Pěstuje se u nás dostatek luskovin – ano, či ne?

Ing. Tomáš Mezlík

Ing. Tomáš Mezlík – je ředitelem Národního odrůdového úřadu, který spadá pod Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Pěstování luskovin má u nás dlouhodobou tradici a luskoviny byly vždy pevnou součástí osevních sledů. V České republice (ČR) ovšem došlo v posledních letech ke značnému útlumu pěstování a k výraznému poklesu osevních ploch. Vždyť v roce 1993 byla osevní plocha luskovin přes 93 tis. ha, od té doby postupně klesla až na samé dno pod 18 tis. ha. V roce 2013 zaujímal hrách dvě třetiny z této plochy. Když k tomuto číslu připočteme plochu sóje, stále jsme na velmi nízkých hodnotách představujících méně než jedno procento orné půdy. Nejen ČR, ale i celá EU a především její krmivářský průmysl se tak staly silně závislé na importu bílkovinných komponentů.

Příčiny tohoto stavu je možno hledat v nízké míře rentability pěstování dané především nízkou a kolísavou úrovní dosahovaných výnosů, realizační cenou na trhu a z hlediska krmného využití konkurencí v importovaných sójových pokrutinách především z amerického kontinentu, založených většinou na pěstování GM odrůd.

Pro zvýšení a stabilizaci výnosů luskovin, což je jedním z důležitých faktorů pro rozšíření pěstování luskovin, je nutné věnovat zvýšenou pozornost základním agrotechnickým opatřením: kvalitní přípravě pozemku, bezchybnému založení porostu, ochranným opatřením a v neposlední řadě výběru vhodné odrůdy.

Z mé praxe v odrůdovém zkušebnictví jednoznačně vyplývá vysoký výnosový potenciál nově registrovaných odrůd, který je v rozporu s výnosy dosahovanými v praxi. Navíc moderní odrůdy luskovin přináší další pozitivní hospodářské vlastnosti vedoucí ke stabilizaci dosahovaných výnosů svojí odolností proti poléhání, vyšší odolností proti napadení chorobami i zlepšenými kvalitativními (krmnými) vlastnostmi. S ohledem na nižší autoregulační schopnost luskovin, menší vzájemnou kompenzaci jednotlivých výnosových prvků a nižší odezvu na intenzifikační opatření, která jsou dnes běžná v rostlinné výrobě, je jedním z nejdůležitějších faktorů volba vhodné odrůdy pro dané půdně-klimatické podmínky.

Luskoviny přitom mají z hlediska využití nezastupitelné místo především jako bílkovinový komponent v krmných směsích, v řadě průmyslových odvětví (olejářství, farmacie a další) jako  v potravinářském průmyslu a lidské výživě. Z agronomického hlediska představují kvalitní přerušovač obilních sledů, v symbióze s hlízkovými bakteriemi získávají vzdušný dusík nejen pro svoji potřebu, ale obohacují půdu o dusík i pro plodiny následné, a snižují tak potřebu dusíkatých minerálních hnojiv, zlepšují fyzikální vlastnosti půdy.

Ze všech výše uvedených přínosů luskovin je zřejmé, že jejich pěstování je nutné také finančně podpořit a motivovat tak farmáře k rozšíření ploch, a to nejen u nás, ale i v rámci celé EU. To se již odrazilo v rámci společné zemědělské politiky (SZP) pro období 2015–2020, kde luskoviny, respektive plodiny vázající vzdušný dusík zaujímají důležité místo a jejich pěstování je podporováno v rámci takzvaného ozelenění (greeningu). Česká republika se rozhodla pěstování bílkovinných plodin podpořit i v rámci dobrovolné podpory vázané na produkci. Nárůst osevních ploch luskovin v posledních dvou letech je tak již i výsledkem nové SZP.

Věřím tedy, že bylo zahájeno období vzestupu pěstování luskovin u nás a v budoucnu snad budu moci kladně odpovědět na otázku, zda se u nás pěstuje dostatek luskovin*

Ing. Prokop Šmirous, CSc.

Ing. Prokop Šmirous, CSc., pracuje jako vedoucí Oddělení ochrany rostlin ve společnosti AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s. r. o., které je zároveň jednatelem.

Luskoviny jsou velmi staré kulturní plodiny, hrách se pěstoval ve starém Egyptě již v pátém tisíciletí před Kristem, v Evropě se semena hrachu nachází v neolitických sídlištích. Mladšími luskovinami jsou sója a vikve. Lze říci, že u nás se hrách a čočka pěstují od nepaměti. Luskoviny byly a jsou velmi důležitou potravinou a krmivem. V minulém století, respektive v 90. letech bylo v České a slovenské federativní republice kolem 105 tisíc hektarů luskovin, z toho 65 tisíc hektarů hrachu. Uvádí se, že ve dvacátých letech minulého století se pěstovalo v Čechách a na Moravě kolem 115.000 hektarů hrachu. A v roce 2013 bylo v České republice zaseto pouze 12.934 hektarů hrachu.

Přestože plocha hrachu a některých dalších luskovin se u nás v posledních dvou letech zvyšuje, jsou luskoviny stále nedoceněné plodiny. Vždyť jenom jejich předplodinová hodnota, vyjádřená zvýšením výnosu následující obilniny až o 20 %, představuje po přepočtení zvýšení příjmu až o 7.000 Kč/ha. K tomu přistupuje fytosanitární účinek v půdě, zlepšování struktury a úrodnosti a další pozitivní vlivy v systému osevních sledů.

V současné době je v České republice hrách se výměrou 25.000 ha dominantní luskovinou. Současné odrůdy jsou většinou plastické, dobře se přizpůsobují půdním a klimatickým podmínkám. Samozřejmě, že při jejich pěstování je potřebné respektovat pravidla správné agrotechniky podle aktuálních pěstitelských metodik. Potom lze očekávat dosažení dobrého výnosu a příznivého efektu na půdní úrodnost. A lze také očekávat produkci zdravého osiva, které je potřebné jak pro osetí ploch v rámci greeningu, tak je výborným exportním zbožím.

Pro zlepšení rentability pěstování luskovin a podporu rozšiřování pěstitelských ploch byl v rámci Společné zemědělské politiky Evropské unie vypracován nový systém finančních podpor s cílem motivovat zemědělce ke zvýšení zájmu o luskoviny. Lze říci, že je to účelný a účinný počin Evropské unie a jednotlivých členských států. Plodiny vázající vzdušný dusík tak začínají zaujímat významnější místo ve spektru polních plodin.

Určitým snižujícím efektem v České republice je, že podpora vázaná na produkci je využitelná pouze při provozování živočišné výroby. Tak na podporu nedosáhnou pěstitelé luskovin, zejména semenáři, kteří živočišnou výrobu ve své firmě nemají. V situaci, kdy nejméně třetina ploch hrachu je množitelských a o naše osivo je mimořádný zájem v zahraničí, je tato podmínka kontraproduktivní. Sice snad podporuje efektivitu odvětví živočišné výroby, ale snižuje možný rozsah ploch luskovin pěstovaných na semeno a zhoršuje tržní a exportní efektivitu rostlinné produkce.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *