Trendy v trvalkových výsadbách

Trvalky neboli peren se po dlouhé odmlce opět stávají oblíbenými květinami. Setkáváme se s nimi čím dál tím častěji jak v zahradních, tak i parkových výsadbách. Výsostné postavení zaujímají trvalky v rostlinné říši pro své bohaté druhové zastoupení, ale zejména pro svoji vysokou proměnlivou dekorativní hodnotu. S historickým vývojem trvalkových záhonů na našem území a v cizině nebo novými trendy při zakládání a údržbě perenových rabat se mohli podrobně seznámit účastnici letošního třetího ročníku trvalkového semináře pořádaného Českým spolkem perenářů a Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., v Průhonicích.

Pěstování trvalek má bohatou historii. Nejdříve byly pěstovány především pro své léčivé a aromatické účinky. V historických pramenech je například zaznamenáno nařízení Karla Velikého k pěstování těchto rostlin k obřadním účelům. Jako okrasné rostliny se začaly pěstovat až v devatenáctém století, kdy trvalkové záhony postupně nahrazovaly nákladná květinová rabata, typická pro pozdně renesanční a barokní zámecké zahrady. Průkopnickou zemí v použití trvalek v zahradní tvorbě byla Anglie. Tam byly položeny základy používání trvalek v zahradách a jejich vzájemné kombinace ve výsadbách. Na vznik klasického anglického rabata z konce 19. a začátku 20. století měli velký vliv dva vynikající zahradní architekti, William Robinson a Gertruda Jekyllová. Trvalkové záhony se tam podle jejich zásad vysazují dodnes.

S historií perenových rabat na našem území seznámil účastníky semináře Ing. Ondřej Fous, člen Spolku českých perenářů. Nejstarší doklad výsadbového plánu trvalkového rabata u nás pochází z roku 1898 od našeho významného zahradníka a autora mnoha článků se zahradnickou tématikou Martina Fulína.

S trvalkovými výsadbami se ale v Čechách častěji setkáváme až v polovině dvacátého století. Mezi první protagonisty jejich použití v sadovnické a zahradní tvorbě patřil kromě Fulína i náš další významný zahradní architekt Josef Vaněk.

 

Návrat k původním druhům

Jedním z odborníků na trvalková společenstva, který přijel do Průhonic pohovořit o novém přístupu k výběru a seskupování peren při navrhování trvalkových záhonech, byl známý nizozemský perenář Coen Jansen. Majitel jednohektarové školky se kromě samotné produkce trvalek také zabývá jejich šlechtěním. Z jeho šlechtitelské činnosti pochází například Geranium Chocolate Candy se zajímavým čokoládově hnědým olistěním, bohatě kvetoucí Phlox paniculata Hesperis, Echinacea purpurea Ruby Star s červenými horizontálně umístěnými okvětním plátky nebo Aster lateriflorus Lady in Black s malými delikátními bílými květy s růžovým středem a tmavě hnědým olistěním.

Coen Jansen je zastáncem nového stylu použití trvalek nazývaného The Dutch Wave (Holandská vlna) – osazování trvalkových záhonů botanickými, méně přešlechtěnými nebo drobnokvětými taxony trvalek, které působí přirozeným a uvolněným dojmem. K jeho nejoblíbenějším rostlinám patří například Babtisia leucantha s nově rašícími výhony podobnými chřestu, Sanguisorba hakusanensis, vhodná rostlina do velkých slunných zahrad kde kvete celé léto nebo velice odolný kultivar Helenium Loyster Wieck, vysoký pouze 90 cm.

Mezi nejprodávanější trvalky na nizozemském trhu patří v současné době kultivary rodu Echinacea se zajímavým barevným vybarvením středového terče a s horizontálně umístěnými okvětními plátky, velký zájem je také o plnokvěté kultivary, jakým je Hot Papaya . K dalším populárním trvalkám patří pro svoji nenáročnost Geranium. Z nově vyšlechtěných kultivarů vyniká především G. Jolly Bee s velkými purpurově modrými květy s bílým středem.

 

Řešením jsou nízkoúdržbové výsadby

Hlavním důvodem, proč se s trvalkami setkáváme na veřejných prostranstvích jen zřídka, je jejich pořizovací cena. Problematikou snížení finanční náročnosti trvalek na pořízení a údržbu v dlouhodobém časovém horizontu ve srovnání se zažitými letničkovými výsadbami se již třetím rokem zabývá Ing. Adam Baroš a Ing. Ivana Knotková ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., v Průhonicích. Předmětem výzkumu jsou výsadby nízkoúdržbových trvalkových záhonů v areálu Dendrologické zahrady v Průhonicích zabírající plochu přes 1000 m2. Jednotlivé plochy jsou osázeny různorodými směsmi trvalek v kombinaci s cibulovinami vhodnými do extrémních městských podmínek, které prospívají na suchých a slunných stanovištích a v půdách chudých na živiny.

Jednotlivé záhony pokrývají z 10 % solitérní trvalky, ze 40 % skupinové rostliny a z 50 % půdopokryvné rostliny. Na 1 m2bylo vysázeno devět až deset rostlin. Celá výsadba byla zamulčována pěticentimetrovou vrstvou štěrku, který slouží především jako vstupní bariéra proti plevelům do výsadby, jehož odstraňování je v trvalkových záhonech jednou z nejnáročnějších pracovních operací. Celoroční údržba záhonů spočívá zejména v odstraňování organické hmoty z předešlého vegetačního období. K tomu účelu se používá křovinořez s následným ručním dočištěním, řez trvalek se provádí na výšku 2 až 3 cm. Odrůdové zastoupení rostlin ve směsi je složeno s ohledem na to, aby následná výsadba nevyžadovala v průběhu vegetačního období žádné hnojení a závlahu.

Trvalkové výsadby, jejíž dekorativní krása se mění v závislosti na ročním období, jsou v Dendrologické zahradě v Průhonicích volně přístupné veřejnosti a mohou se stát vhodným zdrojem inspirací pro založení nízkoúdržbového trvalkového záhonu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *