Netradiční plodiny lákají

S rozvojem ekologického zemědělství roste zájem o netradiční, maloobjemové, staré nebo alternativní plodiny. Na pole se tak vracejí některé odrůdy pšenice špaldy, na ekologických plochách jde zejména o ozimé formy, dále pšenice dvouzrnka i jednozrnka, ale také například přesívkové formy pšenice seté. Přestože jde o plodiny méně výnosné, pěstitele i spotřebitele lákají mnoha pozitivními vlastnostmi, mezi které lze zařadit například vysokou nutriční hodnotu, nenáročnost a zejména schopnost obejít se bez minerálních hnojiv a pesticidů.

Právě netradičním obilninám byla věnována již šestnáctá přehlídka polních pokusů na Pokusné stanici Katedry rostlinné výroby České zemědělské univerzity (ČZU) v Praze-Uhříněvsi. Jak upozornila doc. Ing. Ivana Capouchová, CSc., z ČZU, pojem netradiční obilniny není úplně správný. Řada z nich byla na našem území pěstována po staletí, ale postupně je vytlačovaly výnosnější druhy.

Bližší pohled na rod Triticum

Některé druhy maloobjemových obilnin rodu Triticum doc. Capouchová přiblížila posluchačům ve své přednášce. Mezi nejvýznamnější a nejrozšířenější obilniny v ekologickém zemědělství patří pšenice špalda. Na ekologických plochách se pěstuje na 1000 – 1200 ha převážně její ozimá forma. Ta je výnosnější, a proto se také intenzivněji šlechtí. Tato pšenice se hodí zejména pro produkci celozrnných výrobků.
Také obliba pšenice dvouzrnky stoupá, i když není zdaleka tak známá a rozšířená jako špalda. „Na základě dosavadních výsledků má pro využití v ekologickém zemědělství dvouzrnka značný potenciál,“ zdůraznila doc. Capouchová a dodala, že mezi dostupnými materiály se dají získat významné z hlediska jakosti i výnosů. Osevní plochy této plodiny nejsou velké. Ekologičtí farmáři ji v ČR pěstují na několika desítkách hektarů. Je vhodná zejména pro nekynuté a celozrnné výrobky.
Nejstarší kulturní pšenicí je jednozrnka. V porovnání se dvěma předešlými je velmi málo výnosná a problematická je i z hlediska kvality (méně vhodná pro pekařské využití). Může však sloužit jako zdroj odolnosti vůči některým chorobám pro zlepšení vlastností pšenice seté a tvrdé, vysvětlila doc. Capouchová.
Zájem ze strany ekologických zemědělců se zvyšuje také o přesívkové formy pšenice seté. V čem se tyto přesívkové formy liší od současných odrůd jarní pšenice? I na tuto otázku zazněla v Uhříněvsi odpověď. Přesívky jsou méně výnosné, ale jsou schopné dosahovat vysokých hodnot N-látek a lepku v zrnu. V porovnání se špaldou, dvouzrnkou i jednozrnkou mívají však horší zdravotní stav. Náchylnější jsou zejména vůči padlí travnímu, rzi plevové a pšeničné a listovým skvrnitostem.

Vlastnosti pšenice

Posluchači se také od doc. Capouchové dozvěděli informace o produkčních a jakostních parametrech vybraných genových zdrojů a genotypů výše zmíněných druhů obilnin, jejichž hodnocení probíhá v ekologickém systému na třech stanovištích (druhým rokem ve VÚRV Praha-Ruzyně a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, prvním rokem také na Pokusné stanici ČZU v Praze-Uhříněvsi).
Dosavadní výsledky jsou:
 ● počet klasů na metr čtvereční před sklizní je zpravidla nejvyšší u jednozrnky, nejnižší u špaldy,
 ● hodnoty hmotnosti tisíce zrn u špaldy a přesívek bývají obdobné, u dvouzrnky a zejména jednozrnky výrazně nižší,
 ● zmiňované obilniny dosahují vysokého obsahu N-látek v sušině zrna, nejvíce špalda (v průměru 17 % i více); vysokých hodnot (přibližně 13 – 14 %) však v uvedených pokusech dosáhly i současné kontrolní odrůdy pšenice seté,
 ● nejvyšších hodnot obsahu mokrého lepku v sušině zrna dosáhla opět pšenice špalda, některé materiály přesáhly i 50 %,
 ● číslo poklesu bylo u všech hodnocených druhů až extrémně vysoké (hodnoty přesáhly i 400 s),
 ● největším problémem, který odlišuje hodnocené druhy od současných, moderních odrůd pšenice seté, je horší pekařská kvalita lepku a nízké hodnoty sedimentačních testů. To zhoršuje možnosti pekařského zpracování. Platí to zejména pro jednozrnku a dvouzrnku; mezi dvouzrnkami se však vyskytovaly některé materiály, například česká odrůda Rudico, které byly v tomto znaku nadprůměrné. Hodnocené odrůdy pšenice špaldy a přesívky dosáhly lepších výsledků a našly se mezi nimi i materiály, které se blížily hodnotám sedimentačního testu kontrolních odrůd pšenice seté.

Technologie pěstování

Doc. Capouchová se věnovala dále hlavním zásadám pěstitelské technologie netradičních obilnin v ekologickém zemědělství. „Technologie je poměrně jednoduchá, obdobná pro všechny jarní druhy,“ vysvětlila. Důležité je zvolit vhodnou předplodinu, kterou mohou být například hrách, bob, jetel luční, vojtěška, řepka, okopaniny a z obilnin oves. Půdu tyto obilniny snáší i ulehlejší, mělčeji zpracovanou. Pluchaté druhy potřebují utuženější lůžko, aby během klíčení a vzcházení mohla k zrnu dobře vzlínat voda.
Ohledně termínu setí doporučila přednášející vysévat jarní druhy co nejdříve na jaře, ozimou špaldu od poloviny září do konce října. Výsevek se obvykle uvádí mezi 350 – 400 klíčivými obilkami na metr čtvereční, v horších podmínkách až 450 obilek/m2. Dříve se diskutovalo, zda vysévat u pluchaté pšenice celé klásky nebo vyloupaná zrna. „V současné době se přikláníme k výsevu celých pluchatých klásků, protože při loupání zrna se nevyhneme mechanickému mikropoškození, které vede ke zhoršené vzcházivosti,“ doplnila doc. Capouchová.
Regulaci plevelů netradičních obilnin zajišťuje především vláčení prutovými nebo síťovými branami. Protože se netradiční obilniny zpravidla vyznačují dobrým zdravotním stavem, odpadá regulace chorob a škůdců. Ochrana proti těmto škodlivým organismům spočívá především ve správném osevním postupu, uvedla doc. Capouchová. Zdravotní stav těchto obilnin mohli přítomní pěstitelé posoudit také na nedalekém poli. Porosty, na kterých byly zaseté odrůdy a genové zdroje pšenice špaldy, dvouzrnky a jednozrnky, byly zdravé včetně nejspodnějších listů. „Pouze u přesívek jsme zaznamenali výskyt padlí travního,“ upozornila doc. Capouchová.
Připomněla také, že pro mlynářské zpracování se tyto obilniny sklízí v plné zralosti. Pluchaté druhy je poté nutné loupat (pro potřeby osiva se skladují celé, neloupané klásky).

Otázka osiva

Každého ekologického zemědělce, který se rozhodne pro pěstování netradičních obilnin, jistě také zajímá, jaká je dostupnost osiv. Nejlépe se podle doc. Capouchové dostanou k certifikovanému osivu pěstitelé ozimé špaldy. K dispozici by měla být odrůda Rubiota (vznikla výběrem z genetických zdrojů genobanky VÚRV Praha-Ruzyně) a německá odrůda Ceralio. V uplynulých letech byly dostupné i další materiály, například Franckenkorn a Oberkulmer Rotkorn. Osivo jarní špaldy však momentálně není k dispozici, přestože je o něj mezi ekologickými zemědělci zájem.
Pro zemědělce, kteří se rozhodnou pěstovat pšenici dvouzrnku, by měla být dostupná odrůda Rudico, která vznikla pozitivním hromadným výběrem z T. dicoccon (Szeged), pocházející z kolekce genetických zdrojů ve VÚRV Praha-Ruzyně. Tam je vedeno i udržovací šlechtění této odrůdy, která je odolná vůči většině chorob. Jak uvedla doc. Capouchová, na tento druh dosahuje vysokého výnosu zrna a velmi dobré úrovně jakostních ukazatelů.
Dostupnost osiva přesívkových forem pšenice seté a pšenice jednozrnky je problematická a podle doc. Capouchové téměř nejsou k dispozici.

Dlouhodobé pokusy

Na další obilniny pěstované v systému ekologického zemědělství se zaměřil prof. Ing. Jiří Petr, DrSc., z ČZU Praha. Z tabulky produkce jednotlivých druhů v ČR, kterou posluchačům na úvod ukázal, jednoznačně vyplynulo, že mezi obilninami kraluje pšenice setá (7072 t). Na dalších příčkách se umístily oves (5602 t), žito (4962 t), pšenice špalda (4034 t), tritikale (2730 t), dále ječmen, kukuřice na zrno, pšenice tvrdá a pohanka.
Na Pokusné stanici v Uhříněvsi má pěstování a zkoušení obilnin dlouholetou tradici. Již šestnáctým rokem tam běží nepřetržité odrůdové pokusy s jarním ječmenem a ozimou pšenicí. Prof. Petr se s posluchači podělil o výsledky odrůdových zkoušek s obilninami v systému ekologického pěstování. U ozimé pšenice sledují v Uhříněvsi registrované odrůdy shodné s těmi, které procházejí odrůdovými zkušebnami v České republice. „Z výsledků pokusů vyplývá, že nejvýnosnější odrůdy v konvenčním zemědělství jsou také většinou nejvýnosnějšími v podmínkách ekologického zemědělství,“ sdělil prof. Petr. Mezi odrůdy ozimé pšenice v ekologickém zemědělství s nejvyšší výnosem se loni zařadily Bohemia (8,96 t), dále Etela, Manager, Orlando, Ludwig a Mulan.
Zajímavostí je, že ekologičtí farmáři dávají leckdy přednost jarní pšenici před ozimou. Vysvětlení je jednoduché. Přestože je ozimá pšenice výnosnější, velmi často nedosahuje potravinářské kvality a může mít problémy s přezimováním. Jak upozornil Dr. Ing. Pavel Horčička ze společnosti Selgen, a. s., pokud se jarní pšenice seje včas, může dosahovat výnosového potenciálu ozimé.
Jarní ječmen (průměrný výnos za sledované období 4,47 t/ha, kolísání výnosů 28 %) se na rozdíl od ozimé pšenice (6,42 t/ha, 17 %) vyznačuje nižším výnosem zrna s velkou variabilitou. Prof. Petr dále hovořil o ozimém žitě, u kterého doporučil pěstovat odrůdy populace (jsou přizpůsobivější méně úrodným podmínkám a osivo je levnější). Mezi nejvýnosnější v ekologickém zemědělství zařadil Dankowskie Nowe s 7,75 t/ha. Na závěr upozornil posluchače na nejlepší krmné obilí, tritikale. To obsahuje vyšší podíl rozpustných bílkovin, které jsou ve výživě příznivější než lepkové bílkoviny. Z odrůd, které v režimu ekologického zemědělství přesáhly výnos 8 t/ha, si pěstitelé mohou vybrat mezi Triamantem, SW Talentrem a Tulusem. Také o jarní tritikale stoupá zájem. Nejvýnosnější odrůdou je v tomto případě Dublet, doplnil prof. Petr.

Klíčové informace:
 Nejrozšířenější netradiční obilninou v ekologickém zemědělství je pšenice špalda, zájem se zvyšuje také o pšenici dvouzrnku a další.
 Problémem u těchto obilnin může být nedostatek osiva, zejména certifikovaného.
 Z dlouhodobých pokusů v Uhříněvsi vyplývá výnosová stabilita současných odrůd ozimé pšenice a citlivost jarního ječmene.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *