V Senátu se hovořilo o transgenech

Pěstování geneticky modifikovaných plodin je spojeno nejen s běžnou ekonomickou rozvahou, ale stále podléhá emocím. Bylo to zřejmé také na semináři Přísliby a rizika biotechnologií z hlediska udržitelného rozvoje, který uspořádala Společnost pro udržitelný rozvoj na Půdě Senátu Parlamentu České republiky. Přednášející poukazovali na tradiční rizika a z pléna se ozývaly obvyklé protiargunenty.

Možná by stálo za to uvést tři typické. Odpůrci GMO tvrdí, že vnášení cizích genů do rostliny je nepřirozené a pokud vůbec mají být pěstovány, musejí projít důkladnou kontrolou. Protiargument ovšem zní, že všechny kulturní plodiny jsou produktem šlechtění, což ale prakticky vzato výběr vhodných mutantů, jejichž přirozenému vzniku se často napomáhá například ozařováním. Jejich vliv a rizika pro životní prostředí ale nikdo nesleduje.
Druhým argumentem je obava z tzv. superplevelů, tedy plevelů do kterých „utekly“ vnesené geny rezistence k herbicidu z kulturních plodin. Tomu druhá strana kontruje poukazem na skutečnost, že se kulturní rostliny pěstují tisíce let a jak se zdá, k žádnému hospodářsky významnému transferu genů (pokud vůbec nějakému) nedochází. Nadto rezistence plevelů k herbicidům vzniká zcela přirozeným způsobem a lze se jí vyhnout používáním více účinných látek. Mimo to se nikdo nepozastavuje nad plodinami, které byly přirozeným způsobem vyšlechtěny na rezistenci ke konkrétním herbicidům.
A do třetice – často se prezentuje obava z toho, že některé GM plodiny obsahují gen rezistence k některému antibiotiku (vkládá se pro snadnější selekci) a ten by mohl v trávicí soustavě přejít do bakterií, což by přineslo problémy. Protiargument říká, že zhruba 5 – 10 % bakterií, které neustále ve velkých množstvích přijímáme v potravě, je přirozeně rezistentních vůči penicilinu. Přitom genový transfer bakterie-bakterie je mnohem významnější než rostlina-bakterie.

Hrozí únik genu?
Pokud gen uteče do planých populací hospodářských plodin, je to riziko především pro koexistenci, zdůraznil prof. RNDr. František Krahulec, CSc., z Botanického ústavu Akademie věd ČR, který hovořil o rizicích GM plodin. Volně v přírodě se podle ně například vyskytují slunečnice, rajčata či cukrovka. Z pléna ale oponoval doc. Ing. Josef Soukup, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze, která upozornil, že plevelná cukrovka se vyskytuje pouze na polích.
Jak prof. Krahulec dále uvedl, plodiny mají také příbuzné mezi planými rostlinami. Rizikem by podle něj mohl být přenos lepší odolnosti vůči chladu, suchu, i herbicidům. Za nejrizikovější z tohoto pohledu označil řepku, které má v našich podmínkách 14 druhů, se kterými se může křížit. Například u sóji, kukuřice a brambor ale roto riziko nehrozí.
Nekontrolovatelné šíření transgenní plodiny je také možné ztrátami semen při přepravě, případně v důsledku jejich dlouhodobého přetrvávání v půdě. Stejně tak může zůstat velké množství semen na pozemku, pokud je z nějakého důvodu nebylo možné sklidit.
Jak již ale bylo zmíněno, rezistence plevelů vůči herbicidům nebývá důsledkem úniku genu z modifikované plodiny, ale vzniká přirozenou cestou. Na celém světě existuje 11 druhů plevelů, rezistentních k přípravku Roundup. „Nemusí to však být následek pěstování GM plodin,“ zdůraznil prof. Krahulec. Pokud totiž budeme používat stále jeden přípravek, vyselektujeme si rezistentní druhy přirozeným způsobem. Mimo jiné to také znamená, že geny odolnosti již některé rostliny nesly, neobjevily se v populaci nově, a už vůbec ne jako následek pěstování GM plodin, jak se někdy nesprávně uvádí. Prof. Krahulec v souvislosti s tím upozornil na riziko, které přináší dovoz tepelně neupravených pokrutin – spolu s nimi si můžeme importovat také semena již rezistentních plevelů.
Odhad významu rizik je ale velmi obtížný, protože některé jevy, jsou velmi komplexní. Proto je nesmírně obtížné posoudit jejich pravděpodobnost, shrnul prof. Krahulec. Upozornil ale, že je třeba vzít v úvahu tzv. mass-efekt, tedy skutečnost, že i málo pravděpodobné případy jsou relativně běžné vzhledem k velkému množství opakování za různých podmínek.

Nesnadné posuzování rizik
Na posuzování rizik spojených s uvolňováním GMO se v EU podílí Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Podle Dr. Les Lewidowa z britské Open University ale podceňuje rizika spojená s GMO a její přístup by měl být více založen na vědeckých poznatcích. Tento názor se ale také setkal s nesouhlasným postojem některých posluchačů.
Posuzování není například jednoduché z toho důvodu, že vlastnosti rostlin se mění v závislosti na podmínkách prostředí. V souvislosti s tím upozornila amsterodamská konzultantka v oblasti biotechnologií Antje Lorch, MSc., na to, že je málo informací o tom, kolik Bt-toxinu rostlina vyprodukuje (odlišné části ho obsahují různá množství) a kolik ho kořeny vypustí do půdy. „Od rostlin se dá očekávat, že se budou lišit, ale povolení bylo vydáno na stabilní produkt,“ zdůraznila. Jak ale také dodala, pokusy ukázaly že koncentrace Bt-toxinu je v půdě nižší, než se očekávalo. Nesrovnalosti v jednotlivých výsledcích by ale také mohla mít na svědomí skutečnost, že pro stanovaní Bt-toxinu nejsou standardizovány testovací metody. Antje Lorch dále tvrdí, že GMO jsou v Evropě povolovány na základě údajů poskytnutých firmami, a neověřuje je nezávislý výzkum.
Ve svojí přednášce také uvedla, že Francie chce zakázat pěstování Bt-kukuřici MON 810.

Toxin časem zmizí
O několikaletých výsledcích pokusů Bt-kukuřicí (MON 810) v České republice hovořil prof. RNDr. František Sehnal, CSc., z Entomologického ústavu Akademie věd ČR. Vědci sledovali výskyt několika druhů hmyzu (například pavouky, drabčíky, střevlíky) na zhruba půlhektarových pozemcích, na kterých se pěstoval Bt-kukuřice, které porovnávali se stejně velkou plochou obvyklých hybridů. Cílem bylo zjistit, zda se neprojevily nějaké sekundární důsledky vnesení genu. Závěry byly takové, že mezi jednotlivými parcelkami nebyl z pohledu počtu druhů či jedinců prakticky žádný rozdíl.
Jak uvedl prof. Sehnal, mezi kukuřicí MON 810 a kontrolními hybridy nebyly zjištěny žádné rozdíly v napadení třásněnkami a mšicemi, ani ve výskytu jejich přirozených nepřátel. Žádné signifikantní rozdíly nebyly nalezeny ani v druhovém složení, ani v četnosti střevlíků, drabčíků a pavouků.
Zajímavé výsledky poskytl pokus, při kterém se do půdy zaorala veškerá hmota kukuřice, aby bylo dosaženo co nejvyššího obsahu Bt-toxinu. Výsledkem bylo několikanásobné zvýšení množství jedinců hmyzu, který se podílel na dekompozici hmoty. Jak prof. Sehnal také konstatoval, toxin je v prostředí nestabilní, zmizí jak ze siláže, tak z půdy. Zároveň uvedl, že kukuřice MON 810 obsahuje více než 1 ppm toxinu Cry1AB ve stonku a listech, ale nedetekovatelná množství v květu a zrnu.

Biozemědělci ohroženi
Ing. Martin Leibl, Ph.D. z ministerstva zemědělství konstatoval, že s růstem ploch Bt-kukuřice (letos na 5000 ha) roste riziko kontaminace ekologicky pěstovaných ploch této plodiny. Pokud by k němu došlo, přijde zemědělec o certifikát na příslušnou produkci, a bez něj ji prodá za nižší cenu. Dále mu hrozí správní řízení a pokuta až 50 tis. Kč. Od roku 2004 se zatím vyskytlo celkem šest případů, kdy se u ekologického zemědělce objevila kontaminace GM plodinou, šlo o příměs v krmivu. Podle Ing. Leibla je možné se tomu vyhnout několika způsoby. Nekupovat krmivo s obsahem dovozové sóji, požadovat certifikát a nebo si zaplatit vlastní rozbor. Pokud zemědělec činí aktivní opatření, neměl by se podle Ing. Leibla při správním řízení obávat pokuty. Změna ale nastane od 1. 1. 2009, kdy bude možný náhodný nebo technologicky nevyhnutelný výskyt GMO do výše 0,9 %. Jak ale Ing. Leibl podotkl, obchodníci s biopotravinami tím přijdou o výhodu na trhu, kterou využívali a je otázka, zda spotřebitelé pochopí, že také biopotraviny mohou obsahovat GMO.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *