komtesa, Korela, Marabel, Milva, Rosara, Solara a Vera. Jak ale doplnil, u přemnožované sadby výrazně klesá výnos. Plocha ekologicky pěstovaných brambor podle jeho údajů klesla loni na 60 až 70 hektarů.
Ochrana i hnojení je možné
V Evropě se produkcí biologického rozmnožovacího materiálu zabývá poměrně hodně pracovišť. Mnoho firem jej také nabízí po celé Evropě. Upozornil na to Ing. Josef Škeřík, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze s tím, že na produkci bioosiv se v České republice nikdo zatím příliš nespecializoval, protože orné půdy v režimu ekologického zemědělství je u nás asi 20 000 hektarů. Zároveň ale dodal, že stoupá například produkce pšenice, špaldy či ovsa. „V Německu je cena bioosiva dvojnásobná oproti konvenčnímu,“ konstatoval.
Připomenul také, že se v ekologickém zemědělství nesmějí používat geneticky modifikované organismy, syntetická pesticidy a dusíkatá hnojiva, nicméně za určitých podmínek je povoleno aplikovat některá minerální hnojiva a chemické přípravky na ochranu rostlin. Jde například o látky na bázi síry či mědí, či přípravky na bázi makro a mikroorganismů. „Přípravky většinou fungují, kvůli nízké úrovni hnojení dusíkem je tlak patogenů nízký,“ konstatoval Ing. Škeřík s tím, že i přes tyto možnosti biozemědělci povolenou ochranu využívají jen zřídkakdy. „Pokud by na poli jezdili s postřikovačem, těžko by potom sousedům vysvětlovali, že v něm byl povolený přípravek,“ naznačil.
Klíčem k úspěšné produkci osiva je podle něj především správný agrotechnický systém, především vhodný osevní postup, nezaplevelené pozemky a dobře zvolené odrůdy. U obilovin jsou podle něj výhodnější odrůdy vyšší, více odnožující a planofilní – s rozložitými listy, protože lépe potlačují plevele. Zároveň je příznivá dobrá odolnost k chorobám a tvorba výnosu vysokou produktivitou klasu a vysokou HTS. Klíčovým krokem proti nežádoucím rostlinám v porostu je pak vláčení, které zároveň podporuje mineralizaci dusíku, jež by odpovídala dávce asi 10 až 15 kg N/ha. Lámavé rostliny je vhodné vláčet odpoledne.
Ing. Škeřík upozornil, že nelze neustále používat vlastní osivo, protože hrozí například napadení snětí. Závěrem ale konstatoval, že přes všechnu snahu některé druhy v ekologickém zemědělství dělat nelze.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *