Místo biopotravin pastva zvířat

V roce 2006 se v České republice hospodařilo ekologicky na šesti a půl procentech celkové výměry zemědělské půdy. Oproti roku předchozímu tato plocha zaznamenala mírný nárůst. Slabinou českého ekozemědělství je však velmi nízký podíl zornění, neboť většina ekofarem se zabývá spíše pastevním chovem masného skotu nebo ovcí, než obděláváním půdy a produkcí biopotravin.

Ekologické zemědělství se ve světě stává stále více podporovanou strategií vedoucí k udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí na Zemi a je přitom nejrychleji rostoucím agrárním sektorem. Ekohospodářství se stalo běžnou součástí agrárního sektoru také v České republice. V minulém roce činil podíl zemědělské půdy v systému ekologického obhospodařování šest a půl procenta a na našem území působilo 912 ekofarem. Výraznou slabinou českého ekologického zemědělství je však struktura půdního fondu, neboť většina podniků, které vstoupily do EZ jsou podniky s pastevním chovem skotu bez orné půdy. Její podíl v rámci EZ představuje pouhých 8,4 %. Podle Ing. Romana Rozsypala, CSc. z Ústavu zemědělských a potravinářských informací Praha, je příčinou nízkého zornění nevhodně cílená struktura podpory, která nemotivuje zemědělce k tomu, aby půdu v biologickém zemědělství obdělávali a produkovali ekologické potraviny. „Přestože jsou dotace na ornou půdu v EZ vyšší než na trvalé travní porosty, na zornění půdy se to bohužel neprojevuje,“ uvedl. Kromě toho za neuspokojivý vývoj EZ u nás mohou i nedořešené majetkoprávní vztahy a neuspokojivá úroveň poradenského a informačního servisu spolu s absencí cíleného výzkumu a služeb,“ sdělil Rozsypal ve své přednášce, kterou si mohli poslechnout účastníci kurzu Základy ekologického zemědělství, jež proběhl v polovině minulého prosince v Náměšti nad Oslavou. Na jeho organizaci se podílela Agentura Zera, která je partnerem projektu Spolku poradců v ekologickém zemědělství ČR Epos. Ten má za cíl vytvořit síť informačních center Agro-envi-info zaměřených na agroenvironmentální programy v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina. Centra mají poskytovat poradenský a vzdělávací servis zejména zemědělským podnikatelům, ale také široké veřejnosti.
Zájem o ekologické zemědělství je nižší
Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství ČR se po významném rozvoji na konci devadesátých let nyní zpomalil. Například v roce 1990 byly na našem území pouze tři ekopodniky, avšak o rok později jich zde působilo už 132. Významnější nárůst subjektů se zájmem o ekologii byl zaznamenán po roce 1998. Od té doby až do roku 2003 přibývalo zhruba 100 podniků ročně. V posledních třech letech se ovšem zájem o toto odvětví snížil a farem přibylo podstatně méně. V současnosti je výměra zemědělské půdy v EZ 275 tisíc hektarů, což představuje 6,5 % výměry zemědělské půdy ČR. Z toho 82,2 procent představují trvalé travní porosty a jen 8,4 procenta tvoří půda orná. Sady a vinice jsou v zastoupení 0,3 procent a 9,1 procent tvoří ostatní plochy. Podle Akčního plánu rozvoje ekologického zemědělství v ČR, který vláda ČR přijala v březnu 2004, by však do roku 2010 měl podíl zemědělské půdy v ČR v systému ekologického hospodaření dosáhnout desíti procent.
Podle informací Ing. Rozsypala je největší podíl půdy v biologickém zemědělství v Lichtenštejnsku, kde se takto obdělává přes 25 procent celkové výměry zemědělské půdy . V pořadí druhé je Rakousko kde je v ekologickém zemědělství asi 14 procent celkové výměry. Za ním následuje Švýcarsko s jedenácti procenty. Česká republika se řadí na sedmé místo.

Biopotraviny z dovozu
Biopotraviny jsou u nás v nabídce většiny prodejních řetězců a jsou běžnou součástí sortimentu prodejen „zdravé výživy“. Jak prohlásil Ing. Rozsypal, obrat na trhu biopotravin se pravidelně zvyšuje. V roce 2004 vzrostl o 30 % a dosáhl 240 miliard korun a o rok později dosáhl dokonce 350 milionu korun. Nárůst spotřeby biopotravin v letech 2004 až 2006 je ovšem kryt převážně dovozem. „Výroba biopotravin je dlouhodobě slabým článkem českého ekologického zemědělství, což má řadu příčin. Náš trh je příliš malý na to, aby přilákal velké zpracovatele. Výjimkou jsou mlékárny Olma a Polabské mlékárny, které se ovšem potýkají s nedostatkem suroviny. Drobní zpracovatelé zase nemají dostatek financí na potřebné investice, neboť zákonné normy jsou velice přísné a přístup odpovědných úřadů k jejich technickému naplnění – ve srovnání s praxí například v sousedním Rakousku či Německu – je velmi ortodoxní. Dotace na faremní zpracování a odbyt vlastní produkce nejsou využívány. Příčinou je malá atraktivnost nebo obtížná dostupnost, respektive nedostupnost dotací, jelikož nastavení bodovacích kritérií znevýhodnilo malé podniky. Vyplácení dotace až po realizaci investice, obtížné získávání úvěru a vzhledem k obratu a ziskovosti nereálné doby splatnosti úvěru pak prakticky znemožňují rozvoj faremního zpracování,“ shrnul Ing. Rozsypal.
Přestože je zájem domácností o biopotraviny z většiny uspokojován dovozem, sortiment nabízeného zboží je stále dosti úzký. Podle Ing. Rozsypala na našem trhu citelně chybí ekologicky pěstovaná zelenina, ovoce, vepřové a drůbeží maso, vejce, pekárenské, mléčné a masné výrobky, konzervovaná zelenina, ovoce a nápoje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *