Snižování ztrát v kukuřičné siláži

Nemalé prostředky se věnují každoročně na pěstování kukuřice, výběr vhodných hybridů, zajištění vhodných lokalit a dodržení co nejdokonalejší agrotechniky. Samozřejmě ne vždy se vše daří především v kontextu s klimatickými podmínkami, tak jako v letošním roce. Proto je zapotřebí věnovat mimořádnou péči ztrátovým procesům, respektive jejich minimalizaci. Nejedná se totiž jen o ztráty nutriční, potažmo ekonomické, ale mnohdy je i narušována dietetika těchto siláží.

Sklizňové ztráty. Vedle sklizně v nevhodné zralosti, zejména pozdní sklizně, kdy je kukuřice sklízena při vysokém obsahu sušiny, což je doprovázeno ztrátou produkční účinnosti, se jedná hlavně o ztrátu při sklizni s vyšší výškou strniště. I když je při této technologii zvýšena koncentrace energie o 3–4 % v jedné tuně při zvýšení výšky strniště o 20 cm, ztráta z jednoho hektaru je asi 4–5 %.

Fermentační ztráty vzniklé v procesu vlastního silážování. Pro úspěšnou fermentaci je nutné navodit v anaerobních podmínkách (za nepřístupu vzduchu) mléčné kvašení. Tato kyselina je tvořena mléčnými mikroorganismy z energetických zdrojů jednoduchých polysacharidů. Mléčné mikroorganismy jsou jako součást epifytní mikroflóry na sklízených rostlinách. Jsou zde v různém poměru jak homofermentativní, tak i heterofermentativní mléčné kmeny. Zatím co homofermentativní kmeny produkují jen kyselinu mléčnou bez ztráty sušiny a jen s minimální ztrátou na energii, heterofermentativní kmeny vedle tvorby kyseliny mléčné produkují i kyselinu octovou a etanol při ztrátě sušiny až 24 %. Jestliže je v kukuřičné siláži asi 2,5 % kyseliny mléčné, do 0,7 % kyseliny octové a stopy etanolu, jedná se o fermentační ztráty na úrovni 7–10 %. Při vyšším podílu těchto produktů jsou ztráty celkově vyšší. Výpočet se provádí z rozdílu násobku sušiny a hmotnosti při naskladnění a vyskladnění. Příklad: hmotnost při naskladnění 1000 t, obsah sušiny 33 % (330 t absolutní sušiny), hmotnost při vyskladnění 9500 t, obsah sušiny 31,5 % (299 t absolutní sušiny). Výsledná ztráta 31 t sušiny, což je 9,4 % ztrát. Minimalizovat tyto ztráty je možné navýšením podílu homofermentativních mikroorganismů vůči heterofermentativním, to znamená inokulací probiotického přípravku během vlastního silážování.

Skladovací ztráty. Jedná se o ztráty, které jsou spojené s přístupem  vzduchu a probíhají prakticky od počátku silážování, během skladování až do fáze vybírání. Energetickým zdrojem těchto ztrát je škrob, který je přeměňován na alkohol, ale slouží i pro tvorbu a množení plísní. Reakce je doprovázena tvorbou tepla (teplo na povrchu naskladňované hmoty – hnědé vrstvy). Daleko vyšší ztráty škrobu jsou však způsobovány kvasinkami, a to především v partiích jámy, kde není hmota dostatečně zbavená vzduchu, horních partiích nad hranou žlabu a u bočních sešikmených stěn.

Hlavní příčiny nedostatečné anaerobity je možné hledat v silážování píce s vyšším obsahem sušiny, nedostatečně pořezané, v přerušovaném naskladňování, nedostatečném dusání či nevhodném zakrytí silážované hmoty. Pokud bude kukuřice přeschlá, což v letošním roce může nastat, je možné snížit sušinu či umožnit vyšší intenzitu dusání proléváním naskladňované kukuřice vodou s přídavkem soli (5 kg soli na 1000 litrů vody). Nejenom že se pomůže vytěsnit vzduch, ale sůl částečně blokuje rozvoj nežádoucích mikroorganismů. Pokud bude hmota sklízena řezačkou, která řeže hmotu i axiálně – podélně, tak je možná řezanka i 2–3cm. Pokud příčným řezem, tak je zapotřebí skutečně co nejkratší řezanka, zejména v případě vyšší naskladňované sušiny. U příčného řezu zůstává velké množství vzduchu zejména v zaschlé části stonku, který se nedá vytěsnit sebedokonalejším dusáním, hmota „péruje“. S intenzitou dusání souvisí i denní naskladňovací kapacita. Nelze prakticky udusat více než 500–600 tun denně s jednou dusací linkou. Ztráty, které vznikají na nedokonale udusané hmotě, dosahují až 25 % ztrát škrobu, bohužel s tvorbou dieteticky závadných produktů jako alkohol, ale i nárůstem skladištních mykotoxinů.

Ztráty při vyskladňování. Nemá snad již cenu diskutovat nad nevhodností používání různých typů nakladačů, kdy při odběru je hmota provzdušňována až do hloubky 1–2 metrů, takže následným odběrem je již sekundárně znehodnocená. Ale i při použití frézy, vhodných „vykousávačů“, mohou vzniknout sekundární fermentace. Například odběr prováděný na jižní či jihozápadní straně. U velkých jam malý odběr, pro zimu doporučen odběr minimálně 25 cm po celém profilu a pro letní období minimálně 50 cm. Odběr tzv. do zásoby, kdy je odebraná hmota někde na ploše či v přípravně více než 1–2 hod. Ve všech těchto případech kvasinky degradují opět škrob při nárůstu teploty.

Ing. Jaroslav Přikryl, CSc.,

odborný poradce pro výživu zvířat,

KWS OSIVA s.r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *