Pěstování a možnosti využití pluchatých pšenic

Skupina tak zvaných pluchatých pšenic zahrnuje druhy rodu pšenice (Triticum L.), které je odlišují od ostatních pšeničných druhů některými shodnými vlastnostmi. Charakteristickými znaky těchto pšenic je především lámavost klasového vřetene a uzavřenost obilek v pluchách i v době zralosti. U této skupiny se tedy nesklízí zrno, nýbrž klásky, obsahující po jednom nebo více zrnech.

Podle výše uvedených znaků jsou do skupiny řazeny především diploidní pšenice jednozrnná (Triticum boeoticum Boiss.) s počtem chromozomů 14 a její kulturní forma pšenice jednozrnka (T. monococcum L.). Dále sem patří pšenice dvouzrnná (T.dicoccoides [Kőrn. ex Aschers. & Graebn.] Schweinf.) a její pěstovaná forma pšenice dvouzrnka (T. dicoccum Schűbl.) nebo též (T. dicoccon Schrank). V tomto případě se jedná o tetraploidní druhy s počem chromozomů 28. Z hexaploidních druhů s počtem chromozomů 42 patří mezi pluchaté pšenice špalda (T. spelta L.).

Pšenice jednozrnka

Historie: Pšenice jednozrnka je starobylou obilninou. Nejstarší nálezy jsou, podobně jako u dvouzrnky, datovány do období 7 tisíc let př. n. l. Na Balkáně a ve střední Evropě byla rozšířena v neolitu. V severní Evropě byla více rozšířená než dvouzrnka, která převládala ve středních a jižních oblastech kontinentu. Často se vyskytovala jako příměs dvouzrnky. Ve dvacátém století se místy pěstovala na území Španělska, Francie Švýcarska a Německa, na Balkáně, v Turecku a Maroku.
Morfologie: Stéblo je tenké, značně poléhavé. Listy jsou ve srovnání s ostatními pšenicemi velmi úzké. Klas je plochý, složený z jednozrnných klásků a při mlácení se rozpadá.
Hospodářské vlastnosti: Jednozrnka má formy ozimé i jarní. Při hodnocení genetických zdrojů byla věnována pozornost především kulturní jarním formám, které byly i v historii upřednostňovány. Výška rostlin se pohybuje u dostupných vzorků od 70 do 95 cm a není tak významnou příčinou náchylnosti jednoznky k poléhání jako výše zmíněné tenké, měkké stéblo. Přesto lze mezi jednozrnkami nalézt genotypy značně odolné k poléhání jak je též uváděno v literatuře. Vzorky sledované v pokusech Genové banky ve VÚRV Praha – Ruzyně byly téměř stoprocentně odolné rzi plevové a padlí travnímu.
Podíl pluch ve sklizených kláscích se pohybuje v rozmezí 25 – 34 %. Při standardním mlácení (např. kombajnové sklizni) dochází u pluchatých pšenic k samovolnému uvolňování zrna z pluch. U jednozrnky je však procento uvolněných zrn velmi malé a pohybuje se v rozmezí od 0 do 9 %. Zrna jsou většinou drobná s HTZ 24 – 35 g. Výnos zrna se pak pohybuje od 1,5 do 3 t/ha.
Výraznou předností pšenice jednozrnky, podobně jako ostatních pluchatých pšenic, je vysoký obsah bílkovin na úrovni 17 – 22,5 % (podle údajů z literatury až 27,8 %). Z hlediska kvality však tento druh není příliš vhodný pro pekařské využití. Svědčí o tom především relativně nízké hodnoty sedimentace v SDS, které dosahovaly 10 – 53 ml.
Pěstitelská opatření: Pšenice jednozrnka je nenáročná na klima a půdu. Časný jarní výsev klásků by měl být proveden do hloubky 3 – 4 cm. Za suchého počasí přispívá válení rýhovanými válci k zlepšení zásobování klíčících obilek vláhou. K přihnojování postačují pouze malé dávky živin; hojení dusíkem se může projevit negativně na zvýšení odnožování, přehuštění porostu a zvýšení poléhavosti. Pro sklizeň je třeba upravit kombajn tak, aby zachytil drobná vyloupaná zrna i celé jednozrnné klásky,
Možnosti využití: Zrno pšenice jednozrnky je v poslední době využíváno v zahraničí k výrobě bio-produktů, které mají podobu instantních kaší, műsli atp. Dlouhodobou tradici má však využívání slámy z jednozrnky. Ta se díky své elasticitě využívala k výrobě slaměných klobouků (např. v Maďarsku) a různých dekoračních předmětů. Její pěstitelské plochy nejsou dosud tak velké, aby bylo možno vyhodnotit ekonomiku pěstování.

Pšenice dvouzrnka

Historie pěstování: Nejstarší archeologický nález pšenice dvouzrnky je datován, podobně jako u jednozrnky, do 7. tisíciletí př. n. l. Tato pšenice je spojována se vznikem a počátky primitivního zemědělství. Její pěstování se šířilo z jihozápadní Asie do ostatních oblastí. Na území dnešní ČR byla významnou plodinou až do příchodu Slovanů v 6. století n. l., kteří zavedli pěstování pšenice seté.
Pěstování dvouzrnky však přetrvalo v extenzivnějších podmínkách až do současné doby. Sela se ve druhé polovině 20. století v Pyrenejích, v Asturii, v Alpách, na Balkáně, na Kavkazu a Zakavkazí, Iránu, severní Africe, Indii a okolních oblastech. Na území bývalého Československa se zachovalo pěstování dvouznky na česko – slovenském pomezí.
Morfologie: Stéblo je duté, pod klasem plné. Výška rostlin se pohybuje v rozmezí 75 – 120 cm. Klas dvouzrnky je hustý, téměř vždy osinatý. Při mlácení se rozpadá na dvouzrnné klásky.
Hospodářské vlastnosti: Většina dvouzrnek je jarního charakteru. Vzhledem k variabilitě výšky rostlin u různých genotypů je různá i jejich odolnost k poléhání. Rozsah odolnosti k poléhání umožňuje vybrat mezi genetickými zdroji této pšenice i poléhání velmi odolné genotypy. Hodnocené genotypy dvouzrnky (pokusy Genové banky) byly vysoce odolné ke rzi plevové a padlí travnímu. V literatuře je uváděna i odolnost ke rzi pšeničné. Hmotnost 1000 zrn se pohybuje v závislosti na ročníku a genotypu mezi 31 a 58 g. Podíl pluch byl ve variačním rozpětí od 17 do 37 %. Při standardní kombajnové sklizni dochází k samovolnému uvolňování zrna z pluch ve výrazné závislosti na genotypu dvouzrnky. Proto je rozmezí v procentu uvolněných obilek značně široké a v naších pokusech se pohybovalo od 3,5 do 62 %. Výnos vyloupaného zrna byl během tříletého hodnocení různých vzorků v rozmezí 1,5 až 4,4 t/ha a dosáhl tak u nejperspektivnějších genotypů až 74,5 % výnosu kontrolní jarní pšenice seté. V nepříznivých podmínkách pěstování, jako například v roce 2000, se některé genotypy dokonce vyrovnaly ve výnosu vyloupaného zrna pšenici seté.
I u dvouzrnky patří obsah bílkovin k jejím nejvýznačnějším přednostem a dosahuje hodnot od 15, 5 do 23,0 %. Podobné rozmezí je uváděno i v literatuře. Lepkové bílkoviny jsou málo bobtnavé a tudíž je mouka z dvouzrnky méně vhodná pro pekařské využití. Hodnoty sedimentace v SDS jsou ve srovnání s pšenicí setou zhruba poloviční nebo nižší. Obsah lyzinu dosahuje 1,8 – 2,3 %.
Pěstitelská opatření: Dvouzrnka je nenáročná na půdu i předplodinu. Plané formy tohoto druhu byly nalezeny i v nadmořské výšce 3000 m. Roste dobře na chudých i podzolovaných půdách. Hlubší kořenový systém zvyšuje odolnost dvouzrnky k suchu.
Výsevek by měl dosahovat 3 – 3,5 mil. klíčivých zrn na hektar. Vysévá se co nejdříve na jaře, nejlépe v kláscích. Pluchy chrání prorůstající klíček proti půdním patogenům. Hloubka výsevu by měla být 3 – 5 cm. Za sucha je vhodné pozemek po zasetí uválet, nejlépe rýhovanými válci. Hnojení v konvenčním způsobu pěstování by mělo vycházet ze zásoby živin v půdě. Při hnojení dusíkem je nutno mít na paměti nebezpečí poléhání, které je sice nižší než u jednozrnky, ale vyšší než u pšenice špaldy.
Pro sklizeň je nutno upravit kombajn tak, aby byly sklizeny klásky a spolu s nimi i zrno, které se z klásku při mlácení uvolnilo.
Vzhledem k tomu, že pluchy obepínají zrno pevněji než u špaldy je loupání dvouzrnky v tomto srovnání obtížnější.
Možnosti využití: Dvouzrnka se vzhledem k nižší bobtnavosti lepku hodí především pro nekynuté výrobky. V historii bylo zrno dvouzrnky konzumováno především ve formě různých kaší nebo krup. Velmi chutné kroupy se přidávaly např. do zabíjačkových jelit a dalších regionálně oblíbených pokrmů. Ani u dvouzrnky zatím nelze vyhodnotit ekonomickou efektivnost pěstování.

Pšenice špalda

Historie pěstování: Archeologické nálezy pšenice špaldy na území Evropy pocházejí z doby bronzové. Bývá proto označována za starou evropskou pšenici. Vyskytovala se v oblasti Alp (Švýcarsko, Německo), Polska, Anglie (Danebury) a Skandinávie.Tradice jejího pěstování v oblasti severo-západní Evropy se promítá až do současnosti. Její pěstování je soustředěno do Rakouska, Švýcarska, Německa, Belgie, severního Španělska (Asturie) a rozšiřuje se do Dánska a skandinávských zemí. Motivem k rozšiřování ploch je v současnosti snaha o zpestření nabídky potravinářských produktů na trhu k čemuž je využíváno specifických vlastností zrna špaldy. Pěstování v ČR se rozvíjí především po roce 1990 v souvislosti uvolňováním ploch orné půdy.
Morfologie: Mohutná kořenová soustava umožňuje získávat živiny i z hlubších půdních vrstev. Stéblo je dlouhé, duté s tenkými stěnami. Klas řídký (speltoidní), osinatý i bezosinný. Charakteristické vlastnosti pšenice špaldy tj. lámavost klasového vřetene a pluchatost zrn jsou podmíněny genem Q. Silné klasové vřeteno se rozlamuje na klásky, ve kterých se vytváří ve 3 – 5 kvítcích po 2 – 3 zrnech.
Hospodářské vlastnosti: U pšenice špaldy existují formy ozimé i jarní. Šlechtěny a pěstovány jsou téměř výlučně formy ozimé vzhledem k vyšší výnosové schopnosti. Jarní špaldy se však v extremních podmínkách (rok 2000) výnosově téměř vyrovnaly kontrolní jarní pšenici seté. Výška rostlin se u klasické špaldy pohybuje v rozmezí 100 – 130 cm. Odolnost k poléhání je vzhledem k výšce rostlin střední, u novějších odrůd však velmi dobrá. Podíl pluch v kláscích činil dle našich hodnocení za poslední tři roky 22 – 33 %. Pluchy chrání zrno během skladování a také klíček během klíčení. Při mlácení dochází k samovolnému uvolňování zrna z pluch v různém procentu podle genotypu. Podíl uvolněných zrn ve sklizni klásků se během tříletých pokusů pohyboval v rozmezí 4 – 32 %.
Pro pšenici špaldu je charakteristická vyšší hmotnost 1000 semen, která u mnoha odrůd přesahuje 50 g a v příznivých podmínkách i 60 g.Výnosový potenciál pšenice špaldy je ve srovnání s pšenicí setou nižší. Výnos vyloupaného zrna se pohyboval v pokusech Genové banky v rozmezí od 48 do 74 % výnosu kontrolní pšenice seté. V méně příznivých ročnících pro pěstování pšenice však dosáhl až 91%.
Velmi výraznou předností pšenice špaldy, jako již zmíněných dalších pluchatých pšenic,. je vysoký obsah bílkovin. Během tříletého hodnocení se jejich obsah pohyboval v rozsahu 13,5 – 19,0 % (podle literatury až 24,8 %). Lepek, kterého obsahuje špalda 35 – 44 %, je z pekařského hlediska velmi kvalitní. Potvrzují to hodnoty sedimentačního testu, které dosahují obdobných hodnot jako u pšenice seté. Hodnoty sedimentace v SDS se pohybovaly v rozmezí 41 až 64 ml zatímco u pšenice seté byly tyto hodnoty mezi 50 a 60 ml. O vhodnosti pro pekařské využití svědčí i značně vysoké hodnoty Gluten indexu. Obsah vlákniny s pohybuje kolem 9 %, ta podporuje trávení a střevní peristaltiku. Díky jemné struktuře vláken je zažívacím traktem velmi dobře snášena. Z minerálních látek je významný obsah Ca, P (stavba kostí a svalů), K (regulace osmotického tlaku v buňkách) a stopová množství Zn (tvorba inzulínu). Velmi významný je obsah vitamínu B a thiocyanátu.
Pěstitelská opatření: Pšenice špalda není náročná na půdní úrodnost, snáší vyšší dešťové srážky – pěstování ve vyšších oblastech (500 m n.m. a výše). Dobře snáší podmínky bramborářského výrobního typu a lze ji pěstovat i v nižších oblastech pícninářských.
Ani na předplodinu není špalda zvláště náročná. Kvalitnější předplodiny (řepka, okopaniny) však zvyšují produkční schopnost porostu. Na půdách s velmi vysokou zásobou živin hrozí polehnutí porostu.
Vysev je nutno provést před koncem září do hloubky 4 – 5 cm. Vysévat se mohou vyloupaná zrna, ale výhodnější je, pokud to lze, vysévat nevyloupané klásky. Nevýhodou vyloupaných zrn je to, že jsou zrna téměř vždy během loupání porušena a tím snadněji přístupná půdním patogenum. Naopak pluchy chrání v prvých fázích klíčení prorůstající klíček. Výsevek by se měl pohybovat kolem 3 mil. klíčivých zrn na hektar. Při výsevu klásků za suchého počasí je vhodné válení rýhovanými válci.
Jarní ošetření spočívá v přihnojení dusíkem podle stavu porostu a zásoby živin v půdě. Při vyšších dávkách N je však nutno mít na zřeteli nebezpečí poléhání.
Odplevelování závisí na způsobu hospodaření. V konvenčních systémech lze použít herbicidy stejně jako u pšenice seté. V organickém systému je nutno použít tradiční mechanické způsoby jako vláčení prutovými branami atp.
Pro sklizeň je nutno upravit kombajn tak, aby nedocházelo vypadávání klásků spolu se slámou. Je tedy nutno zvolit vhodnou velikost sít. Sklizeň při vyšší vzdušné vlhkosti snižuje ztráty rozpadlých klásků před kombajnem.
Posklizňová úprava: Po sklizni je třeba sklizené klásky a zrno oddělit od nečistot a obě frakce separovat. Vyloupané zrno lze dále přímo zpracovávat. Klásky, pokud nejsou uchovány jako osivo, se zbavují pluch na speciálních loupačkách. Nejčastější metodou loupání je obrušování zrna brusnými kotouči. To však s sebou nese riziko porušení semenných obalů.
Odrůdová skladba: Počátky šlechtění pšenice špaldy spadají do začátku 20. století. Nejprve se jednalo o výběr vhodných typů v rámci krajových odrůd. Šlechtění s využitím křížení pak sledovalo zkrácení délky stébla a tím zvýšení odolnosti k poléhání, zvýšení produktivity klasu a odolnosti k chorobám. V poslední době je šlechtění špaldy věnována značná pozornost a je k tomu využíváno i křížení s pšenicí setou.

Legislativa: Pšenice špalda patří mezi plodiny vyjmenované v Druhovém seznamu zákona 92/1996 Sb. Uvádět rozmnožovací materiál tohoto duhu na trh je tedy možno pouze v tom případě, že se jedná o odrůdu zapsanou v Seznamu registrovaných odrůd. V České republice je v současné době registrovaná německá odrůda Franckenkorn. Ve státních odrůdových pokusech ÚKZÚ uspěla a bude registrována odrůda Rubiota.
Možnosti využití: Pšenice špalda je využívána především pro vysoký obsah bílkovin v zrnu a výborné chuťové vlastnosti výrobků. Příkladem je velmi chutný chléb, který zůstává dlouho vláčný. Je vhodná též pro cukrářské účely. Produkce z organických systému pěstování se uplatňuje v řadě bio-výrobků, které jsou na trhu v zahraničí i v ČR. Ekonomická studie vypracovaná nezávislou firmou za roky 1997 a 1998 uvádí celkovou sumu variabilních nákladů na 1 ha ekologicky pěstované pšenice špaldy 4 612 Kč (1360 Kč osiva, 2560 Kč mechanizace + služby). Naproti tomu příjmy činily 12 376 Kč (5200 Kč/t při výnosu 2,38 t/ha). Příspěvek na úhradu (PÚ) fixních nákladů tak vycházel ve výši 7 764 Kč. Průměrný PÚ v celé oblasti byl sice 5000 Kč, ale v klimaticky méně příznivých podmínkách, kde se špalda pěstovala, byl u krmných plodin pouze 2000 a dokonce i –1000 Kč/ha. Proto je pšenice špalda doporučována touto studií pro pěstování v kombinaci s výkonnými krmnými plodinami na orné půdě.

Text a foto
Ing. Zdeněk Stehno, CSc.
VÚRV Praha – Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *