Mrazuvzdornost a přezimování řepky

Přezimování řepky zahrnuje období, kdy růstové a vývojové procesy rostlin jsou silně potlačeny (nikoliv zastaveny). Porosty jsou v té době vystaveny faktorům zimy, například mrazu, zaplavení, ledové vrstvě, dlouhotrvající sněhové pokrývce, které mohou způsobit poškození nebo usmrcení rostlin. Ze všech zimních stresů hraje v přezimování řepky dominantní roli mráz.

Jeho negativní působení se obvykle projeví na větších plochách. Odolnost rostlin vůči mrazu je i dobrým ukazatelem stavu přezimujících porostů.
Z rozborů stavu vyzimování ozimé řepky v posledních desetiletích (Vašák a kol. 2000) vyplývá, že negativní dopad na porosty řepky mají především dlouhé a mrazivé zimy, kterým předcházel krátký podzim (například zima 1995/96 s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou) a zimy s náhlými teplotními výkyvy z kladných do záporných teplot nižších než -18 či -20 oC, často bez sněhové pokrývky (například zima 1978/79).
Mrazuvzdornost řepky znamená schopnost rostlin překonat působení mrazů bez škodlivého poškození. Není to vlastnost stálá, ale během vegetace a zimy se mění. Vhodným kriteriem mrazuvzdornosti rostlin je zjištění letální kritické teploty, která způsobuje 50% usmrcení rostlin (LT50 = letální teplota). Čím je LT50 nižší, tím jsou rostliny určité odrůdy v porostu odolnější. Stanovuje se obvykle u rostlin odebraných z pole pomocí laboratorního mrazového testu v mrazicích zařízeních na specializovaném pracovišti Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. Při poklesu teplot v bezprostředním okolí rostlin pod hranici aktuální úrovně mrazuvzdornosti (zjištěnou u testovaných odrůd ozimé řepky v určitém období), dochází k jejich silnému poškození. Z měřených meteorologických prvků se nejvíce okolní stresové teplotě rostlin blíží teplota vypočítaná jako průměr mezi přízemní teplotou vzduchu a teplotou půdy v 5 cm. Teplota vzduchu měřená v meteorologické budce ve dvou metrech nezohledňuje případnou izolaci sněhové vrstvy a teplotní vliv půdy. Ochranný účinek sněhu proti přímému působení mrazu závisí především na vrstvě a kvalitě sněhu. Při -20 oC vzduchu může již vrstva 10 cm sněhu snížit působení mrazu v okolí rostlin na hodnotu -10 až -12 oC.

Dynamika mrazuvzdornosti během přezimování

Obvyklý průběh mrazuvzdornosti řepky v zimě vyjádřený pomocí hodnot letální teploty LT50 a uvedení hlavních faktorů, které ji mohou ovlivnit, ukazuje graf. Obecně lze rozlišit tři fáze průběhu mrazuvzdornosti: 1. Podzimní otužování, kdy odolnost rostlin vůči mrazu stoupá zejména v důsledku snižující se okolní teploty a zkracování délky dne. 2. Fáze udržení odolnosti, ve které v závislosti na vnějších a vnitřních faktorech může mrazuvzdornost řepky kolísat. 3. Ztráta odolnosti, kdy v důsledku obnovené vegetace v předjaří dochází k rychlému poklesu mrazuvzdornosti rostlin.
Konkrétní průběh mrazuvzdornosti řepky je v důsledku mnoha vnějších a vnitřních faktorů každou zimu odlišný a rovněž i délka jednotlivých fází se může lišit. Z vnějších, meteorogenních faktorů mají největší vliv na aktuální mrazuvzdornost řepky průběh a intenzita poklesu teplot vzduchu a půdy, vlhkost půdy, výška i doba působení sněhu a intenzita slunečního záření. Pro dobré otužení rostlin je nutný postupný pokles teploty, dostatek slunečního svitu na podzim a nepřemokřená půda. Podobně udržení odolnosti závisí na průběhu okolních teplot a vlhkostních poměrů v půdě. S oteplováním v předjaří a na jaře mrazuvzdornost rychle klesá.

Odolnost jednotlivých části rostlin

Vnitřní faktory, které ovlivňují odolnost řepky, se projevují především na úrovni růstových a vývojových procesů rostlin, kde je můžeme nejlépe sledovat. Všechny zásahy, jež ovlivňují nadměrný růst a pokračující vývoj rostlin do generativní fáze před nástupem zimy, působí negativně na úroveň odolnosti řepky. Přehoustlé porosty se slabými rostlinami, popřípadě i s protáhlým epikotylem, tzv.nohaté, bývají výrazně poškozeny již po prvním výskytu silnějších mrazů.
Odolnost jednotlivých částí rostlin řepky je rozdílná a rovněž se mění v průběhu zimy. Na počátku zimy mají nejvyšší odolnost vůči mrazu nejmladší listy (viz obrázek), včetně vrcholového pupenu, a odolnost kořenů postupně klesá s jejich sílou a hloubkou umístění v půdě. V předjaří, v případě zrychlené diferenciace vzrostného vrcholu, prudce klesá mrazuvzdornost této části rostliny. Poškození některých částí, například starších listů, nemusí mít negativní dopad na další růst a vývoj rostlin a představuje obvyklý jev v zimě. Naproti tomu poškození vegetačního vrcholu nebo části mezi hypokotylem a kořenem, tzv.krčku, může vést k redukci dalšího vývinu, výnosu či přímo k odumření rostlin. Těmto částem je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost během zimy.

Zimovzdornost a ochrana rostlin

Zimovzdornost řepky představuje odolnost rostlin vůči celému komplexu zimních stresů. Kromě mrazuvzdornosti jde o odolnost rostlin vůči dalším faktorům, jako jsou zaplavení chladnou vodou, uzavření v ledové vrstvě, zimní vysychání při silném větru nebo vyležení pod sněhem. Jejich rozsah a doba působení jsou v různých oblastech České republiky rozdílné a často se projevují jen na omezených plochách. Nepříznivé faktory zimy nepůsobí obvykle jednotlivě, ale v kombinaci a pokud přímo nevedou k poškození porostů, mohou vzájemně ovlivňovat citlivost rostlin na ostatní faktory a vždy vedou ke snížení mrazuvzdornosti rostlin. Proto sledování dynamiky mrazuvzdornosti řepky umožňuje i lépe charakterizovat celkovou odolnost porostů vůči vyzimování.
Z tohoto stručného výčtu vlivu rizikových faktorů zimy je vidět, že pěstitel může prakticky již od přípravy půdy pro setí a vlastního výsevku významně ovlivňovat růst rostlin a tvorbu porostu k zajištění vhodného stavu pro přezimování. Optimálnímu stavu na podzim nejlépe odpovídají rostliny s přízemní růžicí o šesti až deseti listech, s dobře vyvinutým kořenovým systém a hlavním kulovým kořenem o síle v krčku nejméně osm milimetrů (podle Vašáka a kolektivu, 2000). Nejlépe zimním faktorům odolávají dobře urostlé a zakořeněné porosty, u kterých je vegetační vrchol stonku ukryt v přízemní růžici listů. Nezanedbatelný je výběr vhodné odrůdy. V maloparcelkových pokusech jsme již dříve zjistili, že odrůdové rozdíly v odolnosti vůči mrazu se mohou výrazněji projevit především při nevhodných agrotechnických zásazích (například přehnojení dusíkem na podzim, hustém výsevu) a u zeslabených porostů.

Mrazuvzdornost odrůd

Schopnost vyvinout dostatečnou odolnost vůči mrazu během otužování rostlin patří mezi odrůdovou charakteristiku. V případě mírných zim jsou podmínky pro vývin odolnosti nižší a rozdíly mezi mrazuvzdorností odrůd jsou potom menší. Neznamená to ovšem, že odrůdy se mezi sebou neliší z hlediska potenciální odolnosti, ale že podmínky pro uplatnění jejich rozdílné odolnosti jsou nedostatečné. Jejich skutečnou odolnost můžeme porovnat v laboratorních podmínkách, které simulují vhodné prostředí pro indukci mrazuvzdornosti řepky. Takové hodnocení pravidelně provádíme na pracovišti v Ruzyně u souboru nových i povolených ozimých odrůd obilnin.
V poslední době jsme ve spolupráci s kolektivem Česká Řepka hodnotili mrazuvzdornost u některých odrůd a novošlechtění ozimé řepky. Výsledky testů ukazují na rozlišení nejméně čtyř skupin odrůd. První tvoří velmi odolné odrůdy Honk a Lirajet, které mohou dosahovat LT50 až -15 oC. Ve druhé skupině s dobrou odolností jsou odrůdy Slapská Stela, Odila, Capitol s odolností rostlin v zimě LT50 až -14 oC. U třetí skupiny s odrůdami Pronto, Valesca a Idol jsme zjistili odolnost LT50 do -13 oC. Poslední, nejméně odolné odrůdy Zorro, Apex, Orkan a Bristol dosahovaly LT50 do -12 oC. Potěšitelné je, že většina vybraných nových šlechtěnců českého původu patřila do prvních dvou skupin odolnosti vůči mrazu.

Naše poděkování patří kolektivu pracovníků šlechtitelské stanice Slapy u Tábora (Sempra Praha, a.s.) za poskytnutí rostlin odrůd ozimé řepky z jejich polních parcel.

RNDr.Ilja Prášil, CSc.
Ing. Pavla Prášilová,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Praha – Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *