V Maďarsku už ví jak na bázlivce

Kukuřičným polím i zemědělcům v Maďarsku svítá nová naděje v boji proti jednomu z nejobávanějších škůdců současnosti, bázlivci kukuřičnému (Diabrotica virgifera). Společnost Saaten-Union totiž nedávno představila nové hybridy, od kterých se očekává, že budou k tomuto škůdci rezistentní. V současné době procházejí registračními zkouškami a pokud uspějí, jejich osivo bude do dvou let na trhu.

Nadějné výsledky z pokusů založených na několika lokalitách v Maďarsku prezentovala společnost Saaten-Union novinářům poprvé letos v létě na dvoudenní tiskové konferenci poblíž města Lepsény. Zdá se, že vědci ze společnosti Saaten-Union/Südwestsaat GbR (SWS) nyní uspěli v boji proti bázlivci kukuřičnému, jež je hrozbou kukuřičných polí v řadě evropských zemí a také v USA. Dva přirozeně rezistentní hybridy, SUM 2068 (Sunrise) a SUM 2072 nyní procházejí registračními zkouškami v Maďarsku. První osivo by mohlo být k dispozici již v sezóně 2010, čeští farmáři si na něj ale budou muset ještě počkat.

Hrozba výnosů V Maďarsku je kukuřice se svou pěstební plochou 1,2 milionu hektarů jednou z nejdůležitějších komodit. Bázlivec kukuřičný se tam vyskytuje od roku 1995, od roku 2002 způsobuje ekonomické škody na obrovských pěstitelských plochách. Průměrné výnosy kukuřičného zrna v Maďarsku v posledních letech kolísají. Zatímco v roce 2004 a 2005 tamní farmáři průměrně vyprodukovali přes sedm tun kukuřičného zrna na hektar, vloni, kdy zemi zasáhlo obrovské sucho, stejně jako v roce 2003, však došlo k extrémně vysokým výnosovým ztrátám. V těchto letech činily na většině území průměrné výnosy jen 3,6 tuny. Zavedení integrované ochrany kukuřice proti bázlivci proto bylo nutností.
V České republice byl první výskyt bázlivce zaznamenán v roce 2002, a to na jihu Moravy v okresech Břeclav, Hodonín a Uherské Hradiště. O rok později k nim přibyl i okres Vyškov. V roce 2005 se bázlivec zabydlel již v pěti krajích – Jihomoravském, Vysočina, Olomouckém, Moravskoslezském a Zlínském. Od roku 2006 se pravidelně zachycuje také v kraji Středočeském.

Šance pro jižní Evropu
Jak na tiskové konferenci uvedl manažer Saaten-Union/SWS Zsolt Zeitvogel, pokračující rozšiřování bázlivce kukuřičného a zvětšování jeho populací je problémem týkající se farmářů celé jihovýchodní Evropy. Vyšlechtění rezistentních hybridů by proto mohlo být novou strategií ke snížení pěstebního rizika. „Výsledky testů hybridu Sunrise jsou velmi slibné. Také další hybridy ze screeningového programu ukazují průkazně nižší poškození kořenů škůdcem v porovnání s náchylnými hybridy,“ informoval Zeitvogel s tím, že první osivo rezistentních rostlin by mohlo být k dispozici v sezóně 2010, nejprve však pro intenzivně zasažené oblasti Maďarska a jižní Evropy. Nyní testované rezistentní hybridy jsou totiž vhodné jen do místních klimatických podmínek (mají příliš vysoké FAO) a hybridy pro další klimatické zóny musí být teprve vyšlechtěny. Podle Zeitvogela by například v Maďarsku, Srbsku, Chorvatsku a Slovensku mohlo být rezistentními odrůdami ze sortimentu Saaten-Union oseto více než 3,35 milionu hektarů orné půdy.
Do té doby si ale farmáři budou muset vystačit s jinými obrannými nástroji. Tím jsou adekvátní agronomická opatření, například střídání kukuřice v osevním postupu, vhodně zvolená předplodina a zpracování půdy. Možná je také chemická ochrana za použití insekticidních mořidel, půdních insekticidů nebo feromonových lapačů.

Stále mnoho otázek Šlechtitelský program společnosti Saaten-Union, která nyní vlastní sedm výzkumných center, má dlouholetou tradici, sahá až do roku 1912. Vyšlechtěné hybridy jsou testovány na více než devadesáti lokalitách nacházejících se po celé Evropě, což hybridům umožňuje adaptaci na lokální geografické (půdně-klimatické) podmínky. Vedle vysokého výnosu, ranosti silážních hybridů, vysoké stravitelnosti a obsahu energie se nyní šlechtění silně zaměřuje na přirozenou odolnost k bázlivci kukuřičnému.
Program šlechtění na rezistenci k bázlivci kukuřičnému byl nastartován už v devadesátých letech v USA, přičemž byly využity genetické zdroje z celého světa. Rezistence byla u rostlin nalezena prostřednictvím vytváření umělého tlaku zamořením vajíčky bázlivce. V roce 2002 byl program přesunut do Maďarska kvůli adaptaci hybridů na přirozené evropské podmínky. Od onoho data se tam vytvářejí linie a hybridy pod přirozeným tlakem škůdce. První rezistentní hybridy byly testovány v roce 2005 a prokázaly průkazně nižší stupeň poléhání stébla (aniž bylo použité osivo mořeného insekticidem) než kontrolní varianty, jejichž osivo bylo namořeno.
Teprve v roce 2007 přišli Saaten-Union/SWS s opravdu přesvědčivými výsledky. „Po mnoha selekcích máme nyní hybridy s dobrým výnosovým potenciálem a dobrou úrovní rezistence,“ sdělil Zeitvogel a dodal, že na základě pozitivních výsledků z polních pokusů bylo letos zahájeno oficiální registrační zkoušení dvou hybridů – SUM 2068 (Sunrise) a SUM 2072. Ty jsou testovány na sedmi lokalitách bez tlaku škůdce kvůli hodnocení z agronomického hlediska a na pěti lokalitách s přirozeným tlakem škůdce k vyhodnocení výnosů a úrovně poškození kořenů.
Hlavní cílem šlechtitelů z SU/SWS je ale nyní najít odpověď na zásadní otázku – jak vlastně funguje samotný mechanismus rezistence a zmapovat geny odpovědné za tento znak. „Myslíme si, že rezistentní hybridy pravděpodobně obsahují určité toxické látky nebo nejsou pro brouky z hlediska potravy vhodné či chutné,“ poznamenal Dr. Andrea Gross. Dodal, že od citlivých hybridů se rezistentní liší také výraznou schopností vytvářet „náhradní“ sekundární kořeny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *