Polní kázání dá víc než semestr na VŠ

Přiznám se, že na pozvánku k Polním kázáním, konaným v okolí Žamberka ve východních Čechách během druhé poloviny června skoro již třicet let, vždy netrpělivě čekám. To abych si včas "zablokoval" termín. Vím totiž ze zkušenosti posledních ročníků, že vždy uvidím a uslyším něco nového, že poznám další zákoutí krajiny pod Orlickými horami, že pořídím zajímavé snímky.

Tradice přežila společenské změny
Historie Polních kázání na Ústeckoorlicku sahá až do roku 1973, kdy se uskutečnilo poprvé ve výše položených zemědělských družtvech za účasti dnes již zesnulého doc. ing. Jana Baiera, DrSc. Závěr tehdy proběhl v Jamném nad Orlicí při společném opékání vuřtů. Organizátorem byl ing. Josef Baláš, CSc., z tehdejšího Koordinačního útvaru odborných služeb (KÚOS) Žamberk. Účastníci byli organizací i pojetím akce nadšeni a to bylo výzvou pro opakování i v příštích letech. Inženýr Baláš akce organizoval během dalších šestnácti ročníků.
Název „Polní kázání“, ač výstižný, byl trnem v oku tehdejších ideologů a tak je bylo na pozvánkách třeba přejmenovávat na „přehlídky polních porostů“, ale lid obecný stejně jezdil na „kázání“, což ateistickému vlkovi zase na rok zasytilo útroby…
Po inženýru Balášovi převzal žezlo hlavního organizátora a také moderátora akce inženýr Jiří Dostál, CSc., zpočátku ještě pod vlajkou KÚOS, později v dresu AGROEKO Žamberk, spol. s r.o.
Moderátor – nebo feldkurát? A také lektoři.
Inženýr Dostál neodmyslitelně patří k posledním ročníkům Polních kázání. A divím se, že zatím ještě nezískal přezdívku feldkurát. S „hubafonem“ přes rameno, s kartičkami plnými poznámek o místech, kudy se mezi jednotlivými zastaveními projíždí v kapse a se spoustou odborných informací i různých historek, vztahujících se ke kraji, v hlavě.
A také s kontakty na odborníky ze škol a dalších pracovišť zemědělského výzkumu. Pravidelnými lektory jsou odborníci z České zemědělské univerzity v Praze a z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze – Ruzyni, sestavu podle okolností doplňují „bramboráři“ z Havlíčkova Brodu, zástupci ÚKZÚZ, lektoři z Mendelovy zemědělské univerzity v Brně, osiváři… Určitě jsem někoho při tak bohatém zastoupení pominul, omlouvám se. Při jejich vystoupeních je vždy cítit nevšední zájem o akci i o konkrétní problematiku praxe a řešení problémů přímo na poli. Věřím, že i pro ně je účast na Polním kázání výbornou „zpětnou vazbou“ pro jejich další práci.
První zastavení – a pak třináct dalších
Východištěm letošního ročníku Polního kázání byl areál Střední zemědělské školy v Lanškrouně. U pozemku za humny školního hospodářství v Dolním Třešňovci bylo u lánu ovsa první zastavení celodenního putování. „Co si budeme namlouvat, živí nás koně – a proto právě zde, i když trochu nízko, právě lán ovsa“, zdůvodnil přítomnost této obilniny v osevním postupu ředitel hostitelské školy, inženýr Vlastislav Fiedler.
Trasa letošního skoro jubilejního 29. ročníku Polního kázání vedla Lanškrounskem a Moravskotřebovskem. Zastávky byly pestré jak plodinami, které na nich byly k vidění, ale i tím, kdo je majitelem a hospodářem na pozemku. Zastávky byly u porostů ovsa, ječmene ozimého i jarního, hrachu, jetele lučního, kukuřice, cukrovky, tritikale, máku, ozimé řepky, lnu a ozimé pšenice. Z autobusu pak mohli všichni porovnat i sousedící soukromé porosty brambor, jeden z certifikované sadby, druhý z vlastního (bůhví kolikátého) množení. Rozdíl byl markantní.
Co je na Polním kázání nejcennější, je nejen množství, ale především hodnota informací, kterých se účastníkům dostane. Polní kázání není firemní akcí, při níž (pochopitelně) musí produkt pořádající firmy dopadnout co nejlépe a v uších i očích zúčstněných dosáhnout výsledků mimořádných. Při Polním kázání jsou si všichnin nositelé a dodavatelé a prodejci „vstupů“ rovni, od dodavatele osiva, přes výrobce a distributory hnojiv a pesticidů – až po značku a typ použité techniky. Vše je černé na bílém vytištěno v kapitolkách jednotlivých zastavení: jméno pěstitele, číslo a výměra honu, poslední údaje o agrochemickém rozboru půdy, plodina a odrůda, celá chronologie prací a zásahů, reálný a co nejaktuálnější počet jedinců na hektar.
Našli, rádcové, našli?
Jedna z legendárních vět z českých filmů zazní vždy po úvodních informacích o porostu na každé zastávce. Otázka je adresována přítomným odborníkům, fytopatologům, „plevelářům“, výzkumníkům… Ti se po zaznění otázky vynoří z porostu s trofejemi v podobě rostlin, napadených chorobami a škůdci, nebo přímo s exemplářem některého škůdce, který nebyl dost hbitý aby před jejich zrakem, lupou a prsty unikl. Následuje výklad o tom, co vlastně rádcové našli a jaké agrotechnické opatření by bylo v daném okamžiku nejvhodnější.
Pořadatelé se při výběru lokalit nevyhýbají problémovým plochám a porostům, protože i na mich (nebo přesněji: právě na nich) je možné poukázat ma chyby, diskutovat o tom, proč porost vypadá tak jak vypadá a co s nimi dál. A také tříbit názory vlastní, konfrontovat je s názory odborníků ze škol a ústavů a vyslechnout i farmáře, jemuž porost patří, nebo agronoma společnosti, která na pozemku hospodaří. Slyšet, co je vedlo ke konkrétním zásahům nebo co jim neumožnilo je provést, nebo i to, proč byly méně účinné než očekávali.
Diskuse u zeleného stolu – a za rok nashledanou!
Nabiti nabytými dojmy se účastníci po absolvování několik desítek kilometrů dlouhého okruhu vrátili na východiště, aby v kuloárech odchytili některé přítomné odborníky, aby s nimi konzultovali své problémy, a aby také ještě shlédli výstavku techniky. Zaujal mne při ní stroj, který by právě ve středních polohách mohl najít uplatnění: balička většího množství kulatých balíků pícnin do strečové fólie ROTO-TUBE. Do Lanškrouna jej přivezla společnost Eurobagging, s.r.o. Balíky sena jsou na bodcích manipulátoru podány na stůl baličky, která pak již svým vlastním mechanismem balík posune do rukávce. Stroj tak může za hodinu zabalit dva 45 metrů dlouhé vaky. Cena stroje se pohybuje – podle konkrétní výbavy a aktuálního kurzu koruny – kolem 600 tisíc Kč a mohl by být zajímavý i pro středně velké podniky se stovkou dojnic.
Závěr kázání je pak vyhrazen diskusi „u zeleného stolu“. Přesněji – u rožně s nějakou tou porcí cholesterolu ve voňavém provedení. Doznívají dojmy ze zastávek „kázání“, diskutuje se i nad globálními problémy našeho zemědělství (a jak čas plyne, tak i celého světa). Čas příjemně běží, účastníci se pomalu rozjíždějí – nashledanou za rok.
V průběhu doposud uskutečněných 29 ročníků – a to už je zcela jistě dostatečně reprezentativní statistický soubor – účastníci nezmokli. Termín Polního kázání je tedy, zdá se, tou nejlepší předpovědí pěkného počasí. Jen abych to nezakřikl…
Ing. Břetislav Koč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *