Ve Francii přehodnocují pěstování řepky

V posledních deseti letech se ve Francii významně mění situace v produkci řepky. Farmáři začali na tuto významnou plodinu nahlížet poněkud jinak. Vedou je k tomu problémy, které vznikají v důsledku překročení biologicky a vlastně i ekonomicky únosné koncentrace řepky na orné půdě v některých regionech Francie. Tyto okolnosti shrnul ve své přednášce na vyhodnocovacím semináři SPZO v Hluku u Uherského Hradiště dr. Hubert Hebinger z organizace Cetiom v Dijonu.

Plochy a výnosy kolísají

V průběhu let 1992 až 2002 zaujímala řepka ve Francii největší plochu v roce 1999. Od té doby meziročně mírně, ale stále její výměra klesá. Porovnáme-li absolutní hodnoty, minimální plocha v roce 1993 (565 000 ha) byla víc než poloviční proti roku 1999, kdy řepku vyseli na 1 435 000 ha. Příčinou tak velkého zájmu o pěstování řepky byly podle dr. Hebingera především plošné dotace a podpora nepotravinářského využívání produkce z ploch vyjmutých z orné půdy.
Rovněž hektarové výnosy v uvedených letech kolísaly, a to mezi 2,55 tuny a 3,5 tuny. Tady byly příčinou většinou povětrnostní podmínky, které farmáři nemohou ovlivnit nebo jejich vliv eliminují agrotechnickými zákroky pouze omezeně. Podle francouzských zkušeností jsou nejnižší výnosy ve vlhkých letech a nejvyšší v letech suchých.

Vše se odráží v ekonomice

Nyní se jistě nabízí otázka proč začaly plochy řepky ve Francii klesat? Velký podíl na tom má ekonomika pěstování řepky. Poslední zemědělská reforma totiž vyrovnala podpory na pěstování obilnin a řepky a navíc zatímco u pšenice jsou ceny poměrně stabilní, u řepky kolísají meziročně i během jednoho roku.
Další příčinou jsou těžkosti, které se v posledních letech nahromadily vzhledem k vysoké koncentraci řepky. Více než 80 % celkové produkce řepky pochází ze severní části Francie. Na tamějších hospodářstvích potom není výjimkou, že řepka přichází na stejný pozemek každý třetí a někdy i druhý rok. Co to způsobuje, si jistě na základě vlastních zkušeností dovedou představit i naši řepkaři.
Změnila se agrotechnika. Při přípravě půdy stoupá podíl bezorebně obdělávaných pozemků. Nyní tuto technologii ve Francii uplatňují asi na 60 % ploch řepky, před deseti lety to bylo pouze na 10 % ploch. Vyšší zastoupení řepky vyvolalo tlak plevelů, škůdců a chorob. Proto je třeba řepku častěji ošetřovat pesticidy, což přináší vyšší náklady. V některých případech to způsobuje vznik rezistence, tedy následně změnu přípravků, které bývají dražší.
Velkou hrozbou pro francouzské pěstitele řepky jsou slimáčci. V současné době je třeba proti nim zasahovat chemickými prostředky už na 80 – 90 % plochy. Z plevelů jsou nejagresivnější křížaté druhy a kakosty, z chorob je velkým problémem foma.

Budoucnost není růžová, ale řešení existují

Podle dr. Hebingera není v Agendě 2000 věnována olejninám a přadným rostlinám dostatečná pozornost. Ze strany Evropské unie je více podporováno pěstování pšenice. Přitom náklady na pěstování řepky jsou rok od roku vyšší. Rentabilita klesá a jedinou možnou cestou je její obnovení. Jinak budou farmáři od pěstování řepky a ostatních olejnin dále ustupovat.
Doporučení francouzských odborníků se velmi podobají tomu, k čemu jsou nabádáni naši pěstitelé. I u nás se totiž v pěstování řepky dostáváme do podobné situace, jaká je ve Francii. Především je třeba snížit podíl řepky (nemělo by jí být víc než 25 %) a vrátit se alespoň částečně k osvědčeným osevním postupům. Uvědomit si, že minimalizace zpracování půdy je sice významnou úsporou, ale jen na omezenou dobu. Alespoň občas je vhodné orat. V odrůdové skladbě je důležité preferovat odrůdy s vysokou rezistencí vůči chorobám. V politické oblasti potom žádat přiměřená pravidla pro podporu pěstování olejnin.
Závěrem své přednášky dr. Hebinger apeloval na výzkumná pracoviště, aby svými výsledky pomohla pěstitelům řepky při překonávání jejich současných problémů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *