Kvalitní osivo je předpokladem stabilních výnosů hrachu

Postavení hrachu v ČR charakterizuje v současné době malá osevní plocha, přibližně 32 tisíc hektarů v roce 2001. Z časového pohledu je možné hovořit o nestabilitě ploch osevu i produkce (výrazný pokles po roce 1993). Hrách představuje plodinu vysoce hodnotnou a potřebnou pro půdní úrodnost a osevní sledy, plodinu s vynikající předplodinovou hodnotou, ale z pohledu mnohých pěstitelů je to stále plodina značně riziková a nestabilní ve výnosech.

Zkušenosti předních pěstitelů hrachu doma i v zahraniční a výnosový potenciál registrovaných odrůd však poskytují dostatek důkazů o tom, že i hrách může být plodinou rentabilní s odpovídající stabilitou výnosů a kvality. Podstata úspěšného pěstování spočívá nejen v odpovídajících agroekologických podmínkách, ale zejména v respektování základních agrotechnických principů.
Musíme vycházet z toho, že hrách je plodina, jejíž výnos výrazně závisí na kvalitě založeného porostu a že za vegetace prakticky neexistují možnosti dodatečné regulace tvorby výnosu tak, jak jsme zvyklí u obilnin nebo u řepky. Naopak během vegetace nelze podceňovat ošetření porostů vedoucí k omezení některých redukujících faktorů, například plevelů a škůdců, stejně jako je nutné věnovat zvýšenou pozornost sklizni a sklizňovým ztrátám. Nejčastěji uváděnou příčinu nestabilních výnosů – závislost na povětrnostních podmínkách – lze do značné míry eliminovat výběrem pozemků a kvalitní agrotechnickou při zakládání porostu. Negativní vliv počasí souvisí a narůstá s chybami v agrotechnice. Samozřejmě lze těžko ovlivnit některé extrémy počasí, zejména deštivé období při dozrávání a sklizni.
Nejlepší naši i evropští pěstitelé si to dobře uvědomují a k pěstování hrachu přistupují se stejnou pečlivostí a intenzitou jako k pěstování intenzivních obilnin, například pšenice. Tito pěstitelé dosahují výnosů hrachu maximálně o 30 % nižších, než jsou výnosy pšenice (graf 1).
K založení vysoce produktivního porostu přispívají vhodné půdní podmínky (pH, podmínky vláhové a obsah vzduchu v půdě), nezaplevelenost, včasné setí, vyrovnaná hloubka setí a optimální hustota. Všechny uvedené faktory se uplatňují při tvorbě výnosu a napomáhají eliminovat působení redukujících faktorů, jakými jsou plevele, škůdci a některé choroby a částečně i vlivy počasí.
Nezbytnou a nezastupitelnou podmínkou pro založení výkonného porostu je kvalitní osivo. A právě s kvalitou osiva jsou u hrachu značné problémy, které mohou omezovat anebo dokonce někdy i zhoršovat výsledky uplatňovaných agrotechnických zásad, například včasného setí. Včasný výsev nekvalitního osiva se může projevit v takovém snížení hustoty porostu a v nevyrovnanosti vzcházení, které nevyváží redukci výnosu vlivem pozdního termínu setí při dosažení optimálního počtu rostlin.
Nejstabilnější výnosy poskytuje hrách na středně těžké půdě. Zde je přímá souvislost s podmínkami vláhovými, s provzdušením půdy i s rozvojem kořenové soustavy a fixací dusíku hlízkovými bakteriemi. Dobrému vývinu i výživě porostu napomáhá neutrální až mírně kyselá půdní reakce. Nevhodnost kamenité půdy souvisí se sklizní, podobný negativní význam mají i pozemky silně svažité, kde navíc přistupuje nebezpečí vodní eroze v souvislosti s pomalým počátečním růstem plodiny.
Souvislosti mezi agrotechnikou, kvalitou osiva a výnosovou jistotou pramení z potřeby dosáhnout vyrovnaně vzešlého porostu o optimální hustotě. Včasný výsev je důležitý k zabezpečení vláhových potřeb, pozitivně ovlivňuje tvorbu hospodářského výnosu (počet lusků na rostlině) a může eliminovat výskyt chorob a škůdců. Již v první fázi klíčení a vzcházení je předpokladem splnění vysokých požadavků využití zimní vláhy, to znamená včasné setí. Musíme však počítat s častým výskytem nízkých teplot při vzcházení porostu. Hrachu by časný výsev vadit neměl, neboť semena začínají klíčit již při teplotách 1 – 3 oC.
Optimální termín setí hrachu je v praxi totožný s termínem výsevu jarního ječmene. Musí však být splněny zásadní podmínky: dobře připravená prokypřená a urovnaná půda a osivo o vysoké klíčivosti a vitalitě, které bude zárukou dobré polní vzcházivosti. Při snížené vitalitě osiva může dojít ke značné redukci počtu rostlin. Problémem je, že porost hrachu má malou kompenzační schopnost prvků výnosu, kdy nízká intenzita větvení nenahradí chybějící rostliny a počet lusků závisí především na povětrnostních podmínkách v období tvorby poupat a kvetení a nikoliv na hustotě porostu.
Dalším kritickým obdobím je fáze tvorby poupat a kvetení. Za suchého počasí na počátku tohoto období ve zvýšené míře opadávají květy a vyvíjí se menší počet semen v luscích. Naopak za příliš vlhkých podmínek dochází k nadměrnému růstu vegetativních orgánů s negativním dopadem na výnos a často i na zhoršení zdravotního stavu porostu. Počasí v období kvetení a zrání ovlivnit nelze, avšak jedním z nepřímých agrotechnických opatření může být včasné založení porostu, kterým se dosáhne časově dřívějšího nástupu fáze kvetení. Opět se tak setkáváme s potřebou kvalitního osiva.
Kvalita osiva zásadním způsobem ovlivňuje nejen počet rostlin, ale též rychlost a vyrovnanost vzcházení. Nevyrovnané vzcházení znamená prodlužování období vzcházení a menší vyrovnanost rostlin v porostu. Později vzešlé rostliny mají nižší rychlost růstu a tím i menší konkurenční schopnost. Prakticky to znamená zvětšování rozdílů v produktivitě jednotlivých rostlin v porostu a pokles výnosu.
Semenářské hodnoty osiva hrachu jsou značně proměnlivé. V závislosti na podmínkách dozrávání množitelských porostů je vysoce variabilní velikost semen (HTS), která se u různých partií osiva stejné odrůdy může lišit až o 30 %. Závažným nedostatkem osiva hrachu je zpravidla nižší klíčivost, než je tomu u obilnin. Semenářská kritéria umožňují certifikaci od klíčivosti 80 % (popř. od 75 %), o klíčivosti farmářských osiv hrachu lze oprávněně pochybovat. Zarážející jsou v tomto směru i výsledky certifikace osiv. Podíl partií osiva, jejichž klíčivost je vyšší než 90 %, dosahuje v posledních letech přibližně jen 25 % vyprodukovaného osiva hrachu. Dalších 40 – 50 % partií mívá klíčivost mezi 80 a 90 % a přibližně jedna čtvrtina až třetina partií osiva nedosahuje klíčivosti ani 80 %. Pozitivní výjimkou a příslibem pro pěstitele je vysoká klíčivost osiva hrachu ze sklizně 2001. Neznáme však jeho vitalitu.
Vitalita osiva hrachu se běžně při certifikaci osiva hrachu nestanovuje, přestože pro tento účel existuje mezinárodně ověřený konduktometrický test. V situaci, kdy jsou problémy s klíčivostí, nelze očekávat zájem producentů osiv o vyjadřování dalšího kritéria kvality. Avšak vitalita osiva je pro včasné výsevy vysoce významným faktorem, který se pozitivně projevuje ve větší výnosové stabilitě hrachu.
K vyjádření vztahu klíčivosti, vitality a polní vzcházivosti osiva hrachu můžeme využít stále platných výsledků z hodnocení uskutečněného u 443 vzorků osiva hrachu v průběhu let 1981 – 1984. V prvních dvou letech testů byla polní vzcházivost v průměru o 18 a 25 % nižší než laboratorní klíčivost, v dalších dvou letech byla redukce menší, průměrně 11 – 12 %. Z grafu 2 je zřejmé, že ani vysoké procento klíčivosti nemusí být za nepříznivých podmínek zárukou dobré vzcházivosti a rozhodující význam (při teplotách vzcházení kolem 5 – 10 oC) má podíl vysoce vitálních semen v osivu (hodnoceno konduktometrickým testem). Právě u osiv se sníženou vitalitou dochází v půdě při vzcházení za podmínek chladu a vysoké půdní vlhkosti k vysokému úhynu běžně klíčivých semen, zatímco vzcházivost stejné partie osiva v lepších (teplejších) podmínkách se může rovnat procentu klíčivosti.
Porovnání dvou termínů setí to jednoznačně potvrdilo. Výsledky s hodnocením vlivu termínu setí a kvality osiva byly získány testováním 46 partií osiva o vysoké klíčivosti. Zejména výsledky roku 1984 ukázaly průměrný pokles vzcházivosti o 38 % (u některých partií až o 50 %) při časném setí, zatímco výsev stejného osiva uskutečněný o 14 dnů později znamenal pouze tříprocentní redukci vzcházivosti proti klíčivosti. Porost vzcházel za vyšší teploty.
Tyto příklady v žádném případě neznamenají doporučení k pozdějšímu setí hrachu, ale opět upozorňují hlavně na potřebu kvalitního osiva k tomu, abychom mohli dodržet závažný agrotechnický požadavek na včasné založení porostu. Problém s neznalostí vitality osiva lze alespoň částečně eliminovat požadavkem na vysokou klíčivost, neboť příčiny, které vedou ke snižování klíčivosti, jsou shodné s příčinami snižování vitality. U špatně klíčivého osiva nemůžeme očekávat vysokou vitalitu, naproti tomu vysoká klíčivost není ještě zárukou vysoké vitality.
Vztah ke kvalitě založeného porostu má rovněž zdravotní stav semen. Některá semena, napadená například antraknózou jsou odstranitelná tříděním (jsou menší velikosti). Často podceňovanou, ale účinnou ochranou proti přenosu chorob je moření osiva. Nejúčinnější formou je speciální moření inkrustací osiva, například přípravkem Vitavax.
Jak již bylo uvedeno, výnos závisí hrachu na hustotě a organizaci porostu. Optimální počet rostlin na 1 m2 u standardních odrůd by měl v sušších oblastech dosahovat 85 – 80, ve vlhčích podmínkách postačí 75 – 80 rostlin. V praxi již mají nadpoloviční zastoupení odrůdy s redukovanou listovou plochou, kde je optimem větší počet rostlin – 85 až 100 na 1 m2. K dosažení požadované hustoty je žádoucí dobře stanovit výsevek na základě skutečných semenářských hodnot (HTS, klíčivosti) a tento navýšit o předpokládaný faktor polní vzcházivosti osiva. Za dobrých podmínek se vysévá o 10 – 20 % více semen, což odpovídá výsevku 0,9 – 1,0 miliónu klíčivých semen na 1 ha, u semileafless typů až 1,2 miliónu.
S pozdějším setím se půda otepluje a polní vzcházivost se v případě dobrých vláhových podmínek může zlepšit, avšak narůstá redukce výnosu v důsledku pozdního setí (menší výnos semen z jedné rostliny – méně lusků, menší HTS, popřípadě i méně vyvinutých semen v lusku). Význam včasného výsevu narůstá při teplém jaru. Každý den zpoždění ve výsevu pak znamená citelnou ekonomickou ztrátu. Dobře zapojený porost prokáže své přednosti i při sklizni.
Dodržení požadované hloubky setí 60 – 80 mm i rovnoměrné rozmístění semen v řádku závisí na použitém secím stroji a na kvalitě přípravy půdy. Optimální hloubkou setí je lépe zajištěn dostatek vláhy při klíčení, rostliny lépe zakoření a nejsou poškozovány ptactvem. Snižuje se riziko poškození klíčících semen preemergentními herbicidy. K zakládání porostu pro úplnost ještě připomeňme vhodnou meziřádkovou vzdálenost, která podle secího stroje může být 100 – 250 mm s tím, že vhodnější jsou užší řádky (125 – 150 mm). Jednou z dalších příčin špatné vzcházivosti může být poškozování semen secím strojem, ke kterému dochází především u velkosemenných odrůd a u starších typů secích strojů.
Ke speciálním úpravám náleží bakterizace osiva (očkování hlízkovými bakteriemi), která má význam při zakládání porostu na pozemku, kde hrách nebyl dosud pěstován (bakterie v půdě volně přežívají velmi dlouhou dobu). V běžných pěstebních podmínkách zpravidla není rentabilita očkování prokazatelná. K bakterizaci se využívá jednoduché aplikace suchého přípravku (Rhizobin) přímo na semena, například ve výsevní skříni secího stroje. Přípravek se nesmí aplikovat na přímém slunci, kde dochází ke ztrátě jeho účinnosti. Semena stačí s přípravkem promísit ručně. V nabídce firem jsou přípravky pro bakterizaci mokrou cestou, jejichž účinnost bývá vyšší, avšak vlastní bakterizace může působit technické problémy. Zanedbatelná v tomto případě není ani vyšší cena přípravků.

Doc. Ing. Václav Hosnedl, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *