Volba odrůdy ozimého ječmene

Odolnost jednotlivých odrůd a jejich vhodnost pro pěstitelské podmínky celé ČR, či jednotlivých pěstitelských oblastí je nutné posuzovat v komplexu odolností vůči biotickým i abiotickým stresům.

K nejzávažnějším biotickým stresům patří napadení houbovými chorobami (padlím travním, rzí ječnou, hnědou skvrnitostí, ramulariovou skvrnitostí, rhynchosporiovou skvrnitostí, chorobami pat stébel, plísní sněžnou a paluškou travní), napadení virovými chorobami (žlutou zakrslostí ječmene, žlutou zakrslostí pšenice – kmen adaptovaný na ječmen a v zahraničí především žlutou mozaikou ječmene) a rovněž i poškození živočišnými škůdci.
Jako nejzávažnější abiotické stresy působí na ozimý ječmen teplota (odolnost vůči vymrzání), nedostatek vody (odolnost vůči suchu), nedostatek půdního vzduchu (v důsledku přemokření nebo utužení půdy) a mechanická poškození stébla (odolnost vůči poléhání a lámavost stébla). Některým z těchto stresových faktorů lze předcházet volbou vhodné odrůdy, jiné je možné řešit vhodnými agrotechnickými zásahy.

Zimovzdornost

Zimovzdornost je komplex vlastností, jež se podílejí na schopnosti odrůdy přežít nepříznivé podmínky zimního období. Její hlavní součástí je schopnost otužení na odolnost proti co nejnižší teplotě (vysoká mrazuvzdornost), schopnost tuto odolnost indukovat pokud možno v krátkém otužovacím období a popřípadě i opakovaně, schopnost tuto odolnost udržet po co nejdelší období a rovněž schopnost dobré regenerace případných poškození.
Za nejpřesnější určení mrazuvzdornosti lze pokládat stanovení kritické teploty v hloubce odnožovacího uzlu v maximálním otužení, při níž ještě 50 % rostlin dané odrůdy přežívá (LT 50). Nejvyšší mrazuvzdornosti jsou schopné dosáhnout víceřadé odrůdy českého a moravského šlechtění – Lunet (-16,5 oC), Luxor (-15,5 oC) a Kamil (-16,0 oC), dále odrůdy Kromoz, Kromir a Okal (-14,0 až -15,0 oC), z dvouřadých je ověřená a ještě dostačující mrazuvzdornost u odrůd Marinka (-13,5 oC) a Monaco (až -14,0 oC). Bohužel poslední čtyři zimy byly natolik mírné, že nebylo možné prověřit nově nastupující odrůdy. Především u odrůd registrovaných v letech 1999 – 2001 lze s určitým rizikem počítat, ovšem jejich výnosové parametry či další vlastnosti toto riziko vyvažují.
Zimovzdornost však má i biotickou složku. Tou je odolnost proti chorobám způsobujícím vyzimování – palušce travní a plísni sněžné. Velmi dobrou odolnost vůči těmto chorobám vykazují české odrůdy, ze zahraničních pak některé holandské a německé, k citlivějším lze řadit francouzské – například odrůda Monaco má mrazuvzdornost v porovnání s Marinkou mírně vyšší, ale v poli vyzimuje častěji v důsledku menší odolnosti proti plísni sněžné. Citlivější odrůdy nejsou vhodné do poloh s dlouhou sněhovou pokrývkou, s vyšším objemem zimních srážek a na vlhké pozemky.

Suchovzdornost

V posledních třech až čtyřech letech lze pozorovat větší výkyvy v rovnoměrnosti rozložení srážek. Nejcitlivějším obdobím pro ozimý ječmen je klíčení až vzcházení. Citlivější na přísušek v tomto období jsou velkozrnné odrůdy, vyšlechtěné v přímořských oblastech pro vysoce intenzívní podmínky. Tyto, především dvouřadé odrůdy, se proto i u nás nejlépe uplatní v intenzivních, vlhčích polohách. Za druhé nejcitlivější období lze považovat nalévání zrna, kdy naopak více mohou ztratit odrůdy drobnozrnné (Lunet, Kamil, Sigra ) nebo porosty všech odrůd se špatnou strukturou (řídké či nízké porosty, špatně odnožené, ve špatném výživném stavu nebo poškozené chorobami, nevhodnými pesticidy apod.).

Odolnost vůči nedostatku půdního vzduchu

Ozimý ječmen je obecně vysoce citlivý na nedostatek půdního vzduchu. Rozdíly mezi odrůdami jsou z agronomického hlediska nevýznamné, nedostatek půdního vzduchu je nutné řešit vhodnými agrotechnickými opatřeními.

Odolnost proti poléhání a lámání stébla

K odrůdám s nejlepší odolností proti poléhání patří víceřadé odrůdy Okal, Silke, Angela, Carola a Nelly, dvouřadé Tiffany, Jolante a Camera. Vyšší odolnost proti lámání stébla byla zjištěna u odrůd Nelly, Tiffany a Camera. I u odrůd s velmi pevným stéblem může dojít k lámání stébla buď v důsledku nevhodné agrotechniky (přehnojení N), nebo i poškozením biotickými stresy (zeslabení stébla houbovými chorobami či škůdci). Škodám způsobeným poléháním i lámáním stébla lze předejít včasným ošetřením. U odrůd se menší odolností proti poléhání a u příliš silných porostů všech odrůd (hustota u víceřadých nad 750 a u dvouřadých nad 1000 produktivních stébel na 1 m2) lze doporučit těsně před metáním ošetření morforegulátorem na bázi etefonu, popřípadě kombinovaným s fungicidem.

Biotické stresy

Šlechtění ozimého ječmene je zaměřeno především na vyváženou polní odolnost vůči komplexu listových houbových chorob. Ze sortimentu registrovaného v ČR má z českých odrůd nejvyváženější polní odolnost odrůda Luran, ze zahraničních pak víceřadé odrůdy Nelly a především Carola a dvouřadý Duet. Problematika viróz je řešena v úzké spolupráci s výzkumnými pracovišti (VÚRV Praha – Ruzyně a ZVÚ Kroměříž ). Oblast chorob pat stébel a poškození škůdci je řešitelná vhodnými pěstitelskými opatřeními. Pro přehlednost se dále budeme věnovat samostatně jednotlivým chorobám.

Padlí travní

Padlí (Blumeria (syn. Erysiphe) graminis f. sp. hordei)je v současné době díky systematické práci Ing. Antonína Dreiseitla, CSc., ze Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž nejlépe prozkoumanou a popsanou chorobou ječmene. U ozimého ječmene je omezena možnost využití genů odolností proti padlí s plnou účinností, jelikož nejdostupnější geny skupiny Mlo jsou na základě mezinárodního konsensu (doc. Schwartzbach) určeny pro jarní ječmen. Genetické založení odolnosti proti padlí je v současném sortimentu pestré, nikoli však plně účinné. U většiny odrůd jde o kombinaci několika genů, většinou také v kombinaci s polní odolností. Nejvyšší odolnost vůči padlí v pokusech ÚKZÚZ prokazuje víceřadá odrůda Carola, u níž byl v kombinaci s geny Mla6 a Mlra zjištěn dosud neidentifikovaný gen a z dvouřadých Duet s kombinací genů Mla6 a Mlg (Dreiseitl 2001). Ochranu proti padlí lze doporučit u ozimého ječmene v případě napadení porostu již na podzim a v případě napadení před metáním od středního patra výše. Hrozí-li přenesení na porost sladovnického jarního ječmene, pak i při napadení nižším.

Rez ječná

U ozimého ječmene je šlechtění na odolnost vůči rzi (Puccinia hordei)zaměřeno především na polní odolnost. Geny specifické odolnosti proti rzi ječné (Rph ), využívané ve šlechtění jarního ječmene, nejsou záměrně vnášeny do ozimé formy. V pokusech ÚKZÚZ vykazují nejvyšší polní odolnost vůči rzi ječné šestiřadé odrůdy Angela a Carola a dvouřadé Duet a Monaco. Žádná z registrovaných odrůd není vyloženě náchylná, takže ošetření by připadalo v úvahu pouze při mimořádném infekčním tlaku.

Listové skvrnitosti

Nejškodlivějšími představiteli této skupiny chorob jsou hnědá skvrnitost ječmene, rhynchosporiová skvrnitost a ramulariová skvrnitost.
Hnědá skvrnitost ječmene (Pyrenophora teres) se vyskytuje ve dvou formách – skvrnitá (f. maculata) napadající převážně šestiřadé odrůdy ozimého ječmene a klasická síťovitá (f. teres) napadající převážně dvouřadé odrůdy ozimého i jarního ječmene (Minaříková 2000, 2001). Symptomatické hodnocení této choroby je velmi obtížné, jelikož v některých případech nelze pouhým okem rozlišit její příznaky od skvrnitostí způsobených jinými příčinami (fyziologickými skvrnitostmi či počátečními příznaky jiných chorob apod.). Proto byl navržen Ing. Minaříkovou ze ZVÚ Kroměžíž, ve spolupráci s ÚKZÚZ a šlechtiteli, systém hodnocení „komplexu hnědých skvrnitostí“, který bude nadále využíván jak v hodnocení, tak ve vlastní šlechtitelské práci. Dobrou odolnost vůči hnědé skvrnitosti vykazují ze šestiřadých odrůd Luran a Silke, z dvouřadých Jolante a Monaco. Ošetření při vyšším infekčním tlaku je vhodné u šestiřadých odrůd Luxor, Okal, Kromoz, Kromir a Angela, z dvouřadých u odrůdy Agrilo.
Rhynchosporiová skvrnitost ječmene (Rhynchosporium secalis) se nejčastěji vyskytuje při okrajích porostů, v ohniscích. Při vysokém infekčním tlaku a vhodných podmínkách však dokáže zlikvidovat listovou plochu v celém porostu. Zdá se, že lepší odolnost vůči této chorobě je v sortimentu dvouřadých odrůd, k nejodolnějším patří odrůdy Tiffany, Camera a Agrilo. Jako náchylnější lze hodnotit šestiřadé odrůdy Okal a Kromoz.
Ramulariová skvrnitost (Ramularia collo-cygni) je na našem území relativně novou listovou chorobou ječmene. Poprvé byla zaznamenána a identifikována v roce 1998 na Šlechtitelské stanici Stupice Ing. Ivanem Langerem, CSc., na jarním ječmeni. V dalších letech bylo zaznamenáno její silné šíření v porostech jarního i ozimého ječmene (Minaříková, Mařík 2001). Choroba způsobuje předčasnou ztrátu listové plochy a násilné ukončení vegetace. Prozatím nebyl v evropských kolekcích ozimého ani jarního ječmene zjištěn zdroj účinné odolnosti. Ramularia je však citlivá na běžně používané fungicidy. V příštích letech bude předmětem intenzivní výzkumné i šlechtitelské činnosti.

Choroby pat stébel

Na chorobách pat stébel (včetně kořenů) se podílí celá řada fytopatogenních hub rodů Pseudocercosporella, Rhizoctonia a Fusarium, takže odrůdy s lepší odolností vůči stéblolamu ještě nejsou proti chorobám pat stébel chráněné. Opatřením snižujícím škody způsobené těmito houbami je vhodná agrotechnika, přiměřený podíl obilnin v osevním postupu a při pěstování po obilnině včasné („preventivní“) použití fungicidu.

Virové choroby

Nejrozšířenějšími virórami na ozimém ječmeni, jež lokálně způsobují v ČR škody, jsou žlutá zakrslost ječmene (BYDV) přenášená mšicemi a žlutá zakrslost pšenice (WDV), kmen adaptovaný na ječmen, přenášená křískem polním. Jelikož prozatím z odrůd registrovaného sortimentu ozimého ječmene byla zjištěna tolerance k BYDV pouze u odrůdy Sigra, je nejúčinnější zabránit šíření přenašečů, a to včasnou zaorávkou vzešlých výdrolů na sousedních pozemcích, popřípadě ošetřením insekticidem proti přenašečům.
V zemích EU je nejvážnější chorobou ozimého ječmene žlutá mozaika ječmene, která je způsobována komlexem tří virů (BaYMV-1, BaMMV a BaYMV-2) přenášených půdní houbou Polymixa graminis. V Německu a Francii nemůže být registrována odrůda ozimého ječmene bez odolnosti proti nejrozšířenějšímu kmeni – BaYMV-1 (Špunar 1999, 2000). Na našem území provádí systematický monitoring této choroby Ing. Josef Vacke, CSc., z VÚRV Praha-Ruzyně. Podle jeho sdělení nebyla tato viróza do roku 2000 na našem území zaznamenána.
Z odrůd vyšlechtěných na pracovištích v ČR nemá v současnosti odolnost vůči této viróze žádná. Z odrůd vyšlechtěných v zahraničí je u nás registrováno dostatek odrůd použitelných v oblastech případného výskytu a potvrzenou odolnost proti BaYMV-1 podle údajů Německého odrůdového úřadu (BSA) mají víceřadé odrůdy Alissa, Angela, Carola a Nelly a dvouřadé Babylone, Duet a Camera. Na šlechtitelských a výzkumných pracovištích v ČR jsou virózy dlouhodobě sledovány a jsou rozpracovány materiály využitelné pro šlechtění na odolnost proti této viróze.

Ing. Daniel Jurečka,
Ing. Karel Říha,
Ústřední kontrolní a zkušební
ústav zemědělský, Brno,
Ing. Pavel Mařík,
Selgen, a.s., ŠS Lužany

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *