Obchodní sladovny spoléhají na domácí pěstitele

Tiskem před časem proběhla zpráva o tom, že společnost Tchecomalt sama na sebe vyhlásila konkurs. Protože právě na tuto firmu byla dodavatelsky navázána značná část našich pěstitelů sladovnického ječmene, vyvolala informace jejich značnou pozornost a možná i trochu nejistoty. Na to, jak se tato situace dotkne pěstitelů sladovnického ječmene, jsem se zajel poptat přímo do Prostějova, do sídla Tchecomaltu a také největšího domácího výrobce sladu Obchodních sladoven, a.s.

Z Tchecomaltu jsem byl odkázán na pracovníky Obchodních sladoven. O situaci „kolem sladu“ jsem diskutoval s výrobně obchodním náměstkem Obchodních sladoven, a.s., Ing. Janem Přikrylem a s ředitelem závodu služeb Ing. Jaroslavem Skopalem.
První otázky směřovaly na ředitele závodu služeb Obchodních sladoven, Ing. Jaroslava Skopala.

Co byste v této souvislosti vzkázal pěstitelům jarního ječmene?
Situaci Tchecomaltu způsobily problémy kolem IPB. Jejím prostřednictvím byla jeho činnost úvěrována a financována. Po převzetí IPB Československou obchodní bankou došlo k zásadní změně v oblasti financování. Z toho důvodu musela firma Tchecomalt, pokud měla dodržet zákon, sama na sebe vyhlásit konkurs.
Nic z toho se však nedotýká Obchodních sladoven, a.s., Prostějov, ani dalších samostatných firem skupiny Tchecomalt, protože si tyto subjekty našly náhradní způsoby financování a obchod i výroba běží dál. To znamená, že se to nedotkne ani našich vztahů s dodavateli sladovnického ječmene.

Jaký byl z Vašeho pohledu sladovnický rok 2000?
Sladovnický rok má odlišný průběh od roku kalendářního. Proto je třeba oddělit první a druhé pololetí roku 2000. V tom prvním jsme zpracovávali ječmen ze sklizně roku 1999, který měl dobrou kvalitu, partie byly homogenní a ve spolupráci s pěstiteli jsme dosáhli optimální odrůdové skladby. To vše signalizovalo dobrý sladovnický rok.
Na poli, kde se zakládaly výnosy i kvalita pro sklizeň roku 2000, však byla situace špatná. Setí probíhalo většinou pozdě a v dlouhém časovém rozpětí, od konce února, na Moravě v průměru do 10. a v Čechách až do 20. dubna, některé plochy bylo možné zasít až 25. dubna. Následovala kumulace nepříznivých vlivů počasí: v dubnu prudký přechod ze zimy do léta, pak nedostatek srážek, s nímž se ještě dokázaly vyrovnat ozimy, ale jarní ječmen, zvláště pokud byl později zaset, to poznamenalo redukcí odnoží. Specifické jarní počasí způsobilo i časnější nástup některých chorob a škůdců, nástup padlí v některých oblastech zastihl porosty již ve stadiu odnožování. Na porostech se negativně podepsalo i teplo a sucho v červnu, které způsobily vyšší obsah bílkovin v zrnu. Co nenapršelo v dubnu a květnu, kdy porosty zasychaly, „spadlo“ v době žní na přelomu července a srpna. To způsobilo další biologické poškození ječmene.
Celkově tedy došlo ke kumulaci toho nejhoršího, co mohlo pěstitele sladovnického ječmene i sladovníky potkat: nejmenší plochy ječmene za posledních třicet let, protože někde se zasít ani nepodařilo, potom vlivem sucha minimální výnos a vlivem dalšího průběhu počasí i vysoký obsah bílkovin v zrnu a vysoký stupeň jeho biologického poškození.
To předznamenalo složitý sladovnický rok. Nesnadno vybíráme u našich pěstitelů použitelné partie a víme, že u nich zdaleka letos nenakoupíme surovinu pro naši výrobní kapacitu sladu. (O problémech s kvalitou nakupovaného sladovnického ječmene svědčí i porovnání základního kvalitativního parametru zrna – obsahu bílkovin – ze sklizní let 1999 a 2000, které uvádíme pro přehlednost v tabulce.)

A co rok 2001? Bude lepší?
Utěšujeme se nadějí, že tak špatný ročník, jakým byl rok 2000, se snad nemůže opakovat… Měly by být zvýšeny osevní plochy, pěstitelé by měli pocítit ekonomickou pobídku. Zatímco roku 1999 jsme přišli s původní nabídkou 3200 Kč za tunu sladovnického ječmene, činila nabídka roku 2000 již 4200 Kč za tunu. V letošním roce (2001) bude stejná. Domnívám se, že tato cena by měla zajistit zisk pro zemědělce i pro sladovníka.

A protože tato problematika je „parketou“ výrobně obchodního náměstka Obchodních sladoven, a.s., Ing. Jan Přikryla, dávám mu slovo:
Smlouvy s pěstiteli uzavíráme v lednu a únoru. Současně pořádáme v produkčních oblastech sladovnického ječmene pro pěstitele semináře. V rámci jednoho z nich, který proběhne v Prostějově 22. února, vyhlásíme i výsledky soutěže o Cenu krále Ječmínka, jejímž pořadatelem býval Tchecomalt. Nemůžeme tuto tradici přerušit, to by nebyl dobrý signál pro pěstitele. Přesun vyhlášení do Prostějova je způsoben tím, že letos není v Brně na programu veletrh Pivex.
Při hodnocení našich dodavatelů budeme klást větší důraz na plnění smluv. Nadále máme zájem podpořit dodavatele větších homogenních partií suroviny, a proto i hodnocení pro Cenu krále Ječmínka tyto dodavatele zvýhodní. Prakticky tak budou mít šanci pěstitelé, kteří jsou schopni nabídnout 400 – 500 tun velké partie. Je třeba pochopit i naše potřeby: vždyť například ve sladovně v Kroměříži je třeba k naplnění jednoho patra homogenní partie 300 – 320 tun velká!
O tom, že šanci přesto mají i někteří soukromníci, svědčí příklad inženýra Horáka z Výšovic, který získal jednu z cen soutěže za sklizeň v roce 1999.

Jaká by měla být – podle požadavků sladoven – odrůdová skladba pro rok 2001?
V regionu každé sladovny by měli pěstitelé preferovat dvě ze tří „nosných“ odrůd. Těmi by měly být Kompakt, jehož význam stále roste, Akcent, od nějž sice sladovníci čekali víc, ale přesto má své výhody, jako krátkou dormanci a plasticitu, a jeho podíl tedy pravděpodobně zůstane zachován a Nordus, jehož plochy rovněž stoupají.
V jednotlivých regionech mohou najít místo i další, „doplňkové“ odrůdy: na Znojemsku Olbram a Amulet, na Prostějovsku Fórum a Amulet, na Nymbursku zatím dominují jen „nosné“ odrůdy Kompakt a Akcent. Další odrůdy, i ty, které jsou zatím ve státních zkouškách, sledujeme a prokáží-li výsledky, budeme je také nakupovat. Pro rok 2001 by tak mohly nabýt většího významu odrůdy Nordus a Madonna.
Bylo řečeno, že současná situace ve zdrojích kvalitní suroviny – sladovnického ječmene je nepříznivá. Podaří se ji překonat?
Z průběhu roku 2000 i z údajů, které máme o sklizni, plyne nedostatek domácího kvalitního ječmene pro sladovnické účely, takže by sladovny neměly surovinu pro svůj celoroční provoz se všemi z toho plynoucími, především ekonomickými následky. Proto jsme hledali možnosti, jak tuto situaci řešit. Uzavřeli jsme dohody o sladování ve mzdě pro zahraniční pivovary. Budeme tak zpracovávat zahraniční ječmen pro zahraniční pivovary. V praxi to bude vypadat například tak, že vlak s ječmenem se cestou od pěstitelů a obchodníků ve Francii zastaví v některé z našich sladoven a slad bude pokračovat například do Polska.
Roční kapacita obchodních sladoven (bez Kroměříže a Hodonic) je 140 tisíc tun sladu. K tomu potřebujeme asi 175 tisíc tun ječmene, asi polovinu z těchto množství budeme zpracovávat ve mzdě uvedeným způsobem.
Považujeme to za jednorázové řešení situace způsobené neúrodou a nekvalitou ječmene ze sklizně roku 2000. Zájem sladoven o kvalitní domácí ječmen trvá a věříme, že letos nakoupíme od našich pěstitelů dostatek kvalitní domácí suroviny a že se vše vrátí do původních kolejí.

Ing. Jaroslav Skopal pak rozhovor uzavírá slovy:
Chceme zemědělcům pomoci. Dát jim slušnou cenu, která by jim umožnila rozšířenou reprodukci při jejich podnikání, pomoci jim při financování vstupů, protože při velkých objednávkách zejména chemických přípravků pro ně můžeme zajistit i zajímavé slevy.
Naším cílem je dosáhnout toho, abychom doma nakoupili 350 tisíc tun sladovnického ječmene. Rezervy jsou ve výnosech. Přijde líto, když porovnáváme výnosy v našich špičkových pěstitelských oblastech na Hané (5,5 až šest tun z hektaru) s výnosy v Dánsku, Německu a ve Francii, které dosahují i sedmi až osmi tun…

Co dodat? Nelze se ubránit logické otázce: co když se sladovnám zahraniční surovina zalíbí, co když i „sladování ve mzdě“ bude pro ně ekonomicky zajímavé…? V každém případě to pro sladovníky bude zkušenost, která přinese přímé (a tvrdé) porovnání s Evropou, s kvalitou suroviny z evropských velmocí v pěstování jarního ječmene, jimiž jsou Dánsko a Francie. Jejich postavení vyplynulo z masivní podpory státu i ze superochrany domácího trhu – to platí především o Francii.
Z rozhovoru s oběma představiteli Obchodních sladoven také vyplynulo, že nepříznivou sklizeň a nedostatek kvalitní suroviny sladovny nechtějí, nemohou a ani nebudou řešit úlevami ve svých požadavcích na kvalitu. Jsou totiž jen mezičlánkem mezi pěstitelem a finálním zpracovatelem sladu – pivovary. A ty mají také své pevné požadavky a problémy předcházejících článků řetězce je nezajímají, protože i jejich zákazník chce kvalitní pivo. Chce ho jistě i pěstitel sladovnického ječmene, čímž se kruh uzavírá.
Sladovny proto budou dále zvyšovat své požadavky na kvalitu ječmene, na čistotu odrůd. V Evropě je běžný systém tzv. pěstitelského auditu, při němž odběratelé ječmene spolupracují se zemědělci na tvorbě kvality produkce. Pěstitelé tak například musí deklarovat i to, čím a kdy porosty chemicky ošetřovali, aby byla vyloučena nečekaná překvapení v podobě reziduí postřiků ve sladu.
Obchodní sladovny Prostějov získaly certifikát ISO 9002, protože například pivovary Heineken mají zájem jen o slad z takto prověřených sladoven. I proto je třeba vše dotáhnout až k pěstiteli: nutností asi budou agrotechnické deníky a celý systém startuje prostřednictvím karet průběžného sledování – agrotechnické kontroly porostů.
Sladaři něco chtějí, něco také pěstitelům nabízejí: financují vstupy (osiva, pesticidy, některé služby), což znamená i půlroční úvěrování! To má v Obchodních sladovnách Prostějov na starosti závod služeb. Výsledkem by měl být podíl všech článků řetězce od pěstitele po sladovníka, nebo ještě lépe – od šlechtitele po výrobce piva – na zisku, který společně vytvářejí.

Ptal se (a komentoval) Ing. Břetislav Koč.

Ing. Jaroslav Skopal

Ing. Jan Přikryl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *