Předkupní právo pro nájemce pozemku – ano, nebo ne?

Je na místě uzákonit předkupní právo na pozemek pro nájemce, který na něm hospodaří? Odpovídají Ing. Josef Stehlík a Ing. Václav Hlaváček, CSc.

Ing. Josef Stehlík

Soukromý zemědělec a od roku 2010 také předseda Asociace soukromého zemědělství České republiky vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Do roku 2013 působil na postu poradce několika ministrů zemědělství, v současné době je předsedou antibyrokratické komise MZe. Se svou rodinou hospodaří více než dvacet let na statku v obci Chodouň na Berounsku. Hospodářství má bohatou historii a podle dochovaných záznamů je již od roku 1630 spjato s rodinou Stehlíkových, po přeslici se historie usedlosti datuje dokonce až do roku 1590.

Již při první snaze, která proběhla na podzim loňského roku, uzákonit předkupní právo při prodeji zemědělského pozemku pro pachtýře a v případě neuplatnění tohoto práva následně pro stát, Asociace soukromého zemědělství ČR tento návrh zcela zásadně odmítla a samozřejmě na svém stanovisku trvá i nadále.
Uzákonění předkupního práva by bylo nepřípustným omezováním dispozice vlastníka s majetkem, což je zcela proti principům právního státu, který lpí na dodržování základních lidských práv a svobod. Bylo by i naprosto neopodstatněným krokem, jelikož předkupní právo si lze zcela dobrovolně sjednat s vlastníkem smluvně a řádně za něj zaplatit.
Toto veskrze populistické a protiústavní opatření by se v konečném důsledku obrátilo proti zemědělcům v mnoha směrech:
1) Byli by poškozeni ti, kteří půdu v minulosti nakupovali a nyní ji splácejí, jelikož by došlo ke snížení její tržní hodnoty, a tím ke znehodnocení kapitálu jejích majitelů.
2) Striktní uplatňování předkupního práva by nahrálo skupování pozemků velkými zemědělskými firmami (o což zřejmě jde), a to včetně firem se zahraničním kapitálem.
3) Vlastníci půdy by se začali bránit uzavírání smluv s nájemci, aby nedošlo k uplatnění předkupního práva, a zemědělci by tak byli ještě v daleko větší nejistotě, než jsou nyní.

Pro sedláky je nejlepší a jedinou správnou variantou volný trh s půdou. Jakékoliv omezování je zcela proti zásadě svobodného podnikání v demokratické společnosti a Asociace soukromého zemědělství považuje za naprosto nezbytné se proti tomu bránit.*

Ing. Václav Hlaváček, CSc.

Působí jako viceprezident Agrární komory ČR

Česká republika je jednou ze zemí Evropské unie, která nemá zákon, jenž by upravoval podmínky pro nákup zemědělské půdy. V roce 1999 byl přijat zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Tento zákon umožňoval nájemcům přednost nakupovat půdu z titulu nájemní smlouvy. Původní verze obsahovala, mimo jiné, paragraf předkupního práva státu (§ č. 10 Zástavní a předkupní právo).
Tento paragraf neumožňoval nákup půdy jiným občanům než občanům České republiky. Předkupní právo státu obsahují zákony zemí, které regulují nákup a prodej prostřednictvím zákona o prodeji půdy. Dále pak toto předkupní právo státu umožňuje připravit pozemky pro stavby veřejného zájmu (dálnice, železniční koridory, vodní nádrže…). Mimo to umožňuje přístup k půdě mladým a začínajícím zemědělcům.
V roce 2012 došlo k novele zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, kdy bylo zrušeno předkupní právo. Považuji zrušení § 10, o předkupním právu státu v zákoně č. 95/1999 Sb. za chybné. Absence tohoto paragrafu dnes zkomplikovala realizaci výstavby dálnic v České republice a dalších významných staveb.
Koaliční vláda ve svém programovém prohlášení, v kapitole 3.9 ministerstvo zemědělství, hovoří o nezbytnosti ochrany půdního fondu. Stávající úprava zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, je nedostatečná. Stávající stav považuji za zcela neudržitelný.
Půda byla, je a zůstane strategickou komoditou. Domnívám se, že kromě tohoto zákona je třeba přijmout zákon o prodeji zemědělské půdy, tak jak je tomu všude jinde ve světě. Tento zákon je třeba přijmout v co nejkratší době, tak aby došlo ke stabilizaci trhu s půdou, ke stabilizaci zemědělců, kteří na této půdě hospodaří a k ochraně jejich investic. K naplnění těchto nutností je třeba přijmout paragraf o předkupním právu hospodařícího zemědělce a předkupním právu státu. Zemědělci v sousedních zemích, kde platí velmi přísné podmínky při nákupu a prodeji zemědělské půdy, mají s těmito zákony dobré zkušenosti.*

Komentáře ke článku 1

  • Charvát Emil

    Není nic jednoduššího, něž případné znovuzavedení předkupního práva obejít vyhlášením vyšší ceny oproti skutečné dohodě mezi účastníky, pachtýř a stát z důvodů vysoké ceny neuplatní předkupní právo a účastníci si uhradí poté dohodnutou nižší cenu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *