Listová skvrnitost řepky

V letošním roce se v předjaří objevilo na více porostech nápadné poškození ozimé řepky, které nebylo vždy správně diagnostikováno – i díky tomu, že příznaky choroby jsou velmi různorodé. Jednalo se o houbovou chorobu, u nás známou jako listová skvrnitost řepky a její rozšíření bylo ve srovnání s jinými lety poměrně značné, uvádí doc. Ing. Evženie Prokinová, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze v časopise Úroda.

Původce choroby je houba Pyrenopeziza brassicae (anamorfní stadium: Cylindrosporium concentricum). Taxonomické zařazení je následující – Fungi, Ascomycota, Pezizomycotina, Leotiomycetes, Leotiomycetidae, Helotiales, Dermateaceae, Pyrenopeziza.

Houba přežívá léto na rostlinných zbytcích řepky, případně na plevelných řepkách, na výdrolu, může přežít i na brukvovité zelenině. Na rostlinných zbytcích vytváří pohlavně vzniklé plodnice (apothecia), které jsou asi 1 mm velké. V nich se tvoří výtrusy, které jsou větrem, pohybem vzduchu roznášeny na vzdálenost až několika kilometrů a mohou infikovat nově vzcházející řepku. Na živých hostitelích (výdrol, plevelná řepka a další brukvovité) se tvoří nepohlavně vzniklé výtrusy. Ty se obvykle šíří jen na malé vzdálenosti, nejčastěji jsou přenášeny vodou při dešti.

K primární infekci tedy dochází na podzim, vyvolávají ji pohlavně vzniklé výtrusy. Na napadených rostlinách (listech) se tvoří další nepohlavně vzniklé výtrusy, které mohou být přenášeny na další rostliny na pozemku. Protože přenos nepohlavně vzniklých výtrusů je na kratší vzdálenost, objevují se v porostu tzv. hnízda napadených rostlin. V průběhu zimy dochází k napadení dalších částí rostliny, houba může prorůst až do vzrostného vrcholu. Hlavně v průběhu zimy a v předjaří nejstarší listy řepky odumírají. Na nich se mohou opět tvořit pohlavně vzniklé plodnice, které jsou zase zdrojem infekce dalších rostlin na daném i na vzdálenějších pozemcích. Popsán je i přenos osivem. Podle výsledků studií genetické variability izolátů a dalších pozorování se zdá, že přenos patogenu osivem má značný význam. Napadení stonků a šešulí tak může být důsledkem primární infekce již na podzim a v průběhu zimy a prorůstání patogenu rostlinou. Fakt, že došlo k napadení často vůbec není na podzim zaznamenán, první příznaky se objevují až po dvou až třech měsících od vzniku primární infekce.*

 

Další informace přinese srpnové vydání časopisu Úroda.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *