Kvalitní, zdravé a vitální osivo

Farmářská osiva, používaná při zakládání porostů jako „úsporné opatření“, často mívají nižší semenářskou a biologickou kvalitu. Méně kvalitní osivo negativně ovlivňuje výnosy a mnohdy i kvalitu produkce. Za klasický příklad z posledních let, zejména pak roku 2001, lze uvést rozšiřování snětí u pšenice a navazující problémy s prodejem této produkce.

Certifikované osivo zaručuje základní semenářskou kvalitu, ale i zde se mohou v kvalitě partií vyskytovat rozdíly, například v klíčivosti, velikosti a vyrovnanosti semen nebo ve výskytu patogenů na semenech. Biologickou hodnotu osiva nedokáže semenářská kontrola vyjádřit. Uvedené rozdíly v kvalitě osiv souvisejí s podmínkami množení (často výrazný vliv počasí) a s úrovní práce množitelů i semenářských firem.
Množitelé osiv se potýkají především s kvalitou osiva luskovin nebo zelenin, zatímco při certifikaci osiva obilnin bývá problémů méně. Pro pěstitele by znaky semenářské kvality měly mít rozhodující význam pro stanovení výsevku, ale měly by též sloužit k určení vhodnosti partie osiva pro časným termín setí nebo vhodnosti pro určitou pěstební technologii. Podstatné je to, které semenářské znaky máme k dispozici. Z biologických hodnot poskytuje základní charakteristiku osiva procento laboratorní klíčivosti, popřípadě biochemický test životaschopnosti (TTC). Jejich vypovídací schopnost je však částečně omezena, z výsledků nelze dobře odvodit budoucí polní vzcházivost a podle toho upravovat výsevek.
Přitom kvalita založeného porostu ovlivňuje rentabilitu pěstované plodiny. Špatně vzešlé, nevyrovnané a mezerovité porosty vyžadují dodatečné „opravné“ agrotechnické a agrochemické zásahy během vegetace. Jejich účinnost závisí na charakteru tvorby výnosu konkrétní plodiny, na biologických vlastnostech pěstované odrůdy a na průběhu počasí. Tyto dodatečné vklady do špatně vzešlého a nevyrovnaného porostu vedou ke zvyšování nákladů, ale pokud nejsou realizovány, může být rentabilita pěstování snížena v důsledku nízkého výnosu a často i horší kvality produkce.
Není zapotřebí zdůrazňovat všem dobře známý fakt, že k založení vyrovnaného porostu nepostačí jen kvalitní předseťová příprava půdy, kvalitní setí a příznivé vláhové a teplotní podmínky při vzcházení. Stejně důležité je i kvalitní osivo. Význam osiva pro produktivitu porostu není vždy plně doceněn. Nejvíce zřetelný vliv kvality osiva je u plodin s malou kompenzační schopností výnosových prvků, u nichž odchylky od optimální hustoty vždy vedou k ovlivnění výnosu. Těžko si lze představit setí cukrovky na konečnou vzdálenost méně kvalitním osivem, ale již méně se pozastavujeme nad používáním nekvalitního osiva u luskovin anebo obilnin.
Při menší klíčivosti musíme vysévat větší množství osiva, abychom dosáhli požadované hustoty porostu. Tím ovšem narůstají náklady. Rozhodující je však polní vzcházivost, neboť některá klíčivá semena v polních podmínkách nevzejdou. Uvedenou redukci nelze předem objektivně stanovit. Její výši můžeme pouze předpokládat podle klíčivosti, zdravotního stavu, půdních podmínek, ale například i ve vztahu k předplodině anebo k termínu a hloubce setí. Závisí v zásadě na podmínkách prostředí a na vnitřní kvalitě semen, obecně nazývané vitalita osiva.
Kvalitně založený porost představuje nejen potřebný počet zdravých rostlin na ploše, ale také rychlé a vyrovnané vzcházení. Nižší klíčivost a předpokládaný potenciál polní vzcházivosti lze eliminovat výsevkem, avšak rychlost a vyrovnanost vzcházení regulovat nelze. Prakticky i při nízké vitalitě osiva může být dosaženo požadované hustoty rostlin, ale rostlin nevyrovnaných. Z toho vyplývá, že zvyšování výsevku u málo vitálních partií osiva nemůže zaručit optimální výnos.
Mimořádný význam vysoké vitality osiva je při zakládání porostů plodin s malou kompenzační schopností výnosových prvků zejména v přesných výsevech na konečnou vzdálenost (cukrovka, kukuřice, luskoviny, zeleniny). K citelnému negativnímu projevu snížené vitality osiva běžně v praxi dochází u časně setých jařin, anebo u plodin náročných na vyšší teplotu vzcházení. Negativní projevy nízké vitality osiva lze také očekávat při pozdním termínu setí nebo při větší hloubce setí.
Charakteristickým projevem snížené vitality osiva je vedle nevyrovnaného vzcházení také delší doba vzcházení. Přitom rychlé vzcházení ovlivňuje vyrovnanost rostlin v porostu a první fáze růstu, následně vzájemnou konkurenceschopnost rostlin v porostu v příjmu vody, živin i ve využití světelných podmínek. Rychlé vzcházení napomáhá lepšímu zakořenění rostlin a maximalizuje růstové období. Porosty s vyrovnaným vzcházením lze účinněji ošetřovat během růstu a poskytují vyrovnanější jakost sklizně.
Procento vzcházivosti a rychlost vzcházení jsou v negativním vztahu s citlivostí osiva na vodu, s nedostatkem vzduchu v půdě a s teplotními podmínkami. Také zde sehrává rozhodující úlohu vitalita osiva, neboť méně vitální osivo je na stresové podmínky značně citlivé. Podle různých výzkumů například málo vitální obilky jarního ječmene ztrácejí životaschopnost během dvou až čtyř dnů, zatímco vitální obilky mohou přežívat více než sedm dnů. Proto špatná polní vzcházivost bývá nejen při nízkých teplotách, ale též při vysokých dešťových srážkách. Vysoký obsah vody v půdě může při klíčení blokovat dostupnost kyslíku semenům. Obsah kyslíku v půdě kolísá od normálních podmínek aerobních až k podmínkám anaerobním. Strukturní půda má dobrou aerobní atmosféru do 10 – 15 cm ovlivněnou půdní vlhkostí, půdní strukturou, respirací kořenů rostlin a mikroorganismů. Je-li však půda silně saturována vodou a prostor pórů je zaplněn, je výměna vzduchu ztížena. Normální obsah kyslíku v půdním vzduchu neklesá pod 19 %, ale může se snížit až pod 1 %, například při půdním škraloupu.
Výnosy plodin jsou vitalitou osiva ovlivněny v různém stupni. Odezva výnosu na kvalitě osiva souvisí s určitými limitními hodnotami hustoty porostů. Jak bylo uvedeno, má vitalita osiva zásadní vliv na počáteční růst a vývoj rostlin. Proto ovlivňuje výnosy i těch plodin, které se vyznačují vysokým stupněm kompenzace výnosových prvků, například obilnin. U nich působí na rychlost vzcházení a na průběh odnožování a jeho intenzitu, to znamená následně na počet stébel a na výnos. Za hlavní příčinu poklesu produktivity později vzešlých rostlin v porostu lze označit menší počet plodných odnoží.
Na pokusné stanici Červený Újezd již dvacet let ověřujeme ve zkouškách výkonu produkční hodnotu osiva jarního ječmene a ozimé pšenice. Ve všech porovnávacích pokusech jsme zjistili diference ve výnosech parcel založených osivem odlišného původu. Ty u jarního ječmene představovaly v závislosti na dalších faktorech (ročník, počasí, odrůda) rozmezí 0,09 – 0,95 t.ha-1, což v relativním vyjádření odpovídá 2,1 – 15,8 % průměrného výnosu. Podobně u ozimé pšenice byly v některých letech rozdíly výnosů porostů dané kvalitou osiva 0,21 – 1,13 t.ha-1, což odpovídá 3,3 – 19,7 % průměrného výnosu odrůdy. Extrémní rozdíly výnosů dosahovaly až 26,2 %. Běžně porosty jarního ječmene a ozimé pšenice zakládané různým osivem mohou dosahovat rozdílů ve výnosech 4 – 12 %. To často znamená, že vliv kvality osiva na produktivitu porostu může být vyšší než vliv odrůdy.
Při množení je vitalita osiva převážně ovlivněna pěstebními podmínkami a prostředím v období zrání, sklizně, ošetření a uskladnění a zdravotním stavem porostu. Závisí na vyváženosti teplotních a vlhkostních podmínek při dozrávání. Riziko množení osiv ve vlhkých a chladnějších oblastech zvyšuje deštivé počasí při dozrávání a sklizni. Osivo nedostatečně vyzrává, prodlužuje se dormance nebo zvyšuje porůstavost, narůstá výskyt chorob klasů. Dále vitalita úzce souvisí se stárnutím semen. Ke zhoršování vitality může významně přispívat mikroflóra na semenech. Vysoká vitalita osiva by měla být kladným znakem hybridních odrůd, naopak šlechtění plodin na některé lepší nutriční parametry může vést k semenářským problémům. Nelze přehlédnout, že některé odrůdy polních plodin mají nižší stabilitu biologické hodnoty osiva. Tyto odrůdy reagují při množení citlivěji na podmínky zrání, na přeskladňování, popřípadě i na použití mořidel.
S kvalitou osiva, včetně vitality, souvisí jeho zdravotní stav. Kontrola zdravotního stavu porostu a osiva náleží k základním součástem uznávacího řízení při výrobě certifikovaného osiva. Zdravý množitelský porost je sice prvotním předpokladem produkce kvalitního osiva, ale vzhledem k tomu, že ani v kontrolovaném osivu není možné zaručit absolutně nulový výskyt původců chorob, vyplatí se používat mořené osivo.
Nabídka mořidel je široká a semenářské firmy i pěstitelé mohou podřizovat výběr mořidla cílenému účinku na spektrum patogenů a zároveň mohou zohledňovat i cenu přípravků. Jaký je však vztah mořidla a kvality ošetřovaného osiva? V tomto směru byly získány zajímavé výsledky, i když zatím pouze na příkladu jednoho ověřovaného mořidla. Zkouškami vlivu moření přípravkem Vitavax 200 FF na změnu semenářských hodnot osiva ozimé pšenice byly zjištěny odrůdové diference v náchylnosti ke stárnutí. Testy laboratorní klíčivosti, které jsou prováděny za optimálních podmínek, v některých případech vykázaly malé snížení klíčivosti. Avšak hlavní rozdíly ve prospěch mořených partií byly stanoveny v testech laboratorní vzcházivosti, které lze označit za metodu hodnocení vitality osiva obilnin. Zde docházelo k pozitivnímu vlivu moření i na osivo se sníženou vitalitou. Při přeskladnění si mořené vzorky uchovávaly buď stejnou, nebo jen mírně sníženou laboratorní vzcházivost, zatímco u vzorků nemořených byla redukce vzcházivosti průkazná. Logicky i zde jsou odrůdové rozdíly ve stabilitě kvality. K odrůdám s větší proměnlivostí kvality náležela například odrůda Šárka, naopak malou proměnlivost semenářské kvality vykazovala odrůda Samanta.
Jestliže vitalita osiva má tak velký význam, proč se běžně při certifikaci osiv nehodnotí? Především má relativní hodnotu, a proto její vyjadřování laboratorními testy je obtížné a ve světě neexistují standardní univerzální metody, které by bylo možné uplatnit pro všechny plodiny, jako je tomu u klíčivosti. Zatím se dílčím způsobem uplatňují testy urychleného stárnutí a konduktometrické vodivostní testy. U obilnin mohou být vhodné testy laboratorní vzcházivosti a u ozimů též chladové testy, zajímavé výsledky můžeme získat využitím hodnot energie klíčení. Obecně lze vycházet z toho, že snižování vitality předchází ztrátě klíčivosti, a proto prvořadým požadavkem na osivo by vždy měla být vysoká klíčivost. Dále víme, že vysoce vitální osivo pochází pouze ze zdravých dobře vyzrálých porostů a zde záruku poskytuje kontrola porostů při množení a certifikaci osiv. Podceňováním významu moření osiv napomáháme nejen rozšiřování chorob přenosných semeny, ale rovněž omezujeme ochranu vůči patogenům v půdě.
Projevy nízké vitality osiva lze shrnout do těchto bodů:
o Omezení podmínek prostředí, za kterých je osivo schopné vzejít, ovlivňuje termín setí z hlediska vhodnosti partie pro včasný výsev jařin. Dochází k nárůstu rozdílů mezi výsevkem a skutečnou hustotou porostu (s omezenou možností jejich predikce).
o Snížená rychlost a vyrovnanost vzcházení vede k nevyrovnanosti porostu. Rozdíly mezi rostlinami ovlivní vzájemnou konkurenceschopnost a tvorbu výnosu a kvality produkce.
o Pomalý počáteční růst a abnormality klíčních rostlin mají zásadní vliv na tvorbu výnosu.
o Zvýšená vnímavost vůči infekci mikroorganismy má za následek vyšší redukci hustoty porostu. Do určitého stupně lze eliminovat vhodným mořením osiv.
o Zvyšuje se závislost výnosu na pěstebních podmínkách (půda, počasí) a agrotechnice.
o Rychlý pokles kvality osiva při uskladnění má rozhodující význam pro přeskladnění osiv. K tomuto účelu by se měly vybírat především vysoce kvalitní partie osiv. Některé odrůdy při přeskladnění rychleji ztrácejí biologickou hodnotu.

Doc. Ing.Václav Hosnedl, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *