Současný pohled na druhovou a odrůdovou skladbu jetelovin

Jeteloviny mají v rámci zemědělské produkce specifické postavení. V první řadě slouží k zabezpečení krmivové základny a tím k dosažení zisku v živočišné produkci. Zhruba polovina krmné dávky hovězího dobytka je zajišťována objemnými krmivy.

Tímto je dán jeden hlavních důvodů pro zařazení jetelovin v klasických osevních postupech na orné půdě s využitím porostů na 1 – 3 roky. U zemědělských podniků zaměřených na chov hovězího dobytka mohou být jeteloviny využity také ve speciálních pícninářských osevních postupech se zvýšeným podílem dalších krmných plodin.
Pokles stavů polygastrických zvířat je doprovázen i poklesem osevních ploch jetelovin na orné půdě, z důvodu nižší potřeby bílkovinné píce. V současnosti jsou jeteloviny pěstovány přibližně na 200 tis. hektarech orné půdy, ale ještě před 20 lety činila výměra jetelovin 350 tis. hektarů.
Omezené zastoupení jetelovin v osevních postupech s vysokým podílem obilnin v chudších půdách marginálních oblastí však přináší rizika snižování půdní úrodnosti. Doprovodným projevem takového způsobu hospodaření je snižování výnosů a kvality ostatních pěstovaných plodin a zvyšování nákladů jejich pěstování.V této souvislosti je nutné zdůraznit celkový pozitivní vliv jetelovin na osevní postup, zejména jejich regenerační účinky na půdní úrodnost, což je druhým, neméně významným důvodem jejich pěstování. Jedná se především o zlepšování fyzikálního, chemického, mikrobiologického stavu půdy.
Jeteloviny jsou zdrojem nejen velkého množství posklizňových zbytků, které do půdy vrací organickou hmotu a živiny, ale jsou také významné pro schopnost symbiotické fixace dusíku. Ocenitelná je rovněž jejich předplodinová hodnota. Avšak předpokladem pro uplatnění příznivých vlastností jetelovin z oblasti výživy rostlin je zajištění vyrovnané bilance živin, která je dána dodržováním řádného organického hnojení. V osevních postupech s jetelovinami, kde není vazba na živočišnou produkci (např. při pouze semenářském pěstování jetelovin) je třeba počítat s vyššími náklady na draselné hnojení.
Z hlediska plošného zastoupení mají mezi jetelovinami dosud dominantní postavení jetel luční a vojtěška setá. Odrůdová skladba jetele lučního je složena výhradně z českých a slovenských odrůd, s mírnou převahou tetraploidů, což dokumentuje vysokou úroveň domácího šlechtění. Mezi 21 registrovanými odrůdami najdeme sorty, které se liší nejen ve výši výnosu, ale i po stránce kvalitativní (např. rychlostí obrůstání po sečích, vyšší provozní vytrvalostí, lepším zdravotním stavem, diferencemi v ranosti). Jako příklad nově registrovaných odrůd jetele lučního, které jsou určeny převážně pro klasické osevní postupy lze připomenout následující odrůdy:
Suez – diploidní raná až středně raná odrůda. Dosahuje vysokých výnosů zelené hmoty v prvním i druhém užitkovém roce.
Cyklon – tetraploidní, raná až středně raná odrůda. Předností jsou vysoké výnosy suché hmoty, rychlost obrůstání po sečích a odolnost proti napadení rakovinou jetele.
Dolly – tetraploidní, středně raná odrůda. Je typická velmi rychlým jarním růstem a poskytuje vysoké výnosy zelené hmoty, především z prvních sečí.
Sprint – tetraploidní středně raná odrůda dosahující vysokých výnosů zelené i suché hmoty, středně odolná až odolná proti napadení spálou jetele. Rychlost obrůstání po sečích je vysoká.
Margot – tetraploidní, raná až středně raná, slovenská odrůda. Předností jsou vysoké výnosy zelené a suché hmoty a vysoká rychlost obrůstání po sečích.
Požadavkem je doplnit sortiment o rané, výnosné odrůdy tetraploidů s jistotou tří sečí, lépe zabezpečující plynulost zeleného krmení a také se snadnějším semenářstvím. V současné době je registrována pouze jedna odrůda tohoto typu Vesna, s dobrou vytrvalostí do druhého užitkového roku. Naopak u diploidních odrůd očekáváme rozšíření sortimentu o pozdní odrůdy, které jsou obecně vytrvalejší než rané. Uplatní se při jednosečném využití ve vyšších polohách s kratší vegetační dobou (rané odrůdy jsou výnosnější při vícesečném využití), reálná je i možnost setí řepky po včasné zaorávce jednosečného jetele.
Také u vojtěšky jsou základem odrůdové skladby domácí odrůdy a to s vysokou výnosovou úrovní. Nové odrůdy navíc vykazují odolnost proti poléhání, lepší zdravotní stav, (zejména odolnost proti chorobám kořene, kořenového krčku a listovým chorobám), zlepšenou fixaci dusíku a vyšší vytrvalost. Tyto zmíněné vlastnosti jsou předpokladem pro možné pěstování vojtěšky ve směsích s travami. Charakteristika některých nově registrovaných odrůd dokumentuje jejich zřejmý pěstitelský přínos:
Jarka – raná až středně raná odrůda s rychlým jarním růstem. Předností jsou vysoké výnosy zelené a suché hmoty ve všech užitkových letech.
Jitka – středně raná odrůda s rychlým jarním růstem. Dosahuje vysokých výnosů zelené a suché hmoty ve druhém a zejména ve třetím užitkovém roce.
Niva – středně raná odrůda. Byla šlechtěna na vyšší symbiotickou fixaci dusíku a je vhodná i pro pěstování na půdách méně zásobených živinami, v ochranných pásmech zdrojů pitné vody a podobně. Dosahuje vysokých výnosů zelené a suché hmoty ve všech užitkových letech a také v roce zásevu.
Vanda – slovenská, středně raná odrůda s rychlým jarním růstem. Předností jsou vysoké výnosy zelené a suché hmoty od roku zásevu do druhého užitkového roku a rychlé obrůstání po sečích.
Vlasta – středně raná odrůda. Dává vysoké výnosy zelené a suché hmoty ve druhém a třetím užitkovém roce.
Ve vyšších, drsnějších polohách může být vhodným doplňkem krátkodobých lučních jetelotravních porostů jetel zvrhlý (švédský). Proti jeteli lučnímu je pozdnější, méně náročný na půdní a klimatické podmínky. V roce 1996 byla registrována první tetraploidní odrůda Trend. Její předností jsou vysoké výnosy, rychlost obrůstání po seči (v příznivých podmínkách běžně poskytuje dvě seče) a vytrvalost do druhého užitkového roku. V roce 1999 byl sortiment jetele zvrhlého rozšířen o dánskou diploidní odrůdu Ermo. Je vytrvalá do druhého užitkového roku, poskytuje vysoké výnosy v první seči, avšak druhá seč již bývá podstatně nižší.
Velkou měrou se na produkci objemných krmiv podílí luční a pastevní jetelovinotravní porosty. Pro zakládání těchto porostů jsou k dispozici speciální odrůdy pro různá půdní a klimatická stanoviště s odlišnou délkou a způsobem využití. Z jetele lučního lze připomenout tetraploidní odrůdy Amos, Beskyd a Dolina, které kromě vysokého výnosu, vytrvalosti do druhého užitkového roku a rychlosti obrůstání po sečích lépe snáší podmínky nedostatku vláhy. Tyto odrůdy jsou vhodné zejména pro krátkodobé luční a pastevní směsi s travami. Starší odrůdy Kvarta, Radegast, Tempus, Vulkán a diploidní Start a Tábor mají víceméně univerzální použití a představují provozní jistotu.
Druhy a odrůdy jetelovin ovlivňují významným způsobem kvalitu jetelovinotravních porostů, zejména jejich zdravotní stav, vytrvalost a krmnou hodnotu. Kromě pícninářského využití se víceleté luční a pastevní porosty významně podílejí na estetickém vzhledu krajiny a na protierozní ochraně půdy na svazích. Současná výměra luk dosahuje zhruba 650 tis. hektarů, pastviny zahrnují plochu kolem 270 tis. hektarů. Největší rozšíření luk a pastvin je právem v horských a podhorských oblastech.
Významných změn v posledních letech doznal sortiment jetele plazivého. Tento druh je především vhodným komponentem nejen krátkodobých, ale zejména dlouhodobých směsí lučních a pastevních porostů. Více než polovina registrovaných odrůd pochází z domácího šlechtění. Nejvyšší zastoupení odpovídá botanické formě holandicum. Odrůdy tohoto univerzálního typu lze charakterizovat jako středně vzrůstné se středně velkým listem, více výběžkaté a vytrvalejší a proto najdou uplatnění při lučním i pastevním využití. Typickým představitelem jsou např. české odrůdy Hájek, Král a Nivel, ze zahraničních lze uvést např. odrůdy Menna a Milo. V nedávné době byly registrovány odrůdy botanického typu silvestris, které se nejvíce podobají planě rostoucím jetelům. Jsou méně vzrůstné, drobnolisté, mají větší počet výběžků a vytváří hustý, dobře obrůstající porost. Jejich předností je velmi dobrá vytrvalost a vyšší odolnost vůči suchu. Odrůdy tohoto typu jsou vhodné do vytrvalých pastevních směsí, ale i k různým typům technické zeleně, kde se nepředpokládá náročnější údržba ploch. Typickými představiteli jsou odrůdy Abercrest, Barbian a Klement. Forma giganteum, typická velkými listy, dlouhými řapíky, velkými květními hlávkami a celkově vyšší vzrůstností, je v našem sortimentu zastoupena pouze starší odrůdou N.F.G. Gigant. Další jsou zatím ve zkouškách. Odrůdy tohoto typu dávají předpoklad dobrých výnosů a proto najdou uplatnění především v lučních porostech.

V posledních letech byly registrovány také odrůdy některých méně známých druhů jetelovin pro speciální využití. Často jsou to odrůdy záměrně šlechtěné na extenzitu, Tyto odrůdy lze použít jak v samostatném porostu, tak i v druhových směsích pro tzv. konzervaci zemědělské půdy, která je v podmínkách současného zemědělství pro intenzivní hospodaření nevhodná. Předností těchto odrůd je vysoká vytrvalost, odolnost vůči chorobám, a tolerance ke stresům.
Již dříve byla do Státní odrůdové knihy zapsána odrůda čičorky pestré – Eroza, použitelná pro technické a protierozní ozeleňování – např. na silničních náspech, výsypkách a podobně. V roce zásevu má pomalejší vývoj, ale v dalších letech vytváří plně zapojený porost.
Postupně byly zaregistrovány odrůdy dalších druhů, například štírovníku jednoletého (odrůda Junák), kterého lze využívat ke krmným účelům i jako meziplodinu na zelené hnojení. Na půdní a klimatické podmínky je nenáročný a je typický pomalou inkrustací a lusky mají vysokou odolnost proti pukání.
K pěstování na rekultivovaných půdách (jako tzv. meliorační plodina) je vhodná komonice bílé (jednoletá), odrůda Adéla. Má vyšší požadavky na teplotu, vláhu a živiny než komonice bílá dvouletá. Vzhledem k vyššímu obsahu kumarinu je méně vhodná ke krmení.
V neposlední řadě je třeba připomenout možnost využití tolice dětelové (odrůda Ekola) na zelené hnojení i jako protierozní rostlinu. Odrůda je také vhodným komponentem pro krátkodobé jetelovinotravní směsi ke krmení. Pro dobré obrůstání a případné přezimování je nezbytná včasná seč ještě mladého porostu.

Závěr

Účel pěstování jetelovin se v poslední době natolik změnil, že jejich původní význam, produkce kvalitní píce, je v některých oblastech téměř zcela nahrazena jejich mimoprodukční funkcí. To s sebou nese zcela nový pohled na agrotechniku, odrůdovou, ale i druhovou skladbu těchto plodin, a to jak v zemědělské výrobě, tak i z hlediska vlivu na životní prostředí.

Ing. Pavel Říha
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno,
Zkušební stanice Hradec nad Svitavou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *