Švýcarsko zhodnotilo biopaliva

Biopaliva nejsou nutně příznivější pro životní prostředí, než jejich neobnovitelné protějšky. Ukazuje to nová studie švýcarské výzkumné instituce Empa, která hodnotila jejich ekologickou bilanci na základě požadavků státních úřadů.

Jak se ukázalo, ačkoli používání některých biopaliv sníží emise skleníkových plynů až o třetinu ve srovnání s benzínem nebo naftou, nemusí být jejich používání úplně pozitivní. Pěstování a zpracování některých surovin, jako jsou kukuřice nebo sója, životní prostředí často výrazně zatěžuje, což celkovou ekologickou bilanci podstatně zhoršuje. Jednotlivá biopaliva se tedy od sebe liší, a tento rozdíl chtějí ve Švýcarsku vzít v úvahu také u aktuálně diskutovaných podpor pro tento sektor. Studie také upozorňuje, že „doma“ lze vyrobit jen omezené množství energie z obnovitelných zdrojů.
Jak uvedl Rainer Zah z Empa, energetická efektivnost, a tím dosažená redukce skleníkových plynů, nemohou být jediným kritériem pro celkové ekologické zhodnocení biopaliv. Se svým týmem sledoval rozličná biopaliva – etanol, metanol, bionaftu a metan, od pěstování surovin přes vlastní výrobu paliva až jeho využití.

Nejlepší je metan
Ze zkoumaných výrobních řetězců ukazuje v současné době redukci negativního vlivu na životní prostředí proti benzínu především využití biogenních odpadů, trávy a dřeva. „Protože je potenciál domácí produkce energie z biologických zdrojů omezený jak nyní, tak v budoucnosti, není možné pouze jejich využitím vyřešit naše problémy s energií,“ uvádí studie. Pokud se ale bude biomasa transformovat na energii efektivně a bez zátěže pro životní prostředí, zároveň se sníží spotřeba a zvýší její efektivita, mohou hrát tyto alternativní zdroje spolu s ostatními obnovitelnými zdroji významnou roli v zásobování energií.
Nejméně efektivně vychází produkce etanolu ze žita, kukuřice a brambor (pšenice se netestovala) a emise CO2 s ní spojené jsou srovnatelné s emisemi z fosilních paliv. Neefektivní je také výroba bionafty z brazilské sóji. Naopak velmi příznivá je optimalizovaná produkce metanu z kejdy (kdy se zabrání únikům zbytkového plynu), případně ve směsi s dalším substrátem. Obecně právě produkce metanu všemi zkoumanými způsoby (tráva, odpady, dřevo, čistírenské kaly, použité kuchyňské oleje) vychází jak z pohledu vlivu na životní prostředí, tak z pohledu produkce skleníkových plynů nejpříznivěji. Výroba biolihu z cukrové třtiny je zatížena vypalováním porostů před sklizní (produkce smogu) nebo pralesů kvůli rozšiřování ploch (což platí i pro sóju a palmový oleje). Příznivě se jeví také produkce biolihu z cukrovky.

Technologie rozhoduje
V principu se dá každé ze sledovaných biopaliv produkovat ekologicky. Rozhodující je, jaké technologie a suroviny se použijí, uvádí studie. Nejvíce je životní prostředí zatíženo při zemědělské produkci surovin (emise skleníkových plynů), méně při zpracování a nejméně přepravou, a to i když biopalivo pochází ze zámoří (zhruba 10 % z celkových emisí při dopravě do Švýcarska). Mnoho biopaliv sice může snížit emise CO2 až o 30 %, ale většina z jejich výrobních řetězců ukazuje v mnoha ekologických indikátorech větší zatížení než benzín.
Celková ekologická bilance byla stanovena švýcarskou metodou UPB 60 a unijní Eco-indicator 99. Obě ukazují stejný obrázek: v případě zemědělství v tropických oblastech se nepříznivě projevuje vypalování pralesů, které uvolňuje velká množství CO2, zatěžuje ovzduší a má negativní vliv na biodiverzitu. V mírných šířkách způsobuje negativní ekologickou bilanci především nízký hektarový výnos, částečně intenzivní hnojení a mechanické zpracování zemědělské půdy. Produkce surovin pro biopaliva také konkuruje dalším formám využití, jako jsou výroba potravin nebo zachování přírodních ploch. Proti fosilním palivům se ale dá vliv biopaliv na životní prostředí cílenými zásahy výrazně snížit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *