Profesor Andrej Fábry zemřel

Prof. Ing. Andrej Fábry, DrSc. skonal 23. února tohoto roku ve věku nedožitých 91 let. Mezi odbornou veřejností byl znám především jako zakladatel Systému pěstování ozimé řepky a Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin v bývalém Československu.

Andrej Fábry se narodil v Koltě v okrese Nové Zámky na Slovensku. Otec byl nájemce statku, ale vlivem hospodářské krize musel skončit. V době války odešel do Maďarska, kde se skrýval a zúčastnil se protifašistického odboje. Celá jeho rodina zahynula v nacistických koncentračních táborech.
V letech 1947–1951 vystudoval fakultu Zemědělského a lesního inženýrství ČVUT v Praze. Jako asistent nastoupil na Ústav speciální produkce rostlinné, kde byl pod vedením prof. Vrbenského a za podpory Tukových závodů sestaven výzkumný tým pro rozvoj pěstování olejnin, zejména ozimé řepky. Tím byl vlastně určen další směr odborné a výzkumné práce asistenta inženýra Fábryho. Všechny jeho práce již byly věnovány řepce. Kandidátská práce Příspěvek k biologii ozimé řepky, habilitační práce Vliv doby setí na vývoj, přezimování a výnosy ozimé řepky a stejně tak doktorská práce v roce 1980. Výsledky všech těchto výzkumů publikoval v monografii Olejniny ČSAV Praha 1957, praktická doporučení pak v metodice Biologická kontrola v agrotechnice ozimé řeky, ÚVTIZ, Praha 1976. Zde využil své zkušeností s aplikací regulátorů.
Ve výčtu publikací by bylo dále možné pokračovat učebnicí Pěstování rostlin IV. Bratislava 1957, Řepka. hořčice, mák, slunečnice, SZN Praha, 1976, Agrotechnika kvalitativně odlišných odrůd řepky, IVV Praha, 1992 a mnoha dalšími, (dvanáct knižních publikací), až k poslední monografii napsanou společně s mladším spolupracovníkem doc. Baranykem: Řepka – pěstování,využití, ekonomika, Profi Press, Praha, 2007. Za padesát let svého působení publikoval více než 80 vědeckých prací, z toho 30 v zahraničních vědeckých časopisech a na pozvání přednesl v zahraničí 75 vědeckých a odborných příspěvků. Odborných článků napsal téměř 300 z toho asi 90 v časopise Úroda.
Stoji za to připomenout, že jako první v Československu ověřil a zavedl přímou sklizeň ozimé řepky sklízecí mlátičkou. Dalším přínosem bylo prvenství zavedení Systému pěstování ozimé řepky, které se pak uplatňovalo i u jiných plodin. Systémové pojetí pěstebních technologií bylo velkým pokrokem a vedlo prokazatelně ke zvýšení výnosu v celé republice a vyneslo naše zemědělství na přední místo v Evropě. K úspěchům patří i rychlé zavedení bezerukových či tzv. dvounulových odrůd řepky, což umožnilo vstup řepkového oleje mezi nejkvalitnější rostlinné oleje, a tak nevídaný rozmach produkce řepky v ČR i SR.
Jako prorektor pro školní statky v letech 1963–1970 se zasloužil o modernizaci ŠZP v Lánech, Pokusné stanice v Uhříněvsi a výstavbu pokusné stanice v Červeném Újezdě. Tam také ověřoval nové technologie pěstování řepky, které pak plošně uplatňoval na podnicích v Tachově, Chebu, a dalších, začleněných v Systému pěstování ozimé řepky a Svazu pěstitelů a zpracovatelů řepky. To přineslo zvýšení produkce řepky v České i Slovenské republice, za což byl vyznamenán v roce 1988 Státní cenou. Podobně byla jeho vědecká a odborná činnost oceňována v zahraničí a významně prezentovala vědeckou úroveň tehdejší Vysoké školy zemědělské v Praze.

(Text je s drobnými úpravami převzat z Úrody č. 9/2009, kde vyšel medailonek prof. Fábryho od prof. Ing. Jiřího Petra, DrSc. dr.h.c.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *