Nové invazní plevele

Vzhledem ke způsobům a cestám šíření plevelných druhů a se zřetelem na polohu našeho státu je zřejmé, že jsme vystaveni neustálé invazi plevelných druhů zprostředkovaně z celého světa v závislosti na komoditách, ve kterých se vyskytují plevelné diaspory. Mnoho plevelných druhů však pochází ze subtropických a tropických oblastí, a proto nehrozí nebezpečí jejich aklimatizace v našich podmínkách. Některé plevelné rostliny, jejichž diaspory (převážně semena) se k nám dostávají, však pocházejí z oblastí s podobným klimatem. U takových plevelných druhů hrozí poměrně velké nebezpečí aklimatizace a následné invaze.

Mnohé plevelné rostliny, které se k nám dostaly v minulosti a rozšířily se po celém našem území, však již považujeme za zdomácnělé. Například pěťour maloúborný a pěťour srstnatý jsou nedílnou součástí našich plevelných společenstev.
V současné době zaznamenáváme vzestupnou tendenci některých plevelných druhů. Jsou to: bytel metlatý (Kochia scoparia), mračňák Theophrastův (Abutilon Theophrasti), křídlatka japonská (Reynoutria japonica), křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), locika tatarská (Lactuca tatarica), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a jiné. U některých uvedených plevelů jde o populační explozi, u jiných tendenci zvýšeného výskytu pouze předpokládáme.
Bytel metlatý (původem od jihovýchodní Evropy přes Asii, Irán, Pakistán, Indii, Čínu a Japonsko) se v posledním desetiletí rychle šíří podél železničních kolejí, na nádražích, viaduktech a okolí. Rostliny vytvářejí mohutné až dva metry vysoké větvené lodyhy. Kvete později v létě (srpen – září) a dozrává v září až říjnu. Rostliny mají vysokou konkurenční schopnost. Plevel se dříve vyskytoval pouze na zemědělské půdě, v posledních letech je pozorován i na orné půdě, kde se může prosadit v porostech cukrovky a kukuřice. Tyto plodiny mu vyhovují, jelikož v nich může dozrát a vytvořit klíčivá semena. Ta jsou po dozrání klíčivá ihned. Přirozeně vzchází od dubna do června, je to tedy typický plevel pozdního zaplevelení. Nepříjemnou skutečností z pohledu jeho hubení je přítomnost populací rezistentních vůči sulfonylmočovinám, triazinům a imazapyru na našem území. Jde o nebezpečný plevel s prognózou vzestupu výskytu.
Mračňák Theophrastův (původem z Asie) je v našich podmínkách známý již delší dobu. Jeho výskyt byl vždy pouze ojedinělý a zpravidla nehrozilo šíření semeny. V posledních letech vlivem velmi teplých letních období došlo k dozrání semen mračňáku a obohacení zásoby semen v půdě. Typický byl minulý rok, kdy jsme mohli pozorovat výskyty mnoha rostlin mračňáku v cukrovce po celé republice. Problémem hubení tohoto plevele je především jeho tolerance k celé řadě herbicidů, ale především jeho postupné vzcházení v polních podmínkách, které proto značně komplikuje jeho regulaci herbicidy.
Křídlatky (původem z východní Asie), především křídlatku japonskou považujeme již za zdomácnělou. Vyskytuje se hojněji než křídlatka sachalinská. Křídlatky nepatří mezi polní plevele. Tyto druhy byly v minulosti velmi často vysazovány jako okrasné rostliny od nížin až po horské oblasti. Silně se rozšířily především podél potoků a řek zejména vegetativní cestou. Nadzemní části rostlin ulomené při povodních a odnesené na velkou vzdálenost snadno zakořeňují. V povodí toků jsou považovány za nežádoucí, jelikož mohutným a agresivním kořenovým systémem poškozují břehy a hráze. V teplých ročnících však na rostlinách dozrávají semena, která jsou klíčivá a vodou se dostávají na velké vzdálenosti. V poslední době se zkoumá jejich využití jako možných energetických rostlin, především pro vysokou produkci sušiny na jednotku plochy.
Netýkavka žláznatá (původem Himaláj a jižní Asie) u nás již také dokonale zdomácněla, především v povodí mnoha potoků a řek. Jde o jednoletou rostlinu vysokého vzrůstu. Rostliny netýkavky žláznaté dosahují výšky přes dva metry. Jejímu rozšíření významně napomohl člověk. Netýkavka byla vysévána jako okrasná rostlina a rychle se rozšiřovala do okolí. V povodí řek se rychle šíří po povodních. V místech silného výskytu podél řek a potoků vytváří neprostupné porosty. Je to medonosná rostlina s červenofialovými výraznými květy. Semena dobře klíčí druhým rokem na jaře.
Locika tatarská (původem z jihovýchodní Evropy a střední Asie) je příbuzná lociky kompasové, avšak na rozdíl od ní je vytrvalá. Šíří se semeny a kořenovými výběžky podobně jako pcháč rolní nebo mléč rolní. Květenství jsou úbory podobné čekance obecné. Na rozdíl od předcházejících uvedených plevelných druhů se vyskytuje zatím pouze na několika stanovištích. Vzhledem k jejímu reprodukčnímu potenciálu však lze předpokládat další šíření. Locika tatarská je typický polní plevel, a proto by její rozšíření mohlo komplikovat regulaci plevelů v místech jejího výskytu.

Závěr

V tomto příspěvku jsme se zmínili pouze o některých invazních plevelích, vyskytujících se na nezemědělské i zemědělské půdě. Počet rostlinných druhů, které se k nám dostávají, je podstatně vyšší. Proto je velmi významné tento problém neustále monitorovat a studovat biologii a ekologické vztahy těchto rostlin, aby se včas předešlo jejich šíření.

Ing. Jan Mikulka, CSc.,
RNDr. Daniela Chodová, CSc.,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha- Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *