Má čirok budoucnost jako energetická plodina – ano, nebo ne?

Ing. Sergej Usťak, CSc.

Ing. Sergej Usťak, CSc., je vedoucí vědecký pracovník Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., řeší agrobiotechnologie pro produkci, komplexní zpracování a víceúčelové materiálové a energetické využití zemědělské biomasy a biodegradabilních odpadů, jako obnovitelných zdrojů surovin a energie pro potřeby trvale udržitelného rozvoje zemědělství, zúrodnění půd a revitalizace krajiny.

Čirok je jednou z nejvíce rozšířených a historicky nejdéle pěstovaných plodin. V současné době je jeho zrnová forma pátou nejpěstovanější obilninou světa. Velkou perspektivu má využití, zejména energetické a technické, i ostatních forem čiroku, jako jsou cukrový, travnatý (pícninový) a kombinované formy. Obecně jsou možnosti využití všech forem velmi široké. Čirok lze využít pro potravinářské, krmivářské, technické a energetické účely. V poslední době zaznamenává razantní nárůst využití čiroku při produkci bioplynu a etanolu jako paliva z biomasy. Dále je vhodný jako kvalitní krmná plodina díky vysokému obsahu cukrů, velmi dobré stravitelnosti a velkému výnosu zelené silážní hmoty.

Vlastnostmi i vzhledem je čirok nejblíže kukuřici, využívají i stejný typ C4 („rychlé“) fotosyntézy, která probíhá v optimálních podmínkách dokonce ještě rychleji než u kukuřice. Na výběr druhu půdy není nijak náročný, nevhodné pro pěstování jsou pouze půdy studené a zamokřené. Čirok má však vyšší teplotní nároky než kukuřice, zato výborně odolává suchu a osvojuje si živiny i z hlubších půdních horizontů. Ve srovnání s kukuřicí má dvojnásobné množství kořenových vlásečnic na jednotku hlavních kořenů a specifický povrch listů, který snižuje odpar. Potřebuje proto asi o třetinu vody méně než kukuřice a v extrémním suchu má dokonce schopnost přejít do klidového stavu a obnovit růst až v souvislosti s nadcházejícími dešti.

Ve srovnání s kukuřicí má čirok následující výhody a nevýhody:

  1. V optimálních podmínkách je výkonnější kukuřice, čirok ji překoná za tepla a v horších půdních podmínkách.
  2. Při pěstování pro přímou sklizeň mohou být zdůvodněním náhrady kukuřice za čirok aridní podmínky (platí 300–500 mm hranice ročního úhrnu srážek), málo úrodná (písčitá) půda nebo problémy s výskytem škůdců (například Diabrotica).
  3. Čirok má nižší pěstební náklady, neboť je méně náročný na půdu, hnojení a pesticidy. Herbicidní ochrana je levná a jednoduchá.
  4. Čirok je náročný na teplo a vyžaduje pozdní setí (asi 10–20 dnů po kukuřici). V Německu se proto stále více prosazuje jako následná plodina po žitu na zeleno, ozimém ječmeni na GPS nebo po jarní sklizni víceleté pícniny. Vícesečné čiroky jsou velmi hodnotnou pícninou pro přežvýkavce.
  5. Erozní koeficient se v USA u čiroku uvádí o třetinu až polovinu nižší než u kukuřice.
  6. Porosty čiroku netrpí poškozením divokou zvěří, zejména divokými prasaty, což je v podmínkách ČR velmi palčivým problémem u kukuřice.

Úspěšné pěstování čiroku v podmínkách mírného klimatického pásma ještě vyžaduje mnoho podpory ze strany výzkumné základny států Evropské unie, ale již dnes lze čirok považovat za perspektivní plodinu pro všestranné využití v praxi s obrovským příslibem do budoucna, zejména s ohledem na globální klimatické změny a častější výskyt sucha.*

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.

Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc., Ústav výživy zvířat a pícninářství, Mendelova univerzita v Brně. Autor se zabývá mimo jiné problematikou výroby a konzervace krmiv, jejich zařazením do krmných dávek hospodářských zvířat.

Čirok je stará kulturní teplomilná plodina. Původní druhy pocházejí ze severovýchodní Afriky. Botanicky patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae) a podobně jako kukuřice má rychlou C4 fotosyntézu. Dnes se vyskytuje několik typů a odrůd, které se liší svou nutriční hodnotou a způsobem sklizně. Ke krmným účelům lze používat nové odrůdy čiroku zrnového, čirok cukrový (zejména k silážním účelům) a kříženci čiroku súdánského a zrnového (jako pastevní pícnina), nebo pro dvou fázovou sklizeň a silážování. Vzhledem k tomu, že čirok tvoří latu a nikoliv palici jako kukuřice, mívá v sušině biomasy nižší koncentraci škrobu, obsah dusíkatých látek se pohybuje v závislosti na druhu a způsobu sklizně mezi 13–18 %, obsahuje 4–8 % cukrů a nad 16 % hemicelulózy. Čirok se vyznačuje dobrou asimilací živin, ale také evaporací, je více rezistentní na sucho než kukuřice. Vzhledem ke svému mohutnému habitu a při správné agrotechnice může poskytnout srovnatelnou produkci energie s kukuřicí z jednotky plochy. Čirok se tak vyznačuje vysokým potenciálem biomasy (asi 20 t/ha). V sušších podmínkách může být ještě výkonnější. Z literatury je doložena srovnatelná produkce bioplynu a metanu v bioplynových stanicích u energetické kukuřice a energetických odrůd čiroku. Také siláž zrnových hybridů připravených přímou sklizní (při sušině hmoty nad 30 %) má srovnatelný obsah energie s kukuřicí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *