Praktici se podělili o zkušenosti

Jak nejlépe ekologicky hospodařit a čemu se vyhnout se dozvěděli zemědělci v Lednici na konferenci s označením A. Dostali ale také rady, jak rozšířit sortiment bioproduktů, proč je výhodné se sdružit při prodeji produkce a jaké jsou nové poznatky vědy a praxe.

O hlavních zásadách pěstování tržních plodin na orné půdě hovořil Ing. Martin Lichtenhahn ze švýcarského Výzkumného ústavu ekologického zemědělství. Konstatoval, že zemědělec si musí nejprve ujasnit, kde je trh pro jeho produkty, jaké jsou jeho požadavky a co může jako producent nabídnout. Z hlediska vlastní produkce je pak nejdůležitější osevní postup, který musí zaručit dodávku živin, redukci plevelů, zamezit erozi a vyplavování živin. Mimo to by měl prostřednictvím rozdílných kultur rozdělit rizika produkce. Do osevního postupu doporučil především jetelotravní směs, která obsahuje 35 – 50 procent leguminóz a 50 – 65 procent trav, nejlépe jílku a kostřavy. Taková směs podle něj nejlépe zajistí konzervaci dusíku vyprodukovanou leguminózami. Porost je podle ing. Lichtenhahna nejlepší založit v dubnu jako podsev do ozimů při vláčení. Následný vzorový osevní postup, který představil, dodržoval klasické principy střídání plodin dodávajících a odebírajících dusík.
Jedním z důležitých otázek jsou také plevele, které je nutné likvidovat mechanickou cestou. „Pole nemusí být bez plevelů. Nesmějí tam být ale v době, kdy je plodina málo konkurenceschopná, tj. ve fázi čtyř až šesti listů,“ konstatoval ing. Lichtenhahn. Zde pomáhá klasická „falešná“ předseťová příprava. Ta vyprovokuje plevele ke klíčení, následně se pak zničí převláčením. Během vegetace se pak plevele likvidují různým způsobem podle charakteru plodiny. Nejčastější je vláčení síťovými nebo prutovými branami, které lze použít například i u cibule či řepy. Širokořádkové kultury se pak v oblasti řádku ošetřují prstovými či hvězdicovými plečkami, které ale mají malý výkon. Mezi řádky se pak používají šípové, kartáčové a další plečky.
Ing. Robert Harmer, z Alt Prerau v Rakousku, se ve svém referátu zabýval pěstováním zeleniny a tržních plodin. „Naší hlavní starostí je působit v rámci uzavřeného koloběhu a dosahovat rovnovážných nutričního hodnot. Půdě vracíme, co jsme z ní vyčerpali,“ uvedl. Nesmírně důležitá je podle něj též struktura půdy a mikroorganismů, které v ní žijí. Kvalitu sklizně zaručuje setba ve správném okamžiku, velká péče věnovaná rostlinám během jejich růstu, správně načasovaná sklizeň a ideální zralost ovoce. Nejvyšší kvalitu bioproduktů lze zajistit pouze pečlivým pěstováním. Bezpečnost pro spotřebitele zaručuje kontrolní systém, v rámci něhož se nekontroluje jenom pěstování kontrolovaných biopotravin, ale i jejich zpracovávání. Pěstitelská sdružení definují výrobní zásady v souladu s rakouským zákonem o biopotravinách. Správnou výrobu zaručují výrobní sdružení pomocí pravidelných kontrol pozemků.
Biobrambory se vyplatí
Z českých ekozemědělců předal své zkušenosti Ing. Tomáš Křišťan, který hospodaří v Milotičkách u Pelhřimova na 32 hektarech, z nichž je 20 ha luk. Nevěnuje se ale pouze farmaření, ale podílí se na výzkumných úkolech, které se týkají například vhodnosti odrůd brambor, správné agrotechniky či používání biopreparátů. Z dosavadních výsledků lze odvodit, že vhodné jsou rané nebo polorané odrůdy, které je ale před sázením třeba naklíčit nebo narašit. Rozhodují samozřejmě také požadavky zákazníka, například jakou upřednostňuje barvu či varný typ. Na farmě se sleduje také vliv ekologického hospodaření na půdní úrodnost a erozi. „Dosažená tržní produkce a produkce pastvin splnila předpoklad vyrovnané bilance dusíku v systému hospodaření. Ekonomicky nejvýhodnější plodinou jsou biobrambory, dále víceleté pícniny, které vedle statkových hnojiv přispívají k vyrovnané bilanci živin v ekosystému, především u dusíku a celkovému ozdravění půdního prostředí,“ konstatoval ing. Křišťan. Na farmě provozuje také agroturistiku, která je podle něj velmi dobrým doplňkem ekofarmy z ekonomického hlediska. Souvisí s ní i pastevní chov ovcí, který je nejen esteticky vítaným doplňkem, ale také zdrojem statkových hnojiv. Brambory z farmy se prodávají jak přímo, tak i do velkoobchodů. „Ne všichni zákazníci ale chápou, že cena za produkci zahrnuje i ochranu životního prostředí a zaměstnanost na venkově,“ upozornil ing. Křišťan.
O hospodaření v Bavorsku informoval Ing. Mareike Jäger, Bioland Erzeugerring Bayern – e. V. Dotace na ekologické zemědělství jsou tam v porovnání s ostatními spolkovými zeměmi velmi vysoké. Farmy dostávají ekobonus ve výši 255 eur na hektar na pole i pastviny. Zavazují se přitom hospodařit po dobu pěti let v souladu s Bavorským programem pro kulturní krajinu. Po této době je nutno o program znovu požádat. Jeho směrnice se silně orientují na předpisy ekologických sdružení a jdou daleko za rámec nařízení EU. Kromě typických pastvin u vysokohorských oblastí (Allgaeu a jižní Bavorsko) existují rozsáhlé oblasti ve středním a severním Bavorsku s intenzivní rostlinnou výrobou, například zrniny se pěstují na rozloze zhruba 8000 ha.
Prodej všemi způsoby
Kooperativní prodej a zpracování bioproduktů v Lucembursku přiblížil posluchačům Ing. Raymond Aendekerk, z organizace bio-Label, zástupce IFOAM z Lucemburska. Ten konstatoval, že je třeba zachovat přímý prodej z farem, ale ve větších městech s dostatečnou poptávkou by měly existovaly i obchody. Proto si bioproducenti v Lucembursku založili dvě organizace s cílem vybudovat vlastní strukturu vztahů mezi přímým prodejem a většími zpracovatelskými a marketingovými podniky. V poslední době prodávají výrobky zejména v jejich vlastních obchodech Naturata, jichž je v současné době v Lucembursku sedm, a prostřednictvím řetězce supermarketů Cactus. Navíc existuje několik obchodů na farmách a obchodů s konvenční zdravou výživou. Kvůli větší konkurenceschopnosti obě organizace spolu dalšími subjekty založily v roce 1988 společnost Oekimmo S.A. s cílem vybudovat ekologické servisní a marketingové centrum Oikopolis. První budova o výměře zhruba 2400 m2 byla otevřena v roce 2001, provádí se tu balení a distribuce importovaných a domácích bioproduktů. V tomto družstevním podniku pracuje kolem 70 lidí. Druhá budova s maloobchodní prodejnou a dalšími službami je ve výstavbě.
Koexistence zvýší náklady
O tom jak se v praxi hodnotí rizika geneticky manipulovaných organismů informoval Dr. Helmut Gaugitsch z rakouské Spolkové agentury pro životní prostředí. Konstatoval, že zemědělské využití GMO je v Evropě teprve v počátcích, ale je mnohem kontroverznější, než při využití v lékařství. Úkolem agentury je vyhodnocení ekologického rizika při vyžívání modifikovaných organismů. To probíhá na třech úrovních. Primární ekologické vlivy zahrnují například transfer genů a zdokonalení plevelů, sekundární vlivy se týkají změn v požívání přípravků na ochranu rostlin, vzniku rezistence a zemědělské praxe. Poslední hodnocení se týká socioekonomických vlivů, jako je například efekt produkce ve velkém, vliv na třetí svět či zemědělské struktury.
Dr. Gaugitsch představil výsledky prvních předběžných studií v oblasti koexistence. Z nich vyplývá, že tato možnost sice existuje, ale jen za určitých podmínek a pravděpodobně povede k výrazně vyšším nákladům.
Při hospodaření je třeba myslet
Ekologické zemědělství využívá obnovitelné i neobnovitelné zdroje velmi udržitelným a účelným způsobem. Střední cesta mezi ekologickým hospodařením a konvenční výrobou, jako je např. integrovaná produkce, není dostatečně ekologicky udržitelná. Konstatoval to Dr. Urs Niggli, ředitel Výzkumného ústavu ekologického zemědělství ze Švýcarska. Zdůraznil přitom spolupráci výzkumníků se zemědělci, a to i na projektech ve velmi odlišných disciplínách. „Hledají se často individuální lokální řešení. Znamená to že je nelze uplatňovat celosvětově. To že neexistují univerzální řešení jak je tomu v konvenčním zemědělství, oslabuje konkurenceschopnost biozemědělství,“ uvedl Dr. Niggli s tím, že biologické zemědělství je vzor pro trvale udržitelné zemědělství, není to jen jeho další varianta. Zároveň vyzdvihl, že vymývání nitrátů z půdy je na ekologicky obhospodařovaných plochách o 40 až 60 % nižší, dodal ale také že bilance živin je průzkumů ve většině podniků negativní.
Prof. Bernhard Freyer, z rakouského Institutu ekologického zemědělství, univerzity BOKU obsáhle informoval o problémech které stojí před zemědělcem v průběhu přechodného období. Je třeba počítat s větším výskytem plevelů a poklesem výnosu, přičemž předplodina ovlivňuje výnos o 5 –20 %. Připomněl, že čím více je v osevním postupu obilovin, tím více klesá výnos. „Krátkodobá orientace na může být dlouhodobě dražší,“ tvrdí. Zemědělec by si měl především zjistit, jaký je stav půdy, jakým způsobem se obhospodařovala dosud a jaký je cíl hospodaření. Z toho by měl vycházet osevní postup a plán hnojení, a to ve vztahu k ekonomičnosti.
Informace pomáhají v praxi
„Mnohé z ekologických farem vyžadují systémově orientovanou strategii, aby ekonomické výhody nezůstaly jen krátkodobým jevem,“ uvedl Dr. Wilfried Hartl z rakouského Ústavu Ludwigga Bolzmana. V Rakousku narostl počet ekologických farem, což lze přičíst podnikatelským výhodám které zemědělci po přechodu získají. Zároveň je tento proces doprovázen nedostatečným přenosem vědomostí týkajících se například úrodnosti půdy, mobilizace živných látek či preventivní ochrany.Proto iniciovala oblastní dolnorakouská a vídeňská sekce Bio-Ernte šestiletý projekt (2001 – 2006), který se zaměřil na podporu přenosu vědomostí mezi vědou a její praktickou aplikací. Hlavním cílem projektu je kvalifikovat vedoucí pracovníky farem, které vlastní jenom málo zvířat, případně nemají žádná, a tím strategicky zajistit jejich dlouhodobé přežití. Záměrem projektu obou vědeckých ústavů je vývoj a prezentace řešení specifických pro dané místo a farmu, která by odpovídala konceptu ekologického zemědělství.
Dr. Rainhard Mang z rakouského ministerstva zemědělství seznámil posluchače s tím, úřad v rámci druhého akčního bioprogramu plánuje nárůst ekologicky obhospodařované orné půdy. Do roku 2006 by ze současných 90 tis. ha měla vzrůst na současných 150 tis. ha. Dalším významným cílem je, aby veškeré biohovězí a biomléko prodalo jako bioprodukt, přičemž podíl biopotravin na trhu by měl vzrůst ze současných 3 na 4 %.
Ekologické zemědělství ale nelze zařídit shora. „Je to hnutí lidí, kterým se nelíbí, že člověk při konvenční výrobě potravin zhoršuje stanoviště a chtějí to změnit,“ konstatoval švýcarský zemědělec a předseda sdružení SVWO Martin Ott.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *