Virová zakrslost není zažehnána

Možnost zvýšeného výskytu virových infekcí na obilninách v některých oblastech naší republiky prozatím nepominula. Silný výskyt viru zakrslosti pšenice byl zaznamenán letos v oblastech Slánska, Kladenska a Velvarska. O dva roky dříve zasáhl jižní Moravu spolu s virem žluté zakrslosti ječmene, zaznělo kromě jiného na odborném semináři, který pořádal Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha-Ruzyně.

Protože infekce virem zakrslosti pšenice (WDV) a virem žluté zakrslosti ječmene (BYDV) dokáží citelně snížit výnos a kvalitu zrna i biomasy obilnin, je třeba včas přistoupit k preventivním opatřením a sledovat prognózy a systémy varování. V případě výskytu nelze napadené rostliny léčit, proto je důležité znát, kdo je přenašečem, hostitelské rostliny, příznaky napadení, diagnostiku a také odolnost současného sortimentu odrůd, upozornila Ing. Lenka Širlová z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, Praha-Ruzyně (VÚRV).

Přenašeči, hostitelé a ztráty na výnosu
Virus zakrslosti pšenice (WDV) přenáší křísek polní, jak larvy, tak dospělci. Nejvýznamnějšími hostiteli jsou pšenice, ječmen, žito, oves, triticale a některé druhy trav, například lipnice roční, jílky, chundelka metlice, připomněla Ing. Širlová. V Německu bylo zjištěno, že jedním z experimentálních hostitelů viru je kukuřice, což se ovšem v České republice dosud neprokázalo.
„Intenzita symptomatického projevu závisí především na době infekce. Ztráty na výnosu zrna u ozimé pšenice a ozimého ječmene infikovaných na podzim dosahují 80 až 100 procent. Jarní infekce redukují výnosy u ozimé pšenice z 53 procent, u jarního ječmene ze 45 procent. Největší náchylnost k infekci vykazuje ve srovnání s jinými obilninami ozimá pšenice,“ zdůraznila Ing. Širlová.
Přenašeči viru žluté zakrslosti ječmene (BYDV) jsou obilné mšice, z nich se v našich podmínkách nejvíce vyskytují mšice střemchová, kyjatka travní a kyjatka osenní. Virus infikuje všechny ozimé i jarní formy obilnin pěstované u nás. V tomto případě naopak platí, že menší náchylnost k infekci projevuje ozimá pšenice. U ní z podzimní infekce dosahují ztráty třiceti až šedesáti procent, z jarní jen pět až deset procent. Citlivější na infekci je ozimý ječmen, výnosové ztráty činí u náchylných odrůd z podzimní infekce 96 až 100 procent, při jarním napadení deset až třicet procent.
BYDV redukuje výnos zrna také u jařin, u ječmene dochází asi k 10 až 30% a u pšenice k 15% ztrátám. L. Širlová dodala, že nejcitlivější plodinou z jarních obilnin je oves, reaguje až čtyřicetiprocentním snížením výnosu.

Intenzita příznaků podle doby infekce
Příznaky napadení souvisí s dobou infekce, vykládala dále Ing. Širlová. Čím dříve je rostlina infikována, tím více se sníží výnosy a tím intenzivněji se projeví zakrsání infikovaných rostlin a barevné změny na listech, listových pochvách a stéblech.
Přítomnost WDV a BYDV zjišťují v laboratořích VÚRV pomocí ELISA ve vzorcích obilnin, ale i samotných přenašečích.

Odolnost současných odrůd
Ing. Širlová také sdělila, že Výzkumný ústav rostlinné výroby spolu s firmou Selgen dlouhodobě testují odolnost odrůd současných ozimých a jarních obilnin na odolnost vůči BYDV – PAV (PAV je kmen viru BYDV s největším významem v ČR z hlediska výskytu a škodlivosti). Od roku 1992 se zjišťují v maloparcelkových pokusech jejich výnosy, vyhodnocují symptomy a podle výsledků se zařazují do jednoho ze tří stupňů odolnosti (náchylnosti)– mírně, středně a silně odolná či náchylná.
Jako mírně odolné ozimé pšenice byly vyhodnoceny podle abecedního řazení Asta, Astella, Bruneta, Ebi, Livia, Record, Regina, Rexia, Rialto, Ritmo, Samanta, Samara, Sireia, Torysa, Tower, Trane a Vlasta. Mírnou odolností se míní, že u podzimních infekcí se u nich snížil výnos o třicet až čtyřicet procent.
U ozimého ječmene byla zařazena do skupiny mírně odolných odrůd Sigra s tím, že při podzimní infekci se redukuje výnos už bezmála o polovinu (46 %). Stoprocentní napadení u náchylných odrůd by pro zemědělce už znamenalo přijít téměř o veškerou úrodu, popřípadě by mu zbyla jen čtyři procenta z plánovaného objemu.
Z jarních pšenic je mírně odolnou odrůda Leguán s desetiprocentními sklizňovými ztrátami a jarních ječmenů odrůdy Malvaz a Atribut. Ty mají v případě infekce ztráty jen do deseti procent.
„Co se týká současného sortimentu povolených odrůd testovaných ve VÚRV, nebyl zatím vůči WDV zjištěn žádný materiál, který by vykázal určitý stupeň odolnosti,“ zdůraznila Ing. Širlová. Do kategorie mírně náchylné byly zařazeny odrůdy Banquet a Svitava, jejichž redukce výnosu zrna se pohybovala mezi 87,3 – 93,1 %, zatímco u silně náchylných odrůd se redukce výnosu zrna blížila 100 %.

Prognóza infekcí napřesrok
„Křísů v podzimním období jsme zaznamenali méně než v loňském roce, což by mohlo znamenat, že napadení virem zakrslosti pšenice nebude příliš významné. Pravděpodobné však je, že se vyskytnou lokality s intenzivnějším napadením, například Kladensko, Slánsko a Velvarsko, kde byl v roce 2004 zjištěn silný výskyt WDV a zároveň populace křísků polních na podzim roku 2004 byla hojnější.
Vzhledem k letošnímu nižšímu výskytu BYDV a rovněž k ne příliš hojné populaci obilných mšic se nepředpokládá kalamitní výskyt BYDV, sdělila na základě současných informací Ing. Širlová.
Vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny materiály odolné vůči WDV, nelze do oblastí se zvýšeným výskytem WDV doporučit ani odolné odrůdy. Nejúčinnějším opatřením eliminujícím výskyt virových zakrslostí jsou preventivní agrotechnické zákroky, jako včasná podmítka, důkladná podzimní orba s cílem likvidace zdrojů infekce, popřípadě chemická likvidace vektorů v případě jejich přemnožení a zároveň výskytu infekčních zdrojů. Dost dobrou účinnost má také pozdější setí. V jarním období za předpokladu dobrého přezimování vektorů a prognózy silných sekundárních infekcí lze uplatnit chemickou ochranu proti líhnoucím se (křísi) či migrujícím (mšice) vektorům, poradila
zemědělcům Ing. Širlová.

Molekulární markery ve šlechtění
RNDr. Jaroslava Ovesná, Csc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby se ve svém projevu zabývala využitím molekulárních markerů ve šlechtění obilovin na odolnost k virovým chorobám, včetně odolnosti vůči BYDV. Vysvětlila, že molekulární markéry jsou molekuly, které identifikují přítomnost daného genu a jím podmíněného znaku v genotypu. Mohou značně urychlit šlechtitelský proces a snížit náklady. Při šlechtění se totiž vychází z dostupných genových zdrojů a lze dosáhnout i vývoj materiálu pro alternativní uplatnění zemědělské produkce.
Podle RNDr. Ovesné byl vyvinut molekulární marker, který je schopen zjistit gen odolnosti vůči BYDV a genům odolnosti vůči virům mozaiky. Markery využívají ve VÚRV pro testování šlechtitelských linií s genem odolnosti také proti BYDV. Podotkla, že odolnost vůči BYDV se zkouší v polních testech minimálně rok, v laboratoři týden.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *