Pestrá nabídka z Lučního údolí

Provizorní lesní cesta nás zavedla na ekologicky vedené zelinářství „Luční údolí“ nedaleko Velehradu, které od roku 1997 se svojí ženou provozuje Ing. Petr Weidenthaler. Kdo ho zná, ví že před tím několik let hospodařil na pronajatých pozemcích v Machové u Zlína. Tam však pronájem skončil a nezbylo nic jiného, než začít jinde. Jeli jsme se proto podívat, jak se mu na novém působišti daří.

„Od roku 1997 jsou pozemky v přechodném období, které je třeba dodržet, aby se mohlo produkovat ekologicky. Dva roky jsme tu seli jen směsku na zelené hnojení a teprve od předloni hospodaříme se zeleninou“, upřesňuje Weidenthaler.
Celkem zde hospodaří na dvou hektarech, oplocených proti zvěři. Letos tvoří 1,4 ha zelenina a 0,6 směska na zelené hnojení (peluška, jarní pšenice a pohanka). Tyto dvě skupiny se každý rok střídají. Na záhonech je vidět pestrá paleta zeleniny. Asi pět druhů salátu, ředkvička, tuřín, mrkev, kedlubny, zelí nejrůznějších raností a odrůd, kapusta, cibule, naťová cibule cukety či dýně. Na podzim se zde pěstují ředkve. Brambory zde ale kvůli velké pracnosti a nízké rentabilitě nenajdeme. Obhospodařovaná plocha se každým rokem rozšiřuje. Veškerou práci většinou zvládají dva pracovníci. Během sezóny v květnu a červnu jejich počet stoupne až na šest, včetně majitele.“Lidé pracují v úkolové mzdě třeba jen několik hodin denně, především v pondělí a ve čtvrtek, kdy jsou sklizňové špičky,“ říká zelinář a ukazuje nám notýsek se jmény a telefonními čísla, kam může zavolat, když potřebuje výpomoc.
Odbyt mnoha způsoby
Zboží odchází ze zelinářství několika způsoby. „ Nejméně prodáme ze dvora, naopak největší odbyt je ve Zlíně na trhu, kde našeho prodavače najdete v úterý, pátek a sobotu, někdy i častěji“, říká Weidenthaler. Od tohoto roku lze celý sortiment zboží z Lučního údolí koupit i v Praze v Hypernově. Část se prodá také zásilkovým způsobem po Hradišstku a Zlínsku, přes obchodníka, který od biopěstitelů a chovatelů dává dohromady sortiment a rozváží ho jednou týdně po domácnostech.
Objem prodeje se pohybuje podle sezóny. „Pro polní zelináře, mezi které se můžeme počítat, je hlavní sezónou červen. V pracovní se prodá asi 60 beden zeleniny, v pátek a sobotu je to již přibližně 80 beden. To co láká zákazníky je široký sortiment čerstvého a čistého zboří,“ říká Weidenthaler a pokračuje. „Velký zájem je o pranou ranou mrkev, kterou kupují maminky pro miminka. Dále je to cibule naťová, kterou připravíme tak, aby byla hezká a čistá.“ Největší poptávka je ale podle něj po bílém tuřínu, který připomíná ředkvičky a podobně jako ony se prodává ve svazcích a to až v množství 300 kusů za den. Kromě běžného salátu zde pěstuje atraktivní typ Lolo Rose – červený kadeřavý salát, ledový salát či červené a zelené dubáčky určené pro postupnou spotřebu volných listů.
Ceny se v době naší návštěvy pohybovaly na této úrovni: Svazek mrkve za 17 Kč, cibule za 11 Kč, salát za 11 Kč a salát ledový za 15 Kč. „Dá se ekologickým zelinářstvím uživit?“ ptáme se. „Děláme to už osmou sezónu, máme auto, traktor, bydlíme, chodíme oblečeni, jíme, nejsme hubení. Bohatí nejsme,“ odpovídá stručně ing. Weidenthaler.
Plevele ani škůdci příliš nezlobí
„Letos nám připravil problémy hrášek, protože plevele vyrostly rychleji, než jsme předpokládali. Jinak je likvidujeme denně, pomocí motyček a ruční plečky. Choroby a škůdce tady ale neznám“, říká s nadsázkou, ale rezolutně pěstitel. U salátů používá odrůdy široce rezistentní k většině ras plísně salátové, porosty ze udržují v čistotě a zalévají se ráno – salát tak nehnije. Ani pochmurnatka (červivost) na mrkvi se tu neobjevuje. Jak posléze přiznává, objevily se problémy s dřepčíky na ředkvičkách a tuřínech, které se nakonec vyřešily zakrytím záhonu netkanou textilií v době náletu. Občas se objeví problémy s můrou zelnou. Kvůli těmto škůdcům a nedostatku dusíku v půdě letos nepěstují květák a brokolici, ačkoliv na rostlinách žádnými viditelnými známky nedostatku živin vidět nejsou. „Zelenina je na tomto poli teprve podruhé. Předtím tu byla třikrát směska na zelené hnojení a slušné množství hnoje se sem dostává až letos,“ vysvětluje Weidenthaler s tím že množství dusíku, které na hektar přišlo, odhaduje na 150 kilo.
Méně papírování, více reklamy
„Současná společnost nežádá ekologické zemědělství. Proto není důvod, aby se plochy rozšiřovaly,“míní Weidenthaler. Ekologické zemědělství podle něj u nás drží státní dotace i když na jeden hektar zeleniny se vyplácí 3500 korun. Co ale každému ekozemědělci znepříjemňuje život jsou kontroly. Ty se zaměřují především na správnost a přesnost evidence. „Udržovat všechny dokumenty v pořádku znamená další papírování navíc. Na každý záhon mám zvláštní papír, na kterém musí být napsáno kdy jsem ho osel nebo osázel, jak se okopávalo, zalévalo a kdy se bude sklízet a kolik toho sklidím a kolik jsem nakonec sklidil. Takové papírování by se mělo omezit“, soudí zelinář.
Změnit by se podle Weidenthalera také měla propagace ekologického zemědělství, ačkoliv sám problémy s odbytem nemá a dokázal by podle svých slov prodat dvojnásobek. „Ze začátku jsme rozdávali velké množství letáků. Dělali jsme informační akce na trhu, zvali jsme lidi do zahradnictví,“ prozrazuje zelinář. Nárůst počtu zákazníků zaznamenali v Lučním údolí v roce 1995, poté co obdrželi ocenění „Bartákův hrnec“, které se uděluje nejlepšímu zemědělci roku.
Jak ing. Weidenthalerovi potvrdily praktické zkušenosti, mnoho lidí ani neví, jaké zboží se produkuje pod značkou bio. Potřebná propagace ale není v silách jednotlivce a zde by měl podle něj hrát velkou roli právě svaz, jehož dosavadní snahy Weidenthaleru zhodnotil pozitivně. „Je třeba zdůraznit především zdravotně – ekologický aspekt. Zelenina vypěstovaná bez chemie neškodí ani prostředí, ve kterém se pěstuje, ani člověku kterému slouží jako potravina,“ prohlásil nakonec.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *