VLIV PĚSTITELSKÝCH OPATŘENÍ NA VÝNOS ZRNA A POTRAVINÁŘSKOU JAKOST SOUČASNÝCH ODRŮD OZIMÉ PŠENICE

K základním pěstitelským cílům u všech plodin patří dosažení maximální produkce vyhovující kvality. K tomu je nepochybně zapotřebí optimalizovat pěstitelská opatření, a to ekonomicky výhodně a s ohledem na ochranu životního prostředí. V současné době se za určitých podmínek stává nutností omezit dávky pesticidů a hnojiv. Je tomu tak při nedostatku financí na jejich nákup, dále při hospodaření v chráněných krajinných oblastech i v případě programové extenzifikace zemědělství.

Nové odrůdy skýtají vedle vysokého výnosového potenciálu i možnost snížení vstupů a diverzifikace v kvalitě produktů. Odrůdově specifické vlastnosti však dosud v praxi nejsou náležitě využity, a tudíž je detailní odrůdová charakteristika velmi prospěšná. Je též známo, že znaky technologické jakosti zrna jsou ovlivněny jak odrůdou, tak podmínkami míst a ročníků a pěstitelskými opatřeními.

Cílem naší práce bylo vyhodnotit vliv odrůdy, podmínek stanoviště a ročníku a ošetření porostu během vegetace na vybrané charakteristiky určující potravinářskou jakost zrna ve vztahu k výnosu zrna u ozimé pšenice.
Výběr odrůd byl prováděn tak, aby byly zastoupeny nové odrůdy, odrůdy rozšířené v praxi, rozdílné v ranosti, morfotypu, výnosových schopnostech, parametrech jakosti zrna a podobně. Vysoce pekařsky jakostní novošlechtění RU51A, oficiálně zkoušené v pokusech ÚKZÚZ po 4 roky, a vybrané odrůdy ozimé pšenice, zařazené na základě posouzení ÚKZÚZ, mezi potravinářské pšenice (Bruta, Samanta, Regina – skupina A; Vlasta, Šárka, Siria – skupina B), byly pěstovány na stanovištích Praha – Ruzyně (řepařská výrobní oblast, půdy hnědozemě, jílovitohlinité, s dobrou zásobou živin, 360 m n.m.) a Humpolec (bramborářská oblast, půdy hnědé, písčitohlinité, 545 m n.m.) ve vegetačních ročnících 1996/7 a 1997/8. Hlavní rozdíly mezi vegetačními ročníky spočívaly v objemu srážek v jarním období. Zatímco pro rok 1997 bylo příznačné poměrně rovnoměrné rozdělení srážek v jarních měsících, v roce 1998 se srážky vyskytly až v třetí dekádě měsíce května a výrazný srážkový deficit byl zaznamenán v měsíci dubnu, zvláště na stanovišti v Praze-Ruzyni.
Pokusy v jednotlivých lokalitách a ročnících měly znáhodněné uspořádání, ve třech opakováních a velikostí parcely 10 m2. Setí bylo uskutečněno vždy mezi 25.zářím a 2.říjnem, a to bezezbytkovým secím strojem OYJORD, s výsevkem 4,5 mil. klíčívých zrn na hektar. V každém pokusu byly dále kombinovány 3 pokusné zásahy při začlenění neošetřené kontrolní varianty(K): 1/N -Přihnojení N hnojivem (ledek amonný) bylo rozděleno do dvou dávek, z nichž první byla aplikována brzy zjara, jako regenerační (50 kg č.ž. N/ha) a druhá (rovněž 50 kg č.ž.N/ha) na počátku sloupkování rostlin; 2/R – Aplikace růstového regulátoru Retacel v dávce 2 l/ha ve fázi objevení praporcového listu; 3/F – Aplikace fungicidu Tango (1 l/ha) v optimální fázi s ohledem na výskyt chorob.
Varianty pokusu byly následující: I- K, II-R, III-F, IV- R+F, V- N, VI- N+R, VII-N+F a VIII- N+R+F. Celkově tedy analýzy vycházejí z 32 variant prostředí u každé odrůdy (8 variant ošetření, 2 roky a 2 pokusná stanoviště). Předplodinami pro pokusy byl hrách setý na stanovišti v Ruzyni a jetel červený na stanovišti v Humpolci.
U zrna sledovaných odrůd byla prováděna analýza na technologickou jakost. Byl zjišťován sedimentační objem testem, který vypracoval Zeleny /(1947/. Obsah mokrého lepku byl získán na automatickém vypírači a u takto vypraného lepku bylo měřeno jeho bobtnání. Obsah bílkovin byl stanoven metodou podle Kjeldahla. Gluten index /Perten et al., 1992/ byl stanoven na přístroji GLUTOMATIC. Hodnota viskotestu (čísla poklesu) byla měřena na přístroji Falling Number 1800. K tomu jsou doplněny údaje o výnosu zrna (v přepočtu na vlhkost 15%) a hmotnosti 1000 zrn a dopočítán výnos hrubých bílkovin na plochu l ha. Získané údaje byly statisticky zpracovány programovým vybavením UNISTAT.

Výsledky pokusů

V tab.1 jsou obsaženy výsledky analýzy rozptylu, které demonstrují vliv ošetření porostu, místa a ročníku a odrůdy na sledované znaky jakosti zrna, výnos zrna a výnos hrubých bílkovin. Relativně vysoká genetická podmíněnost (vliv odrůdy) byla zjištěna u vlastností lepku posuzovaných na základě jeho bobtnavosti, gluten indexu a Zelenyho testu, jakož i u čísla poklesu a hmotnosti tisíce semen. Vliv odrůdy byl rovněž vysoce statisticky významný, ale ve srovnání s ostatními sledovanými vlivy relativně nižší u obsahu bílkovin, obsahu mokrého lepku, výnosu zrna a výnosu hrubých bílkovin. Také ošetření porostu se vysoce významně projevilo u většiny znaků, s výjimkou čísla poklesu a hmotnosti tisíce zrn. Z tab. 1 je také zřejmé, že se ve všech případech projevil významný vliv stanoviště (v největší míře na výnos zrna, výnos hrubých bílkovin a hodnoty Zelenyho sedimentačního testu) a u většiny znaků i vliv ročníku. Vysoký podíl na variabilitě měly, především u znaků Zelenyho sedimentační objem, obsah bílkovin a obsah mokrého lepku, interakce roku a místa a většinou vysoce významné byly i interakce odrůdy a pokusného ošetření s rokem a místem. Interakce odrůdy s pokusnými ošetřeními však s výjimkou gluten indexu významné nebyly, což ukazuje podobnou reakci odrůd na jednotlivé pokusné zásahy.
Průměrné hodnoty sledovaných znaků pro zkoušené odrůdy, pokusná ošetření, ročníky a místa pěstování jsou uvedeny v tab. II. Jednoznačně bylo možno odrůdy rozčlenit do pěti skupin podle hmotnosti 1000 semen. Nejvyšší výnos zrna dosáhla odrůda Vlasta, nejvyšší hodnotu většiny znaků jakosti zrna, s výjimkou gluten indexu a čísla poklesu, novošlechtění RU51A. Statisticky významný rozdíl ve výnosu hrubých bílkovin (11 %) byl prokázán mezi odrůdou Vlasta, registrovanou v roce 1999, a starší odrůdou Regina (rok registrace 1982).
Tab. II dokládá na základě porovnání průměrných hodnot významnost ovlivnění všech znaků pokusným stanovištěm a většiny znaků též ročníkem. Ve sledovaných ročnících se nelišily průměrné hodnoty znaků číslo poklesu, gluten index a bobtnání lepku. Znaky číslo poklesu a hmotnost 1000 semen nebyly ovlivněny pokusným ošetřením a vliv odrůdy u těchto znaků výrazně převládal.
Jednoznačně se efekt přihnojení N projevil ve zvýšení obsahu hrubých bílkovin, obsahu lepku a výnosu zrna hrubých bílkovin, což dokládá řada prací, v našich podmínkách ku př. H u b í k (1995). Efekt přihnojení N na výnos zrna v interakci s ročníkem, pokusným stanovištěm a odrůdou je patrný z grafů 1 a 2. U variant přihnojovaných N došlo k výraznému zvýšení hodnot Zelenyho sedimentačního testu (graf 3) a snížení hodnot gluten indexu (v jisté míře i hodnot bobtnání lepku – tab.2) . Grafy 1 a 3 ukazují, že efekt dusíkatého hnojení na výnos zrna a hodnoty sedimentačního testu byl nižší v roce 1998, zvláště na stanovišti v Praze-Ruzyni, nepochybně vzhledem k nižší účinnosti dodatečného přihnojení dusíkatým hnojivem v podmínkách suchého jara. Reakce jednotlivých odrůd byla zřejmě obdobná, výrazné je však výnosové zhodnocení podmínek prostředí a dusíkaté výživy u nové odrůdy Vlasta (graf 1 a 2), projevující se dobrým zhodnocením jak prostředí s nižším průměrným výnosem (s nižší hladinou dusíkaté výživy), tak podmínek příznivých pro dosažení vysokého výnosu zrna.
Grafy 1 a 3 umožňují u jednotlivých odrůd také posoudit v různém prostředí ovlivnění výnosu zrna a hodnot sedimentace aplikací regulátoru růstu a vývoje. Snížení výnosu po aplikaci růstového regulátoru, ke kterému došlo na stanovišti Humpolec v roce 1997, zvláště u odrůd Šárka, RU51A a Samanta, indikuje potřebu optimalizace dávek růstových regulátorů s ohledem na danou odrůdu. V průměru se aplikace růstového regulátoru v kombinaci s přihnojením dusíkem projevila proti neošetřené kontrole významným zvýšením výnosu, efekt samotné aplikace Retacelu proti kontrole však u sledovaného souboru odrůd významný nebyl (tab. 2). U Zelenyho sedimentačního testu byly zjištěny statisticky průkazné rozdíly mezi variantami N, N+R a N+F a variantou R (Retacel). Snížení hodnot sedimentačního testu po aplikaci Retacelu však nebylo významné vzhledem ke kontrolní neošetřené variantě. U gluten indexu a bobtnání lepku byly po aplikaci morforegulátoru zjištěny nejvyšší hodnoty, a tak nižší hodnoty Zelenyho sedimentačního testu zřejmě souvisely s nižším obsahem bílkovin a lepku u variant nepřihnojovaných N.
Výrazný vliv aplikace fungicidu na některý ze znaků jakosti nebyl ve vlastních pokusech zjištěn (tab. 2), i když po zabránění destrukce listové plochy při silném napadení chorobami je nepřímý efekt tohoto ošetření na výnos i znaky jakosti zrna vysoce pravěpodobný a odrůdově specifický. Jelikož se ve sledovaných podmínkách vyskytovalo v nejsilnější míře, zvláště na stanovišti v Humpolci, napadení padlím travním, výrazný odrůdový efekt v tomto směru se projevil u odrůdy Vlasta, s vysokým stupněm rezistence k této chorobě (tab. 1). Vysoký stupeň rezistence k padlí travnímu je obzvláště cenný v intenzivních podmínkách, při vysoké úrovni dusíkaté výživy, kdy dochází k vyššímu stupni napadení porostů tímto patogenem. Aplikace fungicidu měla u odrůdy Vlasta v průměru pouze 0,7 % vliv na výnos zrna, zatímco u odrůd Regina 5,5 %, Siria 4,7 %, RU51A 3,0 %, Šárka a Samanta 2,1 % a Bruta 1,7 %.

Závěry

Výsledky jednoznačně dokumentují význam dusíkaté výživy pro dosažení vysokého výnosu zrna, vysokého výnosu bílkovin z jednotky plochy i potřebné technologické jakosti zrna, v komplexu posuzované na základě hodnot Zelenyho sedimentačního testu. U současných výkonných odrůd ozimé pšenice intenzivního typu lze předpokládat efektivní reakci na prostředí lišící se stupněm minerální výživy a jak ukazuje srovnání odrůdy Vlasta se starší odrůdou Regina (tab. II), je možno očekávat významně vyšší výnos bílkovin z jednotky plochy. Příznivé je zjištění, že u současných krátkostébelných odrůd pšenice není vysoký výnos nutně spojován s redukcí obsahu lepkových bílkovin a negativním dopadem na technologickou jakost. Optimalizace úrovně minerální výživy je pro dosažení vysokého výnosu zrna v kombinaci s požadovanou pekařskou jakostí zrna nepochybně žádoucí; naproti tomu je vzhledem k zvýšené rezistenci současných odrůd ke komplexu chorob a krátkostébelnému morfotypu zřejmě možno snížit náklady na aplikaci morforegulátorů i fungicidů. Přesto je odrůdově specifická aplikace těchto prostředků v podmínkách intenzivního hospodaření nezbytným opatřením pro zajištění stability produkce snížením rizika ztrát při silném výskytu patogenů a ztrát polehnutím porostů.

Ing. Jana Chrpová, CSc.,
Ing. Václav Šíp, CSc.,
Miroslav Škorpík
VÚRV Praha-Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *