Slunečnice bude stále dost

Světová produkce slunečnice roste. V letošní sezóně se předpokládá celosvětová sklizeň 30,4 miliónů tun, což je asi o 500 tisíc tun více než loni. Když se k tomu přičtou ještě zásoby z předchozí sklizně, dostaneme se na úroveň 32,4 miliónů tun. Plochy slunečnice i její produkce se každoročně zvyšují, a to i přes to, že její nabídka převyšuje poptávku.

Navzdory letošní nepřízni počasí se také ve státech Evropské unie očekává vyšší úroda než byla vloni. Ve všech pětadvaceti zemích by se mělo z celkové plochy 2,15 mil hektarů, jež byla slunečnicí oseta, sklidit kolem 4 miliónů tun. To je zhruba o 300 tisíc tun více než v roce předchozím. Uvedl to Ing. Božetěch Málek ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin Praha (SPZO). Tyto informace zveřejnil při příležitosti setkání pěstitelů slunečnice, které v průběhu srpna uspořádal SPZO v Uherském Brodě ve spolupráci se společností ZEMASPOL Uherský Brod, a. s. Stejná setkání proběhla ještě ve Strachoticích, Nebovidech a Dobroměřicích.

Vyšší import ze třetích zemí
Podle prognózy organizace Oil World z června 2006 by se měl průměrný světový výnos slunečnicových nažek letos pohybovat okolo 1,29 tun na hektar. Nejvyšší hektarová produkce se přitom očekává zemích evropské pětadvacítky (kolem 1,9 t/ha),v Turecku (1,8 t/ha), Argentině (1,75 t/ha) a Číně (1,71). Největšími producenty a pěstiteli se stávají Rusko, Ukrajina a Argentina. Evropská unie se v objemu produkce slunečnice řadí na čtvrté místo. Přitom se ale předpokládá další oživení v produkci a zpracování slunečnice, která zasáhne především Španělsko, Francii a Maďarsko.
Nejvýznamnějšími vývozci slunečnicového oleje jsou Ukrajina, Argentina a Rusko, ve kterých narůstá domácí produkce i zpracování. Vlivem velkých světových zásob a rekordního nárůstu exportu však cena slunečnicového oleje klesá. Jeho nižší cena oproti oleji řepkovému tak zvyšuje jeho poptávku, což pravděpodobně bude mít za následek navýšení importu ze zemí třetího světa až o 36 %.

Slunečnice v České republice
Podle informací ČSÚ se letos v České republice slunečnice zasela na něco málo přes 47 tisících hektarech, což bylo o 7420 hektarů více než vloni. Sklízet by se mělo průměrně 2,35 tun slunečnicových nažek na hektar. Největší plochy se přitom nacházely v Jihomoravském kraji. Zemědělci na vlastních polích tento rok vyzkoušeli 38 různých hybridů, z nichž měl největší zastoupení hybrid NK ALEXANDRIA PR (asi 22 %). Mezi často používané patřily i hybrid ALISSON RM (10 %) a hybrid NK ARENA PR (7 %). Nejčastěji zvolenými herbicidními přípravky letos byly Guardian Safe Max v kombinaci s přípravkem Afalon 45 SC nebo Racer 25 EC v kombinaci s přípravkem Trophy 20 L.
Vývoj výnosů slunečnice v České republice má tendenci stoupající, s výjimkou roku 2001, kdy došlo k jejich významnějšímu propadu. Průměrný republikový výnos v roce 2005 činil 2,39 tun na hektar, přičemž na Moravě byly výnosy o něco vyšší než v Čechách. Nejlépe na tom byl s výnosem kraj Vysočina, kde se sklízelo téměř 2,7 tun z hektaru. Za ním následoval kraj Jihočeský a Jihomoravský s hektarovým průměrem 2,4 tun. Nejméně se pak urodilo v kraji Praha a kraji Karlovarském. Celkem se loni vyprodukovalo 90 tisíc tun slunečnicových nažek. Za loňský marketingový rok , tedy od srpna 2005, se do České republiky dovezlo zhruba 28 tisíc tun slunečnice a vyvezlo se 45 tisíc tun. Zásoby slunečnice se momentálně odhadují na 20 až 25 tisíc tun, přičemž jde se o slunečnici olejářského typu.

Chorobám a škůdcům se letos dařilo
Letošní neobvyklé počasí přálo nejrůznějším chorobám nejen na slunečnici, ale bezmála na všech plodinách. První výskyt chorob u slunečnic byl podle Ing. Málka zaznamenán v květnu, kdy se objevila plíseň šedá a poté i hlízenka. Ty na čas pozastavilo červnové sucho, a rozmohly se opět až při srpnových srážkách. V období dozrávání se pak zejména v teplejších oblastech vyskytovalo fómové černání lodyh, jež je choroba, která pro svůj rychlý rozvoj potřebuje dostatek vody a relativně nízké teploty. Splnění těchto podmínek letos způsobilo její masivní rozvoj, a to zejména v oblasti Brna a ve středních Čechách. Od roku 2000 je spolu s hlízenkou nejškodlivější chorobou působící nouzové dozrávání slunečnice. Metody ochrany proti fomovému černání lodyh spočívají především v rozdrcení posklizňových zbytků, ošetření dusíkem a zapravení do půdy. Pomůže také výběr odolnějších odrůd a setí zdravého osiva. Rozhodně se nedoporučuje provádět přesevy. Chemické ošetření je pak nejúčinnější ve fázi 4 až 6 listů.
Mezi rozšířené choroby slunečnice u nás patří i plíseň slunečnicová, která se ale letos, na rozdíl od minulého roku, vyskytovala v omezené míře. Ochrana proti ní tkví především v agrotechnických opatřeních, jako je likvidace posklizňových zbytků nebo volba vhodné odrůdy. Silný výskyt se letos zaznamenal u verticiliózy, proti které je nutno chemicky ošetřovat ve fázi 4 – 8 listů. Proti červenohnědé skvrnitosti slunečnice, která se přenáší rostlinnými zbytky na poli, se lze rovněž chránit vhodnou agrotechnikou a prostorovou izolací. Při jejím výskytu je nutno provést dvakrát chemickou ochranu, nejlépe začátkem a koncem kvetení.
Na lehkých písčitých půdách, které se snadno prohřívají, se letos ve slunečnici vyskytoval také potemník písečný, dříve známý hlavně u okopanin, cukrovky a zeleniny. Škůdce, který poškozuje oblast kořenového krčku, byl poprvé popsán v padesátých letech na Ukrajině. U nás byl vyskytuje hlavně na Moravě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *