Ochrana rostlin z mnoha hledisek

Rostlinolékařská péče jako součást ochrany spotřebitele, pod tímto motem proběhly závěrem minulého roku osmé Rostlinolékařské dny v Pardubicích. Jak přednášející konstatovali, ochrana rostlin má v současné době mnohem širší rozsah. Souvisí to nejen se změnami ve spektru škodlivých činitelů, ale také s větším tlakem na kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin.

„Tradičně chápaná ochrana rostlin se mění pod tlakem nových trendů v péči komplexního rozsahu“, zdůraznil Ing. Roman Vágner ze Státní rostlinolékařské správy. Již není cílem pouze udržet rostlinu přijatelně zdravou, ale také dodržet environmentální aspekty, efektivitu výroby, zpětnou vysledovatelnost či nezávadnost potravin. Další roli hraje odbyt produkce na globálních trzích, mezinárodní spolupráce či rozvojová pomoc. Mnoho států světa se snaží dostat se svojí produkcí na bohaté evropské trhy, což přináší zvýšený tlak škodlivých organismů. Česká republika ho naštěstí necítí ve významné míře, protože její obchod se zámořím je minimální a většina problémů se odfiltruje na hranicích Evropské unie. Nejvýznamnější riziko z tohoto pohledu pro nás představují invazivní plevele, které se šíří kolem hlavních dopravních tepen. Nelze ovšem pominou ani škodlivý hmyz, po mandelince bramborové se do Evropy ze zámoří dostal bázlivec kukuřičný, který pomalu začíná osídlovat teplý jih naší republiky. Rizikem ale mohou být také nové rasy stávajících chorob, jako je tomu u plísně slunečnicové, která se šlechtí pouze na její evropské varianty.
Mnohem většímu tlaku jsou vystaveny přímořské státy, kde velká část importu prochází přes přístavy, což vyžaduje značnou pozornost tamních rostlinolékařských správ. V konečném důsledku to také znamená větší náklady na výzkum v dané zemi.

Především kvalita a bezpečnost

Ačkoli je politický rámec ochrany rostlin dán rozhodováním na mezinárodní úrovni (WTO a další organizace), jeho dopad se projeví přes komunitární úroveň (Evropská unie) a národní rostlinolékařské správy až u producentů a obchodníků. „Požadavky na kvalitu a bezpečnost potravin zvláště v zemích Evropského společenství se v posledním období zvyšují,“ konstatoval doc. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni (VÚRV). Jak dodal, předpokladem pro zdraví rostlin je zdravé životní prostředí. Některé konvenční prostředky ochrany, zejména syntetické pesticidy, mohou být zdrojem znečištění například půdy nebo vody. Přitom je třeba mít na paměti, že řetězec pro uchování zdraví člověka začíná zdravím prostředím a pokračuje právě přes zdraví rostlin. To se promítá do kvalitních a bezpečných zemědělských produktů, z nichž vyrobená krmiva ovlivňují zdraví hospodářských zvířat a následně živočišných produktů. Ty jsou zase společně s potravinami rostlinného původu podmínkou pro zdraví člověka. „Využívané strategie a kvalita managementu v ochraně rostlin významně ovlivňují konkurenceschopnost zemědělců,“ zdůraznil doc. Kocourek.

Kontaminace se kontroluje

Sledováním zemědělských kontaminantů, tedy látek které škodí lidskému zdraví, se věnuje především Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Kontaminace může nastat kdykoli ve výrobním řetězci, během skladování či distribuce surovin nebo přímo potravin. K prevenci nadlimitního výskytu těchto látek je důležité aplikovat zásady správné zemědělské a výrobní praxe, konstatoval Ing. Tomáš Dimmer ze SZPI. Nařízení ES č. 466/2001 (ve znění další pozměňujících norem) stanovuje maximální obsahy vybraných mykotoxinů. Seznam povolených reziduí pesticidů uvádí vyhláška č. 158/2004 Sb., která vychází z platných směrnic EU. Kontaminanty se kontrolují jak u tuzemské, tak dovozové produkce, zpravidla je podíl nevyhovujících vzorků malý. Nicméně v roce 2004 se na aflatoxiny kontrolovalo 281 vzorků, z nichž 50 nevyhovělo (17,8 %). Šlo především o pistácie, arašídy a fíky, objevily se i extrémní hodnoty, které přesáhly limit až 180krát. Z tohoto důvodu se také 100% testují některé komodity z určitých zemí (rozsah a četnost vycházejí z rozhodnutí komise EU). U ochratoxinu A (analyzováno 163 vzorků), patulinu (51) a DON (83) se překročení limitu nezjistilo. Celkem 922 vzorů se testovalo na rezidua pesticidů, nevyhovělo 18 vzorků (2 %). Koncem roku 2005 byla situace mírně příznivější, na aflatoxiny bylo otestováno 185 vzorků, ze kterých nevyhovělo 13 (7 %). Opět šlo o lískové oříšky, pistácie, arašídy – tradičně rizikové komodity. Čtyři ze 102 vzorků nevyhověly na obsah ochratoxinu A (rozinky), patulin a DON normy nepřekročily. Na rezidua pesticidů se otestovalo 569 vzorků, nevyhovělo 15 (2,6 %).

Intenzita přináší vyšší rizika

Hospodářská škodlivost škodlivých organismů stoupá s rostoucí intenzitou pěstování zemědělských plodin. Vysoce výnosné odrůdy, s vysokou kvalitou produktů poskytují zlepšené podmínky pro vývoj, rozmnožování a šíření škůdců. Obvykle také mají nižší polní odolnost. Odrůdy zelí nově zavedené v posledních letech (a pro chuťové vlastnosti vyhledávané spotřebiteli) jsou natolik citlivé k poškození hlávek třásněnkami (které je také upřednostňují), že vyžadují zvýšenou potřebu chemického ošetření. Odrůdy ozimé pšenice více náchylné k poškození kohoutky mají obvykle vyšší výnosový potenciál anebo potravinářskou kvalitu zrna, uvedl doc. Kocourek dva příklady.
Významný vliv mají také změny v pěstebních technologiích, které jsou jednak výsledkem uplatňování nových výsledků vědy a výzkumu, jednak následkem ekonomické nutnosti.
Na jedné straně se do praxe zavádějí odrůdy obilovin rezistentní vůči houbovým chorobám, jako jsou padlí travní a rzi. Na straně druhé následkem zkrácených osevních postupů roste škodlivost škůdců, například krytonosců, bejlomorky kapustové, slimáčka, zavíječe kukuřičného nebo toxigenních druhů houbových chorob.

Plevele – odvěký problém

Podobnému vývoji se nevyhnuly ani plevele, které doprovázejí kulturní rostliny od počátku zemědělství a na jejichž hubení bylo vždy vynakládáno obrovské množství úsilí a energie, zdůraznil Ing. Jan Mikulka, CSc., z VÚRV. Vliv klimatických změn se projevuje v nárůstu teplomilnějších druhů (prosovité trávy, laskavce, lilek černý, durman obecný, hrozí nástup ambrózie peřenolisté a čiroku halabského). Další změny ve spektru mají na svědomí změněné osevní postupy a technologie zpracování půdy.
Samostatnou kapitolou je používání herbicidů, v jejichž důsledku se zastoupení jednotlivých plevelů změnilo ve významné míře. Klíčovým problémem je vznik rezistence (ve světě je známa asi u 295 druhů plevelů), zvláště takzvaná cross-rezistence. V takovém případě je rostlina odolná k jednomu herbicidu (resp. účinné látce) rezistentní vůči dalším látkám se stejným nebo podobným mechanismem účinku. Projevila se zvláště u triazinů, kdy se rezistence rozšířila i na další látky ovlivňující fotosyntézu, jako lenacil, chloridazon, phenmediphan, fenuron, diuron, linuron, monolinuron, bromacil, metribuzin, metabenzthiazuron a na celou skupinu triazinonů a uracilů. V posledních době je aktuální rezistence vůči sulfonylmočovinám, chortoluronu, paraquatu, imidazolinonům, glyphosatu a gluphosinatu, dodal Ing. Mikulka. Zvláště riziko rezistence vůči totálním herbicidům stoupá s růstem ploch GMO plodin s odolností k příslušné účinné látce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *