Omezí zákaz používání pesticidů na plochy v ekologickém zájmu pěstování plodin fixujících dusík – ano, nebo ne?

doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.,

Je ředitelem Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen, externím pracovníkem Katedry pícninářství a trávníkářství České zemědělské univerzity v Praze. Jeho specializací jsou choroby a škůdci trav (semenářské i pícninářské porosty, trávníky) a ochrana proti nim.

Na první pohled je omezení, či dokonce zákaz použití přípravků na ochranu rostlin na plochách v ekologickém zájmu (EFA) logické. Víme však, že často logicky vypadající záležitosti jsou nerealistické, či přímo absurdní. Sem patří i toto opatření.
Význam umělých rostlinných společenstev zahrnovaných do ozelenění (greeningu) je nesporný. Ať se už jedná o úhor, souvrať, plochy s meziplodinami nebo plochy s plodinami, které vážou vzdušný dusík. Jejich význam spočívá především ve funkci půdoochranné a zúrodňující. Nelze samozřejmě pominout význam těchto porostů jako záchytných bodů pro drobnou faunu i některé rostlinné druhy, které postupně z velkých polních celků mizí.
Greening však přinesl za krátkou dobu své existence další bonus, o kterém se příliš mnoho neví. Vyvolal u nás zájem o semenářství jetelovin, především jetele nachového, jetele lučního a částečně i vojtěšky seté. Obecně lze říci, že semenářství jetelovin a trav, naše tradiční odvětví, ve kterém stále sice patříme do evropské špičky, už léta stagnuje. Platí to zejména o travách, naopak plochy jetelovin, právě zásluhou zvýšeného zájmu o směsi uplatňované v různých typech greeningu, šly v posledních dvou letech nahoru. Potěšitelné také je, že stoupá zájem pěstitelů i o “malé”, méně známé jeteloviny (štírovník, čičorka, tolice, komonice a jiné).
Jen úplný laik si však může myslet, že plochy v ekologickém zájmu lze udržet bez aplikace pesticidů. Zejména nově založené porosty, kde podíl nejrůznějších druhů jetelovin je vysoký, jsou velmi citlivé na zaplevelení a pouze seč, jako ochranný prvek, tuto záležitost vyřešit nemůže. Vytrvalé plevele, jejichž zásoba v půdě je značná, dovedou zdárně založený porost velmi rychle negativně modifikovat a ten se může pak stát rezervoárem zaplevelení pro okolní kultury. Úloha herbicidů, šetrně volených, je zde absolutně nezbytná.
Odmítnutí pesticidní ochrany u porostů jetelovin (dotkne se samozřejmě i lupiny, hrachu, sóji a dalších bobovitých), které jsou mimo pícninářského využití sklízeny i na semeno, je nereálná. Takto využívaná kultura jetele lučního se možná (v těch nejlepších případech) obejde bez herbicidního ošetření, nikoliv však bez ochranného zásahu vhodným insekticidem proti živočišným škůdcům. Toto opatření je doslova limitujícím prvkem úspěchu pro pěstitele. Ano, máme rovněž zájem o ekologickou produkci travních a jetelových semen, ale rovněž víme, že jde o nejednoduchý proces provázený často značnými problémy (nízká sklizeň, horší kvalita, příměsi atd.), který bude vždy představovat jen malý segment semenářství pícnin. Při současné nedobré situaci, související se zužováním portfolia vhodných pesticidů využitelných v pícninářství, se může stát nařízení č. 639/2014 platné od začátku příštího roku nedobrým krokem a další ránou tomuto významnému odvětví polní výroby u nás.

Ing. Jan Prášil

je ředitelem šlechtitelsko-semenářské společnosti SEMO, a. s., předsedou představenstva APZL (Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin), předsedou představenstva ČMŠSA (Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace), zastupuje český šlechtitelský a semenářský sektor na úrovni Evropské unie jako člen představenstva ESA (European Seed Association in Brussel) a člen pracovní skupiny SVO ESA v Bruselu (Working Group Section Vegetables and Ornamentales of European Seed Association in Brussel). Profesně se zabývá výrobou a zpracováním osiva a šlechtěním tykvovitých.

Stává se, že i původně dobře myšlená opatření a regulace se nakonec ukážou v průběhu realizace jako kontraproduktivní a negativa převáží nad pozitivy. Obávám se, že zákaz používání pesticidů na plochy v ekologickém zájmu určené pro pěstování plodin fixujících dusík bude bohužel tento případ. Co mě k tomuto názoru vede. Po zavedení tzv. greeningu se například pěstební plochy luskovin na zrno u nás zvýšily ze 17 tis. ha v roce 2013 na více než 36 tis. ha v roce 2016 a téměř 43 tis. ha v roce 2017. Toto je nesporně velmi pozitivní efekt tohoto opatření.
Dá se očekávat, že následkem tohoto zákazu bude okamžitý velmi významný pokles ploch luskovin spojený se ztrátou pozitivních efektů jejich pěstování. Výsledkem bude s největší pravděpodobností přesun plnění podmínek greeningu využitím meziplodin, zejména hořčice s méně vhodným poměrem C : N v biomase a také zmenšení biodiverzity.
Je třeba si uvědomit, že luskoviny jsou méně náročné na chemickou ochranu, například 4–6x oproti obilovinám a dokonce 10–15x oproti olejninám. Náhrada luskovin jinými druhy, náročnějšími na ošetření, tedy ve svém důsledku způsobí nárůst spotřeby pesticidů. Zřejmě dojde také k poklesu pěstebních ploch luskovinoobilných krmných směsek, a to ve prospěch erozivních plodin, zejména kukuřice.
Dále, luskoviny zvyšují půdní úrodnost a mají schopnost vázat vzdušný dusík (až 50 kg /ha), jsou obnovitelný zdroj N. Jejich omezení v osevních postupech způsobí zvýšení spotřeby N hnojiv, vyjádřeno v LAV 27 %to může být zhruba 10 000 t. A to pomíjím zatížení životního prostředí o dopravu tohoto hnojiva (500 kamionů ročně) a jeho aplikaci.
Nelze opomenout ani prohloubení problémů se ztrátou organické hmoty v půdě a související půdní struktury, snížení infiltrace půd a retenčního potenciálu, zhoršení hospodaření s již dnes deficitním P a K a celkovou degradaci půd.
Také z pohledu ekonomického může skončit rychle narůstající export merkantilu hrachu (zhruba 50 tis. tun/rok), nelze pominout ani omezení výroby osiv a je reálné riziko ukončení celosvětově úspěšného šlechtění hrachů v ČR. U sóji dojde k omezení pěstování, a tím zvýšení dovozů šrotů s rizikem GMO příměsí. Nedostatek luštěnin z vlastní produkce povede ke zvýšení dovozů luštěnin z třetích zemí, např. cizrny z arabských zemí. Mimo to je u nás obecně nízká spotřeba luštěnin pro lidskou dietu a omezení domácí produkce k jejímu zvýšení jistě nepřispěje.
Závěrem se vrátím k úvodu, že i dobře myšlená opatření mohou mít negativní dopady. V naší zemědělské praxi je toho z poslední doby příkladem zákaz moření neonikotinoidy.

Komentáře ke článku 1

  • Jiří Šrámek

    Dobrý den, systémem Greening se zabývám cca dva roky. Zejména hořčice bílá, hrách setý, jetel luční a kostřava rákosovitá. Mám zkušenost s výnosem 50q pšenice z hektaru v nadmořské výšce 350 metrů s rozjezdem 1q LAV 27,5 na dva hektary se zásobou min. 80 kg N po hořčici atd. Na plevel je nejlepší kosa, jak říkali předci, to platí i v lese. To praktikuji pomocí mulčovače na vyjmenované plodiny. Efekt je mnohonásobný, včetně protierozního účinku a zachycení vody v krajině. Je třeba si také uvědomit, a některým výrazům odbornosti nerozumím, že i vykrádání polí uhlíkem v podobě odvozu slámy do spaloven je povážlivé. Nu, každý ať činí, jak rozumí. Když vstoupíte do porostu Greeningu, budte se divit obsahu živočišných druhů.
    S úctou Jiří Šrámek – zemědělec

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *