Pohled a požadavky na krajinu se mění

Symbolem cesty kupředu, zpátky ni krok, bývaly kouřící komíny hutí a nedohledné lány polí. Ukázalo se však, že tisíce tun oceli ani produkce potravin za každou cenu k reálnému blahobytu nevedly, v obou případech však nezanedbatelným výsledkem byly menší i větší (občas i katastrofické) devastace životního prostředí.

Poslední desetiletí potvrdilo, že těžce vydobytá kvantita (ať už surové oceli, či obilí nebo mléka) nebyly konkurenceschopné kvalitou, že s sebou nesly přezaměstnanost v celých odvětvích a že cesta k nápravám je nyní ztížena i odstraňováním negativních důsledků v našem životním prostředí.
O tom, jakou podobu by měly mít vztahy zemědělského podnikání ke krajině, v níž tato činnost probíhá, jednali a hlavně diskutovali odborníci i hosté při diskusním podnikatelském fóru a odborném semináři, který proběhl v závěru roku 2001 na půdě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.
Otazníky kolem krajiny
Je pochopitelné, že při prvním z plánované série setkání, pořádaných Ústavem zemědělské, potravinářské a environmentální techniky MZLU, Institutem výchovy a vzdělávání MZe ČR, regionálními agrárními komorami a firmou Agrointeg s.r.o. šlo především o vymezení pojmů a mantinelů problému. Ukázalo se, že jsou odlišné názory i na samotnou podobu „ideální“ krajiny – od představ „zelených fundamentalistů“ o „původní“ krajině naprosto nedotčené lidskou činností (víme však, jak taková krajina, byť strdím oplývající, vlastně vypadala?) po reálné úvahy o funkcích a podobě kulturní krajiny. V současnosti je prakticky celé území Česka (snad s výjimkou některých přísných rezervací) kulturní krajinou. I některé její části, chráněné jako biosférické rezervace, vznikly lidskou činností jako umělé ekosystémy (louky Bílých Karpat, Třeboňsko s rybníky).
Od filozofie k praxi
Občas i filozofický pohled na diskutovanou problematiku budiž ospravedlněn již zmíněnou skutečností, že akce v Brně byla první ze zamýšlené série dalších fór a seminářů. Ty by pak měly mít již mnohem praktičtější a „návodnější“ obsah, určený posluchačům ze zemědělské prvovýroby, u obcí a regionů a přínosem by mohlo být i přizvání orgánů ochrany přírody (správy CHKO) a především by pak měly být pořádány v přirozených centrech regionů, v nichž je možné celou problematiku dokumentovat na problémech a příkladech řešení v praxi.
Konkrétních příkladů optimálních řešení problémů, souvisejících s využíváním krajiny nejen k zemědělské produkci ale i k plnění dalších funkcí je řada. V uplynulých letech byly tyto snahy podpořeny desítkami milionů dotací, určených k realizaci krajinotvorných programů, například k revitalizacím říčních systémů, k obnově trvalých travních porostů, zalesňování a k záchraně regionálních odrůd ovocných stromů nebo ke stavbám čistíren odpadních vod v obcích, ale i v zemědělských provozech. Většinou jde o komplexní řešení, zasahující nejen do sféry zemědělského využívání krajiny, ale i jejích rekreačních a dalších funkcí.
Potenciál krajiny
I setrvalá kulturní krajina má svůj nezanedbatelný produkční a ekonomický potenciál. Produkce potravin přitom na většině území republiky nemusí být její „prvoplánovou“ funkcí. Stále větší cenu bude mít v příštích desetiletích krajina jako prostor produkující energii pro civilizaci. Reálná cena krajiny (a každého takto využitého hektaru plochy) se pak posouvá do zcela jiných dimenzí, než je obvyklé. Jeden příklad za všechny: z 10 tis. m2 (= 1 ha) kapalinových solárních kolektorů pro přípravu teplé užitkové vody, uložených na ploše s méně kvalitní půdou plyne u Marstalu v Dánsku roční prokázaná úspora 300 tis. litrů topného oleje…
Břetislav Koč

Text k foto (společ. k foto 1 + foto 2):
Dvě podoby krajiny, vzdálené od sebe jen desítky kilometrů: ekologicky přijatelná krajina v CHKO Blaník a „krajina“ s jednoznačným upřednostněním zemědělské produkce, „oživená“ pouze dravcem obřího reklamního billboardu tři desítky kilometrů za Prahou. Foto Břetislav Koč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *