Příčiny šíření máku vlčího

V současné době zaznamenáváme zvýšený výskyt máku vlčího (Papaver rhoeas) na celém našem území na polích, která v některých oblastech doslova rozkvetla červenou barvou, v příkopech, zahradách, na neobdělávaných pozemcích, v kolejištích a při okrajích komunikací. Rádi bychom upozornili na některé skutečnosti, jež mohou přispívat k šíření máku. Jsou to změny v agrosystémech v souvislosti se změněnými vlastnickými vztahy v zemědělství, používání nových herbicidních látek (zejména sulfonylmočovin), vysoká reprodukční schopnost máku a silné zaplevelení neobdělávaných ploch.

Mák vlčí je původem z Blízkého Východu. V současné době je rozšířen v Evropě, Asii, Severní Americe a všude v mírném klimatickém pásmu. Podle zahraničních údajů je nejvíce rozšířen v Evropě, a to plošně na celém území kromě dálného severu. S jeho šířením a hubením se musí vyrovnávat zemědělci ve všech evropských zemích.
K šíření tohoto plevele přispívá skutečnost, že rostlina produkuje 65 až 450 tisíc semen ročně. Je zajímavé, že semena mohou procházet zažívacím traktem ptáků bez poškození. Při podrobném studiu zásob semen v půdě bylo například v Anglii zjištěno, že na zelinářských pozemcích byla půdní zásoba 2,5 miliónu semen na 1 ha a v některých místech i 20 miliónů semen na 1 ha. Rekordem pak bylo množství 280 miliónů semenna 1 ha. Při intenzivním hospodaření na těchto zelinářských pozemcích se pak během pěti let podařilo snížit zásobu semen v této oblasti o 72 %. Bylo zjištěno, že v travním drnu přežívala semena máku více než dvacet let bez poškození.
Mák vlčí je jednoletým ozimým plevelem, který je rozšířen především v obilninách, zahradách, školkách, vinicích, v okolí silnic a komunikací a na neobdělávaných plochách. Při dobrém hospodaření a eliminaci tohoto plevele na nezemědělské půdě by mohlo dojít k omezení jeho šíření. Velmi alarmujícím faktem je skutečnost, že mák můžeme zjistit na nádražích, kolejištích a odstavných železničních plochách, odkud se může šířit po celém našem území.
Ke zvýšenému výskytu na našem území přispívá plošné šíření máku v okolních státech. Jako plevel byl popsán ve 23 plodinách ve 43 zemích světa, zejména v ozimé pšenici a jiných obilninách. Základním plevelem je v ječmeni v Řecku, Iránu, Rusku a Španělsku, v obilninách v Německu, Skotsku, Rusku, Španělsku, Švédsku a Jugoslávii, v ovsu v Řecku, v žitě v Polsku, v pšenici nebo ozimé pšenici v Anglii, Francii, Německu, Řecku, Maďarsku, Iránu, Itálii, Maroku, Polsku a Španělsku. Může být významným plevelem také v ozimé řepce, čočce a cukrovce. Jako plevel v ovsu a pšenici je rozšířen také v USA.
Mák vlčí reaguje velmi citlivě na podmínky růstu. Tam, kde roste bez konkurence, stávají se jednotlivé rostliny velkými a produkují značné množství semen. Při hustotě 270 rostlin.m-2 produkuje každá rostlina průměrně šest tobolek. Jestliže působí pšenice jako kompetitor, rostliny jsou potlačené, ale kvetou a tvoří průměrně jednu tobolku. V dobře zapojených porostech má tedy mák výrazně zhoršený růst. Mezi faktory, které působí zhoršení růstu máku, patří například nízká půdní úrodnost, zamokřená půda a konkurence s jinými rostlinnými druhy. Sucho často mák toleruje.
Na šíření máku má vliv i skutečnost, že tento plevel je málo citlivý na některé sulfonylmočoviny, chlortoluron a chloridazon. Zejména široké používání sulfonylmočovin s nižším účinkem na mák vlčí může přispívat k jeho šíření. V této souvislosti bychom chtěli poukázat na fakt, že ve Španělsku, Itálii a Řecku byl zjištěn mák vlčí rezistentní vůči těmto sulfonylmočovinám: tribenuron, metsulfuron, rimsulfuron, chlorsulfuron, triasulfuron a amidosulfuron. Tyto rezistentní populace máku vykazovaly křížovou rezistenci vůči imazapyru a imazethapyru. Například v Řecku byl mák nalezen v oblasti, kde ošetřovali chlorsulfuronem pět let po sobě. Tento biotyp byl citlivý na bromoxynil a směsi metosulamu a 2,4-D. Hubení takového rezistentního biotypu bylo možné například preemergentně směsí trifluralin + linuron nebo pendimethalinem nebo postemeergentně kombinací bromoxynil + MCPA. Dobrých výsledků bylo dosaženo při aplikaci tribenuronu + metribuzinu. Významný nálezem je mák vlčí s rezistencí vůči účinné látce 2,4-D ve Španělsku a Řecku.
Pro eliminaci máku vlčího je nutné dodržovat všechny zásady pro regulaci plevelů, zejména vhodné používání účinných herbicidních látek ve vhodném termínu, hubení tohoto plevele na nezemědělské půdě, střídání osevních postupů, plodin a herbicidů. Existuje mnoho účinných látek vhodných k regulaci tohoto plevele na orné půdě, zejména v ozimé pšenici, například Husar, Grodyl Plus, Cougar, Stomp 330 E, Arelon Forte a další podle Metodických příruček.
Kromě máku vlčího se v posledních letech šíří i mák pochybný (Papaver dubium), který má jiné biologické charakteristiky. Je ranější, jeho vývoj je rychlejší, v době aplikace herbicidů bývá v pokročilejší růstové fázi, a proto snadněji regeneruje v porovnání s mákem vlčím. Citlivost obou druhů na herbicidy je rozdílná. V zemědělské praxi jsou oba druhy zaměňovány, což komplikuje úspěšnost použití herbicidů. Oba druhy je snadné rozlišit podle celkového habitu rostlin, tvaru listů, květů. Nejlépe se však odlišují podle tvaru makovic.

RNDr. Daniela Chodová, CSc., Ing. Jan Mikulka, CSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha – Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *