Silážování kukuřice při vyšší sušině – ano, nebo ne?

Ing. Radko Loučka, CSc.

Ing. Radko Loučka, CSc., vědecký pracovník oddělení Výživy a krmení hospodářských zvířat, Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves

Odpověď je ano i ne, záleží na cíli. Pokud je cílem tzv. dělená sklizeň (silážované zrno, CCM, LKS), pak se kukuřice sklízí při vyšší sušině, tedy až je zrno téměř plně dozrálé (na jeho konci se objeví černá skvrna). Kukuřice na siláž by měla být sklizená v době, kdy je tzv. mléčná linie zrna zhruba v jeho jedné polovině až dvou třetinách (linie se pozná, když v tom místě lze do zrna zarýt nehet), respektive při obsahu sušiny celých sklizených rostlin zhruba 33 %. Když se kukuřice sklízí pro bioplynovou stanici, lze si dovolit počkat, až budou rostliny žluté (až listy zaschnou), ale pak je třeba počítat s horší silážovatelností. Situaci trochu komplikují hybridy typu stay green, u kterých zůstávají listy déle zelené.

Silážovatelnost kukuřice ovlivňuje celý komplex ukazatelů. Mezi nejdůležitější patří druh rostliny a její vegetační fáze (tedy obsah organických látek, především cukrů) a technologie sklizně, konzervace a skladování. Výsledek silážování může velmi významně ovlivnit počasí v průběhu vegetace i při sklizni. V rámci výzkumných projektů každoročně uskutečňujeme několik bilančních a krmných pokusů s porovnáváním hybridů, vhodné vegetační fáze pro sklizeň, účinných technologií, použitím konzervantů i zkrmováním zvířatům.

V loňském roce bylo možné posoudit silážovatelnost kukuřice v důsledku sucha ve vegetačním období. V červenci dosáhly srážky jen 46 % normálu a v jiných měsících nepřesáhly 70 %. Kukuřice byla silážována nejen s vyšším obsahem sušiny (46,7 %), ale i neutrálně detergentní vlákniny (57,5 % v suš.), s podstatně nižším obsahem škrobu (29,5 % v suš.) než v jiných letech (v průměru 33 %). Nepříznivý stav jsme se pokusili zvrátit aplikací silážních přípravků. Biologické i chemické přípravky sice přispěly ve srovnání s kontrolní siláží bez konzervantu ke snížení pH, ale ne příliš. Obdobné to bylo s aerobní stabilitou. Zatímco u siláže bez konzervantu byla v průměru 107 hodin, u siláží s biologickým přípravkem Formasil byla 142 hodin a s chemickým přípravkem Safesil, obsahujícím benzoát sodný, sorbát draselný a dusitan sodný, více než 170 hodin. Opět zlepšení ano, ale pro praxi ne zásadní.

Hlavním problémem kvality siláží je riziko vyššího obsahu zbytkového kyslíku v silážované hmotě. Probíhající biochemické procesy, které při vyšší sušině provází zvýšení teploty, způsobují nejen ztráty energie a výživné hodnoty siláží, ale hlavně riziko tvorby plísní a mykotoxinů. Aby k tomu nedocházelo, kukuřice bývá pořezána na délku asi 10 mm a zrno mechanicky rozmělněno s využitím corn crackeru. Na trh se dostávají i další technologie zpracování řezanky, např. shredlage, které zajistí rozmělnění i při delší řezance (25 mm).

Závěrem je třeba říci, že o kukuřici se sice hovoří jako o lehce silážovatelné, protože ve srovnání s jinými plodinami obsahuje více cukrů, ale to platí jen při příznivých podmínkách a vhodném vegetačním stadiu pro sklizeň. Opožděná sklizeň má za následek zvýšené napadení houbovými chorobami (především Fusarium), sníženou silážovatelnost a zvýšené nároky na technologie.*

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc., Ústav výživy zvířat a pícninářství, Mendelova univerzita v Brně. Autor se zabývá mimo jiné problematikou výroby a konzervace krmiv, jejich zařazením do krmných dávek hospodářských zvířat

Správný obsah sušiny při silážování krmných plodin patří k významným technologickým faktorům, které ovlivňují výslednou kvalitu siláží. Tento obsah souvisí mimo jiné s vlastní silážovatelností plodin, tedy s obsahem vodorozpustných sacharidů, resp. i s hodnotou pufrační kapacity, která naopak silážovatelnost výrazně zhoršuje. Silážní kukuřice patří ke snadno silážovatelným plodinám, přesto se požaduje, aby byla sklízena v optimální vegetační zralosti (mléčně vosková až počátek voskové zralosti, resp. stav mléčné čáry v zrnu), kdy se optimální obsah sušiny silážované biomasy pohybuje v rozmezí 28 až 34 %, resp. 35 %. Obsah sušiny pod nebo nad toto rozmezí není vhodný, neboť při nižším obsahu dochází k uvolňování silážních tekutin, tedy zvýšení ztrát živin, a při extrémně vyšším obsahu sušiny se u tradičních technologií sklizně zvyšuje požadavek na zkrácení délky řezanky i pod 10 mm, resp. se zvýší náročnost na stupeň narušení zrna pomocí corn crackerů.

Silážování celých rostlin kukuřice s vysokým obsahem sušiny (i přes 40 %) může způsobovat další technologické problémy spojené s nedokonalou homogenizací hmoty, dusáním, ale také rizikem zvýšeného výskytu polních plísní, popř. jejich toxinů. Při zvýšeném obsahu sušiny nad 35 % dochází v naskladněné kukuřičné hmotě k protrahované a redukované fermentaci, spojené s nedostatečnou acidifikací (nedostatečnou tvorbou organických kyselin), zhoršením následné aerobní stability, a tím i snadnějším tepelným poškozením hotových siláží.

U silážních kukuřic sklízených v pozdějších stadiích, tedy i se zvýšeným obsahem sušiny, dochází k redukci stravitelnosti organické hmoty, resp. NDF, neboť asimilace škrobu je již ukončena a zbytek rostliny (stéblo, listy) zvyšuje obsah vlákniny, resp. inkrustaci ligninem. Vyšší obsah sušiny při silážování kukuřice je akceptovatelný jen u hybridů tzv. stay greenů, které na rozdíl od tradičních hybridů mají stále fotosynteticky aktivní pletiva a jsou více rezistentní vůči polním plísním. Proto mohou mít často i vyšší obsah sušiny zbytku rostliny než tradiční hybridy. V silážích s obsahem sušiny nad 35 % můžeme zaznamenávat dále pokles degradovatelnosti škrobu v bachoru (snížení bachorové stravitelnosti). To je způsobeno tím, že se při dozrávání rostliny zvyšuje nejen obsah škrobu, ale i obsah kukuřičné bílkoviny zeinu. Zein vytváří se škrobem komplexy (matrice), které jsou nerozpustné v bachorovém prostředí a snižují i celkovou stravitelnost škrobu.

Na koncentraci energie kukuřičných siláží se podílí hlavně škrob (45–50 %) a NDF (25 %); zbývajících 25–30 % tvoří cukry, pektiny, organické kyseliny, hrubý protein a tuk. Překročení optimálního obsahu sušiny je nežádoucí i u silážovaných produktů z dělené sklizně kukuřice (LKS – optimum 50–55 %; výživářský problém je již při sušině nad 60 %). V siláži LKS kukuřice s vyšším obsahem sušiny byla námi nalezena tendence zvýšené hodnoty pH a sníženého obsahu kvasných kyselin a obsahu vlákniny. Siláže LKS kukuřice s vyšším obsahem sušiny podléhají více aerobním změnám než siláže s optimálním obsahem sušiny. Také při silážování vlhkého, mechanicky upraveného zrna kukuřice je optimum sušiny 60–65 %, při vyšším obsahu je nutné zpětné ovlhčení a zvýšený přídavek konzervantu.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *