Správné založení porostu žita – základ úspěchu

Přestože žito v celostátním průměru zaostává výnosově za pšenicí i ječmenem, není hlavní příčina v nízkém výnosovém potenciálu žita, ale v jeho nedostatečném využití zemědělskou praxí. Obvykle nízká úroveň agrotechniky a řada chyb v pěstební technologii způsobují, že výnosového potenciálu žita je využíváno méně než z poloviny. Přitom jen dodržení základních zásad při pěstování žita vytvoří předpoklad pro velmi dobrý výnos, jak ukazují zkušenosti mnoha pěstitelů.

Jedním z nejdůležitějších období, která rozhodují o budoucím výnosu žita, je období zásevu a založení porostu. Žito má některá specifika, ke kterým je potřebné přihlédnout pro dosažení optimálně založeného, produktivního porostu. Nutnost dodržet jistá opatření plyne z odlišností mezi žitem a ostatními obilninami. Pro výnos žita je rozhodující produktivnost klasu, tj. počet a hmotnost zrn v klasu. Teprve poté hraje roli i produktivní hustota porostu. Ta má větší význam u hybridních odrůd, které jsou více odnoživé a tvoří porosty s větším počtem klasů na jednotce plochy. Velké produktivní klasy se tvoří pouze na hlavním stéble a odnožích prvního řádu. Ty se zakládají už po zasetí na podzim. Silnou autoregulační schopností, kterou se žito vyznačuje, se upravuje struktura porostu tak, aby se nevytvořily porosty přehuštěné.
Optimální hustota porostu žita u odrůd populací má být asi 520 až 550 klasů na 1 m2, u odrůd hybridních je tento počet asi o 30 až 50 klasů vyšší. V takovém porostu se vytvářejí velké produktivní klasy s pěkným zrnem. Pokud je počet klasů na jednotce plochy vyšší v důsledku vysokého počtu rostlin, výrazněji je redukován počet zrn v klasu i jejich hmotnost a dochází k výnosové depresi. Přehuštěný porost má zvýšenou náchylnost k silnému a předčasnému poléhání, které dále snižuje výnos zrna a jeho kvalitu.
Žito se také vyznačuje tím, že větší část fotosyntetické asimilace pro tvorbu asimilátů ukládaných do obilek probíhá ve stéble, především v jeho horních partiích. Listové čepele v tomto procesu hrají menší roli, neboť jsou relativně malé (zvláště čepel praporcového listu) a poměrně brzy odumírají. V období nalévání a dozrávání zrna žita se vytváří porost s malým podílem listových čepelí, avšak zelenými stébly, která jen pomalu zasychají. Pro dobrý průběh fotosyntetické asimilace je nutné, aby porost nebyl přehuštěný a mohlo do něho dobře pronikat sluneční záření a proudit vzduch. K dosažení optimální struktury porostu je proto plně dostačující asi 280 až 350 rostlin na 1 m2. Při menším počtu rostlin dochází působením autoregulace porostu k tvorbě většího počtu produktivních odnoží, ty však již mohou mít méně produktivní klasy. Naopak při vyšším počtu rostlin (což bývá v zemědělské praxi dosti časté při používání vysokých výsevků) se silně redukují odnože nebo bývá porost přehuštěný, rostliny jsou celkově slabší, méně rozvinuté, a také se snižuje produktivnost klasu. Takové porosty jsou mnohem náchylnější k polehnutí. Chyby v založení porostu již v dalším období většinou nelze eliminovat.

Výběr odrůdy

V České republice jsou v současné době rajonovány jak odrůdy typu populací (Albedo, Selgo, Daňkovské nové), tak i odrůdy hybridní (Marder, Locarno, Rapid). Odrůdy populace nemají vyhraněné požadavky na stanoviště a jsou vhodné pro všechny oblasti pěstování. Dobře se uplatňují především na stanovištích s nižší intenzitou agrotechniky (low-imput systémy), v oblastech fuzariózních a chladnějších. Vhodné jsou pro ekologicky hospodařící farmy.
Pro hybridní odrůdy jsou vhodnější intenzivnější lokality v nefuzariózních oblastech. Tyto odrůdy se vyznačují vysokým výnosem zrna. Vyžadují však kvalitní agrotechniku a lepší stanoviště. Někdy mívají problém s pekařskou kvalitou (nižší HTS a objemová hmotnost a možnost zvýšeného výskytu námele).

Předplodina

Žito nemá vyhraněné nároky na předplodinu. Je možné je zařadit jak po dobrých předplodinách (luskoviny, jeteloviny, rané okopaniny), tak i po obilnině jako doběrnou plodinu. Zcela nevhodné jsou ale pozdě sklízené plodiny, jako například kukuřice na siláž. Základním požadavkem je, aby byla předplodina včas sklizena a pozemek byl včas s dostatečným předstihem před setím připraven. Orba by měla být provedena alespoň tři týdny před setím. Pokud se týká odrůdových požadavků, pak pro hybridní odrůdy je vhodnější volit lepší předplodinu, odrůdy populace jsou na předplodinu méně náročné.

Hnojení před setím

Před setím hnojíme fosforem a draslem. Dusík na podzim nedoporučujeme použít, pouze v případě velmi chudých stanovišť nebo po špatné předplodině je možné pro povzbuzení počátečního růstu aplikovat dusík v dávce 20 kg.ha-1. Nesmíme připustit, aby rostliny při nadbytku dusíku přerůstaly. Hnojení žita dusíkem řešíme až v průběhu jarní vegetace. V systémech s omezenými vstupy nebo v systémech ekologického zemědělství je možné pro žito použít organická hnojiva (zelené hnojení nebo statková hnojiva).

Termín setí

Optimální termín setí je u žita jedním z předpokladů pro založení správného porostu. Značnou měrou rozhoduje o budoucím výnosu. Na rozdíl od ozimé pšenice nelze žito vysévat v širokém časovém rozmezí, ale je nutné volit termín setí v doporučené agrotechnické lhůtě. Konečný termín setí závisí na nadmořské výšce a konkrétních místních podmínkách stanoviště od 20. září pro výše položená stanoviště s nadmořskou výškou nad 550 m až po 5. říjen pro stanoviště s nadmořskou výškou do 400 m. Optimální termín je zhruba týden před uvedeným koncem agrotechnické lhůty. Pro hlavní oblasti pěstování žita v České republice platí staré pravidlo zasít žito „do Václava“.
Pro žito jsou škodlivé jak pozdní, tak i předčasné zásevy. Princip je totiž v zasetí tak, aby se do počátku zimy vytvořil silný a zdravý porost z rostlin, které mají založeny dvě až tři odnože a mají poměrně krátké a tuhé listové čepele. Při předčasném setí žito na podzim přeroste, rostliny nejsou dostatečně odolné, špatně přezimují a hrozí nebezpečí zvýšeného výskytu chorob. Při pozdním setí jsou na počátku zimy rostliny slabé, málo vyvinuté, často neodnožené. Takové rostliny hůře přezimují a hlavně nemají založeny odnože pro budoucí produktivní stébla a klasy. Výsledky našich dlouholetých pokusů ukazují, že při opožděném výsevu asi o deset dnů dochází ke snížení výnosu zrna v průměru asi o 15 %.

Výsevek

Výsevek zásadním způsobem ovlivňujeme budoucí strukturu porostu. Jak jsme již uvedli, je u žita optimální porost středně hustý, tvořený dobře vyvinutými a odnoženými rostlinami. Takový porost má asi 280 až 350 rostlin na 1 m2. Tomuto stavu odpovídá výsevek asi tři až čtyři milióny klíčivých semen (MKS) na 1 ha. Při setí v optimální agrotechnické lhůtě a po dobré předplodině je možné použít nižší výsevní množství 3,5 i méně MKS, ovšem v horších podmínkách doporučujeme použít mírně zvýšené výsevní množství 3,5 až 4 MKS na 1 ha. V hmotnostních jednotkách těmto normám odpovídá výsevní množství osiva v běžné kvalitě asi 130 až 140 kg.ha-1 pro setí v dobrých podmínkách a asi 150 až 160 kg.ha-1 pro setí v horších podmínkách. U hybridních odrůd jsou často doporučovány výsevky na hranici 100 kg.ha-1 nebo i méně. To je možné jednak při použití drobnějšího osiva a také proto, že tyto odrůdy mají větší odnožovací schopnost. Je však třeba dobře zvážit, v jakých podmínkách budeme provádět zásev takového osiva, a pokud nejsou podmínky ideální, raději extrémně nízké výsevky nevolit.

Ing. Josef Čapek, CSc.,
Selgen, a.s., Praha,
šlechtitelská stanice Krukanice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *