Produkty z řepky olejné – alternativa masokostních mouček ve směsích pro dojnice

Informační exploze v současném světě ovlivňuje všechny obory lidské činnosti, výživa skotu není vyjímkou. a chovatele - výživáře se řítí obrovská množství nesourodých informací umocňovaných stále se zdokonalujícími technickými, komunikačními možnostmi (internet, e-mail). Důkazem o tom, že vše souvisí se vším je současná situace v oblasti chovu skotu. BSE (Bovinní spongiformní encephalopathie) je problémem spojujícím produkci zvířat a zdraví lidské populace.

Výživa, respektive zákaz zkrmování bílkovin živočišného původu – od přežvýkavců, masokostních mouček je podle současných znalostí klíčový moment v zabránění dalšího rozšíření tohoto onemocnění. V této situaci je jedním z vhodných alternativních krmiv rostlinného původu řepka, respektive řepková krmiva – řepkové extrahované šroty, řepkové výlisky, řepkové pokrutiny. Zkrmováním řepky je možné v pozitivním směru modifikovat složení mastných kyselin v másle, což může být zajímavé pro mlékárenské zpracování produkce.
Rošiřující se podíl řepky a jejich produktů ve směsích pro skot přináší jisté problémy zdravotně – hygienické. Bylo prokázáno snížení obsahu jódu v mléce při zkrmování vyšších podílů řepkových pokrutin. Mléko dojnic je rozhodujícím zdrojem jódu pro kojence a malé děti.
Realizovali jsme srovnávací pokus na dojnicích, kdy byla sledována náhrada sójového extrahovaného šrotu v produkční směsi pro dojnice řepkovými pokrutinami a řepkovými výlisky z řepky „OO“ a jejich vliv na množství vyprodukovaného mléka a jeho kvalitu. V našem příspěvku jsou dokumentovány dosažené výsledky produkce mléka za sledované období, výsledky obsahu sušiny, tukuprosté sušiny tuku, bílkoviny.
. V tabulce 1 je uvedena nutriční hodnota produktů z řepky. V grafu 1 jsou uvedeny průměrné příjmy sušiny u jednotlivých skupin (ŘV, ŘP, SEŠ). U řepkových výlisků a řepkových pokrutin (ŘV, ŘP) jsme zaznamenali vyšší průměrný příjem sušiny krmných dávek (20,84 a 20,56 kg/ks/den, ve srovnání s kontrolní skupinou (SEŠ), (20,17 kg/ks/den/). Evidentní je vyšší příjem sušiny u skupiny ŘV (řepkové výlisky) ve 40. dnu laktace – období konce rozdojování.
Výsledky dokumentují skutečnost, že i vysoké příjmy řepkových krmiv – výlisky, pokrutiny nepůsobí negativně na příjem celé krmné dávky, což pro praktické použití významný poznatek.
Výsledky pokusu a sice zjištěné hodnoty užitkovosti za laktaci (kg mléka celkem a na kus a den jsou přehledně uvedeny v grafu 2. V průměru byla dojivost 18,93 kg mléka/ks/den. U skupiny ŘV (řepkové výlisky) bylo zvýšení produkce o 1,14 kg u ŘP 1,67 kg mléka v porovnání se skupinou S0 (sójový extrahovaný šrot). Je zřejmá tendence ke zvýšení užitkovosti u skupin dojnic ŘV a ŘP ( řepková krmiva) ve srovnání se skupinou SEŠ (sójový extrahovaný šrot). V 10 dnech laktace byly hodnoty nádoje mléka mezi skupinami vyrovnané, prakticky téměř shodné a to v průměru 22 kg mléka/ks/den.
Zjištěné kvalitativní hodnoty mléka uvádíme v grafech 3 a 4. Obsah sušiny mléka u jednotlivých krav v průměru kolísal od hodnot 12,34 do 16,24 %. Průměrné hodnoty byly neprůkazně rozdílné. Pokusné zásahy pravděpodobně významně neovlivnily sušinu mléka. Obsah tukuprosté sušiny (TPS) v mléce kolísal od 7,98 do 10,87 %. Rozdíly mezi skupinami jsou minimální, nevýznamné, prakticky shodné. Obsah tukuprosté sušiny tedy nebyl významně ovlivněn pokusnými zásahy.
Obsah mléčného tuku byl v průměru nejvyšší 4,36 u skupiny ŘV, rozdíly jsou však statisticky nevýznamné. Pokusné zásahy neovlivnily obsah tuku v mléce. Vyšší dávky řepkových krmiv neměly ve srovnání se sójovým extrahovaným šrotem negativní vliv na obsah mléčného tuku. Obsah bílkovin byl nejvyšší u skupiny SEŠ v průměru 3,29 %, u ŘV a ŘP (řepková krmiva) byl obsah mléčné bílkoviny téměř shodný 3,19 a 3,22 %. Rozdíly mezi skupinami byly neprůkazné. Obsah kaseinu mléka byl rovněž v průměru nejvyšší u skupiny SEŠ – 2,91 %. U skupin ŘV a ŘP byl průměrný obsah 2,71 a 2,74 %. Rozdíly jsou statisticky nevýznamné.
Z výsledků lze konstatovat, že zařazení řepkových krmiv do 25 % v receptuře produkčních směsích neovlivnilo průkazně kvalitu mléka ve srovnání se zařazením sójového extrahovaného šrotu do 20 % v produkční směsi.
V koncepci agrárního sektoru v části zaměřené na využití řepek ve výživě hospodářských zvířat je uváděno, že doposud lze uplatnit řepkové šroty a pokrutiny do obsahu 3 až 5 % v krmných směsích bez negativních vlivů na chutnost a využití krmných směsí, bez následků na užitkovost hospodářských zvířat. Z tohoto pohledu se domníváme, že námi získané výsledky jsou významným přínosem pro koncepci agrárního sektoru v oblasti zdrojů domácích využitelných krmiv (alternativa zakázaných masokokostních mouček). Ukazuje se, že zařazení až 25% podílu řepkových krmiv (řepkové výlisky, řepkové pokrutiny) do produkčních směsí pro dojnice neovlivnilo ve srovnání se sójovým extrahovaným šrotem negativně produkci. Naopak byla zaznamenána tendence k vyšší produkci u směsí s řepkovými produkty. Zde považujeme za velmi významné zjištění nutnosti doplnit směsi o adekvátní a využitelné zdroje minerálních látek, především zdroje vápníku (Ca), hořčíku (Mg), stopových prvků (Mn, Zn, Se, Mo,) a významnou roli zde hraje jód (I). Z výsledků za uzavřenou I. laktaci jsme exaktně zaznamenali nárůst produkce při použití řepkových krmiv o 5 až 8 % ve srovnání s produkční směsí kontrolní, kde byl zakomponován do směsi sojový extrahovaný šrot ( 20%).
Domníváme se, že v námi řešeném projektu jsme získali významné výsledky o mnohem vyšších možnostech krmivářského uplatnění řepkových výlisků a řepkových pokrutin než je realita současné praxe. Průkazné zvýšení produkce mléka o 5, respektive 8 % je sice dílčím, ale významným argumentem pro možnosti efektivního využití řepkových krmiv ve výživě a chovech vysokoprodukčních dojnic.
Na konferenci (VÚVZ Pohořelice) v roce 1999 věnované problematice výživy skotu, včetně aplikace řepkových krmiv uvedl Prof. Ing. Milan Pajtáš, CSc. řadu zajímavých a podnětných informací týkajících se výživné hodnoty vedlejších produktů řepky olejné, včetně obsahu mastných kyselin v řepkovém oleji, stravitelnosti živin, obsahu aminokyselin, zařazení do krmných směsí pro vysokoprodukční dojnice a jejich produkční účinnosti.

Výživná hodnota řepky olejné a jejich vedlejších produktů
V řepkovém semeni jako v olejnině podstatnou část organické hmoty představuje tuk, jehož obsah je vyšší než 40 % s poměrně malými rozdíly mezi jednotlivými odrůdami a typy ”0” resp. ”00”. Obsah tuku se zpravidla pohybuje od 40 % do 45 %. Z hlediska využití vedlejších zbytků po vytěžení oleje je důležitý hlavně obsah dusíkatých látek, který dosahuje hodnoty 19 -–13 % v původní hmotě. Obsah živin ve čtyřech odrůdách dvojnulové řepky uvádí tabulka 2.

Zastoupení a obsah jednotlivých mastných kyselin uvádí tabulka 3.

Z fyziologicko-výživářského hlediska se spektrum mastných kyselin řepkového oleje hodnotí velmi pozitívně, protože podobně jako olivový olej obsahuje víc než 50 % kyseliny olejové a okolo 10 % -kyseliny linolové, což je významný podíl n-3 mastných kyselín. Z uvedeného vyplývá, že zkrmováním řepky olejné je možné v pozitívním směru změnit například složení mastných kyselin v másle.
Při tradiční technologii výroby oleje se řepkové semeno lisuje za vyšší teploty pro zvýšeni výtěžnosti oleje pričemž se získávají pokrutiny s nižším obsahem tuku. Vyšší teplota ale může negatívne ovlivnit využitelnost dusíkatých látek. Při výrobě bionafty je podmínkou lisovat řepkové semeno za studena. Získávají se tak pokrutiny s vyšším obsahem tuku, čímž se změní poměry živin (tuky, dusíkaté látky) a je možné předpokládat nižší denaturaci bílkovín.
V tabulce 4 je porovnáváno chemické složení řepkového semena, pokrutin a extrahovaného šrotu.

Pro výrobu bionafty je technologický požadavek získávat olej z řepkových semen lisováním za studena. Při tomto lisovaní (kontinuální šnekové lisy) se snižuje výtěžnost oleje, ale získané pokrutiny mají vyšší obsah tuku. V porovnaní s tradičnými technologiemi mají proto změněný poměr živin a možno předpokládat menší změny ve struktuře resp. ve vlastnostech bílkovin.
Na Katedře výživy a krmení hospodářskych zvířat VŠP v Nitře testovali řepkové pokrutiny (Bíro a kol., 1994) vyrobené technologií lisování za studena v Zemědělském družstvu Šalgovce. Pokrutiny byly ve formě granulí s průměrem 8 mm. Po chemické analýze byla stanovená bilanční stravitelnost živin substituční, diferenční metodou na skopcích a vypočítány ukazatelé výživné hodnoty (tabulka 5).

Výživná hodnota řepkových pokrutin získaných pro krmné účely při výrobě oleje za studena se výrazně mění. Zjistila se všeobecně vyšší stravitelnost organických živin, zvláště se zvyšuje koeficient stravitelnosti tuku až na 94 % a dusíkatých látek na 86,3 % a to v důsledku nižších teplot při lisovaní řepkového semena. Inhibiční vliv při zkrmovaní řepkových pokrutin na stravitelnost vlákniny jsme zjistili při podílu 8,6 % tuku v sušině.
Vedlejší produkty zpracování řepkového semene jsou z hlediska výživy zvířat zdrojem dusíkatých látek a proto je důležité poznat jejich složení, kvalitu a využitelnost. Obsah aminokyselin v řepkových pokrutinách získaných lisováním semena za studena uvádí tabulka 6.

Řepka olejná ve výživě dojnic
Příčinou nezájmu o řepku olejnou ve výžive dojnic v minulých letech byl poměrně vysoký obsah škodlivých látek v řepce.
Řepka jako zelené objemné bílkovinné krmivo má ve výživě dojnic omezené použití především pro obsah glukosinolátů a pro obsah dusičnanů. Jejich hladina sa pohybuje v rozpětí 10 do 100 mg/kg čerstvé hmoty. Tvorba glukosinolátů je nejintenzivnější v květu a v dalších vývojových fázích. Řepka v zeleném stavu se najčasteji doporučuje dojnicím zkrmovat v kombinaci s jinými krmivy a to jen do období začátku květu. Pro dojnice v tomto období je doporučená denní dávka 2 až 4 kg zelenej hmoty na 100 kg živej hmotnosti.
Nevýhodou řepky olejné je, že období sběru a krmení na zeleno trvá jen 10 – 15 dní, má nízkou sušinu 8 – 13 % a může být v krmné dávce dojnic jen doplňkovým krmivem.
Řepkový extrahovaný šrot sa dává dojnicím zkrmovat najčasteji jako bilkovinný komponent prostřednictvím krmných směsí. Podíl řepkového extrahovaného šrotu v krmných směsích pro dojnice je od 0 do 25 %. V některých případech (nižší dojivost) podíl řepkového extrahovaného šrotu může být i vyšší, což bude záviset od ostatních komponentů v krmných směsích a od požadavků na jejich výživnou hodnotu. Vyšší podíl řepkového extrahovaného šrotu může být i v bílkovinných, nebo bílkovino-minerálních koncentrátech.
Vliv různého množství dvounulového řepkového extrahovaného šrotu (ŘEŠ) v krmné dávce na dojivost podle Grosza (1992) je následující:
bez REŠ 1,5 kg REŠ 3,0 kg REŠ
na ks a den na ks a den
Mléko – FCM v kg 19,7 21,1 21,5
Efekt zkrmování řepkového extrahovaného šrotu z dvounulové řepky na zvýšení dojivosti je jednoznačný. Denní dávky 3,0 kg řepkového extrahovaného šrotu však už nepůsobily na zvýšení dojivosti tak pozitivně jako denní dávka 1,5 kg.
Řepkový extrahovaný šrot se u dojnic využívá poměrně dobře také proto, že mikroorganismy v predžaludcích do značné míry odbourávají thyreostatický vliv glukosinolátů.
Řepkové pokrutiny se výrazně liší od řepkového extrahovaného šrotu obsahem oleje a tím energetickou hodnotou. Obsah oleje v řepkových pokrutinách je zpravidla vyšší než 5 % a velmi kolísá, což závisí od technologie získávání a od výkonnosti lisů. Při lisovaní za studena (výroba bionafty) obsah zbytkového oleje v řepkových pokrutinách se pohybuje od 12 do 24 %. Při použití současně zaváděné technologie v Slovenské republice řepkové pokrutiny obsahují asi 15 % oleje. Na rozdíl od řepkového extrahovaného šrotu řepkové pokrutiny v produkčních krmných směsích nám umožňují zvyšovat jejich koncentraci energie.
Dávkování a podíl řepkových pokrutin je podobný jako u řepkového extrahovaného šrotu. Dávky řepkových pokrutin v krmných směsích resp. koncentrátech usměrňujeme podle podílu tuku v sušině krmné dávky tak, aby tato neobsahovala více než 5 až 6 % tuku.
Z mnohých krmných pokusů na dojnicích vyplývá, že přídavek řepkových pokrutin do krmné dávky zvyšuje dojivost. Zkrmování řepkových pokrutin s podílem tuku 15,8 % zvyšuje produkci mléka o 9,1 % a při přepočtu na FCM o 6 %, přičemž tuk v sušině krmné dávky byl 4,99 %.
Řepkové pokrutiny pozitivně ovlivnily i spotřebu jadrných krmiv na 1 litr mléka. Spotřeba na každý litr nadojeného mléka byla nižší o 9,86 % a absolutně o 28 gramů.
Tuk v řepkových pokrutinách, ale i jiné zdroje tuku (živočišný tuk, řepkový olej) mají pozitivní vliv také na zadržení dusíku v organismu zvířat, čímž je zdůvodněná vyšší užitkovost.
Všeobecně je známé, že při zkrmovaní vyšších dávek tuku dojnicím se snižuje obsah tuku v mléce. Prekurzorem tuku v mléce je hlavně kyselina octová, která se vytváří při fermentačním procesu v bachoru z objemných krmiv. Obsah tuku však může být ovlivňovaný také tukem, který se nachází v krmivech. Podstatně se obsah tuku v mléku snižuje, když je tuk zkrmovaný ve formě oleje a nebo když krmné dávky obsahují vysoké dávky rostlinného, nebo živočišného tuku. Takovéto předpoklady se vytváří i při zkrmování řepkových pokrutin. Podle Rumsey a j. (1969) je to proto, že tuk v bachoru působí inhibične na celulolytickou fermentaci a nebo tehdy, když je nízký obsah vlákniny v krmné dávce.
Zkrmováním řepkových pokrutin dochází k výrazným změnám v kvalitě mléčného tuku. Snižuje se podíl mastných kyselin s kratším řetězcem a zvyšuje se podíl nenasycených mastných kyselin (tabulka 7).

Z údajů v tabulce 6 je vidět, že při zkrmování řepkových pokrutin se v mléčném tuku snižuje kyselina palmitová a průkazně se zvyšuje podíl kyseliny olejové a stearové. Při kyselině stearové bylo zaznamenané zvýšení o 24,2 % a u kyseline olejové o 23,2 %, čož negativně ovlivňuje kvalitu mléčného tuku. Z tohoto důvodu je potřebné dávky řepkových pokrutin u dojnic limitovat. Také se zjistilo, že po vyloučení řepkových pokrutin z krmné dávky v průběhu jednoho týdne mléčný tuk měl podobné složení jako mléčný tuk dojníc, kterým nebyly řepkové pokrutiny zkrmované..

ZÁVĚRY
 Z dosáhnutých výsledků vyplývá, že řepkové pokrutiny dvujnulové řepky se mohou s úspěchem využívat ve výživě dojnic.
 Z výsledků lze konstatovat, že zařazení řepkových krmiv do 25 % v receptuře produkčních směsích neovlivnilo průkazně kvalitu mléka ve srovnání se zařazením sójového extrahovaného šrotu do 20 % v produkční směsi.
 Výsledky dokumentují skutečnost, že i vysoké příjmy řepkových krmiv – výlisky, pokrutiny nepůsobí negativně na příjem celé krmné dávky, což je pro praktické použití významný poznatek.
 Řepková krmiva umožňují řešit potřebu N-látek, zvyšovat energetickou hodnotu krmných směsí, zvyšovat dojivost a snižovat spotřebu krmných směsí na jednotku produkce, čímž se efektivněji využívá energie z krmné dávky na výrobu 1 kg mléka.
 Za velmi významné považujeme zjištění nutnosti doplnit směsi s obsahem řepkových komponentů o adekvátní a využitelné zdroje minerálních látek, především vápníku (Ca), hořčíku (Mg) , stopových prvků (Mn, Zn, Se, Mo,) a významnou roli zde hraje jód (I).
 Pro současnou situaci zákazu uplatnění masokostních a perspektivně všech mouček, respektive krmiv živočišného původu ve směsích pro skot jsou výsledky našeho pracoviště a spolupracujících univerzit, výzkumných ústavů významné a mohli by napomoci ke kvalitativnímu rozvoji produkce hovězího masa a mléka, včetně zajištění “bezpečné” potraviny živočišného původu.

Ing. Miroslav Šimek, CSc.,
Prof., Ing. Milan Pajtáš, CSc.
Prof. MVDr. Rudolf Dvořák, DrSc.,
Ing. Martin Šustala,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *