Pravidla jsou na světě

Na poslední chvíli, těsně před termínem pro setí kukuřice, schválila vláda další část pravidel pro používání její geneticky modifikované varianty. Koexistence tím nabývá pevnější obrysy, ve skutečnosti ale jde o provizorní řešení. Komplexní pravidla by měla obsahovat až novela zákona o zemědělství.

Příslušné vládní nařízení o stanovení některých podrobností a bližších podmínek při poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám pro rok 2005 určuje několik povinností pro pěstitele transgenní Bt kukuřice, pokud chtějí příslušné platby obdržet.
Nařízení především stanovuje povinné izolační vzdálenosti k ostatním polím, a to 100 metrů v případě, že se na nich pěstuje konvenční kukuřice, a 600 metrů, pokud se pěstuje způsobem ekologickým. Pokud se Bt kukuřice obseje šesti řádky nemodifikované odrůdy, vzdálenosti se zkracují na polovinu. Kromě toho musí pěstitel obvod příslušného půdního bloku nebo jeho dílu v terénu označit rozpoznatelným způsobem, což je novinka přidaná do nařízení na poslední chvíli. Také je povinen hlásit MZe (SZIF) konkrétní plochu, na kterou ji vysel, a to nejpozději do 15. května tohoto roku. Hlášení se podává na formuláři pro přiznání národní doplňkové platby, včetně označení této plochy na mapě. Další podrobnosti nařízení nestanovuje.
Pokud by pěstitel tyto body nerespektoval, tak podle Ing. Zdeňka Trnky, ředitele odboru rostlinných komodit MZe nedostane podporu na to území, na kterém se prohřešil. Jiné postihy v nařízení stanoveny nejsou.

Platí i další zákony
Vládní nařízení ale nijak neřeší případ, kdy pěstitel GM kukuřice o národní doplňkové platby nepožádá. Na pěstitele GMO se ale i v tomto případě vztahují další zákony a jsou pro něj závazné informace uvedené v technickém průvodci k osivu, který se zpětně odvolává na aktuální legislativu. V každém případě se musí řídit také zákonem č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty a jeho prováděcím předpisem, vyhláškou č. 209/2004 Sb.
Jak uvedla na semináři Pěstování geneticky modifikovaných plodin v ČR Ing. Zuzana Doubková z Ministerstva životního prostředí ČR, zákon nepožaduje žádnou registraci nebo zvláštní povolení pro zemědělce, kteří pěstují nebo jinak používají GM plodiny schválené pro uvádění do oběhu. Dodavatelé osiva nebo pěstitelé však mají na jeho základě určité povinnosti. Nesmějí například používat GMO k jiným účelům, než pro které byl povolen, musejí dodržovat podmínky uvedené na obalu či v další dokumentaci. Při prodeji nebo předání další osobě musejí materiál příslušně označit – například: tento výrobek obsahuje geneticky modifikované organismy. Podle Ing. Doubkové se ale tak neoznačuje pole nebo žlab se siláží z GM kukuřice, vyprodukovanou v podniku, ani následné produkty zvířat krmených transgenní surovinou (maso, mléko, vejce.
Dále je nutné zajistit sledovatelnost, tedy předání písemných informací v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce. Zemědělec musí také písemně oznámit místo, kde se GM plodiny pěstovaly, tentokrát ministerstvu životního prostředí, a to zatím zpětně k 15. únoru následujícího roku, termín se ale zřejmě změní novelou zákona.
Podle Ing. Marie Čeřovské z MZe by se měly v podniku uchovávat po dobu minimálně pěti let všechny potřebné informace, které se týkající samotného pěstování a dalšího nakládání s plodinou nebo produktem.

Dohoda a prevence
Důležitým krokem bude při pěstování GM plodiny včasná dohoda mezi sousedy. Nelze totiž vyloučit, že by některý pěstitel mohl dodávat svoje produkty zpracovateli, který svoji marketingovou strategii založil na tom, že deklaruje nulový obsah GMO ve svých výrobcích. Pak by i obsah transgenu do 0,9 %, kdy ještě není vyžadováno značení, byl důvodem k odmítnutí suroviny a vzniku škody. Kromě toho například ekologický zemědělec ze zákona nesmí GMO používat vůbec. Jak zdůraznil Ing. Martin Leibl, PhD., z MZe, pokud by k tomu přesto došlo, byť nevědomě, neobdrží na svoji produkci certifikát, hrozí mu sankce a tedy ekonomická ztráta. „V minulém roce již byly zaznamenány čtyři takové případy, šlo o krmiva s obsahem transgenní sóji“, konstatoval s tím, že sankce byly tentokrát na spodní hranici. Pode Ing. Jana Dvorského, ředitele KEZ, o. p. s., zaplatí zájemce za otestování jednoho vzorku zhruba šest až osm tisíc korun. Ing. Dvorský se také obává, že obchodníci budou i podlimitní obsah GMO zneužívat k tomu, aby se pokusili dále snížit cenu.
Podlimitní obsah GMO se v současné době vcelku běžně objevuje především v potravinách s obsahem sóji. Státní zemědělská a potravinářská inspekce loni odebrala v obchodní síti celkem 142 vzorků, ve kterých stanovovala obsah GMO. Ve třech případech byl v neoznačeném produktu nalezen obsah překračující hranici 0,9 %, v 52 vzorcích tuto hranici nepřekračoval, zbytek byl bez nálezu.
Kdo bude mít obavu, zda se v jeho okolí nepěstuje GM kukuřice, může se obrátit na Státní zemědělský a intervenční fond. Registr pěstitelů jím vedený bude sice neveřejný, ale podle informací ze semináře by měl případnému zájemci poskytnou informaci o tom, jestli byla na některém pozemku v jeho okolí GM kukuřice vyseta. Pokud bude některý pěstitel poškozen, bude se moci svých požadavků domáhat jedině formou občansko-právního sporu.
Zabránit případnému přimíchání modifikované produkce do ostatní by podle Ing. Čeřovské měla především prevence. Uvedla například využití hybridů s rozdílnou dobou kvetení, odlišný termín výsevu (v německých pokusech se to ale ukázalo jako neefektivní – více v Úrodě č. 1/2005) či koordinaci střídání plodin. Především v rámci podniku je nutné dbát na to, aby se zabránilo smíchání produkce, zlikvidovaly se plevelné rostliny, omezily ztráty během sklizně a rozsypání během transportu.

Připravují se další
Jak uvedl Ing. Ladislav Kučera, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni, od počátku tohoto roku bylo v Evropské unii podáno zhruba 50 přihlášek na uvolnění GM plodin do životního prostředí. Převážně šlo o kukuřici, ale také o cukrovku, rýži či brambor. Právě modifikovaná cukrovka by podle Ing. Josefa Soukupa, CSc., z České zemědělské univerzity, mohla být velmi nadějná. Vnesená rezistence vůči herbicidu by totiž usnadnila a zlevnila ochranu. Tato plodina navíc zpravidla v prvním roce nekvete a v našich podmínkách nemá plané příbuzné. Ing. Soukup ale také upozornil na rizika, které pěstování transgenních plodin přináší, především vzhledem k přenosu rezistence do příbuzných plevelných druhů. Z tohoto pohledu se za nejvíce rizikovou považuje řepka a s její registrací v Evropě také žádná společnost nespěchá.
Zatím stále není vyřešena otázka příměsí modifikované DNA do konvečních osiv, respektive platí nulová varianta. Jak uvedl Ing. Karel Říha z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, podle konceptu Evropské komise se předpokládá 0,3% u řepky a kukuřice, 0,5% u cukrovky, krmné řepy, bramboru a bavlníku. Konečné rozhodnutí ale čeká až na komisi novou, která začne působit od roku 2006. Naopak výše příměsi konvenčního osiva do GMO zatím nikde stanovena není.
Podle zástupců ministerstva zemědělství se bude letos v České republice pěstovat transgenní kukuřice řádově na stovkách hektarů. To potvrdil i Ing. Jan Hitzger ze společnosti Pioneer, které ji v současné době jako jediná nabízí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *