Na poli zaujaly netradiční plodiny

Žádná z akcí konaných během letošního léta se nemohla pochlubit přehlídkou tak pestré škály plodin jako polní den Výzkumného ústavu pícninářského, spol. s r. o., v Troubsku. K vidění tu byly mimo jiné pícninářské pokusy s různými druhy směsek, pokusy srovnávající široký sortiment odrůd víceletých pícnin, netradiční pícniny, obilniny a luskoviny, energetických plodiny či meziplodiny. Zájemci mohli shlédnout i pokusy s rostlinolékařkou tématikou věnované jak tradičním, tak i alternativním plodinám.

Jak uvedl na úvod setkání RNDr. Jan Hofbauer, CSc., zástupce pořadatelů akce, Výzkumný ústav pícninářský obhospodařuje asi 135 hektarů zemědělské půdy a většinu z toho představuje právě plocha pokusů, případně množení vlastních odrůd pícnin.

Obstojí i za sucha
Jedním z mnoha lákadel polního dne byla prohlídka parcelek netradičních plodin. A nešlo jen o pícní druhy, ale i o netradiční luskoviny či obilniny. Mgr. Tomáš Vymyslický upozornil mimo jiné na porosty hrachoru setého, vigny, cizrny beraní, černého hrachu, pšenice jednozrnky a dvouzrnky, černého ječmene, bezpluchého ovsa a dalších. Zrno těchto plodin má velmi zajímavé nutriční vlastnosti, a proto nachází své konzumenty především u stoupenců zdravé výživy. Zkoumání vlastností těchto plodin se věnují i odborníci například ve Výzkumném ústavu potravinářském. Tyto netradiční plodiny však mají i některé zajímavé agrotechnické vlastnosti. Především zmíněné luskoviny velice dobře odolávají suchu, neboť jejich domovinou je subsaharská Afrika.

Meziplodiny i alternativní pícniny
Kromě zmíněných plodin, jež by mohly najít uplatnění jako potraviny, byly v Troubsku k vidění i meziplodiny a netradiční pícní druhy.
Například svazence vratičolisté byl věnován poměrně rozsáhlý pokus srovnávající materiály jak z domácí genové banky, tak ze zahraničí. Jedním z cílů pokusu je podle slov Mgr. Heleny Markové najít tzv. klasifikátor, což v laické řeči znamení vytvoření systému hodnocení této plodiny a jejích odrůd.
Další ze zastoupených plodin určených rovněž na zelené hnojení byla světlice barvířská. Ta má však i další využití – například jako netradiční olejnina.
Z netradičních pícnin se představili čičorka pestrá, štírovník jednoletý, tolice dětelová, komonice bílá, sléz krmný, pískavice řecké seno a další.
Šťovík Uteuša či jestřabina východní byly prezentovány jako energetické plodiny.

Pícninářství v tradičním smyslu slova
Pokus, který podrobně představil Ing. Zdeněk Vorlíček, CSc., se jak sám řekl, věnoval pícninářství v tradičním smyslu slova. Porovnával totiž několik druhů pícních porostů. Kromě kontrolních jednodruhových porostů šlo o dvou až čtyřsložkové jetelotravní a vojtěškotravní směsky. Podle Ing. Vorlíčka je žádoucí, aby kvůli kvalitě sklizené píce pochopitelně převládali jeteloviny, avšak zastoupení trav je rovněž nezbytné kvůli zaplnění porostu, konzervovatelnosti, zavadání, obsahu cukru, chutnosti atd. Z trav vyzdvihl spíše pozdnější hybridy. Důvodem je, že pokud seč tzv. uteče, i travní komponenta zůstává mladá.
Ing. Vorlíček na základě zkušeností z prováděných pokusů doporučil současné zařazení vojtěšky i jetele lučního ve směskách. Vojtěška dá lepší výsledky v sušším a teplém období, kdy navíc poskytne i stín pro jetel, který pak účelně zaplní spodní část porostu. Pokud je dostatek vláhy, což se týká obvykle spíše první seče, pojistkou produkce je naopak jetel.
Ze sedmnácti prezentovaných variant za nejproduktivnější Ing. Vorlíček označil směsky vojtěška + jetel luční + travní hybrid Perseus (pří výsevku 10 + 6 + 2 kg/ha), či vojtěška + jetel luční + jetel plazivý + hybrid Perseus (9 + 6 + 2 + 2 kg/ha).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *