Pokusy v Lukavci nadále pokračují

Před padesáti lety byly v Lukavci u Pacova založeny výživářské pokusy. I když se jejich víceleté trvání předpokládalo, tenkrát pravděpodobně nikdo nevěřil, že spolu s výzkumnou stanicí přečkají půl století. U příležitosti tohoto významného jubilea se na začátku června uskutečnila odborná konference, na níž byly probírány nejen záležitosti výživy rostlin.

Méně příznivé podmínky bramborářské výrobní oblasti, ve kterých se pokusná stanice v Lukavci nachází, jsou vhodným prostorem k ověření a doporučení systémů hospodaření pro lokality, kde je třeba věnovat zvýšenou pozornost udržení půdní úrodnosti. Významné jsou také otázky, jak zvýšit konkurenceschopnost pěstování zemědělských plodin v marginálních oblastech a které plodiny tam lze pěstovat pro nepotravinářské využití. I na ně dala konference spolu s následnou prohlídkou pokusných ploch stanice odpověď.

Dlouhodobé pokusy jsou ojedinělé

Nízký obsah aktivního humusu a nižší sorpční kapacita půdy, potřeba převést co největší podíl živin nevyužitých rostlinami v roce hnojení do staré půdní síly a zároveň nemožnost vrátit určitý podíl vyplavených živin rostlinám hlubokou orbou vzhledem k mělké ornici – to je několik momentů, které znesnadňují hospodaření v podmínkách bramborářské výrobní oblasti. Pěstitelé s nimi musí počítat a udělat vše proto, aby negativní působení těchto faktorů co nejvíce eliminovali.
Jak uvedl Ing. Jan Klír, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, Praha-Ruzyně (jednoho z pořadatelů konference), výsledky dlouhodobých stacionárních výživářských pokusů jsou velmi cenné nejenom pro naše zemědělce. Dlouhá časová řada výsledků a ojedinělost stanoviště, na kterém jsou pokusy vedeny, podtrhuje jejich význam i v rámci Evropské unie. V posledních letech se v mezinárodním měřítku v souvislosti s realizací agroenvironmentálních programů EU mezinárodní vědecká spolupráce při řešení společných projektů velmi rozvíjí a je-li co nabídnout, prestiž naší republiky výrazně roste.

Poradí si ekosystémy s vyšší koncentrací CO2?

Doporučení, na co při výživě rostlin nezapomínat a jakými zásadami se při stanovení dávek živin a hnojení řídit, je zcela praktické. Dobrý hospodář ale musí myslet na budoucnost a svou činnost vidět v širších souvislostech. Právě proto zřejmě organizátoři zařadili do programu i přednášku pro podobné akce poněkud nezvyklou. Přednesl ji prof. RNDr. Ing. Michal Marek, DrSc., ředitel Ústavu ekologie krajiny Akademie věd ČR.
Její zajímavost byla podle mě ve dvou směrech. Jedním bylo přiblížení, čím vším se základní výzkum zabývá, a druhým zjištění, že i ve vědeckých výsledcích lze najít poměrně přímý výstup do běžné zemědělské praxe. Jaký? Například poznatek, že stoupající obsah oxidu uhličitého v atmosféře (ten byl na rozdíl od globálního oteplování Země jasně potvrzen) neznamená vyšší intenzitu fotosyntézy, jak by se na první pohled mohlo zdát …
Pro uvedení další momentů z poutavé přednášky prof. Marka není na tomto místě dostatek prostoru a navíc její myšlenková obsáhlost si určitě zaslouží, abychom se k ní vrátili v některém z dalších čísel Zemědělce nebo odborného měsíčníku Úroda.

Zaplevelení může být i užitečné

Změna klimatických podmínek, zemědělská činnost, chemická ochrana rostlin, doprava a další činnosti člověka (třeba nedovolený dovoz rostlin turisty) výrazně mění druhové spektrum plevelných rostlin. A tak zatímco není na polích k vidění koukol a pouze ojediněle najdeme chrpu modrou, alergici jsou nešťastní ze zvyšujícího se výskytu pelyňku černobýlu. V posledních letech způsobují agronomům stále častěji potíže oves hluchý, ježatka kuří noha, chundelka metlice, svízel přítula, violka rolní, laskavce, merlíky, mléč rolní (po silné voskové vrstvě, kterou jsou pokryty jeho listy, herbicidy většinou rychle stečou a jejich účinnost je potom nedostatečná) a další plevele. Pozornosti často uniká například rukev lužní, o níž málokdo ví, že se šíří nejen semeny, ale také oddenky.
Samostanou kapitolou jsou podle Ing. Jana Mikulky, CSc., našeho předního odborníka v oboru herbologie, vytrvalé plevele. Nové minimalizační technologie zpracování půdy napomáhají zvláště k šíření pýru plazivého nebo pcháče rolního. Proto by se na pozemcích s větším výskytem vytrvalých plevelů neměly vůbec uplatňovat.
Zdrojem zaplevelení často bývají neobdělávané pozemky. Hospodáři, jejichž pole sousedí s „půdou nikoho“, nejsou rozhodně spokojeni. Ing. Mikulka ale upozornil na jeden „klad“ tohoto stavu. Úhory přinášejí rozšíření druhového spektra rostlin, a tím napomáhají k větší biodiverzitě nejen v říši rostlin a živočichů. I tady ovšem platí, že všeho moc škodí.

Široký záběr – mnoho výstupů

Sledování změn půdních parametrů v dlouhodobých výživářských pokusech je hlavní a nejvýznamnější náplní činnosti pokusné stanice v Lukavci u Pacova. Kromě toho tam jsou vedeny i další pokusy. Jmenujme například téma uplatňování různých technologií zpracování půdy v bramborářské výrobní oblasti, sledování vlivu minerálních hnojiv na jednotlivé plodiny, vhodnost odrůd brambor pro ekologický systém hospodaření nebo ověřování plodin pro nepotravinářské využití.
V období padesáti let existence stanice již několikrát hrozilo, že zanikne a stacionární pokusy, které nelze přenést na jiné místo, budou znehodnoceny. Jednou to byla výstavba silnice, jindy rozšíření sousedícího dřevozpracujícího podniku. Nyní se zdá, že územní plán Lukavce (mimochodem obce s historií dlouhou 650 let) s hospodařením stanice počítá, a tak snad všechno dobře dopadne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *