Nízké výnosy ječmene jarního ve vztahu k agrotechnice

Výnosy ječmene jarního mají v posledních osmi letech klesající trend (průměrný úbytek výnosu přibližně 38 kg.ha-1 za rok, při výnosu kolem 3,7 t.ha-1). Ječmen jarní je plodinou, která citlivě reaguje jak na změny v podmínkách prostředí, tak na nedostatky v agrotechnice. Příspěvek je věnován analýze možných příčin ztrát na výnosu a kvalitě ve vztahu k agrotechnice.

Úroveň hnojení a zásoba živin

Jarní ječmen je plodinou tzv. staré půdní síly. Vzhledem ke svému mělkému kořenovému systému a potřebě intenzivního příjmu živin během krátkého vegetačního období vyžaduje dostatek živin ve snadno přístupné formě. Více než u jiných plodin jsou výnosy ječmene jarního ovlivňovány celkovou úrovní agrotechniky v zemědělském podniku a pěstitelskými postupy a opatřeními aplikovanými k předplodinám. Vývoj výnosů ječmene a spotřeby živin dokumentuje graf 1. Jak je patrné, v posledních letech jsou průměrné dávky fosforu a draslíku velmi nízké. Zatímco úroveň hnojení dusíkem (v čistých živinách na 1 ha zemědělské půdy) byla v roce 1999 oproti roku 1990 nižší o 36 %, u P2O5 a K2O to bylo o 80 %, resp. 85 %.
Snížení zásobování půd živinami v ČR během uplynulých osmi let nemá v Evropě obdoby. Stabilně dochází k vyššímu čerpání živin z půdní zásoby, než je hnojením doplňováno. Ve sklizňovém roce 1997 vydali pěstitelé v ČR u jarního ječmene v průměru 46 % nákladů na hnojení v porovnání s potřebou živin pro skutečně dosažený výnos. Perspektiva českého ječmenářství i zemědělství obecně je podmíněna zlepšeným hospodařením a náhradou celého objemu živin, odebíraných sklizněmi.
Dávky fosforu a draslíku by tedy měly pokrývat celou potřebu těchto prvků (s ohledem na zásobu přístupných živin v půdě), v případě dusíku bývají dávky hnojiv aplikované přímo k ječmeni nižší, než je skutečná potřeba pro dosažený výnos, neboť ječmen jarní využívá především dusíku uvolňovaného z půdní zásoby. Vysoké dávky dusíku zvyšují riziko poléhání a nepříznivě ovlivňují sladovnickou kvalitu. K vyrovnání bilance živin by ovšem v rámci systému pěstování rostlin uplatňovaného v daném podniku mělo dojít.
U jarního ječmene pěstovaného pro sladovnické účely aplikujeme dusík zpravidla v jedné dávce na jaře těsně před setím. Přednost dáváme kapalným hnojivům s oběma formami N, nitrátovou i amonnou (např. DAM – 390). Na půdách s nízkou zásobou přístupného fosforu lze s výhodou použít kombinovaných NP hnojiv. Startovací dávka P (cca 15 kg P2O5.ha-1) v těchto případech příznivě ovlivňuje výnos i sladovnickou kvalitu ječmene. V případě, že jsme v pořadí prací dali přednost setí před hnojením, můžeme dusíkatá hnojiva aplikovat do stádia 3. listu. Pokud bylo k základnímu hnojení na podzim použito kombinovaných NPK hnojiv, je třeba tuto skutečnost zohlednit při stanovování dávek dusíku na jaře. Korekce dávek dusíku je možno učinit na základě aktuálně zjištěných hodnot obsahu Nmin v půdě.
Obecně doporučujeme:
V řepařské výrobní oblasti:
 po organicky hnojených okopaninách dávku 30 kg N.ha-1, při výnosu cukrovky nad 50 t.ha-1 zvýšit dávku N o 10 –20 kg.ha-1,
 po obilninách 30 – 50 kg N.ha-1,
 při zaorávce chrástu cukrovky nedoporučujeme žádné hnojení dusíkem.
V obilnářské a bramborářské výrobní oblasti:
 po organicky hnojených okopaninách dávku 40 – 50 kg N.ha-1,
 po obilninách 50 – 60 kg N.ha-1.

Objektivně můžeme stanovit potřebu hnojení dusíkem podle obsahu minerálního dusíku v půdě (Nmin). Tyto hodnoty představují okamžitý stav, a proto je třeba jich co nejdříve využít ke hnojení. Vzorky se odebírají v předjaří (konec února, začátek března) – podle doby otevření jara, z hloubek 0 – 30 a 30 – 60 cm. Případné dohnojení dusíkem můžeme provést na základě výsledků rozborů vzorků půdy odebraných ve fázi 2. – 3. listu rostlin. Přihnojení je třeba provést v co nejkratším čase, protože aplikace dusíku později než ve stádiu třetího listu zvyšuje obsah N-látek v zrně. Celková dávka dusíku by neměla přesáhnout v řepařské výrobní oblasti 50 kg.ha-1, v obilnářské a bramborářské výrobní oblasti 70 kg.ha-1. Porosty, které nedosáhly do konce dubna 3. – 4. listu doporučujeme přihnojit 15 kg N.ha-1.
Při volbě hnojiv dáváme při předseťovém hnojení i při dohnojování přednost kapalným formám (DAM – 390). Kapalná hnojiva neaplikujeme pouze na poškozené porosty (např. nízkými teplotami). Je vhodné, aby aplikovaná hnojiva obsahovala nitrátovou i amonnou formu N.

U ječmene jarního pěstovaného ke krmným účelům je ve všech výrobních oblastech vhodnější rozdělit celkovou dávku dusíku na dvě části. Polovinu, případně větší část celkové dávky aplikovat před setím, druhou pak před začátkem sloupkování (produkční dávka). Výši produkční dávky doporučujeme stanovit na základě výsledků anorganických rozborů rostlin. Pozdní kvalitativní dávka není u ječmene jarního efektivní. Na kyselejších půdách, kde musíme počítat s nižšími výnosy, není vhodné před setím jarního ječmene používat síran amonný. Vhodnější je aplikace močoviny, ledku amonného s vápencem nebo DAM – 390.
Výše a rozdělení dávek jsou uvedeny v tabulce 2. V případě, že krmný ječmen jarní je pěstován jako třetí obilnina v pořadí po sobě, je třeba celkovou dávku zvýšit asi o 20 kg.ha-1, především v horších podmínkách. Při setí podsevů jetelovin se dávka dusíku asi o třetinu snižuje.

Zařazení do osevního postupu, předplodiny

Obecně platí, že okopaniny jsou jako předplodiny pro ječmen jarní nejvhodnější, zanechávají půdu v lepším stavu jak z hlediska struktury, tak obsahu makroprvků.
Pěstování ječmene jako druhé obilniny po pšenici ozimé nemá při současných možnostech agrotechniky výrazný vliv na výši výnosu, ve většině případů ovšem dochází ke zhoršení sladovnické kvality (obsah bílkovin) a také výtěžnost zrna nad 2,5 mm je nižší. Obecně platí, že tříleté pěstování obilnin po sobě je nevhodné (nepříznivé změny ve složení půdní mikroflóry, rozvoj patogenů přežívajících v půdě). Pokud následuje ječmen po obilnině, je vhodnější předplodinou pšenice než ječmen.
Předplodinová hodnota kukuřice na zrno či na siláž kolísá v závislosti na ročníku (týká se výše výnosů i parametrů sladovnické kvality). V průměru pokusných let 1996 – 2000 byla v našich pokusech nejhorší ze zkoušených předplodin (cukrovka, pšenice ozimá, kukuřice na siláž). Rizikovými faktory (negativně ovlivňujícími zvláště zakládání a vzcházení porostů) jsou především fyzikální stav půdy a množství posklizňových zbytků, které ovlivňují kvalitu založení porostu (plošné rozmístění zrn, mezerovitost). Zbytky kukuřice mohou být významným zdrojem infekce houbami rodu fusarium.

Zaorávky organické hmoty

Na farmách bez živočišné výroby je obvykle veškerá organická hmota posklizňových zbytků a nevyužitelných vedlejších produktů zapravována do půdy. K vyrovnání bilance organické hmoty je využíváno také pěstování meziplodin na zelené hnojení.
Při zaorávce organických hmot bychom si měli být vědomi následujících skutečností:
• S organickou hmotou vnášíme do půdy živiny, se kterými bychom měli v bilanci živin počítat (zvláště v případě dusíku).
• Při rozkladu organické hmoty odebírají mikroorganismy z půdy vodu a dusík, které se tak stávají nevyužitelnými pro rostliny. Pokud k rozkladným procesům dochází až v jarním období, může ječmen trpět nedostatkem dusíku (i když v půdě je ho poměrně velké množství) v kritických fázích růstu. V sušších ročnících může dojít také ke zvýraznění dopadu nedostatku vláhy. Výsledkem bývá nižší úložná kapacita porostu.
• Dusík se stává pro rostliny přístupný až později, když se uvolňuje z těl odumřelých mikroorganismů, které se podílely na rozkladu organické hmoty. Zpravidla to bývá ve fázi, kdy ho rostlina již není schopna využít ke zvýšení produkce a tak dochází k jeho zabudování do zrna. Vyšší obsah dusíkatých látek je nepříznivý z hlediska sladovnické kvality.
• Zvýšená hladina minerálního dusíku v pozdějších fázích růstu zvyšuje riziko poléhání ječmene.

Zelené hnojení pro ječmen jarní nedoporučujeme, je lépe ho aplikovat k předplodině či ostatním plodinám v osevním sledu. Zapravení posklizňových zbytků do půdy se většinou vyhnout nemůžeme. Velké množství hmoty zůstává na poli např. po obilninách ve formě slámy, po cukrovce (problematice zaorávky chrástu je věnován zvláštní příspěvek) či kukuřici. V tomto případě je důležitá především včasnost zapravení organické hmoty do půdy. Pokud je to možné, měla by orba být provedena do poloviny října. Všechny posklizňové zbytky je nutno podrtit a rovnoměrně rozptýlit. Na podporu rozkladu organické hmoty doporučujeme aplikovat vyrovnávací dávku dusíku ve výši asi 10 kg N na tunu slámy (ne ovšem více než 50 kg N. ha-1). Vyrovnávací dávka dusíku se u většiny plodin nepočítá do dávky celkové. V případě ječmene jarního však doporučujeme skutečnost, že byla aplikována, zohlednit při stanovení základní dávky dusíku na jaře. Její výši můžeme upřesnit podle obsahu minerálního dusíku v půdě.

Orba nebo minimální zpracování půdy?

Po roce 1990 dochází v praxi ke zvýšenému uplatňování minimalizačních technologií ve zpracování půdy. Tento jev je spojen spíše s technickými možnostmi (dovoz strojů) a organizačními požadavky (snížení počtu pracovníků v podnicích a z toho vyplývající nutnost vyšších výkonů mechanizace) než s aplikací promyšleného systému respektujícího obecné agrotechnické zásady. U ječmene jarního je třeba brát v úvahu jeho nároky na dostatek vzduchu v půdě. Nezřídka jsou na polích, především na souvratích pozemků, k vidění řídké žloutnoucí zaostalé porosty. Příčinou jejich špatného stavu bývá nedostatek kyslíku pro respiraci kořenů. Tento jev je častější na těžších půdách v letech, kdy při mírné zimě nedošlo k dostatečnému promrznutí půdy a obnovení půdní struktury.
Řada autorů výzkumných prací se shoduje v tom, že uplatnění minimalizačních technologií k hustě setým obilinám je vhodné na úrodných půdách kukuřičné, řepařské i obilnářské výrobní oblasti. Naopak v horších půdně klimatických podmínkách (mělké, méně úrodné půdy, chladnější a humidnější prostředí) vede minimalizace zpracování půdy k výnosové depresi. Ve zjednodušených osevních sledech, s vysokým zastoupením obilnin, dochází k poklesu výnosů i v oblastech s příznivými půdními a klimatickými podmínkami a tento pokles není z ekonomického hlediska vykompenzován ani příslušným snížením nákladů.
Rozhodneme-li se minimalizaci uplatnit, měli bychom při určování hloubky zpracování brát v úvahu fyzikální stav půdy po předplodině i nároky ječmene na její provzdušnění. Pokud došlo k silnému utužení půdy, je vhodnější spíše hlubší zpracování.
Pro oba způsoby zpracování půdy, tradiční i minimální, platí obecná zásada – čím méně zásahů do půdy na jaře, tím lépe. Použití secích kombinací spojujících přípravu půdy a setí v jednu operaci je možné (u pozemků na podzim zoraných) s přihlédnutím k aktuální vlhkosti a vyzrálosti půdy tak, aby nedošlo k „zamazání“ osiva. Přímé setí do nezpracované půdy lze uplatnit v sušších podmínkách, na půdách, které se na jaře dobře prohřívají a osychají.
V každém případě by minimalizační technologie zpracování půdy neměly být používány nahodile, ale měly by být zakomponovány do uceleného systému pěstování plodin. Jen tak mohou přinést trvalý efekt.

Výsevky

Dalším aspektem zakládání porostů jsou používané výsevky. Doporučené výsevky pro jednotlivé výrobní oblasti jsou uvedeny v tabulce 3.
Ještě stále se v praxi můžeme setkat s tím, že výsevky nejsou stanovovány s ohledem na počet klíčivých semen, ale pouze odhadem váhového množství. Často se tak stává, že výsevky jsou zbytečně vysoké. Zvýšení výsevku, s výjimkou extrémně suchých ročníků, výnos prokazatelně nezvýší (graf 3), naopak porosty bývají spíše přehoustlé, čímž se zvyšuje riziko jejich polehnutí.
Zvýšení výsevku o 10 % (přibližně 0,5 MKS) doporučujeme pouze při setí po 15. dubnu a také pokud sejeme jarní ječmen po kukuřici (množství posklizňových zbytků na povrchu půdy a špatný fyzikální stav půdy negativně ovlivňují vzcházení).

Závěr

V příspěvku jsou zmíněny momenty, které, z hlediska pěstitelských postupů, mohou výrazně ovlivnit výnos a kvalitu ječmene jarního. Obojí, výnos i kvalita produkce, však stále zůstávají silně závislé na průběhu povětrnosti daného ročníku a podmínkách prostředí. I z toho, které úseky pěstitelských technologií jsou zde rozebírány, je patrné, že většina zásahů, kterými je může pěstitel ovlivňovat, souvisí s přípravou pozemků a zakládáním porostů nebo spadá do období před setím či těsně po něm (hnojení). Prvky potenciálního výnosu (počet odnoží, délka klasu, květní hrbolky) se u ječmene jarního zakládají v raných fázích růstu, především v průběhu odnožování. Zásahy během další vegetace jsou spíše opatřeními výnos ochraňujícími, než výnos zvyšujícími. Svými vlastnostmi je ječmen jarní plodinou indikující produkční kapacitu prostředí, úroveň hospodaření a stav zemědělského systému. Je-li tento systém narušen, zejména je-li poškozeno půdní prostředí, stěží můžeme očekávat vysoké výnosy.

Ing. Petr Míša,
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *