Proč je kukuřice nazývána královnou mezi plodinami

Kukuřice je unikátní rostlina, a to nejenom svým vzhledem (fenotypem), ale i vlastnostmi (genotypem). Je to velmi významná plodina. V rámci světa je jí v posledních letech produkováno dokonce více než pšenice, která držela mezi obilninami primát velmi dlouho.

Tímto upozorněním uvedl své vystoupení na osmé veřejné sklizni kukuřice pořádané firmou VP AGRO, spol. s r.o., na pozemcích Zemědělské společnosti Sloveč Ing. Karol Bartalský, ředitel firmy KWS semena, s.r.o. V pokusech mohli návštěvníci vidět hybridy od šlechtitelských firem KWS, Pioneer, R.A.G.T., Sempol a Syngenta. Součástí akce byla přehlídka zemědělské techniky a blok odborných přednášek, v nichž byla kukuřice představena v obecnější rovině i z pohledu čistě praktického.

Možnosti šlechtění nejsou vyčerpány

Přírodní genetické zdroje kukuřice jsou obrovské. Šlechtitelé jich zatím využili jenom asi z deseti procent. Před padesáti lety použili heterozní efekt, což znamenalo převrat v evropském šlechtění a kukuřici to rychle posunulo před ostatní plodiny. Díky novým raným hybridům se pěstování této teplomilné plodiny rozšířilo dále na sever a dostalo se i do chladnějších, výše položených oblastí.
Možnosti šlechtění kukuřice ovšem nejsou přes všechny výrazné úspěchy vyčerpány. Zvláště ve skupině raných hybridů je co vylepšit. Důležitá je stabilizace výnosů při větší nezávislosti na ročníkovém průběhu počasí. Nebezpečím jsou i choroby, které se dříve nevyskytovaly. Odolnost vůči nim, zakotvená v samotném genotypu, je nejspolehlivější ochranou. Jak už bylo mnohokrát zdůrazňováno, kukuřice je plodinou mikrorajonu, a tak vytváření hybridů pro regionální podmínky je rovněž jedním ze šlechtitelských cílů. Také kvalita samotná a v souvislosti se způsobem sklizně a konzervace je velmi sledovaným ukazatelem.
Samostatnou a velmi obsáhlou kapitolou by bylo šlechtění za použití genetických modifikací. Tam jsou rezervy největší. Je ale třeba přiznat, že obavy, které geneticky modifikované organismy vyvolávají mezi laickou (a někdy i odbornou) veřejností, jsou pochopitelné. Ostatně první hybridní odrůdy také vzbuzovaly strach.
To bylo několik dalších postřehů z přednášky ing. Bartalského. V jejím závěru konstatoval závažnou skutečnost. Hybridů kukuřice je mnoho, zahrnují širokou škálu vlastností, takže by se zdálo, že je vše v pořádku. V praxi je ale stále mnoho pěstitelů, kteří si nevyberou ten nejvhodnější hybrid nebo následně nevěnují kukuřici takovou pozornost, jakou zasluhuje. Výsledkem jsou potom neuspokojivé výsledky, mnohdy způsobené pouze nedostatečným využitím genetického potenciálu hybridů kukuřice.

Zavíječ kukuřičný – stále nebezpečnější škůdce

Když jsme přijeli do Slovče, porosty kukuřice se zdály poněkud nefotogenické. Záhy se ukázalo proč. Byly velmi zdecimovány zavíječem kukuřičným.
Jak vysvětlil Ing.Milan Prokop z firmy VP AGRO, zavíječ kukuřičný patří mezi tři nejnebezpečnější škůdce kukuřice (ti dva zbývající jsou drátovci a bzunka). V učebnicích je označován za teplomilného nočního motýlka, ale v současné době je už rozšířen po celém území naší republiky, nejenom v teplejších oblastech. Samotné požerky jeho larvami by nebyly až tak škodlivé. Do poškozených pletiv ale snadno pronikají fuzária a mykotoxiny, produkty těchto hub, potom způsobují v podstatě toxicitu výsledného krmiva. V České republice mívá zavíječ jednu generaci do roka. Letos ovšem, vzhledem k vlhkému počasí, se stihl rozmnožit dvakrát, a proto byly škody tak značné.
Ochrana proti tomuto škůdci, kterou mají naši pěstitelé k dispozici, není podle ing. Prokopa zcela spolehlivá. Důležité je pojmout ji v celém komplexu. To znamená začít u osevního postupu a kukuřici pěstovat s odstupem jak na jednom pozemku, tak dbát, aby nebyla vyseta hned v následujícím roce na pozemku sousedním. Protože zavíječ přezimuje v posklizňových zbytcích, je nutné jejich precizní zaklopení do půdy. Dále je možná chemická a biologická ochrana. Musí být přesně načasována, takže se neobejde bez regionální signalizace výskytu a vývoje škůdce. Nejúčinnější by bylo pěstování hybridů odolných vůči zavíječi kukuřičnému. Tady jde ovšem o geneticky modifikované organismy (Bt-hybridy), které u nás zatím nejsou a v nejbližších letech pravděpodobně nebudou registrovány.

Roli bude hrát obsah oleje

Považuji za důležité předeslat, že následující řádky jsou tak trochu nahlédnutím do budoucnosti. Naší budoucnosti, ne té za oceánem. V USA již několik let pěstují High Oil Corn hybridy kukuřice. O co jde? Ve své přednášce to vysvětlil Ing. Jan Hitzger z firmy Pioneer, která je v tomto směru průkopníkem.
Zrno těchto hybridů obsahuje téměř dvakrát více oleje než zrno hybridů běžně pěstovaných v současnosti. Je to díky většímu zárodku, který obsahuje nejen olej, ale jsou v něm soustředěny i bílkoviny a některé esenciální aminokyseliny. Vezmeme-li navíc v úvahu fakt, že koncentrace energie v oleji je asi 2,2krát vyšší než u škrobu, máme před sebou kvalitativně a energeticky velmi cenný produkt, využitelný především v krmných dávkách pro monogastry jako částečná náhrada sóje a živočišných tuků. Přínos HOC pro chovatele skotu není jednoznačný. Je třeba si uvědomit, že obsah oleje v zrnu je v případě siláže „naředěn“ podílem stonků a listů.
Pro produkci kukuřičného zrna s vyšším obsahem oleje se téměř výhradně používá tzv. TopCross systém. Pěstitel zakoupí výsevní jednotku, která je směsí pylově sterilního hybridu (90 %) a vysoce olejnatého opylovače (10 %), který poskytne pyl pro opylení celého pole. Při pěstování je třeba vytvořit optimální podmínky pro rovnoměrné vzcházení (eliminace chladných půd, klasické zpracování půdy a hnojení pod patu) a maximálně omezit jakékoli stresové faktory. Kromě toho je nutné dodržet izolační vzdálenost (riziko snížení obsahu oleje), zrno odděleně sklízet a skladovat.

Tak, toto bylo několik poznámek získaných na úspěšném polním dni věnovaném plodině, od níž můžeme očekávat stále něco nového, protože její možnosti lidé ještě nedokázali zcela odhalit a hlavně zhodnotit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *