Možnosti intenzifikace pěstování obilnin v ČR

Intenzifikace je obvykle chápána jako zvyšování zemědělské produkce na stejné ploše půdy dodatečnými vklady výrobních prostředků a práce. Při pěstování obilnin je spojována s aplikací vyšších dávek minerálních hnojiv (především dusíkatých), pesticidů a regulátorů růstu a dále s odrůdami, které jsou schopny vyšších vstupů efektivně využít.

Také při porovnávání situace u nás a v západoevropských zemích je intenzifikace obvykle vztahována pouze k úrovni vstupů do pěstebních technologií nebo k úrovni dosahovaných výnosů. Nejčastěji převažuje tzv. komoditní (vertikální) pohled bez, nebo pouze s částečnou vazbou na osevní postupy a agroekosystém. Vzhledem k současným ekonomickým možnostem většiny zemědělských podniků však představuje efektivní využívání jejich specifických stanovištních podmínek a zvyšování účinnosti vstupů (utilizace produkčních faktorů) využitím nových poznatků a technologií jednu z největších rezerv v intenzifikaci rostlinné produkce. Příspěvek je pokusem upozornit na tyto problémy a naznačit možnosti řešení.

Úroveň výnosů

Průměrné výnosy obilnin v České republice se v období od počátku sedmdesátých let až do roku 1990 příliš nelišily od trendů západních zemí, ale meziroční kolísání bylo vyšší. Od počátku devadesátých let však u nás dochází ke stagnaci při značné meziroční variabilitě výnosů prakticky u všech druhů drobnozrnných obilnin kromě kukuřice. Vyšší výnosy ozimých obilnin v letošním roce potvrzují omezené možnosti intenzifikace na celostátní úrovni a značnou závislost výnosů na průběhu počasí.
Rozdíly ve výnosových trendech obilnin v České republice a agrárně vyspělých západních zemích byly v poslední době publikovány v řadě odborných prací. Obvykle jsou používány jako dokumentace důsledku snížených vstupů, především snížených dávek minerálních hnojiv a pesticidů. Doprovodným jevem této situace v našem státě je zvyšování rozdílu mezi potenciálním výnosem obilnin (maximálním dosažitelným výnosem v daných podmínkách) a jeho realizací v praxi a naopak snižování tohoto rozdílu v agrárně vyspělých západních zemích.
V návaznosti na to je třeba uvést, že efektivnost využívání vstupů a výše výnosů obilnin závisí na agronomických a ekonomických možnostech pěstitelů, především na:
– rajonizaci pěstování podle půdně klimatických podmínek (produktivity stanoviště);
– struktuře pěstovaných plodin (jde o dostatek vhodných předplodin a také o to, aby zastoupení jednotlivých druhů obilnin odpovídalo stanovištním podmínkám a požadavkům trhu);
– odrůdách;
– používaných pěstebních technologiích, které jsou výsledkem odborné úrovně pěstitelů, funkčnosti technologického poradenství, úrovně vybavení mechanizací a operativního provádění pěstitelských opatření;
– agrární struktuře (velikosti podniků a honů);
– ekonomických podmínkách pro intenzifikaci (cenách vstupů, cenách zrna, dotacích, platební bilanci atd.).

Výběr druhů a jejich rajonizace

Půdně klimatické podmínky vytvářejí předpoklady nejen pro výnos zrna, ale také pro jeho kvalitu. Správná rajonizace je výchozím bodem pro zabezpečení ekonomicky efektivního pěstování. Tato koncepce je uplatňována především v agrárně vyspělých mimoevropských zemích (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland). I když jsou v těchto zemích obilniny pěstovány spíše s nižšími vstupy, vhodná rajonizace pěstování a využití moderních technologií umožňují vysokou efektivnost a rentabilitu vložených vstupů, a tím i konkurenceschopnost.
I přes vyšší dotace do zemědělství postupně probíhá přesun rostlinné výroby do vhodnějších půdně klimatických podmínek v různém měřítku také v západní Evropě. Nadprodukce obilnin v zemích EU tam však vedla k zavedení tzv. set aside, tj. vyčlenění určitých ploch polních plodin (až 15 %) mimo klasickou produkci bez zřetele na půdně klimatické podmínky. Toto opatření však snižuje efektivnost využívání produkčních faktorů (omezuje efektivní využívání půdy v produkčních oblastech).
Vhodnost oblastí pro pěstování hlavních druhů obilnin v ČR z hlediska kvality produkce byla v Zemědělském výzkumném ústavu Kroměříž, s.r.o., zpracována již na konci sedmdesátých let. V praxi nejsou tyto podklady příliš respektovány především v důsledku cenových relací zrna jednotlivých komodit. Cenové relace vyplývající z intervenčních pravidel nebo požadavků zpracovatelů snižují efektivnost využívání produkčních faktorů v několika směrech.
o I v méně vhodných podmínkách pěstují potravinářské odrůdy pšenice v naději na dosažení potravinářské kvality a vyšší tržní ceny. Potravinářské odrůdy tak zaujímají asi 70 % plochy, ale k potravinářským účelům se využívá pouze 25 – 30 % celkové produkce pšenice. Výsledkem je neefektivní nadprodukce potravinářské pšenice, která se projevuje zvýšenými náklady na pěstování potravinářské pšenice v méně příznivých podmínkách (nepotravinářské odrůdy obvykle dosahují při stejných vstupech vyšších výnosů) a nižší účinností krmivářských produktů vyráběných z potravinářských odrůd.
o Jsou snižovány plochy žita a ovsa na úkor pšenice a ječmene i v oblastech, kam tyto plodiny tradičně patří.
o Požadavek sladoven na výkup zrna pouze několika vybraných odrůd sladovnického ječmene, a to ve velkých partiích, vede k porušování zásad tvorby odrůdové skladby (v podnicích, které mají méně než 400 ha je obvykle nutné pěstovat jen jednu odrůdu) a také ke snížení efektivnosti využívaní produkčních faktorů při tvorbě výnosu (podobně jako u pšenice).
Tato opatření nevytvářejí základy pro efektivní intenzifikaci a ve svých důsledcích vedou ke značným ztrátám v národním hospodářství.

Struktura plodin a osevní postupy

Základy pro efektivní intenzifikaci vytváří také vhodná strukturální skladba plodin a dodržování zásad jejich střídání. Obecně je známé, že vhodná předplodina podstatně ovlivňuje výnos i kvalitu zrna.
V západoevropských zemích jsou při pěstování obilnin v produkčních oblastech na farmách specializovaných na rostlinnou produkci využívány úzké osevní sledy a často jsou pěstovány obilniny po sobě. Jak dokládají některé výzkumné práce, takové systémy mohou být z hlediska produkčních vlastností setrvalé. Vyžadují však vyšší úroveň vstupů, zpravidla ve formě minerálních hnojiv a pesticidů (například celková dávka dusíku k ozimé pšenici je mnohdy vyšší než 200 kg.ha-1 a ochrana proti biotickým škodlivým činitelům se provádí ve čtyřech až pěti aplikacích).
Také v Americe jsou v oblastech pěstování obilnin používány úzké osevní sledy. Úroveň vstupů i dosahované výnosy jsou však podstatně nižší než v západní Evropě a také nižší než v ČR. Ekonomická efektivnost vstupů však je v důsledku podmínek příznivých pro pěstování vysoká a zajišťuje vysokou konkurenční schopnost na světových trzích.
V důsledku nutnosti pěstování tržních plodin jen malý počet podniků v České republice v současné době uplatňuje pevné osevní postupy. I když je v praxi snaha v rámci možností dodržovat zásady střídání plodin, mnohdy jsou obilniny pěstovány po sobě nebo zařazovány po méně vhodných předplodinách. Na kompenzaci negativních jevů vyvolaných nevhodným střídáním plodin vyššími dávkami průmyslových hnojiv a pesticidů však u nás nemají ve většině zemědělských podniků dostatek finančních prostředků.
Západoevropské a americké způsoby hospodaření jsou v našich podmínkách obtížně aplikovatelné, na západoevropský nemáme dostatek prostředků na vstupy zabezpečující vysokou intenzitu a na americký zase dostatek vhodných podmínek (půdy) pro levnou produkci obilnin. Intenzifikace zajišťující konkurenceschopnost proto musí být u nás více než jinde postavena na dodržování agronomicky správných postupů počínaje vhodnou strukturou plodin, přes optimalizaci pěstebních technologií až po volbu pro ně vhodných odrůd. Je také důležité si uvědomit, že proměnlivost počasí snižuje účinnost vysokých vstupů. S jejich klesající utilizací do výsledné produkce rostou ekologická rizika. Pro každou oblast je tedy třeba hledat optimální systémy zemědělské produkce.

Odrůdy a osivo

V posledních letech byly mírné zimy a průběh povětrnostních podmínek vyhovoval vysoce produktivním západoevropským odrůdám šlechtěným pro podmínky intenzivního hospodaření. To logicky vede ke zvyšování jejich podílu v našem sortimentu. Západoevropské odrůdy mají vesměs nižší zimovzdornost, a protože jsou vytvářeny pro humidnější klima, mají pro naše podmínky mnohdy nevhodně kombinovanou odolnost proti houbovým chorobám. Při jejich rozšiřování v praxi se zvyšuje riziko vymrzání porostů ozimů nebo nižších výnosů v důsledků sucha, popřípadě problémů s ochranou porostů.
V souvislosti s rozšiřováním západoevropských odrůd se zvýrazňuje potřeba provázání vztahu mezi produkční schopností genotypu a jeho adaptací na dané zemědělské prostředí. Lze tak zvýšit odrůdovou odezvu na příznivé podmínky. Vzhledem k současné nízké úrovni vstupů mohou přinášet větší ekonomické efekty odrůdy ekostabilní než intenzivní.
Při zvyšování a realizaci výnosového potenciálu jsou rezervy ve spolupráci šlechtění s agrotechnikou. Měly by být vytvářeny odrůdy s optimální odezvou na různé úrovně vstupů, ale i na různé způsoby agrotechniky (například zakládání porostů do nezpracované půdy). Při současné liberalizaci zkoušení odrůd obvykle ještě není v době registrace k dispozici dostatek potřebných informací o jejich hospodářsky významných agrobiologických zvláštnostech. Do polních pokusů pro ověřování registrovaných odrůd (ORO) prováděných pod metodickým vedením Odboru odrůdového zkušebnictví ÚKZÚZ není z důvodu značné finanční náročnosti hodnocení některých významných hospodářských vlastností nově registrovaných odrůd zařazeno. Efektivní využívání odrůd podle jejich agrobiologických zvláštností je tak jednou z důležitých rezerv intenzifikace pěstování obilnin. V agrárně vyspělých západních zemích jsou za tímto účelem prováděny rozsáhlé regionálně specifické polní pokusy typu „ORO“ hrazené svazy pěstitelů nebo zpracovatelů. U nás se tento systém hodnocení odrůd u obilnin zatím nepodařilo zavést.
Další významnou rezervou v efektivní intenzifikaci pěstování obilnin je využívání kvalitního osiva. Obměna osiv se v současné době pohybuje na úrovni asi 40 % (před rokem 1990 to bylo 100 %). Ke zvýšení odbytu uznávaného osiva i k vyšší obměně osiva v praxi napomohla dotace exportu sladu v roce 2000, podmíněná použitím certifikovaného osiva. Ke zvýšení obměny osiva pravděpodobně povede zavedení nového zákona na ochranu šlechtitelských práv, který vytvoří prostor pro výběr licenčních poplatků z tzv. farmářských osiv. Vlastní realizace výběru těchto licencí však asi nebude okamžitá a vyžádá si několikaleté období.

Pěstební technologie

Pěstební technologie je soubor opatření optimalizovaných („šitých na míru“) pro dané regionální agroekologické podmínky v závislosti na průběhu počasí, který podstatně ovlivňuje realizaci biologického potenciálu odrůd.
Způsoby hospodaření v České republice jsou obvykle porovnávány s agrárně vyspělými zeměmi EU, USA, popřípadě Kanadou. Z těchto zemí jsou do ČR také dováženy stroje používané při pěstování obilnin. Pro jejich efektivní výběr a využití je třeba dobře posoudit vhodnost do našich podmínek. Týká se to především zpracování půdy a zakládání porostů. Vysoce efektivní technologie při intenzitě hospodaření odpovídající výnosům kolem 3 t.ha-1 již nemusí být stejně efektivní při výnosech přes 6 t.ha-1 a naopak.
Na rozdíl od západoevropských zemí se u nás (relativně veliké zemědělské podniky i jednotlivé hony) poměrně rychle rozšiřují minimalizační technologie zpracování půdy, které umožnily vyřešit zakládání porostů v agrotechnických termínech ve složitých podmínkách transformujících se zemědělských podniků. O jejich využívání obvykle více rozhodovaly pracovní výkony než některé agronomické dopady (kromě vyšších nároků na regulaci plevelů herbicidy například nevhodnost pro humidní podmínky nebo problémy s posklizňovými zbytky při vyšších výnosech předplodin, stratifikace a pomalejší uvolňování živin, především dusíku a další). Využití předností těchto technologií v širší míře však brání současná nízká úroveň minerálního i organického hnojení, která nás řadí mezi státy s nejnižší úrovní výživy rostlin v Evropě. Při nízkých dávkách živin umožňuje hlubší zpracování půdy a orba jejich mobilizaci v půdě a je také efektivním opatřením mechanického charakteru proti plevelům. Přechod na minimalizaci je vždy třeba zvažovat v rámci celého systému hospodaření.
Naše republika se nachází na rozhraní kontinentálního klimatu (převládajícího v oblastech pěstování obilnin v USA) a přímořského klimatu (převládajícího v produkčních oblastech západní Evropy). Mnohem variabilnější povětrnostní podmínky kladou větší nároky na diagnostiku a pružnost (operativnost) při provádění pěstitelských opatření. Ročníkové modifikace pěstebních technologií proto představují jednu z největších intenzifikačních rezerv v efektivním využívání produkčních faktorů a biologického potenciálu odrůd.
Důležitá je také organizace práce. Pokud nejsou jednotlivá agrotechnická opatření prováděna v optimálních termínech, využitelnost vstupů se snižuje. V praxi se ne vždy daří tento přístup plně uplatňovat. Rezervy jsou především v kvalitní ochraně porostů. Hlavními problémy pěstitelů jsou správná a včasná identifikace škodlivých činitelů a také včasnost uskutečnění potřebných zásahů.
Dobré výsledky dosahované v posledních letech při mezinárodním porovnávání pěstebních technologií ozimé pšenice na DLG-Feldtage v Německu a zkušenosti z technologického poradenství prováděného pracovníky Zemědělského výzkumného ústavu ukazují, že optimalizace technologií v našich podmínkách není ani tak problémem nedostatku znalostí a informovanosti jako nedostatku financí.

Precizní zemědělství

Precizní zemědělství překonává paradigma homogenity podmínek na pozemcích (polích) dříve široce uplatňované v rostlinné produkci. Výzkumná komunita, výrobci zemědělské techniky a také mnozí pěstitelé proto očekávají od využívání metod precizního zemědělství potenciální přínos ve zvýšení ekonomické efektivnosti vkladů a ve snížení negativních dopadů na životní prostředí. V odborném tisku již bylo o precizním zemědělství mnoho napsáno. Většina publikovaných výsledků analýz indikuje rozsáhlou nekontrolovatelnou variabilitu v rámci pozemků i značné rozdíly v dynamice procesů ovlivňujících výnos a kvalitu produkce. Problémem není malý dosažitelný přínos, ale spíše schopnost jej dosáhnout.
Jde o obecný jev v historii technologického vývoje. Při zavádění informačních technologií v zemědělství mohou vznikat speciální krátkodobé problémy. Z dlouhodobého pohledu je ale obtížné si představit, že budou výhody precizního zemědělství ignorovány. Komparativní výhodu má ten, kdo provede potřebné změny a zavede nové technologie dříve. Tyto trendy se u nás podařilo zachytit a metody precizního zemědělství (především tvorba map heterogenity pozemků, diferencovaná aplikace živin a výnosové mapy) jsou v České republice využívány na plochách porovnatelných se západoevropskými zeměmi.

Velikost podniku

Větší velikost zemědělských podniků je obvykle uváděna jako výhoda ekonomického charakteru amerického a také našeho zemědělství v porovnání se západoevropským. Zajímavé jsou z tohoto hlediska německé výsledky analýz efektivnosti pěstování obilnin na farmách zařazených podle velikosti od 50 do 400 ha a více do pěti skupin. V průměru všech podniků tvořily největší položku pracovní náklady (54 %), dále náklady na opatření zvyšující výnos (29 %), režie (10 %) a nájemné (6 %). Mzda přitom představovala asi 450 DM.ha-1 a práce strojů asi 600 DM.ha-1. Efekt velikosti podniku představoval úsporu pracovních nákladů až 200 DM.ha-1. Zvyšování velikosti farem je proto v západní Evropě považováno za velkou šanci umožňující snižování nákladů.
Velikost podniku sama o sobě však ještě negarantuje nákladově příznivou produkci. Po určitém zvýšení (nad 400 ha) narůstá význam schopnosti (managementu) velký podnik řídit. Toto zjištění má v podmínkách naší agrární struktury velký význam, neboť kolem 65 % zemědělské půdy je obhospodařováno podniky s výměrou větší než 500 ha. Důležitost správného řízení potvrzují výsledky průběhu transformace. V současné době již často existují značné rozdíly v ekonomické situaci zemědělských podniků hospodařících v porovnatelných půdně klimatických podmínkách.

Závěr

Agrárně vyspělé západoevropské země jsou charakteristické vysokou intenzitou hospodaření a vysokými výnosy obilnin. Pěstování drobnozrnných obilnin v USA a Kanadě je postaveno na racionálním využívaní půdně klimatických podmínek a moderních technologií, které jim zajišťuje vysokou schopnost konkurence na světových trzích, i když výnosy dosahují zhruba jedné třetiny výnosů v západní Evropě a asi 60 % výnosů v ČR. Na těchto rozdílech se podílejí odlišné půdně klimatické podmínky, odlišná historie vývoje zemědělství a venkova a z ní vyplývající agrární struktura, agrární politika, úroveň i systém dotací.
V našich podmínkách agronomická praxe mnohdy zápasí s problémy odpovídajícími úrovni hospodaření před více než patnácti lety. Intenzifikaci vyššími vstupy do pěstebních technologií, a tím eliminaci nepříznivých vlivů počasí, biotických škodlivých činitelů a nevhodné struktury plodin, si mohou dovolit poměrně v málo zemědělských podnicích. Pro efektivní pěstování obilnin je proto výhodné využívat východisek zaměřených na zvýšení účinnosti pěstitelských opatření a vstupů. Jde především o:
– vytvoření systémů rostlinné produkce s vyváženou strukturou plodin a pěstování vhodných předplodin;
– v návaznosti na to využití vhodných technologií zakládání porostů;
– rozvoj a uplatňování diagnostiky, agrobiologické kontroly a operativní aplikace agrochemikálií;
– prohloubení diverzifikace druhové skladby a intenzity pěstování obilnin a modifikací produkčních systémů podle půdně klimatických podmínek; zatímco v precizním zemědělství byl princip dosažení vyšší efektivnosti hospodaření využíváním heterogenity pozemků obecně přijat, jeho využívání na vyšší úrovni (zemědělského podniku nebo regionu) zatím není přisuzován odpovídající význam;
– dotace na nákup certifikovaného osiva, které mohou být levným a přitom efektivním nástrojem při omezených zdrojích státního rozpočtu, kdy nelze našim zemědělcům poskytnout podmínky porovnatelné s EU.
Aby zemědělci mohli vkládat prostředky do zvyšování úrovně hospodaření, je třeba vytvořit předpoklady k jejich získání. Při pěstování obilnin to jsou především:
– vymahatelnost práva, tj. včasné úhrady pohledávek za prodanou produkci;
– započítání spotřebovaných živin do ceny zrna, aby nedocházelo k hospodaření na dluh;
– změny intervenčních pravidel stimulující praxi k využívání hospodárnější strukturální skladby plodin a odrůd.

Doc. Ing. Jan Křen, CSc.,
Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita v Brně,
Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *