Modernizace posklizňového ošetření

Posklizňové ošetření zrnin představuje u tržních zrnin koncovku produkčního cyklu, na které do značné míry závisí celá rentabilita dané rostlinné výroby. Z ohledem na to, že zrniny tvoří v rámci celé rostlinné výroby více jak dvě třetiny tržeb, je třeba posklizňovému ošetření věnovat pozornost. Pro charakter techniky pro tuto oblast , kde jednotlivé stroje jako jsou čističky, sušičky, zásobníky, dopravníky atd. jsou stacionární a instalují se do staveb, není v současné době investičního podvázání zemědělství jako celku možné řešit tuto oblast „z gruntu“, t.j. výstavbou nové posklizňové linky. Ve většině podniků rostlinné výroby však je možné navázat na stávající objekty, na dosavadní řešení a dosáhnout cíle méně nákladnou modernizaci. Pro modernizaci je však potřeba uplatnit správně vždy zcela individuální řešení.

Úsek příjmu, čištění a manipulace v posklizňových linkách souvisí z hlediska kvality především s vnější kvalitou obilovin, tedy s čistotou a mechanickým poškozením. Z hlediska vnitřní kvality skýtají největší rizika dočasné akumulační skládky před zpracováním. Je-li takto na hromadách akumulován vlhký nebo i jen málo vhký materiál ale po delší dobu, dochází ke ztrátám na vnitřní kvalitě v důsledku efektu samozáhřervu. Zvlášť rizikové jsou akumulační skládky u olejnin jako je řepka a slunečnice. U skládek kukuřice vzniká nebezpečí rozvoje mykotoxinů , rozvoje plísní a bichemických změn, včetně kvašení. Relativně nejméně náchylné jsou obiloviny, pokud jejich vlhkost nepřekročí 16 %.
Manipulace
Manipulace obecně je zdrojem mechanického poškození. Pásové dopravníky jsou nejšetrnějším principem pro horizontální dopravu. Riziko mechanického poškození u korečkových elevátorů existuje jen v případech provozu „naprázdno“. Minimum poškození vykazují hrabičkové dopravníky s gumovými unášeči. které se nyní začínají zavádět pro horizontální i vertikální dopravu. Šnekové dopravníky jsou zdrojem poškození, především pro ječmeny, kde ulamují klíčky. Ve výkonných linkách se používají redlery dochází k malému poškození jsou-li provozovány při plném zatížení. Naopak při provozu „naprázdno“ je poškozování vysoké.
Čištění
Operace čištění je z minulosti dobře techniky zajištěna – opírá se o dobré čističky řady K-523, K-525, K-527 a K-545 a K 547, výrobce Petkus. Pro své dobré parametry i ve vzduchovém čištění vyhovují tyto předčističky především pro prvovýrobu, kde se přijímá materiál přímo od sklízecích mlátiček. Pro podniky služeb a pro podniky v aridních oblastech (na suchý a celkem čistý materiál) vyhovují i dosavadní čističky TMS řady ASP. Kvalita operace je i do budoucna dána především dostatečným počtem rozměrů sít pro přizpůsobení parametrů výsledného produktu – účelu dalšího použití a situaci daného roku. Úroveň operace čištění je z hlediska tržní realizace velmi významná.
Další posklizňová ošetření
Posklizňové ošetření se komplikuje vlhkostí zrna. Pouze v aridních oblastech naší země jde trvale počítat se sklizní suchých obilovin. Všude jinde je nezbytné efektivní výrobu obilovin pojistit konzervačním zásahem. Výběr způsobu konzervace musí vycházet z místních podmínek daného podniku.
Ventilace
Aktivní ventilace patří k tradičním metodám konzervace vlhkého zrna. Tato metoda díky vyššímu zásobení násypu zrna větracím vzduchem – na úrovni 15 m3/h na 1 t zrna, je schopná udržovat zrno blízko teplotě větracího vzduchu, nepřipustit rozvoj samozáhřevu, nepřipustit nárůst teploty násypu zrna a tak udržet i vlhký materiál ve stabilizovaném stavu po dobu posklizňového dozrávání, tedy asi po dobu dvou měsíců. Během takto dlouhé doby se prouděním vzduchu uskladněné zrno i vysuší. Pak nastupují nízké venkovní teploty a zrno si podrží výchozí kvalitu bez větrání, popřípadě s občasným provětráním.

Ještě vyšší zásobení násypu zrna větraným vzduchem na úrovni 20 m3 na 1 t zrna a více zajistí i účinné vysušení a to intenzivním porušováním rovnováhy mezi vlhkosti zrna a vlhkosti vzduchu v mezizrnovém prostoru. Důležité je dosažení rovnoměrnosti proudění vzduchu ve vrstvě Z toho důvodu se nejlepších efektů dosahuje ve skladovacích prostorách silového typu. Pro tuto metodu vyhovují z hlediska zajištění dostatečného množství při stoupajícím odporu vrstvy zrna již jen radiální ventilátory, středotlaké nebo i vysokotlaké. Metoda je použitelná do vlhkosti 18 %, za dobrých podmínek (čisté zrno, nízké okolní teploty) až do 19% vlhkosti zrna.
Výhodou metody je stabilizace obilovin jejich poměrně rychlým vysušením. Vybavení automatickou regulací je nutností, protože se jedná o náročný, intenzivní proces, který by bez kontroly mohl selhat.
Chemická konzervace
Konzervace chemická má při správném dávkování spolehlivé účinky do vlhkosti 20 – 22%, její aplikace je jednoduchá a vyžaduje pouze jednoduchý aplikátor a skladový prostor, odolný kyselinám (nejsou vhodné kovové sklady). Avšak jedná se o vůbec nejnákladnější metodu konzervace. Její podstatnou nevýhodou je ponechání zrna ve vlhkém stavu a tedy omezené možnosti použití takto konzervovaného zrna. Uplatnění chemické konzervace např.přípravkem Schaumasil má pevné místo především jako vhodné technologické opatření na zlepšení výživné hodnoty suchých zrnin. Uplatnění kyselin pro samotnou konzervaci vlhkého zrna opět ustupuje do pozadí.
Konzervace inertním plynem
Konzervace v hermeticky uzavřeném sile využívá dýchání zrna k zaplnění mezizrnového prostoru kysličníkem uhličitým, který blokuje rozvoj mikroflóry i dýchání. Modifikace pak využívá i plnění hermeticky uzavřené věže inertním plynem, např. dusíkem, pro vyšší intenzitu spolehlivost tohoto principu konzervace. Zrno je teplotně i biologicky stabilizováno ve vlhkém stavu. U této metody zůstává nevýhoda udržování zrna ve vlhkém stavu. Uplatnění této konzervační metody lze do budoucna předpokládat pouze jako součást investičně náročných specializovaných výrobních celků, např. velkovýkrmen s výkrmem kašovitými krmnými směsmi. Metoda není použitelná pro prvovýrobu jako běžná konzervační metoda.
Konzervace sušením
Sušení zrnin je energeticky náročný proces.Jako u všech tepelných spotřebičů je třeba využívat pouze moderní techniku s nižší spotřebou energie. Rozdíl ve spotřebě staré a nové sušičky zaplatí mnohem kratší inovační cykly, než tomu bylo dříve. Sušičky nové generace, s novými pracovními orgány, mají podstatně nižší spotřebu energie a to jen 20% až 25 % z doposud obvyklé spotřeby elektrické energie a asi 75 % až 85% z doposud obvyklé spotřeby topného media. Např. moderní sušička GDB-TN 2/6 s výkonností 40 t/h, vybavena pneumatickým mžikovým vyprazdňováním, hladkou duralovou vestavbou věže, isolacemi, řídicím počítačem s automatickou regulací dosahuje měrné spotřeby tepla pod 3.800 kJ/kg odpařené vody. Úplné vlastní náklady sušení se tak dostávají u plynu na hladinu 15 Kč na 1 t%, u ELTO na hladinu 20 Kč na 1t%. Tento zásadní moment vrací technologii sušení zpět do praxe jako nezbytnou součást produkce kukuřice, slunečnice a řepky a jako zajišťovací opatření pro stabilní produkci obilovin vysoké jakosti.
V kukuřičných oblastech, kde doposud posklizňové linky nebyly a na druhé straně se zde nyní rozšiřuje pěstování kukuřice, je vhodné využívat mobilní dávkové sušičky. Způsob provozu je možný jedním ze čtyř modelů aplikace:
– plnění sušičky čelním nakladačem z hromad pod širým nebem a vyprázdnění sušičky přímo na povozy
– plnění čelním nakladačem a odsun suchého zrna dopravníkem do haly
– plnění z korby nákladního auta s využitím nájezdové rampy, odsun do haly
– plnění i vyprazdňování korečkovými elevátory jednoduché manipulační linky
Vzorové řešení s mobilní sušičkou bez posklizňové linky na obrázku zahrnuje sušičku MUF 140, plynovou přípojku a zpevněnou, popř, krytou plochu pro zásobu mokré kukuřice. Vzorové řešení, které je představeno na obrázku bylo s úspěchem realizováno na farmě Slepotice, okr. Pardubice.
Aplikace dávkového sušení kukuřice je výhodná také jako doplněk kontinuálního sušení, které je vhodné pro řepku a obilí. Dávkové sušení má menší nároky na vybavení posklizňové linky. S výhodou je možno využít nového prvku v dopravě – zalomeného řetězového dopravníku ve spojení s počítačovým řízením spádové dopravy, což umožní zjednodušení manipulace a snížení nákladů na instalaci..
Metoda aplikace je patrná z obrázku. Jednoduchou posklizňovou linku s příjmem a čističkou lze modernizovat jednoduchým přiřazením sušičky pomoci jediného dopravníku. Může odebírat vlhký materiál ze zásobníku linky, plnit sušičku a současně i dopravovat usušené zrno buď do expedičních zásobníků nebo k uskladnění do skladů. Linka tak může čistit a překládat obiloviny, popř. suchou řepku a na podzim se stejná linka využije pro energeticky výhodné dávkové sušení pouhou změnou programu řídícího počítače. Vzorové řešení podle našeho návrhu bylo aplikováno pro moderní linku v podniku Rostěnice, a.s., okr. Vyškov, v 1.zemědělské a. s. Chorušice, okr. Mělník, v ZOD Nivnice, AGD Vrbovec, ZD Výčapy u Třebíče.
Produkce zrnin
Záměr na produkci zrnin je podnikatelským záměrem a měl by respektovat následující doporučení pro modernizaci operace posklizňového ošetření:
– způsob řešení koncovky produkčního cyklu určí dominantní zrnina a ostatní se jí v technologickém postupu přizpůsobí
– při finalizaci cestou masa nebo mléka lze volit i postupy, pracující s konzervačními metodami, ponechávajícími zrno vlhké. Při finalizaci zrna je pro stabilitu podnikatelské perspektivy nutno zvolit sušení
– při produkci choulostivých zvířat a mláďat je nutné zvolit nejdokonalejší konzervační metodu, tj. sušení
– stav současného vybavení a jeho vlastnictví by měly rozhodnout o tom, zda se bude řešit modernizace stávajícího vybavení nebo se vyplatí stavba nová, nebo zda bude výhodnější řešit posklizňové ošetření mobilními stroji, popřípadě zda se využije služeb
– v podmínkách kukuřičné oblasti je velmi aktuální produkce merkantilní kukuřice (zatím se značné objemy dováží) a protože stávající vybavení pro posklizňové ošetření je obvykle minimální nebo žádné, je vhodné použít jen mobilní dávkovou sušičku
– v podmínkách řepařské oblasti, kde vedle menšího podílu kukuřice je značná produkce řepky, je třeba volit mobilní sušičku, ale v kontinuálním provedení, popř. modernizovat stávající linku a instalovat stacionární sušičku
– v podmínkách bramborářské oblasti, bez lukrativních zrnin jako kukuřice a slunečnice, volit modernizaci posklizňové linky malou a úspornou sušičkou
– v podhorských oblastech výsledky ekonomických propočtů zřejmě instalaci sušičky nepodpoří
– sušička je energetický spotřebič a je třeba volit spíše menší, ale naplno využívaný typ
– u stávajícího vybavení je nutno provést analýzu, zda je vůbec ekonomické provozovat stávající sušičku, která je morálně zastaralá. Nová sušička s podstatně nižší spotřebou energie je vysoce rentabilní a může se zaplatit už v prvním roce pořízení.
Ing. Rudolf Pawlica, CSc
VÚZT Praha – Ruzyně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *