Současnost a problémy ekologického zemědělství v ČR

Po druhé světové válce bylo mnoho úsilí a prostředků věnováno na zvýšení výkonnosti zemědělství. Výnosy plodin a užitkovost hospodářských zvířat podstatně stouply. Jenže pak se trh nasytil a vznikla „nerudovská otázka – kam s ní“, tedy s nadprodukcí, začal se dotovat export, přišly dumpingové ceny, zánik mnoha zemědělských podniků, sociální problémy a další.

Zemědělci (a s nimi venkov) se tak stali obětí vlastního úspěchu. Zemědělství se stalo předmětem kritiky z hlediska znečišťování prostřední, vnášení xenobiotik do potravinového řetězce, způsobu chovu hospodářských zvířat a péče o krajinu. Zásadní kritice je podrobována zemědělská politika EU. Z celkového rozpočtu EU je 63 % věnováno zemědělství (z toho ovšem sami zemědělci obdrží jen 12 % a to pouze 20 % z nich, ostatní prostředky jsou věnovány klasickým dotacím). Z rozpočtu 297,74 bil. euro bylo na rozvoj venkovského prostoru věnováno pouze 30,37 bil. euro.
Odlišné formy hospodaření
Zastánci intenzivního zemědělství tvrdí, že zemědělství může být úspěšné pouze v příznivých oblastech za využití všech možností konvenčního (industriálního) zemědělství. V méně příznivých oblastech je třeba provozovat extenzívní zemědělství k údržbě krajiny a část zemědělské půdy z hospodaření vyřadit.
Naopak ekologičtí zemědělci se programově zříkají ekologicky a zdravotně rizikových prostředků intenzivního zemědělství s cílem produkce vysoce kvalitních potravin v dostatečném množství, udržení dlouhodobé úrodnosti půdy, šetrného hospodaření v krajině a udržení tradičního rázu kulturní zemědělské krajiny, vytváření pracovních příležitostí a udržení osídlení a rozvoje venkova.
Při současných znalostech a technických možnostech konvenčního zemědělství by v ČR k výrobě dostatku potravin stačily jen tzv.intenzívní oblasti – tj. asi 2/3 současné výměry zemědělské půdy. Přežily by jen velké, specializované podniky, dále by poklesl podíl pracovníků v zemědělství, vzrostla by produktivita práce, pravděpodobně by se eliminoval problém nadprodukce. Tento „úspěch“ by měl ovšem druhou stránku mince.
V intenzívních oblastech by pokračovala kontaminace prostředí agrochemikáliemi (již nyní musíme vodu nákladně čistit nebo dopravovat z velkých vzdáleností), potraviny by byly nadále znečišťovány rezidui syntetických hnojiv a pesticidů (nevíme jak se na tzv. civilizačních chorobách podílejí konvenční potraviny protože neexistuje kontrolní vzorek populace, ale potrava, voda a vzduch prochází naším tělem den co den po celý život). Náklady na léčení civilizačních chorob (např. výrazný nárůst alergií a poruch plodnosti) a na čištění a dopravu vody musí samozřejmě zaplatit daňový poplatník (buď přímo v cenách zboží nebo služeb, nebo nepřímo v daních). V méně příznivých, tzv. marginálních oblastech dochází k opouštění půdy, poklesu pracovních příležitostí, vylidňování venkova a odchodu jeho obyvatel do měst. To vyžaduje na jedné straně investice do výstavby nových bytů, infrastruktury a nových pracovních příležitostí ve městech, na druhé straně pak náklady na údržbu opuštěné zemědělské půdy, tzv. „údržbu krajiny“ (dotace na tzv. údržbu krajiny platíme již několik let). Takový sociální pohyb nutně provází dopady na postižené občany (stres, osobní a rodinné tragédie) i na společnost (dodatečné náklady neumíme ani odhadnout).
Z porovnání těchto přístupů je zřejmé, že konvenční (industriální) zemědělství principiálně nemůže tyto problémy vyřešit (s výjimkou nadprodukce), protože je ve skutečnosti jen dalším zkoncentrováním způsobu hospodaření, který současné problémy zemědělství vyvolal.
Očekávané trendy
Ekologické zemědělství zaznamenává ve světě, EU i v ČR výrazný nárůst počtu podniků, ploch obhospodařované půdy a podílu na trhu potravinami.

Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR

Ze zemí EU (stav za rok 1999) je největší podíl ekologického zemědělství v Rakousku (9 %) následují Švédsko, Finsko, Dánsko, Itálie a také Švýcarsko (6-7 %). Programy rozvoje ekologického zemědělství v zemích EU jsou ambiciózní a pohybují se okolo 20 % podílu obhospodařované zemědělské půdy v roce 2010.
V ČR poptávka po bioproduktech a biopotravinách na vnitřní trh i export pravděpodobně převyšuje nabídku. Je to vyvoláno zvýšeným zájmem spotřebitelů (vstup obchodních řetězců do odbytu biopotravin), převisem poptávky v zemích EU a systémem podpory ekologického zemědělství, který má nedostatečný stimulační efekt na tržní produkci. Významnou roli hraje i absence cíleného výzkumu, vývoje, vzdělávání , statistiky a propagace a nízká úroveň poradenství, což ovlivňuje úroveň hospodaření zemědělských podniků (množství a technologickou jakost bioproduktů), situaci na trhu a pochopení šance a úlohy ekologického zemědělství laickou i odbornou veřejností. Politická diskuse o úloze a šanci ekologického zemědělství je v naší zemi zcela na počátku, nicméně ministr zemědělství Jan Fencl na nedávné mezinárodní konferenci k otevření Evropské letní akademie ekologického zemědělství v Lednici vyhlásil záměr MZe ČR vypracovat akční plán rozvoje EZ v České republice.
Zhodnocení ekologického zemědělství
KEZ, o.p.s.předkládá následující kritické zhodnocení současné situace českého ekologického zemědělství jako podklad k diskusi o akčním plánu rozvoje EZ v ČR:
Silné stránky:
– nabízí principiální řešení problémů vyvolaných intenzivním způsobem hospodaření
– je obecně kladně přijímáno veřejností
– vnitřní trh s biopotravinami není nasycen a bude výrazně narůstat
– zvýšení kvality zemědělské produkce a výroby potravin
– zvýšení přidané hodnoty zemědělské produkce
– ekonomické posílení zemědělských podniků
– značné možnosti exportu
– je zakotveno v Agendě 2000 a CAP
– zavedená a účinná kontrola a certifikace akreditovaná na národní a mezinárodní úrovni
Slabé stránky:
– málo účinná podpora státu z hlediska produkčních a odbytových možností
– struktura neodpovídá odbytovým možnostem (poptávce)
– absence výzkumu, vývoje a statistiky
– málo rozvinuté odborné poradenství
– absence propagace EZ a spotřeby biopotravin státem
– nevyjasněné vztahy k zemědělské půdě
– nedostatek kapitálu v zemědělství
– konzervativní způsob myšlení zemědělské veřejnosti a venkovského obyvatelstva
Šance:
– komparativní výhoda před ostatními kandidátskými zeměmi (výrazný náskok v rozsahu i pozici – ČR je na seznamu třetích zemí EU pro oblast ekologického zemědělství)
– rychle se rozvíjející mezinárodní trh s bioprodukty a biopotravinami
– rychle se rozvíjející domácí poptávka po biopotravinách
– ochrana přírody, vod a krajiny zemědělci
– rozvoj venkova a malých podnikatelských aktivit na venkově
– pracovní příležitosti na venkově
– restrukturalizace zemědělství
Ohrožení:
– nepochopení úlohy a šance ekologického zemědělství odbornou veřejností a politiky
– odchod mladých lidí a odborníku z venkova
– úpadek venkovských oblastí
– rychlé obsazování volného prostoru na světovém trhu s bioprodukty a biopotravinami jinými zeměmi.
Hlavní cíle:
– zvýšit podíl ekologického zemědělství na obhospodařované půdě (cílené podpůrné programy pro zemědělce a výrobce a propagace ekologického zemědělství, výzkum pro politická rozhodnutí a ovlivnění veřejnosti)
– pokrýt poptávku po bioproduktech a biopotravinách na vnitřním trhu (optimalizace struktury ekologického zemědělství, systémy hospodaření na půdě, marketing)
– využít možností exportu bioproduktů a biopotravin (optimalizace struktury ekologického zemědělství a výroby biopotravin, marketing)

Priorita
Dosažení konkurenceschopnosti zemědělství po vstupu do EU

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *