Úhorové hospodaření na půdě, ano, či ne?

Tomáš Vymyslický

Mgr. Tomáš Vymyslický – vedoucí oddělení genetických zdrojů v Zemědělském výzkumu, spol. s r. o., Troubsko.

Intenzifikace zemědělství ve druhé polovině 20. století přinesla snížení biodiverzity v zemědělské krajině. Hlavními důvody bylo scelování drobnějších pozemků do velkých lánů, zánik neobhospodařovaných ploch a pásů, absence křovinatých mezí a plošné používání pesticidů, které spolehlivě vyhubí hmyz a plevelné rostliny, jimiž by se ptáci a drobní savci mohli živit. Navíc se většina plodin sklízí rychle a beze zbytku během několika dnů. Krajina již neposkytuje dostatek potravy ani jiných zdrojů a živočichové se z ní vytrácejí. Jednu z možností, jak zvýšit biodiverzitu mnoha složek tohoto ekosystému od půdní fauny přes rostlinná společenstva a na ně vázaný hmyz až po obratlovce, zejména polní druhy ptáků, představují úhory.

Úhory mají v kulturní krajině velmi důležitou roli. Jsou to v podstatě časná vývojová stadia vegetace vzniklá po narušení půdního povrchu. Slouží jako důležité útočiště rostlinných a živočišných druhů v jinak intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině. Vegetace úhorů je během roku značně proměnlivá a existují velké rozdíly mezi jarní a letní vegetací. Úhory umožňují především jednoletým a dvouletým rostlinným druhům, aby se reprodukovaly z půdní semenné banky a uskutečnily svůj životní cyklus. Celá řada z nich patří mezi ohrožené a vzácné druhy – jako například hlaváček letní nebo chrpa modrák. Obecně po narušení povrchu půdy nastává rychlý vývoj bylinného patra, v závislosti na úživnosti stanoviště a klimatických podmínkách v dané sezóně.

Na úhorech je zaznamenávána mnohem větší biodiverzita rostlinných druhů ve srovnání s okolními porosty. Na základě dlouholetých výzkumů lze tvrdit, že na úhorech se nejčastěji vyskytují druhy běžně se vyskytující v kulturní krajině. Nedochází k výraznému nárůstu počtu semen plevelů v půdní semenné bance. Nebyl zaznamenán výskyt ani šíření karanténních plevelů. Zvýšená biodiverzita rostlinných druhů poskytuje širší potravní nabídku celému spektru opylovačů, fytofágnímu hmyzu i predátorům z řad bezobratlých i obratlovců. Pozitivní význam predátorů je i při regulaci škodlivých organismů z hlediska pěstování rostlin. Do úhoru lze přisít druhy lákající opylovače (jetel luční, kominici bílou nebo svazenku vratičolistou).

Do úhoru je nejvhodnější zařadit pozemky přiléhající k polním cestám, mezím, křovinám a lesíkům tak, aby umožňovaly vytvoření pozvolných přechodů mezi poli a přirozenými ekosystémy. Aby úhor mohl plnit optimálně své funkce, pak jej lze nechat na jednom místě maximálně tři roky a neměl by zahrnovat více než 10 % výměry pole. Z hlediska jak prevence, tak i vhodného obhospodařování je třeba úhor pokosit v srpnu (po dokončení hnízdění ptáků a zároveň před vysemeněním plevelů) a biomasu odvézt. Do zimy ještě stačí druhy na úhoru vyrůst a poskytnou potravu a úkryt živočichům přes zimní období. Riziko zaplevelení nebo šíření škůdců a chorob z úhoru do pole je poměrně malé a je zvládnutelné pesticidními prostředky.

Mám-li shrnout závěrem, tak největší význam úhorů je v oblastech s extenzivním a ekologickým zemědělstvím. Úhory představují jednoznačně pozitivní opatření podporující biodiverzitu neboli rozmanitost v agrární krajině. Moderní zemědělství neznamená jen nakrmení lidstva, ale i údržbu a zlepšování agrární krajiny a jejich funkcí.*

Jan Dovrtěl

RNDr. Jan Dovrtěl, CSc., dříve působil na Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, v současnosti je akreditovaným zemědělským poradcem.

Úhory tedy pozemky ponechané po nějakou dobu ladem se v současném konvenčním zemědělství téměř nevyskytují. Pokud za úhory nepovažujeme dočasně neoseté plochy na pozemcích, kde obvykle v důsledku absence nebo ztráty funkčnosti meliorací vznikly převlhčené plochy, na kterých na jaře nelze v některých letech založit porost zemědělské plodiny. Plochy zemědělské půdy ponechané jako úhor nepřináší zemědělsky využitelnou produkci a bez provedení alespoň jedné pracovní operace nebyly dosud ani způsobilé pro poskytnutí přímých plateb.

V zemědělství jsou s termínem úhor používány i další dva pojmy a to zelený úhor – úhor s porostem a černý úhor – plocha udržovaná kultivací bez porostu nebo s minimálním porostem.

Zelený úhor může vzniknout i samovolným ozeleněním, ale častěji je zakládán výsevem plodiny, která potlačuje růst a rozvoj plevelných společenstev a následně je využita jako zelené hnojení. Černý úhor může byt využíván jako postup snižující zaplevelení pozemku bez použití herbicidů. Tyto druhy úhorů se u některých zemědělců mohou vyskytnout.

Od roku 2015 je v rámci nové Společné zemědělské politiky (SZP) jednou z podmínek pro vyplácení zemědělských dotací – dodržování zemědělských postupů příznivých pro klima a životní prostředí – takzvaný Greening, na který je vázaná výplata 30 % přímých plateb. Součástí Greeningu je povinnost pro žadatele o dotaci využívat 5 % plochy obhospodařované orné půdy jako ekologický hodnotné plochy – EFA plochy (plochy s plodinami vázajícími dusík). Nařízení evropské komise stanovuje, které plochy lze považovat za ekologicky hodnotné plochy, kterými mohou žadatelé o dotace splnit povinnost vyplývající z Greeningu, jednou z nich jsou i plochy úhorů.

V České republice bude možné jako EFA plochy zařadit: plochy evidovaných krajinných prvky, plochy půdních bloků, na kterých jsou pěstovány rychlé rostoucí dřeviny a plochy zemědělské půdy, které byly zalesněny, dále plochy, na kterých budou pěstovány meziplodiny a plodiny fixující dusík, plochy vymezených souvratí a plochy dočasných úhorů.

Dočasné úhory na orné půdě započitatelné do EFA plochy budou definovány v nařízení vlády jako plochy – půdní díly se založeným porostem nebo i bez porostu, které mohou zůstat na konkrétním půdním bloku po dobu maximálně tří let a v roce ukončení úhorování bude povinnost založit na tomto půdním bloku ozimou plodinu. Použití úhoru bez porostu nebude povoleno na zemědělské půdě se zvýšeným rizikem výskytu půdní eroze. Na dočasných úhorech nebude možné odvést produkci ani tyto plochy přepásat.

Domnívám se, že zavedení Greeningu a nastavení podmínek pro EFA plochy nezpůsobí výrazné zvýšení výskytu ploch dočasných úhorů v České republice. Zemědělci, kteří pěstují plodiny fixující dusík (jeteloviny, luskoviny) je využijí jako EFA plochy. Pro nevykrytou část EFA ploch budou spolu s ostatními zemědělci využívat především plochy s meziplodinami založené v letní nebo ozimé variantě, i když se tím potřebná plocha navýší na více než trojnásobek. Využívání ploch dočasných úhorů na orné půdě k naplnění podmínek Greeningu bude spíše ojedinělou záležitostí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *