Trvale udržitelný rozvoj chovu skotu v ekologickém zemědělství

Venkovský prostor chápaný jako krajina se vytvářel více než tisíc let cílevědomou, trpělivou a tvořivou prací zemědělců odhospodařujících půdu s cílem zachování trvalé úrodnosti, kulturnosti a rozvoje životního prostoru pro další generace. V posledních padesáti letech prošlo zemědělství našeho kontinentu technologickými, hospodářskými, strukturálními a společenskými změnami jako dosud nikdy v celé své dosavadní historii.

Venkovský prostor byl vždy „výrobním prostorem“. V evropských podmínkách zaujímá 80 % plochy. Je přímým obrazem tzv. „venkovské kultury“. K násilnému přerušení této „venkovské kultury“, které se projevilo plošnou devastací venkovské krajiny došlo v období kolektivizace a socializace vesnice. Následky neuváženého hospodaření v krajině, neúčelné meliorace, zrušení protierozních opatření i nevhodné umístění zemědělské stavby v krajině jsou varujícím dokladem tohoto období.
V současné době se venkovský prostor stává „pěší zónou“ městského obyvatelstva a narůstá poptávka po jeho využití k dalším podnikatelským činnostem. Cílem zemědělské politiky EU je vytvářet rámec pro přiměřený životní standard ve „venkovském prostoru“ a provozovat zemědělství pokud možno na celé ploše zemědělské půdy tak, aby nevznikaly přebytky.
Celá naše společnost městského i venkovského obyvatelstva musí mít stále na paměti, že rolník je a bude hospodářem v krajině, který zajistí na jedné straně výrobu požadovaných potravin i většinu mimoprodukčních funkcí, které krajina plní. Společnost si musí uvědomit, že problémy městské industriální společnosti mohou být řešeny jen ve spolupráci a za spolupůsobení všech aktivit ve venkovském prostoru.
Cílem trvale udržitelného rozvoje v zemědělství musí být udržení rozmanitosti všech ekosystémů, úrodnosti půdy, rozvoj takových výrobních postupů, které povedou ke zlepšení kvality produktů, omezování odpadů a znečištění a současně budou ekonomicky výhodné. Vážnost jaká je ve světě přisuzována zemědělství je možné doložit citací francouzského držitele Nobelovy ceny Maurice Allaiho : „Zemědělství je nosným elementem národní identity, je národní záležitostí. Obětovat zemědělství znamená obětovat celou Francii.“. Tato myšlenka má platnost nejen pro Francii, ale pro celý Euroregion!

Zemědělská praxe
V chovu skotu došlo v průběhu posledních let k několika výrazným změnám. Celkové snížení stavů skotu po roce 1989 na přibližně 45% původního počtu dojnic bylo již mnohokrát komentováno. Neustále ovšem existují farmáři, kteří si nedovedou představit zemědělskou prvovýrobu bez chovu skotu. Vycházejí přitom ze staletími prověřených zkušeností a tradic svých otců a dědů. Jsou tedy patrné silné snahy o zachování chovu skotu na současné úrovni, v lepším případě o dosažení rozvoje tohoto odvětví. I přes skutečnost, že skot patří mezi druhy hospodářských zvířat, jejichž chov představuje vysoké investiční a materiálové nároky. Schopnost přeměny objemných krmiv, jinak těžko využitelných, na kvalitní živočišné produkty, stejně jako velký význam mléka a hovězího masa v lidském jídelníčku a současně i produkce statkových hnojiv potřebných pro udržování půdní úrodnosti poukazují na nenahraditelnost tohoto odvětví v zemědělském podnikání.
Při budování nové stáje je nutné uvažovat s poměrně vysokými celkovými náklady na kompletní technologii. Samozřejmě, že konkrétní částka závisí na vybraném systému ustájení, typu dojírny, stupni automatizace kontroly produkce či kontroly zdraví, technologii krmení atd.
Zajištění odpovídajícího množství a kvality krmiv také představuje organizačně náročný úkol. Je možné konstatovat, že v našich chovech se v minulých letech stalo největším problémem především zajištění odpovídající kvality krmiv. Většina nesrovnalostí zpravidla vyplývala z nutnosti kooperace rostlinné a živočišné výroby. Zatímco pro živočišnou výrobu je nejdůležitější vyprodukovat potřebné množství krmných komponentů v požadované kvalitě, pro rostlinnou výrobu bylo v minulosti často hlavním kriteriem zajistit sklizeň v co nejkratším termínu za vhodných klimatických podmínek. Další oblasti problémů při zajišťování výživy jsou nedostatky v naskladnění, konzervaci, uchovávání a vybírání objemných krmiv. Pro objektivní objasnění skutečnosti je nutné uvést, že i v této oblasti došlo v posledních letech k výraznému posunu k lepšímu. Chovatelé, kteří směřují s užitkovostí stáda k 8.000 – 10.000 kg mléka na dojnici za laktaci si nemohou dovolit ve výrobě krmiv něco zanedbat.
Dlouhý generační interval, ve srovnání s ostatními produkčními druhy hospodářských zvířat, oddaluje návratnost a současně zvyšuje riziko úrovně zhodnocení vložených investic. Proto se v posledních letech mnoho chovatelů přiklání k chovu s minimální úrovní nákladovosti. Jedním z cílů uvedeného způsobu řízení výroby je podpora trvale udržitelného rozvoje.
Význam chovu skotu se zvyšuje v souvislosti s nutností udržovat vybrané plochy v podhorských a horských oblastech v přirozeném a kulturním stavu. Využívání trvalých travních porostů k pastvě skotu či ovcí patří mezi nejlevnější ekologické způsoby hospodaření v těchto oblastech. Udržení zemědělské výroby ve zmíněných lokalitách představuje současně jednu z možností zajištění popřípadě rozšíření nabídky pracovních míst.
Člověk pracující v zemědělské prvovýrobě ovšem musí mít silně pozitivní vztah ke své práci. Je nutné vzít v úvahu, že pracuje s živými organismy a musí zabezpečit jejich životní potřeby a fyziologické funkce. Společnost, a zvláště spotřebitelé v řadě zemí, stále silněji projevují zájem, jakým způsobem a v jakých podmínkách ustájení jsou chována hospodářská zvířata. Požadavkem doby se stává zajistit chovaným hospodářským zvířatům maximální pohodu – welfare. Práce chovatele, může být tedy i poměrně často a přísně kontrolována, přitom musí chovatel pracovat za jakéhokoliv počasí, často pod širým nebem, bez ohledu na víkend nebo státní svátek. Z uvedeného vyplývá, že je to náročná práce, především na zajištění návaznosti jednotlivých pracovních operací a na dodržení pracovní discipliny všech pracovníků. Řídící pracovník potom nesmí postrádat hluboké a zároveň široké odborné znalosti a managerské schopnosti.
Do současné stále více se prosazující myšlenky na trvale udržitelný rozvoj na naší planetě zapadá i rozvoj organického nebo tzv. alternativního ( biologického, ekologického) zemědělství. Existence organického zemědělství se zakládá na principiální kritice dnešního konvenčního hospodaření a je zároveň projevem současných filozofických proudů nastupujícího století. Základem ekologického zemědělství je holistické chápání přírody, člověka, společnosti a zemědělského podniku, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje. Jednotlivé formy organického zemědělství navazují na filozofii pojetí přírody, kde příroda je jednotným celkem se svou vlastní přirozenou hodnotou a člověk je zde chápán jako její součást. Charakteristickými rysy ekologického zemědělství je trvalé úsilí o obnovu a udržení setrvalých biologických cyklů a vztahů v kulturní zemědělské krajině, péče o půdu, vyvážený osevní postup, racionální využívání odpadů z hospodářství a využívání lokálních obnovitelných zdrojů. Ekologické zemědělství je zvláštním druhem zemědělského hospodaření, které se vyznačuje šetřením přírodních zdrojů a omezeními či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí, chovem hospodářských zvířat v souladu s jejich etologickými požadavky a přirozenými způsoby chovu s regulovaným využíváním veterinárních léčiv a šetrnými zpracovatelskými postupy. Minerální hnojiva ve formě chemicky upravených solí, syntetické přípravky na ochranu rostlin, geneticky manipulované organismy nebo výrobky odvozené z takových organismů, s výjimkou veterinárních léčiv, jsou zakázány. Organické zemědělství chápe ekonomiku jako hospodaření šetrné k přírodním zdrojům, hospodaření bere ohled na vlastní hodnotu přírody a na dlouhodobou biologicko-ekologickou rovnováhu.
Cílem současného zemědělství v podhorských a horských oblastech je produkce zdravotně plnohodnotných potravin, zachování přirozené úrodnosti půdy, přizpůsobení systému chovu hospodářských zvířat jejich přirozenému způsobu života a respektování jejich biologických potřeb, hospodárné využívání přírodních zdrojů a předcházení devastaci životního prostředí a zachování kulturního rázu krajiny. Jednou z hlavních zásad ekologického zemědělství je udržování ekologické stability zemědělských systémů. Od podnikatelů se proto požaduje ochrana, obnova a zachování významných krajinných prvků jakými jsou lesy, vodní toky, rybníky, mokřady, remízy, meze, trvalé travní plochy aj. včetně zachování přechodové zóny mezi zemědělskými a přirozenými ekosystémy.

Živočišná výroba
V ekologickém systému chovu platí některá zpřísňující kritéria ve srovnání s klasickou zemědělskou prvovýrobou. Na druhou stranu je nutné uvést, že i v konvenční zemědělské výrobě dochází v posledních letech k pečlivějšímu a detailnějšímu hodnocení podmínek, které chovatel zvířatům vytváří. Péče o hospodářská zvířata se řídí fyziologickými, etologickými a etickými hledisky, vyjádřenými dohodou o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely a zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Jsou například vyloučeny klecové chovy, vazné ustájení, trvalý chov zvířat v uzavřených prostorách, používání stimulátorů růstu a jiné hrubé zásahy do přirozeného růstu a vývoje zvířat. Chov zvířat musí být také součástí hospodářství se systémem hospodaření, který je provozován jako ekologický. Chovatel proto musí dodržovat pokyny pro ekologické zemědělství i pro rostlinnou produkci a s ohledem na zabránění znečištění životního prostředí a přírodních zdrojů jako je půda a voda musí respektovat vzájemnou závislost mezi chovem zvířat a zemědělskou půdou. Z tohoto hlediska je zejména povinen využívat organickou hmotu produkovanou zvířaty ke zlepšování biologické aktivity – úrodnosti půdy. Zabezpečovat produkci statkových krmiv a výživu zvířat využíváním vhodných víceletých rotačních systémů v ekologickém podniku. Musí udržovat a využívat trvalé travní porosty pro pastevní chov zvířat, zajistit a udržovat vhodné skladovací kapacity pro ukládání pevných a kapalných statkových hnojiv a zpracovávat plány jejich rozmísťování. Zvířata musí chovat ve shodě s pravidly pro ekologické zemědělství. Není přípustné chovat zvířata v ekologickém systému bez přímé vazby na zemědělskou půdu ekologického podniku.

Technika a technologie chovu skotu
Výše uvedená pravidla platí pro ekologické hospodaření, přičemž některá z nich jsou využívána i jako zásady chovu pro konvenční chovy : velikost stáda musí být v souladu s etologickými potřebami zvířat a nesmí vyvolávat stres, zvířata musí mít stále přístup k čerstvé vodě, stavby pro ustájení zvířat musí mít přirozenou ventilaci a osvětlení a dostatečný prostor pro pohyb zvířat. Musí být zajištěna podestýlka ze slámy nebo vhodného přírodního materiálu, prostory pro ležení musí zvířatům plně umožňovat přirozený způsob odpočinku včetně způsobu vstávání a uléhání. Ustájení musí zvířatům umožňovat péči o vlastní tělo, včetně vyhýbání se znečištění, vzájemného čištění a drbání se. Umístění zvířat v budovách není povinné v oblastech s vhodnými klimatickými podmínkami, které umožňují zvířatům žít venku, musí však být zajištěna dostatečná ochrana proti dešti, větru, slunci a extrémním teplotám v závislosti na místních klimatických podmínkách a daném druhu a plemeni. Budovy pro ustájení zvířat, kotce, zařízení a nářadí musí být řádně čištěny, desinfikovány, hmyz a hlodavci musí být pravidelně tlumeny. Ohrady a oplocení nesmějí být zhotoveny z předmětů s ostrými hranami a hroty. Dojicí stroje musí být udržovány tak, aby se předešlo poškození mléčné žlázy. Úprava paznehtů se provádí dvakrát ročně odborně způsobilou osobou. Je třeba se vyhnout používání mechanických pomůcek při porodu s výjimkou porodních provazů. Dovoleno je označování zvířat tetováním a ušními známkami a implantace identifikačních čipů. Připouští se kastrace samců do osmi týdnů věku, připouští se odrohování telat do osmi týdnů věku vypalováním (kauterizací). Při bolestivých zákrocích je nutné používat lokální znecitlivění.
Novelizovaným zněním metodického pokynu pro ekologické zemědělství ze dne 26.října 1999 je dále výslovně zakázáno : krvavé odrohování dospělých zvířat, krvavá kastrace dospělých zvířat. Trvalé ustájení všech druhů hospodářských zvířat v uzavřených prostorách bez přístupu do výběhu nebo na pastvu. Odepírat zvířatům potravu a vodu z jiných než zdravotních důvodů. Dále také vytápět stavby pro ustájení přežvýkavců a prasat s výjimkou ustájení selat, použití roštů, roštových stání a bezstelivových systémů ustájení. Na základě žádosti chovatele je možné povolit vazné ustájení zvířat za těchto podmínek : u jednotlivých zvířat z důvodu bezpečnosti práce na omezenou dobu, u skotu ustájeného ve stájích postavených před 24. srpnem 2000, za předpokladu že je zvířatům umožněna pastva po celé pastevní období a umožněn přístup do výběhu i v průběhu zimního období minimálně dvakrát týdně.
Citovaný metodický pokyn obsahuje i podrobné údaje o podmínkách , které musí technologie chovu zvířatům poskytovat. Jedná se především o plochu, kterou má každé ustájené zvíře k dispozici. Například minimální plocha pro odpočinek vleže při volném skupinovém stelivovém ustájení pro dojnice o hmotnosti 500 kg je 6 m2. Dalším omezením je nutnost zajistit, aby poměr počtu zvířat a počtu míst u žlabu byl 1 : 1. Ve volném ustájení je vhodné vytvářet skupiny krav do 25 ks. Pro chov telat je přípustný skupinový odchov a dále jsou uvedeny plochy potřebné pro jeden kus podle věku. Podobně jako u konvenčního odchovu existuje snaha o co nejrychlejší napojení telete mlezivem matky, nejdéle do šesti hodin. Při napájení telat je preferována kojení matkou nebo napájení z lahve s cucákem před napájením z kbelíku. Při odchovu telat je zakázáno podávat mléko z konvenční produkce nebo chovat telata starší více než 7 dnů v individuálních boxech ( venkovní individuální kotce jsou povoleny za předpokladu, že je telatům umožněn vizuální kontakt). Chovné jalovice a býčci se odchovávají pastevně. Při celodenní pastvě na pozemcích odlehlých od stáje je nutné zajistit na pastvině závětří nebo přístřešek. Mimo pastevní období se odchovávají ve stájích nejlépe s volným skupinovým stlaným ustájením. V zimním období je zakázáno ustájení na roštech nebo na úsporně stlaném stání.

Výživa
Zvířata musí být krmena zdravotně nezávadnými krmivy a vyváženými podle nutričních potřeb zvířat. Zvířatům, která je možno chovat pastevně, musí být v letním období zajištěna denně pastva nebo přístup k zelené píci. Pro ekologický chov zvířat platí některá zpřísnění je například zakázáno zkrmovat extrahované šroty nebo masokostní a kostní moučky, močovinu, fosfát močoviny a krmné komponenty, které tyto látky obsahují. Dále se nesmí používat stimulátory růstu, antioxidanty vyjma derivátů kyseliny L-askorbové, syntetické vitamíny s výjimkou přirozeně se vyskytujících. Jak už bylo zmíněno na počátku je nepřípustné používat geneticky manipulované organismy a výrobky z nich odvozené k výživě a krmení zvířat. Pro dospělé přežvýkavce musí objemná krmiva představovat nejméně 60 % z celkového denního příjmu sušiny. Zdroje minerálních a stopových prvků používaných ve výživě zvířat mohou být používány za předpokladu, že jsou přírodního původu nebo syntetické v téže formě jako přírodní látky. Kromě těchto omezení platí i zákaz krmit mláďata savců mléčnými náhražkami nebo použít k jejich nakrmení násilný způsob krmení. Současně se nesmí zkrmovat produkty zvířat ošetřovaných antibiotiky v průběhu léčby a ve stanovené ochranné době po ukončení aplikace léčiva. Nepřípustné je zkrmování všech druhů exkrementů i po technologické úpravě, čistých aminokyselin a geneticky upravených organismů a produktů z nich.
Při onemocnění zvířat je vhodné, aby byla použita doplňková nebo alternativní péče včetně homeopatických nebo naturopatických způsobů. V případě nemožnosti alternativní péče (zejména pro neúčinnost, nebezpečí z prodlení, odstranění utrpení zvířete) musí být použita alopatická léčba. Při alopatické léčbě a v průběhu ochranné lhůty musí být zvířata zřetelně označena. Po ukončení aplikace léčiv se prodlužují ochranné lhůty uváděné výrobcem léčiva na dvojnásobek. Z veterinárních přípravků běžně používaných je zakázáno používání léčebných přípravků, hormonů k synchronizaci říje, používání hormonálních látek stimulujících organismus, pravidelné používání doplňkových látek jako stimulátorů růstu a chemoterapeutik u zdravých zvířat.
Reprodukce zvířat
Je nutné dbát, aby byly zapouštěny jen zdravé a tělesně dobře vyvinuté plemenice. Přednost má přirozená plemenitba a trvalá přítomnost plemeníka ve stádě. Přednost mají systémy, ve kterých je zajištěn spontánní průběh porodu a bezprostřední kontakt matky s novorozeným mládětem. Je zakázáno zasahovat do průběhu porodu způsobem, který neodpovídá obtížnosti porodu, zvyšuje bolest nebo poškozuje zdraví matky a mláděte, používat takové způsoby reprodukce, u nichž lze předpokládat nebo nelze vyloučit poškození samice nebo plodu např. používání hmotnostně nadměrných samců, přenos embryí a pod. Z obecného hlediska je možné říci, že právě zajištění správné reprodukce stáda skotu je celosvětovým problémem. K obnově stád samozřejmě dochází, ale ve většině případů za podmínek, které jsou ekonomicky náročné.
Produkty
S těly jatečných zvířat v jatečné úpravě a jejich orgány musí být manipulováno tak, aby nedošlo k záměně s těly zvířat chovaných konvenčně. Během výroby, zpracování, skladování a přepravy musí být ekologicky vyprodukované maso chráněno před znehodnocením. Od konvenčně vyprodukovaného masa musí být skladováno odděleně. Nesmí být použito anestetických, hormonálních a jiných chemických přípravků nebo látek zvyšujících křehkost masa.
Všechny operace při zpracování ekologicky vyprodukovaného mléka je nutno časově nebo prostorově oddělit od provozu zpracovávajícího mléko z konvenční výroby. Technologická zařízení je nutno čistit vybranými přípravky. Při zpracování mléka je zakázáno přidávat do konzumního mléka vitamíny, minerální látky, příchutě a jiné přídatné látky, ohřívat mléko pomocí mikrovlnného zařízení. Formovat sýry pomocí minerálních olejů, popřípadě omývat sýry nebo promývat sraženiny vodou obsahující zbytky chlóru nebo jiných chemických přídatných látek je také nepřípustné. Dále se nesmí používat hliníkové obaly v přímém styku s potravinami, přidávat syntetické konzervační dochucovací přípravky a barviva, požívat syntetická aromata a ozařovat.
Významným krokem k nástupu ekologizace a trvale udržitelného rozvoje všeho zemědělství bylo obnovení soukromého vlastnictví zemědělské půdy. Zemědělství se stalo v současné době seismografem vývoje, který je nutno korigovat. Chybí rovnováha mezi ekologií a ekonomikou. Nikdy nebylo správné a ani v budoucnu správné nebude, aby ekonomické chování bylo v rozporu s ekologickými měřítky. Protože však ekologické dopady jsou vždy patrné až se značným časovým posunem, mají ( bohužel ) krátkodobě měřitelná ekonomická opatření často přednost. Přerůstá-li ekonomika ekologické hranice, ničí základy našeho života. Naším cílem musí být neubírat z biologických systémů více, než mohou obnovit.
Zemědělství šetrné k prostředí je systém, kterým je realizováno trvale udržitelné, stanovištím odpovídající hospodaření. Je založeno na rozsáhlé ochraně půdy, vody a ovzduší. Chov zvířat je vázán na půdu a je druhově přiměřený. Výrobní zemědělské produkty z rostlinné i živočišné výroby musí tvořit základ regionálního zásobování. Zemědělcům musí tento systém hospodaření zajišťovat přiměřený příjem.

Ing. Luděk Stádník,
Prof. Ing. František Louda, DrSc.
ČZU v Praze
foto archiv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *