Veřejné zájmy na hospodaření s půdou

Půda má mnohostranné funkce. Na jedné straně má až dosud nezastupitelnou funkci výrobní, je tedy výrobním prostředkem i předmětem vlastnictví a tudíž i zbožím, na druhé straně se stále více uplatňují funkce půdy jako přírodního zdroje a složky životního prostředí s ekologickým posláním pro krajinné režimy, na předním místě pro vodní režim krajiny. Půda má i neopominutelnou kulturně historickou a sociální dimenzi. Z toho vyplývá, že vlastnictví půdy a nakládání s ní je natolik spojeno s veřejnými zájmy, že státní dohled na hospodaření s půdou i určitý stupeň regulace za účelem ochrany veřejných zájmů je nezbytný.

Státní půda a veřejné zájmy

Podle Pozemkového fondu České republiky činí podíl státní půdy na celkové výměře zemědělského půdního fondu téměř 20 %. V souvislosti s přípravou prodeje části státní půdy se stává naléhavou potřeba vypracovat zásady pro rozhodování o jejím prodeji, které důsledně zajistí ochranu veřejných zájmů a zamezí spekulativním nákupům. Veřejnými zájmy mohou být zejména vodohospodářské a ekologické funkce půdy, ale i kulturní a sociální zájmy se všemi aspekty a vazbami. Veřejným zájmem je také rovnoměrný rozvoj všech regionů státu. V něm může například regulace prodeje státní půdy (resp. omezení prodeje, popřípadě zatížení veřejným břemenem) sehrát svou úlohu.
Zákon o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby (č. 95/1999 Sb.) stanoví, které pozemky nelze převádět, ale nezabývá se dalšími aspekty veřejného zájmu o půdu, která popřípadě i spadá do kategorie převoditelné půdy. Tyto veřejné zájmy lze uplatnit formou podmínky (veřejného břemene) při převodu státní půdy na jiné subjekty. I v tom případě, že půjde o zemědělské využití, je nutné, aby stát pojistil ochranu veřejného zájmu, kterým je ochrana trvalé produkční schopnosti půdy (ochrana před jiným než biologickým využitím) a zamezení vzniku nežádoucích externalit. Tento veřejný zájem bude třeba legislativně ochránit i při převodu státní půdy do soukromého vlastnictví a při výrobě soukromých statků na ní. V některých regionech bude nutné uchovat státní půdu jako strategickou rezervu pro potenciální zemědělské využití v budoucnu nebo pro určitou manipulaci ve veřejném zájmu (například výměnu pozemků). V takovém případě by bylo neprozřetelné, aby se stát této půdní rezervy zbavoval. Stejná zásada musí platit i pro území určená územním plánem k zastavění.
Budou ovšem i regiony se zvláštním režimem (resp. s převahou území se zvláštním režimem), kde převod půdy do soukromých rukou nepřichází v úvahu vůbec. To jsou zejména národní parky, památkově chráněná území, území významná pro ekologickou stabilitu krajiny a pro tvorbu mimoprodukčních pozitivních externalit.
Kromě výrobních a ekologických funkcí půdy je třeba zohlednit i funkci kulturně historickou. Půda je státním územím a podstatou státní svrchovanosti. Váže se k historii národa a má význam pro jeho svébytnost, což potvrdilo mimo jiné národní obrození, jehož kořeny byly zejména ve venkovském obyvatelstvu pracujícím na půdě. Půda je i archivem přírodního a civilizačního vývoje. Také tuto funkci půdy je třeba zohlednit při diskutovaném prodeji půdy cizincům. Skupina nezávislých odborníků zabývající se při MZe ČR podklady pro zemědělskou politiku došla v devadesátých letech k názoru, že prodej půdy cizincům by se za daných podmínek neměl uvolňovat. I po připojení země k EU bude třeba chránit vlastnictví půdy českými subjekty. O případném dílčím uvolnění by bylo možné uvažovat teprve po dostatečně dlouhém přechodném období a vázat je na plnou konsolidaci ekonomiky ČR a na vyrovnání ceny půdy vůči ostatním zemím EU. Podobně postupuje i Polsko a Maďarsko.

Celospolečenské zájmy při obecném nakládání s půdou

O půdu nejvyššího státního zájmu (státní půda nesmí být převedena, resp. prodána) jde především:
 v ochranném pásmu vodárenských nádrží a vodárenských toků I. stupně a v ochranném pásmu léčivého zdroje;
 v I.stupni pásma hygienické ochrany (PHO);
 v národním parku, národní přírodní rezervaci, přírodní rezervaci, na území národní přírodní památky nebo přírodní památky;
 uvnitř komplexu ochranných lesů nebo lesů se zvláštním určením;
 na území určeném územním plánem k zástavbě (urbanistické, komunikací a jiných liniových či plošných staveb);
 v územním systému ekologické stability (ÚSES);
 na pozemcích určených schválenými komplexními pozemkovými úpravami k jinému než zemědělskému produkčnímu účelu;
 ve vojenském újezdu;
 jde-li o státní půdní rezervu v daném regionu (státní půdní rezervou rozumíme nejméně 10 %, resp. nejméně pět tisíc hektarů z původní výměry volné státní půdy v okrese, resp. celou výměru, pokud nepřesahuje pět tisíc hektarů po odečtení shora uvedených případů), půdní rezerva ve státním vlastnictví je určena pro možnost výměny nebo jiné manipulace ve veřejném zájmu v budoucnu.
O půdu zvýšeného státního zájmu (státní půda může být privatizována za současného výrazného omezení využívání veřejným břemenem) jde zejména v těchto případech:
 pozemek leží ve II. stupni pásma hygienické ochrany vod (PHO) nebo v chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) nebo ve II. stupni ochranného pásma vodárenských nádrží a vodárenských toků;
 pozemek leží v chráněné krajinné oblasti (CHKO) nebo v chráněné krajinné památkové zóně nebo na území přírodní rezervace nebo přírodního parku.
Veřejné břemeno v obou shora uvedených případech uloží výhradně biologické využití a to většinou pouze alternativními způsoby zemědělství ve smyslu ochrany ekologických funkcí půd, ochrany hydrosféry a podle charakteru veřejného zájmu v dané oblasti.
Zvýšený státní zájem zahrnuje také:
 lesní půdu a půdu uvnitř lesních komplexů (ochrana podle ustanovení lesního zákona);
 půdu v oblastech se sociálními problémy (vysoká míra nezaměstnanosti v regionu, nebezpečí vylidňování, ohrožení státní bezpečnosti).
Veřejné břemeno se v tomto posledním případě zaměří na hlavní celospolečenský zájem (zájmy) v daném regionu. Státní půdu lze převést jen na české subjekty a předkupní právo si podrží stát.
Poslední kategorií je půda obecného celospolečenského zájmu (státní půda může být privatizována bez zvláštních podmínek, pouze v intencích obecného celospolečenského zájmu). Obecným celospolečenským zájmem zde rozumíme, že půdu lze využívat pouze biologickým způsobem a musí být uchovány její produkční a ekologické funkce. Státní půdu lze převést jen na české subjekty a předkupní právo si podrží stát.
Z uvedeného vyplývá, že při řešení optimálního nakládání s půdou při zohlednění společenských a státem sledovaných zájmů je nutné vyjít z hodnocení všech jednotlivých funkcí půdy (ekonomické, environmentální, kulturní) a z hodnocení jejich environmentálních potenciálů a z kritérií, vztažených ke stanoveným cílům.
Z těchto hledisek byly v rámci řešení projektu NAZV QC 0241 „Optimální nakládání se státní půdou při zohlednění společenských a státem sledovaných zájmů včetně návrhu kritérií rozhodovacího procesu“ stanoveny čtyři kategorie celospolečenských priorit pro nakládání především se státní půdou, ale platné obecně pro nakládání s půdou v celospolečenském zájmu. Tyto kategorie celospolečenských preferencí byly též vyjádřeny v přehledné mapě České republiky a pracuje se na uplatnění těchto celospolečenských kritérií v detailu až do měřítka katastrálního území.
Kategorie celospolečenských preferencí pro nakládání s půdou jsou:
I. kategorie – Státní priority (například národní parky, vojenské újezdy, ochranná pásma vodárenských nádrží a vodárenských toků I. stupně, ochranná pásma léčivých zdrojů, PHO I. stupně, ÚSES, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky, státní půdní rezerva);
II. kategorie – Ekologické a kulturní priority (například CHKO, CHOPAV, PHO a ochranná pásma II. stupně, chráněné krajinné památkové zóny, přírodní rezervace a parky);
III. kategorie – Zemědělské výrobní priority (nejcennější zemědělská půda, například I. a II. třída ochrany zemědělského půdního fondu);
IV. kategorie – Ostatní půda (zahrnuje půdu s nižší produkční schopností, například v LFA, nezatíženou veřejným břemenem).

Poznámka k institucionálnímu zajištění veřejného zájmu na nakládání s půdou
V zájmu péče o půdu v komplexu všech jejích funkcí – a také analogicky k delší dobu působící České inspekci životního prostředí (ČIŽP) a jejích složek (ochrany ovzduší, ochrany vod, odpadového hospodářství, ochrany přírody a ochrany lesa) – a po vzoru jiných vyspělých států (například Soil Conservation Service v USA) by bylo účelné zřídit orgán Půdní služby k ochraně a ke kontrole využívání půdy. Důsledná ochrana půdy totiž není jen otázkou legislativní, ale zejména otázkou vysoce odbornou.
Orgán Půdní služby by měl poskytovat odbornou pomoc při racionální diferenciaci využívání půdy a při ochraně všech funkcí půdy, včetně mimoprodukčních, při melioračních opatřeních i při racionálním uplatňování prevence proti degradaci půdy, při péči o vodu v krajině, včetně strukturálních změn s protierozním a s protipovodňovým posláním. Tento orgán Půdní služby by také byl povolán k naplňování odborného obsahu při uplatňování státních zájmů na nakládání s půdou.
Jako odborného základu by bylo možné využít zdroje Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, Praha, včetně databáze půd ČR, která je tímto ústavem spravována. K finančnímu pokrytí potřeb orgánu Půdní služby se nabízí obnovení funkce dřívějšího Státního fondu pro zúrodnění půdy, který už delší dobu není využíván pro účely, k nimž byl zřízen.

Ing. Jiří Lhotský, DrSc.,
Ing. Zdeněk Vašků, CSc.,
Dagmar Vetišková,
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *